Časopis Myslivost

 
První lokalitou je obora Soutok (lokalita A). Největší obora v České republice se rozprostírá mezi řekami Moravou a Dyjí severně nad jejich soutokem. Nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi. Lesy doplňují louky se staletými solitérními duby. Je zde chován daněk skvrnitý, jelen evropský, srnec obecný a prase divoké.
Rozloha obory je 4232 ha, ze které 3395 ha jsou lesní porosty, 532 ha zemědělské plochy – převážně louky a 305 ha vodní a ostatní plochy.
Reliéf je tvořen širokou plochou říční nivy s nadmořskou výškou od 151 do 153 m n. m. Dřevinné zastoupení DB 47 %, JS 29 %, BB – 6 %, TP 5 %, HB – 3 %, a BO 1 %.
 
Druhá lokalita byla vybrána na Českomoravské vrchovině, v okrese Žďár nad Sázavou, na majetku rodiny Kinských (lokalita B), kteří obhospodařují lesy o výměře 5781 ha.
Lesní majetek firmy KINSKÝ Žďár, a.s. je situován v okresech Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Spárkatá zvěř, se kterou se na majetku hospodaří, je jelen evropský, srnec obecný a prase divoké. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 505 m n. m. u řeky Sázavy v JZ části majetku až po vrchol Žákovy hory 810 m n. m.
Jedná se zde o převážně jehličnaté porosty, které jsou zastoupeny z 91 %. Převládající dřevinou je SM (82 % plošného podílu), dále BK (5 %), BO (3 %), MD (2,50 %), JD (1,60 %), OL (1,40 %) a KL (0, 80 %).
 
V roce 2015 byly na správu Kinský Žďár a do obory Soutok dovezeny mrazicí boxy, kam byly ukládány vzorky odebrané z ulovených prasat. Divoká prasata po ulovení byla vyvrhnuta a celý vývrh byl dán do pytle, který byl popsán údaji o živé hmotnosti, hmotnosti po vyvržení, o věku, pohlaví jedince, dále lokalita ulovení a evidenční číslo.
Vzorky obsahu zažívacího traktu byly mikroskopicky analyzovány a odměřeny volumetrickou metodou. Pro zjištění sezónních změn v potravě prasete divokého bylo na lokalitě Soutok (A) získáno 138 vzorků a na lokalitě pod správou rodiny Kinských (B) 146 vzorků.


 
Zásadní rozdíl ve složení potravy byl v zastoupení přirozených složek potravy a uměle předkládané potravy. Významný rozdíl byl zjištěn u konzumace kořenů a travin, které byly více zastoupeny v nížinné lokalitě A na Soutoku. Prase divoké tam mělo dobré podmínky pro rytí, a proto také obsah živočišné potravy (například žížal, ale i hrabošů) byl vyšší. Také traviny měly na vlhkých lokalitách v průběhu roku stále dobrou kvalitu.
Na lokalitě B ve Žďárských vrších významně převládala předkládaná potrava, a to zejména takzvaná zadina (obiloviny nižší kvality).
Na lokalitě A bylo zjištěno více přírodních potravin, zatímco na lokalitě B převládala uměle poskytovaná potrava (přikrmování).
Výzkum porovnání dvou lokalit a rozdílných biotopů prokázal, že přirozená potravní složka představovala pouze asi třetinu objemu potravy. Naše předpoklady potvrdily, že v prostředí s nižší kvalitou a rozmanitostí byl vyšší podíl uměle předkládané potravy.
 
Potrava ze dvou populací divokých prasat se také lišila mezi jednotlivými sezonami roku. Na jaře se polovina potravy skládala z uměle předkládané potravy v kvalitnějším biotopu lužního lesa, což byl nejvyšší podíl uměle předkládané potravy za celý rok. Předpokládáme, že to byl důsledek intenzivního rozmnožování, a proto byla více využívána kvalitní potrava z přikrmování.
V letním období byla potrava nejpestřejší s velkým podílem potravy přirozené (byliny, trávy, ovoce) a s častou konzumací potravy živočišné.
Na podzim byl rok úrody žaludů a divoká prasata je intenzivně konzumovala. Zde hrálo významnou roli zazvěření obory, kdy žaludy byly konzumovány všemi druhy kopytníků a zkonzumovány již do prosince.
 
V méně úživné lokalitě Žďárských vrchů uměle předkládaná potrava dominovala během celého roku. Na jaře tvořila přirozeně získaná potrava zhruba 40 % a postupem roku se zastoupení snižovalo. V méně úživném biotopu měla divoká prasata přístup na zemědělsky obdělávané pozemky a docházelo ke škodám na úrodě. Z toho důvodu také chápeme odváděcí přikrmování prasat během vegetační doby.
U divokých prasat bylo v obilných polích pozorováno žvýkání celých klasů již od mléčné zralosti, kdy polykají šťávu a škroby a vyplivují hůře stravitelné zbytky. Divoká prasata takto konzumují potravu, když nejsou rušena. Analýzou potravy takto konzumované obilí není zachytitelné. Můžeme je jenom odhadnout z malých zbytků v žaludku a z většího obsahu škrobu.
Během zimního a mrazivého počasí byla dominantní uměle předkládaná potrava součástí mysliveckého hospodaření a byla intenzivně využívána.
Na lokalitě ve Žďárských vrších se počet zvířat během roku značně snížil, což svědčilo o zvýšeném vnadění (které bylo také intenzivně konzumováno) a intenzivním odstřelu.
 
Na obou lokalitách byla celoročně k dispozici uměle předkládaná potrava, což je hlavní strategie hospodaření se zvěří. Toto se uskutečňuje v mnoha oblastech v České republice a v dalších evropských zemích.
Ale i kvalita životního prostředí má značný vliv na vývoj prasete divokého. Významný rozdíl byl zjištěn mezi hmotností selat v podmínkách smrkových lesů (nižší hmotnost) porovnáním s listnatými doubravami (vyšší hmotnosti).
V chudším prostředí prase divoké intenzivněji využívá potravu z přikrmování, zvláště, je-li předkládána celoročně. Kvalita prostředí má také vliv na rozmnožování. V kvalitnějším prostředí (listnaté porosty, polní kultury) s dobrou přirozenou potravní nabídkou (žaludy) mladí jedinci rychleji dosahují prahové hmotnosti pohlavní dospělosti. Důsledkem jsou časnější termíny metání a rychlejší růst populace. Přikrmování, obecně řečeno, však vede k růstu populace prasete divokého a myslivecké obhospodařování (lov) nestačí jeho populační hustoty snižovat.
 
Ing. Jaroslav ZEMAN,
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně
Doc. RNDr. Marta HEROLDOVÁ, PhD.,
Ústav ekologie lesa,
LDF MENDELU, Brno
 
 
 
 
Průměrné hodnoty relativního objemu hlavních složek potravy prasete divokého na lokalitách Soutok (A) a Kinský (B) (celoroční průměr %).