Milí čtenáři časopisu Myslivost, jistě by se našla celá řada z Vás, kteří byste na úvodní řečnickou otázku našli poměrně jasnou a srozumitelnou odpověď dříve, nežli by se Vaše oči zanořily do dalších řádků tohoto článku, přesto si dovolujeme v následujících statích prezentovat Vám několik poznatků o tom, zda některá odrůda kukuřice či ozimé pšenice chutná černé zvěři více než ty ostatní na poli. S ohledem na to, že velká část Vás myslivců pracuje zároveň také v zemědělství, předpokládáme, že Vaše zkušenosti z praxe jsou v tomto směru bohaté.
Při pohledu do historie problematiky škod černou zvěří na polních kulturách a vlivu odrůdy na jejich rozsah lze dohledat zmínku již v práci prof. Bubeníka z roku 1954, kde se autor zmiňuje o tom, že existují odrůdy brambor, které dokážou divoká prasata při návštěvě brambořiště najít a jejich porost výrazně poškodit vyrýváním čerstvě nasazených hlíz, aniž by porost sousední odrůdy byl výrazněji zasažen. Stejnou zkušenost publikuje také v českých zemích známý odborník na černou zvěř Heinz Meynhardt ve své knize „Mezi divočáky“, vydané v českém překladu v roce 1983. S rostoucími stavy černé zvěře na území celé Evropy v souvislosti s rostoucí intenzitou zemědělství v druhé polovině minulého století narůstá rozsah škod černou zvěří na zemědělských kulturách. Nejen z různých vědeckých prací např. Briedermanna (1976), Geissera (2000), Hererra a kol. (2006), ale koneckonců již zmiňovaného prof. Bubeníka a zejména četných poznatků z praxe vyplývá, že divoká prasata, pokud si mohou vybrat, preferují obilniny bez osin (pšenice, oves) před osinatými druhy, jakými jsou ječmen a žito. Stále převažující výrazné zastoupení pšenice jako suroviny pro potravinářské a krmné účely v osevních postupech si vyžádalo i v tomto směru reakci z řad šlechtitelů nových odrůd v podobě stále větší nabídky osinatých materiálů. Zatímco v roce 2001 činily pouze 0,1 % z celkových ploch osevů, během osmi let se jejich výměra vyšplhala na 4 % z celkové osevní plochy (Štípek a kol. 2010).
Přes veškerý vývoj našeho zemědělství po roce 1989, kdy se pozornost zemědělců zaměřila, pro ně z pochopitelných důvodů, pouze na plodiny s vysokou tržní hodnotou, a česká krajina se tak proměnila na neprostupné lány ozimé řepky, ozimé pšenice a v úrodnějších oblastech jarního sladovnického ječmene, se stále nehynoucí oblibě pěstitelů těší kukuřice. Tato královna mezi preferovanými plodinami v potravě černé zvěře zaujímá i přes razantní úbytek stavů skotu v České republice a nově implementovaná omezení v jejím pěstování na svažitých pozemcích (GAEC 2) stále významný podíl v osevních plochách. Ať už je to dáno její adaptabilitou na teplejší a sušší klima, vhodností zrna pro produkci biolihu či nově aktuálním „bioplynkovým boomem“, bude kukuřice i v budoucnu významnou plodinou našich polí. S tím souvisí také stále rostoucí nabídka odrůd do nejrůznějších podmínek pěstování, přičemž nepodstatným měřítkem bude i její atraktivita pro černou zvěř. Přestože v zahraničí jsme bohužel nenašli mnoho článků o odlišné atraktivitě odrůd kukuřice pro volně žijící zvěř, pouze u jelence běloocasého to byli v USA nejprve Ingebrigtsen a Mc Anninch v roce 1989 a následně Delger (2009), četné poznatky od zemědělců a myslivců na toto téma nás přiměly k využití poloprovozních odrůdových pokusů pro tyto účely.
