Časopis Myslivost

Vliv lovectví a myslivosti na celou oblast kultury a umění je nezastupitelný a prakticky v celém vývoji lidské populace viditelný a hmatatelný. Ve starých českých písemnostech nacházíme zmínky o lovu a zvěři nejprve v kronikách, například v Kosmově, Dalimilově či v Kronice české Václava Hájka z Libočan z roku 1539. Stále hojněji se zmínky o lovectví a myslivosti objevují v písemnostech zákonodárného charakteru. Nejznámější z nich je Císařská instrukcí daná Janovi z Vřesovic, jak by se co správce nejvyššího jegrmistrovství v království Českém při úřadu svém chovati a říditi měl. Tento dokument vydal císař Rudolf II. na Pražském hradě v polovině dubna 1599. Významné údaje jsou obsaženy v dějepisných a vlastivědných dílech, například Bohuslava Balbína či v pamětech, například renesančního Mikuláše Dačického z Heslova (1555-1626).
Od počátku českého a slovenského písemnictví až do konce osmnáctého století však u nás nebyla tiskem vydána žádná česky či slovensky psaná odborná myslivecká monografie. Pouze v rukopisech zůstaly některé drobné spisky překladů německého písemnictví. Později je souhrnně zpracoval Čeněk Zíbrt v publikacích Myslivecké pověry a čáry ze starých časů v Čechách (1889) a Myslivecké obyčeje a pověry dle šesti rukopisů staročeských (1898).
Patrně vůbec první mysliveckou knihou, ovšem německy psanou, která u nás vyšla tiskem v roce 1699, bylo druhé vydání anonymní Adeliche Weydwercke (Ušlechtilá myslivost). Patrně prvním mysliveckým autorem u nás byl ovšem rovněž Němec, poděbradský císařský vrchní lesmistr Johann Wilhelm von Pärson, autor knihy Der Edle Hirsch-gerechte Jäger (Ušlechtilý lovec jelenář), která vyšla v roce 1734.
Vůbec první knihou v českém jazyce, která pojednávala o myslivosti a lesnictví, byl překlad monografie Jana Dominika Kašpara, původně vydaný ve Vídni. Kniha s předlouhým názvem Lesní ouředník neb Polesný a Revírník v lesním a honném (tj. mysliveckém) hospodářství dle zákona vycvičený, aneb: kniha pomocná, v které nejen lesní ouředníci a revírníci pozůstávající zákony a nařízení z ohledu zvelebení lesů a jejich užitků, pak v honbě a skládání oučtů v systematickém pořádku a v pochopitelné krátkosti naleznou, nýbrž i také myslivečtí mládenci a učedníci k jejich vycvičení potřebných umělostí dosáhnout mohou: pro Čechy, Moravu a Slezsko, pak Horní a Dolní Rakousy, vyšla v roce 1843 v Brně. Jednalo se vlastně o jakýsi komentář, výklad k tehdy platným zákonům a nařízením, týkajícím se lesnictví a myslivosti.
České odborné myslivecké písemnictví se naplno začalo rozvíjet až ve druhé polovině 19. století. Národní buditel František Špatný vydal v letech 1856-1875 šestnáct svazků prvního českého mysliveckého periodika pod názvem Zábavy myslivecké a svoje dílo korunoval monografií Mluva myslivecká z roku 1868. Stal se tak nekorunovaným zakladatelem českého mysliveckého písemnictví. Lesník a spisovatel Jan Teodorich Doležal byl zakladatelem českého lesnického a mysliveckého časopisectví - Háj začal vycházet v roce 1872 a Lověna v roce 1878. Lesník a spisovatel Josef Vilém Černý vydal vůbec první učebnici Myslivost, která vyšla v šesti knihách v letech 1881- 1884. V roce 1864 vydal naši první knihu zabývající se chovem - Bažantnictví. K dalším autorům tohoto období patřili Jan Evangelista Chadt-Ševětínský, A. Frič, K. Starý, B. Jerie, V. Kopecký, V. Šír, K. Hrubý, V. Šell či R. Klettenhofer.
