Historie a vývoj bažantnic
První doložená zmínka o chovu bažantů na Židlochovicku pochází z r. 1697. Šlo zřejmě o bažantnici se současným názvem Proklatá. Bažantnice vznikaly v místech, kde bažantí zvěř nacházela mimořádně vhodné přírodní podmínky a její populace dosahovala vysoké početnosti. Obliba lovu bažantů byla spojena především s rozvojem brokových zbraní a se zájmem šlechtických rodů vlastnících židlochovické panství o myslivost.
Bažantí zvěř žila divoce na většině vhodných lokalit Židlochovicka přibližně až do roku 1970. Sama se reprodukovala, člověk vystupoval hlavně v roli ochránce před predátory. Postupně byly realizovány první lesnické úpravy biotopů bažantnic a vypracovány metody ochrany hnízdících slepic. Následně byly získávány i zkušenosti s komorováním slepic či s umělým odchovem bažantích kuřat z vysečených hnízd.
Vývoj bažantnic a bažantnictví po r. 1970 ovlivnil výrazný pokles až téměř vymizení volně žijících populací bažantí zvěře na většině území naší republiky. Ve snaze zastavit tento trend vznikaly na Židlochovicku umělé chovy bažantů. Primárním cílem bylo pouze doplňovat volně žijící populace. Postupně však umělé chovy na většině území zcela převládly.
V současné době se na území LZ Židlochovice nachází devět bažantnic s celkovou výměrou 8514 ha. Nejmenší z nich je bažantnice Drnholec Luh s výměrou 312 ha, která je součástí polesí Velký Dvůr, naopak největší rozlohu má bažantnice Knížecí les (2015 ha) na polesí Židlochovice. Většina z nich nese název odvozený od přilehlé obce. Jak vzniklo pojmenování bažantnice Rumunská mi řekl ředitel LZ Ing. Blaha:
„Za první republiky vznikalo seskupení pro obranu Československého státu a připravoval se vznik Malé dohody. Součástí mezinárodních jednání v roce 1936 bylo i pozvání rumunského krále Carola II. se synem Michalem prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem na jednání do letního sídla prezidenta na zámek v Židlochovicích. K podpoře úspěšného jednání byl na žádost prezidenta zorganizován lov bažantů pro rumunské hosty a ostatní účastníky tohoto jednání v bažantnici, která tehdy nesla název Velká. Rumunskému králi se prostředí bažantnice, organizace lovu i pobyt na loveckém zámečku Židlochovice natolik zalíbil, že i příští rok přijel se synem soukromě na lov do Velké bažantnice, která byla na počest tohoto významného hosta přejmenována na bažantnici Rumunskou a jméno jí zůstalo dodnes.“
31. října 1936 se honu ve Velké bažantnici zúčastnil, kromě krále Carola II., prezident Edvard Beneš, generál Baliff, baron Macsonyi, kapitán Ile Radu, kancléř Dr. Šámal či Jan Masaryk. Bohužel se nedochovaly záznamy o ulovené zvěři. Zato o „Královském lovu“, který se konal o rok později v již nově pojmenované Rumunské bažantnici, psali i Lidové noviny. Dočteme se v nich, že král se synem přijeli na hon vlakem, dozvíme se, co měli přichystáno k obědu, a navíc zjistíme i přesný počet ulovených kusů. Hon trval dva dny. Kromě bažanta se lovil i zajíc, králík a koropte. Král Carol rozhodně nepatřil mezi váhavé střelce. První den se mu podařilo ulovit 520 a druhý den 895 ks zvěře.
Charakteristika bažantnic v současnosti
Podoba dnešních bažantnic je již zcela přizpůsobena umělému chovu a vypouštění bažantů. Hlavním účelem je komerční využití – poplatkový lov, ale zároveň se podporují prvky úpravy krajiny směřující k vytvoření druhově bohatých biotopů. Plocha jednotlivých bažantnic je dlouhodobě projektována tak, aby bažanti našli dostatek krytu a starších hřadovacích stromů, plochy pro slunění a přirozený sběr potravy a zároveň aby se zajistili výhodné podmínky pro lov bažantů.
