Leden / 2005
Trichinelóza volně žijící masožravců v ČR
prof. MVDr. Břetislav KOUDELA, CSc. , MVDr. Zdena PAVLÍČKOVÁ - Ústav parazitologie FVL, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Trichinelóza je závažné parazitární onemocnění vázané na požití syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa. O závažnosti trichinelózy a jejím původci byli čtenáři Myslivosti informováni opakovaně již v minulosti. Ačkoliv poslední případ trichinelózy lidí na území České republiky byl zaznamenán v roce 1954, jedná se o stále aktuální problematiku a nedávné nálezy trichinel u černé zvěře v různých oblastech České republiky jednoznačně potvrzují oprávněnost vyšetřování na trichinely. V roce 2002 byl na území České republiky u černé zvěře poprvé prokázán druh Trichinella britovi, pro který je typický tzv. sylvatický cyklus. Pro tento typ cyklu je hlavním hostitelem liška obecná Vulpes vulpes a méně často pak černá zvěř, popřípadě další volně žijící masožravci. Černá zvěř je u nás povinně vyšetřována na přítomnost trichinel ve svalovině, ale lišky nebo jiní volně žijící masožravci nejsou pravidelně sledováni. Lišky jsou v některých zemích považovány za indikátor výskytu trichinel u volně žijících zvířat a v posledních letech byly uskutečněny studie zaměřené právě na výskyt trichinel u lišek. Například na Slovensku již několik let sledují rozšíření trichinel u lišek a využívají k tomuto účelu svalovinu lišek, které jsou vyšetřovány na státních veterinárních ústavech v rámci monitoringu úspěšnosti vakcinace proti vzteklině.
O výskytu trichinel u lišek obecných, popřípadě u jiných volně žijících masožravců na území České republiky jsou velmi sporadické informace. Ve 40. a 50. letech minulého století byly trichinely prokázány u jedné lišky z Lán, u dvou lišek ze Třebíčska a jedné lišky z oblasti Luhačovic. V 60. letech minulého století se uskutečnilo rozsáhlejší vyšetřování zvířat dodávaných do preparátorské dílny Moravského muzea v Brně a ze 170 vyšetřených masožravců z různých oblastí Slovenska, Moravy a Čech byly trichinely zjištěny ve svalovině jedné divoké kočky, jedné lišky, dvou vlků a dvou rysů. Aktuální informace o výskytu trichinel u volně žijících masožravců v České republice chybí, a proto jsme se rozhodli vyšetřovat svalovinu lišek na přítomnost larev trichinel. Obdobně jako na Slovensku jsme ve spolupráci se státními veterinárními ústavy vyšetřovali vzorky svaloviny lišek, které byli dodány na státní veterinární ústavy k posouzení úspěšnosti vakcinace proti vzteklině. Podařilo se shromáždit vzorky svaloviny lišek téměř ze všech okresů České republiky, ale nejvíce vzorků pocházelo z moravských krajů. V období 2001 až 2003 jsme vyšetřili celkem 1164 lišek. Tento počet není v porovnání s ročním počtem odlovených lišek u nás vysoký, neboť statistiky uvádějí, že například jenom v roce 2002 bylo na území České republiky uloveno 65 023 lišek. Počet námi vyšetřených lišek tedy představuje necelé procento ulovených lišek. Svalovinu lišek jsme vyšetřovali trávicí metodou podle závazné metodiky, kterou se vyšetřují poražená prasata na jatkách. Vzorky svaloviny jsme po homogenizaci v mixéru vystavili účinkům umělé trávicí šťávy na bázi enzymu pepsinu a natrávenou svalovinu jsme vyšetřovali mikroskopem na přítomnost uvolněných larev trichinel. Z celkového počtu 1164 vyšetřených lišek jsme zjistili larvy trichinel u 7 z nich. Tento výsledek představuje 0,6% výsyt a pokud bychom vyjádřili tuto hodnotu ve vztahu k počtu odlovených lišek za celý rok, tak dojdeme k počtu lišek s trichinelózou na našem území v řádu stovek.
Výskyt trichinel u lišek v ČR je rozdílný než v okolních zemích. Naše výsledky je možno nejlépe porovnat s obdobným sledováním na Slovensku. V období 2000 až 2003 vyšetřili slovenští kolegové celkem 2 931 lišek a trichinely prokázali u 182 z nich, což představuje 6,2% výskyt. Jinými slovy téměř každá šestnáctá vyšetřovaná liška byla pozitivní. Ze slovenských výsledků lze vyčíst také vzestupný trend výskytu trichinel u lišek. V roce 2000 byla zaznamená trichinelóza u 33 lišek z 662 (4,9% výskyt), v roce 2001 u 70 ze 753 lišek (9,3% výskyt), v roce 2002 u 74 lišek z 915 vyšetřovaných (8,9% výskyt) a v roce 2003 u 79 lišek z 601 vyšetřovaných (13,1% výskyt). Současně zjistili slovenští parazitologové šíření trichinelózy z tradičních oblastí na východě Slovenska směrem jihozápadním. Například zaznamenali trichinelózu lišek v okrese Levice, který byl dlouhodobě považován za oblast bez trichinelózy. Také v Polsku je výskyt lišek s trichinelami vyšší než v České republice a podle publikovaných výsledků se pohybuje kolem 6% a má také vzestupnou tendenci. Nižší výskyt trichinelózy lišek než u nás hlásí v Německu (0,07% výskyt) a trichinely u lišek nezjistili doposud v Rakousku. Z uvedených údajů je zřejmé, že dochází k rozšiřování oblastí s výskytem trichinel u lišek směrem západním. Pro trichinelózu je také typický místní (endemický) výskyt, který vyplývá ze způsobu infekce, tj. pozření infikované svaloviny. Pozitivní lišky z území České republiky pocházeli vesměs z moravských regionů a 4 ze 7 pozitivních lišek byly odloveny v okolí Frýdku-Místku, tedy v oblasti , kde byly v roce 2001 po dlouhých letech prokázány trichinely ve svalovině divokého prasete. Místní výskyt trichinelózy dokazuje i poslední nález trichinelózy z konce října 2004. Larvy trichinel byly prokázány ve svalovině jezevce odloveného v okresu Frýdek-Místek.
Závěrem našeho příspěvku lze konstatovat, že nové záchyty trichinelózy u volně žijících masožravců činí tuto parazitózu velmi aktuální a je třeba, aby také myslivci věnovali trichinelóze stále větší pozornost.