Autoři, kteří v následujících desetiletích přicházeli a přicházejí, vždy měli díky předchozím na co navazovat, čím se inspirovat, mohli se umělecky i profesně rozvíjet. Během dvacátého a počátku jednadvacátého století vyšla velká řada mysliveckých odborných knih souhrnných, tedy příruček a učebnic, jednak specializovaných, pojednávajících o jednotlivých druzích zvěře či vůbec o konkrétních mysliveckých naukách. Na startu těchto vydavatelských počinů stál lesník, redaktor a vydavatel Josef Václav Rozmara (1872-1951), který byl největším československým vydavatelem lesnické a zvláště myslivecké literatury odborné i beletristické v období před druhou světovou válkou.
Z autorů myslivecké a lesnické literatury tohoto období vzpomeňme například Jana Seidla, Bedřicha Brandejse, Ludvíka Štětku, Josefa Schmoranze, Antonína Dyka, Josefa Žalmana, Antonína Březinu, Josefa Musílka, Václava Barchánka, Octavia Farského, Karla Podhajského, Richarda Knolla, Františka Vojtěcha, či Františka Housku. Z novějších autorů vynikli především Hubert Josef Strachota, Julius Miloš Komárek, jehož kniha Lovy v Karpatech je dodnes nepřekonána v počtu vydaných výtisků, Jan Čabart, Alois Nechleba, Karel Kostroň, Jan Báča, Josef Nečas, Antonín Bubeník, Alexander Bakoš, Václav Hendrych, Otakar Kokeš, Václav Dyk a další. K nejvýznamnějším propagátorům a spisovatelům odborné i beletristické myslivecké literatury patřili Alois Mikula (1892-1976), autor šestadvaceti dodnes vyhledávaných knížek a Jaromír Javůrek (1887-1983).
K autorům druhé poloviny dvacátého století patřili či patří Ctirad Rakušan, Josef Lochman, Robert Wolf, Josef Hromas, Zdeněk Faktor, Pavol Hell, Zdeněk Fišera, Jiří Kučera, Stanislav Mottl, Miroslav Bouchner, Pavel Forst, Alois Kotrlý, Jiří Andreska, Jindro Vlach, vynikající znalec historie a tradic myslivosti Jaromír Kovařík, Vladimír Hanzal, Rudolf Novák, Josef Macourek, Jan Kumbera, Ladislav Dřímal, Josef Feuereisel, Jiří Hanák, František Zabloudil, Jozef Minďáš, František Havránek, Miroslav Vodňanský, Jiří Černý, Jozef Konopka a mnozí další. Feureiselova kniha Zelená čísla byla v roce 2011 oceněna zvláštní cenou jako nejlepší kniha CIC.
Přírodní náměty a myslivecké motivy neminuly ani tvorbu našich básníků a spisovatelů - klasiků. Nejprve se tyto podněty projevily v poezii, a to jmenovitě u Karla Sudimíra Šnajdra (1766-1835), Františka Matouše Klácela (1808-1882) či Jana Pravoslava Koubka (1805-1854). Následovali třeba Karel Jaromír Erben (1811-1871), Vítězslav Hálek (1835-1874), Adolf Heyduk (1835-1923). Z klasiků našeho prozaického písemníctví sáhli k mysliveckým motivům Božena Němcová (1820-1862), Alois Jirásek (1851-1930), Karel Klostermann (1848-1923), Jiří Mahen (1882-1939), Rudolf Těsnohlídek (1882-1928) či František Xaver Svoboda (1860-1943). Samostatnou kapitolou této tvorby je dílo Jana Vrby (1889-1961), který se svou románovou tvorbou postavil na samotnou špici uměleckého vyprávění z lesnického a mysliveckého prostředí. Vrchol nové přírodní prózy pak tvoří rozsáhlé dílo Jaromíra Tomečka (1906-1997).
V třetí a čtvrté dekádě dvacátého století se aktivně tvorbě zasvěcené mysliveckému prostředí věnovali mnozí autoři, neboť sami byli a jsou lesníci a myslivci. Ze starších autorů vzpomeňme Jana Seidla, Stanislava Reiniše, Jana Klecandu, Bedřicha Fürsta, Jaroslava Hubálka, Františka Krtila, Zdeňka Hostičku, Josefa Mikeše, z novějších například Františka Frice, Jaroslava Cingroše, Rudo Morice, Jana Kozáka, Rudolfa Luskače, Josefa Pohla, jehož povídky byly mimo jiné úspěšně zfilmovány, Vladimíra Říhu, Zdeňka Kunerta, Františka Janalíka, Jiřího Mlčouška, Františka Libosvára, Františka Koldu, Lubomíra Klementa, Vladislava Kropa, Miroslava Sekeru a další.