Dřevinná skladba porostů v bažantnicích je typická pro aluviální nivy lužního lesa. Jde především o porosty tvrdého luhu (dub, jasan, jilm, ořešák) a měkkého luhu (topol, lípa, vrba). Tyto porosty tvoří jádro všech bažantnic. Jehličnany (smrk, borovice) mají své místo v čelech jednotlivých naháněk, kde dochází k největší koncentraci bažantí zvěře na daném území. Nezastupitelnou úlohu z hlediska krytu a potravní nabídky má bohatý keřový podrost (ptačí zob, pámelník, netvařec, bez červený a černý, hloh, růže šípková atd.). Samozřejmostí je systém různě velkých zvěřních políček pro bažanty a biopásů pro veškerou drobnou zvěř a ostatní živočichy. Důležitou roli hrají také vodní plochy s dostatkem pitné vody.
Porostní úpravy
S výjimkou bažantnice Kurdějov patří židlochovické bažantnice k bažantnicím s rovinatým charakterem terénu. Proto musí pravidelně docházet k porostním úpravám, aby se při lovu odchovaných bažantů dosáhlo co největší podobnosti s lovem bažanta z volně žijící populace, tzn., že bažant musí vzlétnout v dostatečné vzdálenosti před stanovištěm lovců v minimální výšce 15 m. Úpravy směřují k zajištění krytu i potravy pro bažanty, ale zároveň k vytvoření dlouholetých kulis pro lov bažantů v hlavách naháněk. Jde o části bažantnic, kde se předpokládá největší koncentrace bažantů na dané ploše a současně jsou to místa, kde probíhá lov. Střídají se zde plochy mladých kultur, řady keřů a smrkové či borové pásy. Vše je oddělené travními pruhy, vyrovnávacími průseky či cestami.
K nejintenzivnějším porostním úpravám došlo v 90. letech minulého století. Podle plánu a finančních možností probíhají každý rok na jednotlivých polesích nové porostní úpravy, a to na základě poznatků získaných během předchozí lovecké sezóny. Jelikož ve většině případů jde o dlouhodobá opatření, dostaví se jejich efekt za několik let (někdy až desítky let) po provedeném zásahu. Od založení nové hlavy naháňky či tzv. kumulační plochy pro bažanty uběhne do doby její plné funkčnosti i více než 10 let. Veškerý efekt porostních zásahů směřuje k docílení vyšší létavosti vypuštěných bažantů a zvýšení kapacity daného prostředí.
Odchov bažantů
Nároky loveckých klientů směřují v posledních letech především ke kvalitě opeřenosti a létavosti bažantů. Vlastní bažantí hon je posuzován spíše z hlediska jeho sportovního a kulturního zážitku z lovu, nikoliv uloveného množství.
Většinu bažantů odchovává LZ ve svých chovných zařízeních. Celý proces začíná uzavřením chovného hejna do ostruháren v poměru 1:8 ve prospěch slepic. LZ má v současné době v provozu tři ostruhárny o celkové kapacitě 8500 kusů komorovaných slepic s roční produkcí přibližně 370 tisíc vajec. První vejce se nasazují do líhní začátkem měsíce dubna. Líhně s roční produkcí maximálně 250 tisíc jednodenních kuřat jsou umístěny v areálu židlochovického zámku. Oplozenost vajec se pohybuje kolem 85 % a líhnivost 70 %. Je třeba brát na zřetel, že první vajíčka se sbírají v polovině března a poslední koncem června. Nejlepší líhnivost u prostředních nasazovaných cyklů dosahuje hodnoty až 75 %.
U odchované zvěře se klade hlavní důraz na její zdravotní stav, celkovou vyspělost a především schopnost adaptace na přirozené prostředí lesa se všemi negativními faktory (predátoři, choroby, klimatické vlivy, aj.). Jednodenní bažantí kuřata jsou z líhní rozvážena do jednotlivých bažantnic a vypouštěna buď do zděných hal o max. kapacitě 8500 kusů či do laminátových hal s kapacitou 4500 kusů v jednom odchovném cyklu. Každé zařízení odchová bažanty ve dvou cyklech. Zvěř je pod nepřetržitým veterinárním dohledem až do stáří 7 týdnů. Jde o nejnáročnější období z hlediska vynaloženého času i financí. Úhyn se pohybuje mezi 5 – 10 % a je způsoben především velkou koncentrací bažantů na relativně malé ploše. Následně dochází poměrně často ke vzniku a přenosu infekčních onemocnění (kokcidióza, trichomonáda, zápal plic, aj.). Dospívající kuřata jsou postupně ve stáří 6 – 7 týdnů převážena do speciálních vypouštěcích zařízení v lese. Tato zařízení sestávají z pletiva či nylonových sítí, které jsou vysoké přibližně 3 m a v lesním porostu ohraničují určitou plochu (2 – 4 ha). Ve stáří 10 – 14 týdnů bažanti postupně opouštějí tento prostor a personál polesí se je následně snaží intenzivním přikrmováním, rozvozem pitné vody a každodenním sháněním pomocí loveckých psů udržet v lokalitách vhodných k jejich zdárnému vývoji (jádra bažantnic) až do období lovů. Ročně se tímto způsobem odchová a vypustí do bažantnic kolem 140 tisíc bažantů.