Celé sledování trvalo 3 roky (2009 – 2011), přičemž v roce 2009 bylo vybráno nejprve šest lokalit v západních, jižních a východních Čechách a od roku 2010 jsme výčet pozorovacích míst doplnili ještě o dvě lokality v různých částech Vysočiny. Celkem bylo provedeno 22 pozorování. Celkový přehled pokusných lokalit, včetně upřesňujících charakteristik, je uveden v tabulce č. 1. Na každém konkrétním stanovišti byly všechny odrůdy vysety stejným výsevkem, tudíž s předpokladem stejného počtu jedinců na parcelku. Výměry jednotlivých parcelek byly v rámci pokusu u všech odrůd stejně velké. Pokusy byly vedeny vždy rozdílnou agrotechnikou (výživa dusíkem, chemická ochrana, zpracování půdy) s ohledem na konkrétní pěstitelské podmínky.
Vzhledem k tomu, že hlavním cílem poloprovozních odrůdových pokusů je doporučit vhodné odrůdy pro danou oblast např. z hlediska ranosti a také představit perspektivní novinky v sortimentu, bylo spektrum vysetých odrůd vždy odlišné lokalita od lokality a ročník od ročníku. Přesto bylo možné z celkového počtu 153 představených odrůd od 8 šlechtitelských firem vyhodnotit výběrový soubor celkem dvaceti hybridů od 5 šlechtitelů, které se z 22 možných pozorování vyskytly alespoň desetkrát, a to minimálně dva po sobě jdoucí roky. Přehled dvaceti vybraných odrůd včetně jejich šlechtitelského původu uvádí tabulka č. 2.
Hodnocení stupně poškození rostlin černou zvěří bylo vyjádřeno procentem plochy poškozených rostlin vůči celkové ploše parcelky. Zjišťování stavu poškození bylo prováděno v několika termínech během vegetace. V první fázi po zasetí do vzejití rostlin nebyly zjištěny žádné škody černou zvěří v závislosti na konkrétní odrůdě. Další pozorování probíhala vždy v týdenním intervalu od fáze počátku mléčné zralosti zrna (polovina až konec srpna – dle lokality a ročníku) až do sklizně.
Výsledky:
Rozsah poškození v závislosti na lokalitě: Celková míra poškození pokusných porostů se lišila dle oblastí. Na Nymbursku a Poděbradsku byly škody od černé zvěře nejmenší (max. do 10 %), což je dáno nižšími stavy divočáků v oblasti, menšími krytovými možnostmi v mimovegetačním období a vysokou nabídkou jiné atraktivní potravy. Takto nízké škody byly ale zaznamenány také na Havlíčkobrodsku. Nejvyšší škody byly zaznamenány v oblasti Českobudějovicka a Jihlavska (viz obr. 1), což souvisí s vysokými stavy černé zvěře a příznivými krytovými a potravními podmínkami (u některých odrůd až 95% poškození). Zajímavý je také rozdíl v působení černé zvěře na polní kultury v klimaticky podobných částech Vysočiny (viz tabulka č. 1 – stavy ulovené černé zvěře na jednotku honební plochy). Z uvedeného vyplývá, že problémy se škodami způsobenými černou zvěří na polních kulturách nejsou v rámci ČR všude stejné, ale existují rozdíly mezi oblastmi.
Ranost: Problematika ranosti odrůd zemědělských plodin (nejen kukuřice, ale také např. brambor či pšenice) ve vztahu k jejich konzumaci černou zvěří vychází ze známých skutečností o sezónní dynamice v příjmu jednotlivých složek potravy (např Cellina a kol., 2008). Bez ohledu na roční období vyhledávají divoká prasata vždy alespoň jednu energeticky bohatou složku potravy. V podzimním a zimním období jsou to zejména plody lesních dřevin (žaludy a bukvice), bohaté na škrob, v předjarním a jarním období jsou to nadzemní i podzemní části rostlin (listy, stonky, oddenky, kořínky) a drobní živočichové s vysokým obsahem bílkovin a s létem přichází opět příklon k plodům a semenům s vysokým obsahem cukrů a škrobu. Toto období přichází ve fázi mléčně voskové zralosti obilky či zrna, a proto ty odrůdy, které se do této kritické fáze zralosti dostanou dříve než pozdnější odrůdy, jsou černou zvěří vyhledávány přednostně. Rozdělení testovaných odrůd podle ranosti a podíl poškozených odrůd černou zvěří v každé kategorii uvádí u základního souboru 153 odrůd graf č. 1 a u výběrového souboru 20 odrůd graf č. 2. Přestože z obou grafů je zřejmý vliv ranosti na poškození jednotlivých odrůd černou zvěří, byly také zaznamenány v rámci stejné skupiny FAO rozdíly v atraktivitě pro divoká prasata. Pro příklad ve skupině odrůd s FAO 250 se vyskytují odrůdy, které byly z 19 pozorování poškozeny pětkrát, a na druhou stranu také materiál, který v 11 případech nepoškodila černá zvěř ani jednou.