 
Výrazným počinem pro rozvoj mysliveckého písemnictví v době globalizace a elektronických médií se stal v roce 2004 podnět svobodného spisovatele, básníka a novináře Oldřicha Koudelky k založení Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě. Ten svoji myšlenku nejprve podrobně konzultoval s tehdejším předsedou Českomoravské myslivecké jednoty prof. Josefem Hromasem, několikrát se s ním v souvislosti s tímto plánem sešel v penzionu Orlíček na Pastvinské přehradě a o několik měsíců později společně s šéfredaktorem časopisu Myslivost Jiřím Kasinou a členem Redakční rady časopisu Josefem Drmotou společně připravili základní dokumenty tak, aby vznik Klubu autorů mohl v souladu se stanovami ČMMJ vzít na vědomí III. sjezd této organizace v listopadu 2005. Oficiálně byl Klub, jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto materiálu, založen počátkem března 2006. Prvním předsedou byl zvolen právě spisovatel a básník Oldřich Koudelka, který v této funkci setrval dlouhých sedm let.
Klub ve své činnosti navázal na všechny demokratické umělecké tradice myslivecké a lovecké literatury a vytváří morální prostor pro tvorbu nové generace autorů, která ponese štafetu svých početných předchůdců. U mnohých z nich se prolíná tvorba beletristická s odbornou, ale také dramatickou, výtvarnou a dokonce televizní. Současní tvůrci patří rovněž k předním propagátorům myslivosti a činnosti našich mysliveckých organizací na všech úrovních.
Klub sdružuje více než pět desítek členů a několik desítek sympatizantů a pod jeho hlavičkou každoročně vychází přibližně desítka nových knižních titulů. Ze současných tvůrců myslivecké beletrie jsou bezesporu nejplodnější Ota Bouzek, Vladislav Krop, Jiří Šmotek, Zdeněk Hlaváč, Štěpán Neuwirth, Arnošt Tabášek, Jozef Herz, Jaromír Zumr st., a Oldřich Koudelka, který se současně jako jeden z mála věnuje i básnické tvorbě s tematikou přírody a zvěře a vede literárně historickou přílohu časopisu Myslivost Myslivecké zábavy, navazující na Špatného Zábavy myslivecké. Úspěšně editoruje i Magazín Myslivosti a Kalendář Klubu autorů při ČMMJ, více než dvě stě stránkovou ročenku, převyšující nákladem přibližně osm tisíc kusů jakékoliv knižní produkty současnosti.
Uvedení autoři aktivně spolupracují s časopisem Myslivost, někteří se podílejí na tvorbě úspěšného televizního cyklu Tisíc let české myslivosti a mnoha dalších marketingových a mediálních projektů propagujících tradiční českou myslivost.
Čas je neúprosný nejen k institucím, jako je náš Klub autorů, ale i k jeho členům. V této souvislosti považujeme za nezbytné vzpomenout při vší pokoře a úctě těch, kteří u zrodu Klubu aktivně stáli, natrvalo se zapsali do tradic českého a československého mysliveckého písemnictví, nicméně již odešli do svatohubertského nebe. Jaromír Kovařík, Vlastimil Slavíček, František Janalík, Jiří Mlčoušek. Vaši památku nosíme v mysliveckých srdcích…
Od roku 2011 stojí v čele Klubu autorů výtvarnice Hana Křenková. Klub také svou náruč otevřel dalším umělcům, jako jsou zejména výtvarníci a fotografové, čímž se výrazně rozšiřuje paleta činností směřujících k propagaci myslivosti. Členové Klubu autorů se aktivně podílejí na pořádání četných kulturně propagačních akcí, jako je například výstava Natura Viva v Lysé nad Labem, Národní myslivecké slavnosti na Ohradě, Myslivecká Třeboň, setkání řezbářů v Rožnově pod Radhoštěm, Dny sv. Huberta ve Sv. Antone a mnohých dalších.