Veškerá krmiva jsou uskladněna v 16 obilních silech s celkovou kapacitou 2600 q a mnoha zděných skladech, které slouží rovněž k umístění potřebné techniky a krmných zařízení. Bažantím slepicím se ve snůškovém období předkládá krmivo pro nosnice Bž N, kuřatům ve stáří do tří týdnů speciální sypká i drcená směs Bž 1, starším kuřatům granulovaná směs Bž 2 a Bž 3. Od 10. týdne věku dostávají kuřata pšenici a kukuřici, často též pšeničné, kukuřičné a slunečnicové plevy, které bažantí zvěř ráda vyhledává. Někdy se podaří získat i různé druhy listové zeleniny (zelí, kapusta). V jarním období má zvěř k dispozici krmnou řepu.
Zvěřní políčka se zakládají především v jádru bažantnic a osévají se kukuřicí, pšenicí, prosem, čirokem, topinamburem či různými speciálními jetelotravními směskami. Tato políčka mají z hlediska chovu bažantí zvěře významnou úlohu, svou pestrou potravní nabídkou udržují bažanty v centru bažantnic a zároveň jim poskytují bohaté krytové možnosti. Posekané louky a pastviny slouží bažantům během dne spolu s rozčleňovacími průseky a pískovými cestami ke slunění a popelení.
Lov bažantů
Celková roční slovitelnost (40 – 50 %) odpovídá včasnému vypuštění zvěře do honitby a vypočítává se z „vyskladněných“ sedmitýdenních kuřat. Poměrně vysoké ztráty (přes 50 %) mají na svědomí především nemoci, predátoři, klimatické vlivy, pytláci, migrace bažantů do okolí a také skutečnost, že zvěř je do bažantnice vypouštěna dlouho před hony, minimálně 3 – 4 měsíce. Odměnou za toleranci značných početních ztrát jsou bažanti brzy vyspělí, dobře opeření, s dlouhým klínem i na začátku doby lovu a především velmi dobře létající.
Lovecká sezóna bažantích honů u LZ Židlochovice začíná pravidelně koncem října a končí posledním lednovým dnem. Ročně se pořádá kolem 70 loveckých dnů s průměrným denním výřadem kolem 1000 bažantů. Celkový úlovek tedy představuje 50 až 70 tisíc bažantů. Pro uspořádání honu na bažanty je vyžadováno, aby lovecká skupina sestávala nejméně z pěti střelců, ideální počet je osm a maximální dvanáct. Před začátkem honu si lovci vylosují pořadové číslo, které jim určí střelecká stanoviště v jednotlivých lečích. Hon se skládá ze šesti až sedmi lečí, které jsou k lovu vhodně uzpůsobeny v celém obvodu dané bažantnice. Při zahájení lovu je každému loveckému hostu přidělen nabíječ z řad personálu LZ, který též zapisuje střelecký úspěch po každé leči, a pomocník, tzv. nosič nábojů. Každý hon je ukončen výřadem zpestřeným slavnostním troubením.
Většina loveckých hostů se do bažantnic pravidelně vrací, což svědčí o dobré organizaci a kvalitě honů. Většina stálých loveckých hostů jsou zahraniční klienti. Je to dáno jednak poměrně vysokou cenou, ale zároveň to má i své historické příčiny, které mi pan ředitel přiblížil: „Poplatkové lovy pro zahraniční hosty se organizují od roku 1957. Tehdy padlo rozhodnutí, že se Československá republika otevře světu. Od té doby jezdili na komerční lovy zahraniční hosté, převážně z německy mluvících zemí. Měli jsme však i hosty z mnoha dalších koutů světa, např. z Anglie, USA, Španělska, bývalého Sovětského svazu a jiných zemí, kde se myslivostí a lovem zabývají. Výjimkou nebyli ani hosté z exotických zemí, např. z Indie či Mexika. Převážná část loveckých hostů si ihned po skončení lovu zarezervuje termín na příští sezónu, tak se stává, že se poměrně obtížně do Židlochovic dostává nová skupina z důvodu obsazení možných loveckých termínů bažantnic.