Obsah jednoduchých cukrů a škrobu ve vztahu k poškození odrůd divočáky: Na lokalitách, kde bylo zjištěno poškození některých hybridů kukuřice černou zvěří, byl proveden letmý screening závislosti obsahu škrobu a jednoduchých cukrů na rozsahu poškození. Bylo odebráno v rámci shodné skupiny FAO vždy 10 klasů kukuřice od poškozených odrůd a jedné referenční, nepoškozené odrůdy. Škrob byl analyzován metodou dle Everse a obsah jednoduchých cukrů metodou Luff – Schoorla a výsledek stanoven v mg na kg sušiny zrna. Výsledky ukázaly závislost mezi stupněm zralosti zrna a poměrem mezi škrobem a jednoduchými cukry v zrnu, s postupujícím zráním se mění tyto cukry na složitější škrob. Co se týče odrůdových rozdílů a návaznosti na škody černou zvěří, nebyla zde prokázána další souvislost. Je třeba však říci, že díky omezeným finančním prostředkům byl každoročně odebrán příliš malý počet vzorků na to, aby tato závislost mohla být věrohodně objasněna.
Závěr a doporučení pro praxi: Poznatky o chutnosti a atraktivitě jednotlivých odrůd kukuřice mohou sloužit pro zemědělskou a mysliveckou praxi např. tím, že budou těmito odrůdami osévány méně atraktivní pozemky poblíž lesních komplexů (odváděcí políčka) a v kombinaci s mysliveckými zařízeními pro lov zde bude v kritických fázích probíhat redukce početních stavů černé zvěře, zatímco ostatní plochy nebudou v takové míře ve středu zájmu divočáků, a nebo budou sloužit naopak jako „klidová zóna“. Pokud jsou tyto odrůdy vysety na běžných plochách, je vhodné, zejména při okraji s lesem, obsít pozemek nízkovzrůstnou plodinou, která bude sklizena ještě před kukuřicí (např. jarní ječmen – viz obr. 2) tak, aby bylo možné migrující černou zvěř snáze lovit, popř. osít souvratě právě touto atraktivní odrůdou. Souvratě, zejména při okraji s lesem, obvykle beztak neposkytují tak vysoký výnos jako centrální části pozemku. Skutečností, která může tuto snahu do značné míry limitovat, je často nevhodně zvolená hranice honiteb na rozhraní pole – les a ze zákona plynoucí omezení lovu černé zvěře v takovýchto případech.
A nakonec se nabízí odpověď na úvodní otázku ... ano, jsou divočáci stejně mlsní jako my lidé, ale ruku na srdce – dokázali byste v domě s prázdnou spíží a ledničkou chodit okolo suchého krajíce chleba a sklenice čisté obyčejné vody několik dní jen tak bez povšimnutí?
Pozn.: Vzhledem k tomu, že pracuji ve firmě, zabývající se obchodem s osivem kukuřice, nemohly v tomto článku pochopitelně zaznít žádné názvy odrůd v přímé souvislosti s jejich rizikem poškození od divočáků.
Tímto se Vám všem omlouvám a děkuji za pochopení. Kamil Štípek
Ing. Kamil Štípek, Ph. D.1,2, Ing. Miloš Ježek1,3
stipek@fld.czu.cz, kstipek@vpagro.cz
1. Katedra ochrany lesa a myslivosti, fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze
2. VP AGRO spol. s r.o.
3. VÚLHM Jíloviště – Strnady