Klub autorů zahájil úzký integrační proces ve vztazích ke slovenskému mysliveckému písemnictví, udržování mysliveckých tradic a zvyků, které byly výrazně zpřetrhány v čase rozdělení společného státu. V roce 2010 díky svému zakladateli navázal Klub autorů partnerské kontakty s Klubem histórie slovenského poľovníctva, později pak s Klubem autorov slovenskej poľovníckej literatúry a někteří autoři, jako například Miron Cerula, Štefan Šramka, Jozef Ferenec, Jozef Herz, Marian Číž, Tomáš Krivjanský či Štefan Palatka a další se stali přímo jeho členy, resp. blízkými spolupracovníky. I zde však musíme vzpomenout přátele, kteří nás již opustili navždy – básník Marián Šebo či doktor Egon Gočár…
Samostatnou kapitolou mysliveckého a lesnického písemnictví, jak odborného tak beletristického, jsou časopisy. Ty začaly vycházet od druhé poloviny devatenáctého století a na jejich obsahové podobě se podíleli a podílejí prakticky všichni autoři vzpomenutí v této studii. Z nejvýznamnějších časopiseckých titulů uveďme chronologicky Háj (vycházel 1872-1950), Lověna (1878-1901), Lovecká besídka (1894-1900), Lovecké listy (1895-1901), Česká myslivost (1897-1944), Lovecký obzor (1898-1930), Les a lov (1907-1912), Myslivecká besídka (1910-1931) či Lov a kynologie (1921-1934). V roce 1923, krátce po svém založení, začala Československá myslivecká jednota vydávat časopis Stráž myslivosti, jejímž úspěšným pokračovatelem je již od roku 1953 časopis Myslivost, od ročníku 1990 v čele s Jiřím Kasinou.
K oblíbené odborné i poněkud odlehčené četbě patřily kalendáře. Tradice vlastních mysliveckých kalendářů počala v roce 1867, kdy Česká lesnická jednota zahájila vydávání Lesního a lovčího kalendáře. Vycházel do roku 1918. Josef Václav Rozmara byl vydavatelem Lesnicko-loveckých kapesních kalendářů v letech 1904-1929. Později pak vydával Myslivecké kapesní kalendáře a rodinný kalendář Myslivec. Péčí Josefa Žalmana vycházel v letech 1931-1943 stolní obrázkový útržkový týdenní myslivecký kalendář. Kapesní myslivecké kalendáře vydávala ve čtyřicátých letech Česká, resp. Československá myslivecká jednota, obdobné kalendáře později vydávalo Vydavatelství Brázda (1949-1952) a Státní zemědělské nakladatelství (1957-1969). Oblíbený byl Myslivecký kalendář vydávaný stejným nakladatelstvím v letech 1971-1990.
Na tuto činnost se několikrát pokusili navázat různí vydavatelé, a to více či méně úspěšně. Novou tradici pak nastartoval Magazín Myslivosti 2012 - Myslivecký kalendář Klubu autorů ČMMJ, který ve spolupráci Klubu a časopisu Myslivost poprvé vyšel koncem roku 2011. Tento mediální produkt autorsky zaštiťují členové Klubu autorů, ale též široký okruh českých a slovenských autorů literárně historické přílohy časopisu Myslivost Myslivecké zábavy. Novou tradici na Slovensku pak nastartoval Magazín poľovníka 2016.
Závěrem se dá konstatovat, že myslivecké a lesnické písemnictví v posledním století si zachovává kontinuitu a nadále uměleckými i vysoce odbornými prostředky přispívá k dynamickému rozvoji této oblasti lidské činnosti. Českomoravská myslivecká jednota má v autorech špičkové marketingové zázemí, zejména směrem k laické veřejnosti a mládeži. Myslivecká kniha, kniha o zvěři, myslivcích, přírodě a všech jejích souvislostech je a vždy bude, i v čase elektronických médií, hmatatelným prostředníkem mezi člověkem a stále vyhledávaným tématem. Ostatně svědčí o tom do posledních míst zaplněné knihovny myslivců, obecních knihoven, ústavů a institucí a všech přátel naší překrásné přírody. Je dobře, že zejména díky aktivní česko-slovenské činnosti Klubu autorů při ČMMJ, ale i Klubu autorov slovenskej poľovníckej literatury a nesdružovaných spisovatelů a odborníků vznikají stále nové a nové knížky.
Klub autorů si během deseti let své existence vybudoval pevné postavení v historii českého a československého mysliveckého písemnictví a doufejme, že jeho řady nebudou stárnout a řídnout, ale naopak, budou je rozšiřovat noví, talentovaní autoři, jejichž umělecká tvorba bude naši stavovskou organizaci obohacovat a posilovat ji.
Hana KŘENKOVÁ
Oldřich KOUDELKA