V průběhu posledních 20 let se však do židlochovických bažantnic dostávají i tuzemští lovci, zejména z důvodu rozpadu některých stálých skupin ze zahraničí. Tyto skupiny bývají natolik konzervativní, že, i když postupně stárnou, nepřibírají mezi sebe nové lovce, a tak se stane, že postupně přestanou do Židlochovic jezdit.
Rekord v návštěvnosti zde drží lovecká skupina vedená v Židlochovicích pod pracovním názvem „Pan Hoess“, která k nám jezdila na lovy bažantů nepřetržitě 49 let. Z jubilejního 50. ročníku se však omluvili, protože z původní skupiny zůstali jen tři žijící účastníci. Nicméně posledního 49. ročníku se zúčastnili v počtu sedmi lidí průměrného věku 84 let. Strávili zde tři lovecké dny a ulovili v našich bažantnicích přes čtyři tisíce ks bažantů. Nejzajímavější na tom bylo, že čtvrtý den ráno nasedli do aut a odjeli na další lov do Španělska.“
Význam bažantnic v krajině
Bažantnice LZ Židlochovice představují nejen atraktivní lovecké prostředí, ale též specificky bohaté biotopy. Jejich význam se zvyšuje tím, že se rozkládají v zemědělsky vysoce využívané krajině. Vlivem člověka, při kolektivizaci zemědělství na Židlochovicku téměř vymizela roztroušená zeleň, remízky s větrolamy, zatravněné meze, meandrující vodní toky a slepá ramena řek. Hodnota bažantnic v současné době tedy nespočívá pouze v možnosti chovu bažantí zvěře, ale i v podpoře všech ekologických funkcí daného území. Revitalizačními projekty byly obnoveny mokřadní biotopy vytvářející životní prostředí a hnízdní možnosti pro různé druhy vodních ptáků. Další druhy přilétají za potravou. Všechny vodní plochy a mokřady jsou zároveň velmi atraktivním biotopem pro mnoho obojživelníků (skokan ostronosý, čolek velký) a plazů.
S rozvojem dotačních titulů na podporu ozeleňovacích procesů v přírodě dochází ke vzniku biopásů, které slouží především k rozčlenění rozsáhlých, zemědělsky intenzivně využívaných půdních bloků. Zpravidla se zakládají s výhledem na několik let s vyloučením chemizace či pravidelné zemědělské sklizně. K tomuto účelu jsou biopásy osety především speciálními jetelotravními směskami, které se pouze jednou ročně posečou či zmulčují. Na těchto plochách získává vynikající životní podmínky nejen spousta bezobratlých, ale i drobní savci a zvěř včetně zbytků divoké, ale i uměle odchované populace bažanta obecného.
Pan ředitel se blíže zmínil o monitoringu vzácných a chráněných druhů na území bažantnic: „ Monitoring zde provádí Český svaz ochránců přírody a každoročně předkládá na Lesní závod Závěrečnou zprávu. My naopak pomáháme s financováním grantů. LČR spolufinancovali i knihu s názvem Migrace ptáků.
Variabilita počtu i početnosti živočišných druhů v bažantnicích je velká. Každý rok se zde objeví 80 – 130 druhů ptáků. Zajímavé je, že jejich výskyt ovlivňují i takové skutečnosti, jako jsou válečné konflikty. Vždy, když někde dojde ke konfliktu, je početnost druhů, které zaznamenáme, nižší.
Zároveň se zde začínají objevovat druhy (ptáků, motýlů, mravenců,…), které jsme dříve znali jen z jižní Evropy. Je to z části dáno tím, že LZ leží z 80 % v Panonské oblasti, ale také pravděpodobně dochází k nepatrnému oteplování.“
Panu řediteli i dalším zaměstnancům závodu přeji, ať se jim v dobrém vrací jejich energie a úsilí, které investují do své práce. A Lesnímu závodu Židlochovice, který svými chovy zvěře proslavil českou myslivost po celém světě, přeji, aby si i nadále zachoval svoje dobré jméno.
Na základě poskytnutých podkladů a rozhovoru s Ing. Tomášem Blahou, ředitelem LZ Židlochovice, připravila Ing. Martina Nentvichová, Ph.D.