Na letošním veletrhu IWA v Norimberku představily firmy Zeiss a Meopta své nové řady zaměřovacích dalekohledů. A zástupci těchto řad se mi sešly k testu ve stejném čase. Jedním testovaným zaměřovačem byla univerzální Meopta R2 1,7-10 x 42 RD, tím druhým byl nový Zeiss V8 2,8 – 20 x 56 určený pro střelbu na velké vzdálenosti a za náročných světelných podmínek.
Jsou to na první pohled neporovnatelné dalekohledy, přesto jsem na nich našel několik bodů, které oba zaměřovače spojují. A nedalo mi, abych neotestoval oba zaměřovače bok po boku, zároveň jsem se domluvil s redakcí Myslivosti, že oba testy vyjdou vedle sebe v jednom čísle a k nim přidám tento komentář.
Zaměřovače nejsou porovnatelné, ale přesto je několik komentářů, které lze vztáhnout na oba zaměřovače.
Prvním styčným místem je vysoká optická kvalita. Obě optiky se chlubí světelnou propustností kolem 94 % a aplikací dokonalých antireflexních vrstev. Již delší dobu mi vrtá hlavou, jak dalece ještě je lidské oko muže v nejlepších letech (cokoliv od 15 let dál, v mém případě 52 let) schopné vůbec poznat rozdíly v kresbě a obrazu poskytovaném špičkovými optikami.
Za tu dobu co se zabývám i optikou jsem měl možnost testovat nejeden optický přístroj předních výrobců. A došel jsem k závěru, že obraz soudobé špičkové optiky se vyznačuje jakýmsi rozjasněním, náhlým pocitem lepší čitelnosti obrazové informace, která se v zorném poli nachází.
Tenhle pocit není nijak starý. Poprvé jsem se s tímto subjektivně vnímaným jevem vědomě a vnímaně setkal u dalekohledů Swarovski s technologií Swarovision, které jsem testoval někdy kolem roku 2010. Od té doby jsem měl možnost vidět špičkové optické přístroje firem Zeiss, Kahles, Meopta, Leupold, Leica a u všech se tenhle pocit dostavuje.
Jenomže u každého výrobce trochu jinak. Přitom nemám pocit, že by barevné podání bylo nějak jiné, snažil jsem se určit příčinu té odlišnosti, ale nenašel jsem ji. Prostě jenom vím, že ty obrazy jsou všechny dokonalé a přitom nejsou vzájemně zaměnitelné. Ale už nevím, proč nejsou zaměnitelné. Bez optické laboratoře to neurčím, ale na druhou stranu mi to naznačuje, že oko je pořád ještě použitelný „měřák“. Rozdíl ještě pořád pozná.
K optické kvalitě mi dovolte ještě jednu poznámku: ačkoliv mnozí věří v něco jiného, použitelnost optiky za šera není daná jen průměrem objektivu. Je pravda, že máme tzv. výkon za šera (součinitel stmívání), který se počítá jako odmocnina ze součin průměru objektivu a zvětšení. A platí, že čím vyšší, tím lepší. Ale platnost tohoto ukazatele platí pouze a jenom tehdy, pokud budou mít použité optické prvky stejnou kvalitu a uspořádání.
Primární vliv na skutečnou použitelnost za šera má optická kvalita soustavy, propustnost světla. A ta se může vlivem antireflexních vrstev u nominálně shodných zaměřovačů dramaticky lišit. Velký průměr objektivu tedy může pomoci, ale není ani omylem samospasitelný. Sám o sobě nestačí.
Ověřil jsem si to jasně a průkazně právě společným testováním Zeisse V8 a nové přerovské R2. Obě optiky jsem nastavil na čtyřnásobné zvětšení, kdy hranice obrazu není daná výstupní pupilou, ale schopností mé zorničky se roztáhnout, a pozoroval jsem v nadcházejícím šeru testovací obrazec ISO 12233. Ztráta kresby uvnitř obrazce se dostavila u obou zaměřovačů prakticky současně. Rozdíl v rozmezí jedné nebo dvou minut pozorování nepovažuji za průkazný, test jsem navíc opakoval 3 dny po sobě a výsledek byl pořád stejný, ačkoliv se pořadí v rozmezí konečné minuty měnilo. Jenže to také mohlo být dané rozdílnou únavou oka v daný den.
Každopádně to znamená, že velký objektiv je přínosný především tím, že i při velkém zvětšení nabízí střelci velkou výstupní pupilu – že použitelný průměr zorničky není větší než pupila, že pupila neořezává střelci obraz. Maximální rozšíření zorniček střelce se ale mění s věkem, bohužel se trvale zmenšuje. Zornička novorozence se roztáhne až někam přes 8 mm, kolem 18. roku věku je stále ještě schopná se rozšířit na 7 mm, někdy kolem věku 55 let je to asi 6 mm a v 90 letech má zornička maximální průměr kolem 4,5 mm. Pokud si tedy na své zbrusu nové V8 2,8 – 20 x 56 nastavíte zvětšení 20x, výstupní pupila je 2,8 mm a tedy vám ořezává obraz. I když to možná nevnímáte.
Dalším styčným bodem je snaha výrobců nabídnout uživateli co nejuniverzálnější přístroj. Jdeme do čím dál větších rozsahů zvětšení, ale mám ten pocit, že se blížíme hranici smysluplného. Nemusíte se mnou souhlasit, ale podle mého názoru dvacetinásobné zvětšení již představuje v lovecké praxi extrém, který sice má smysl, ale jen velmi omezené použití. Snad v horách nebo na pláních, ale uvědomte si: čím větší je zvětšení, tím menší je rozsah ostrosti – tedy zaměřovač bude mnohem citlivější na dodržení správného očního odstupu. A také tím citlivější na správné vyrovnání oka s osou zaměřovače – pokud není zaměřovač vybaven korekcí paralaxy.
Současně se zmenšuje zorné pole zaměřovače, zvěř se v něm hůře hledá a stačí jen relativně malý pohyb a můžete ji ztratit z obrazu.
Velkým zvětšením trpí pohotovost zaměřovače, správné zamíření paradoxně může trvat výrazně déle než v případě zaměřovače s menším zvětšením. Menší zvětšení tak může být v praxi účinnější volbou.
Poslední společné aspekty jsou ty, že Meopta se od roku 1989 stala výrobcem, který je schopen nabídnout špičkovou kvalitu (za relativně přijatelnou cenu) a že jsme už natolik součástí „civilizovaného světa“, že se novinky předního světového výrobce optiky jako je Zeiss na našem trhu objeví prakticky bez zpoždění, podobně jako je uvádí přední domácí výrobce. Doby, kdy jsme byli „chudí příbuzní“ odkázaní na to, co zbyde, jsou už snad definitivně pryč.
Zamyslete se tedy nad tím, proč vlastně chcete nějaký optický zaměřovač, co od něj čekáte a kde budete lovit. Teprve podle toho se rozhodujte. Protože navzdory všem marketingovým sloganům úplně univerzální zaměřovací dalekohled na trhu pořád ještě není a nemám jasno, zda vůbec někdy bude.
Ing. Martin HELEBRANT