Časopis Myslivost

Charakteristika oblasti
Území představuje především typ rovinaté zemědělské krajiny s rozptýlenými lesy, omezenými v některých částech na drobná kaňonovitá údolí (západní oblast okresu). Rozsáhlejší lesní komplexy se nacházejí v části severozápadní, která navazuje na oblast chovu zvěře jelení, a v části jižní. Nadmořská výška území se pohybuje od 350 do 250 m. n. m., přičemž od severu k jihu dochází ke snižování. Hlavním tokem území je řeka Jizera. Významné jsou rybniční kaskády především v části východní. Ty jsou napájeny řadou drobných vodních toků rozdělující zemědělské plochy na menší celky.
Území okresu v minulém desetiletí bylo děleno do 74 honiteb včetně obor. Největší honitba zaujímá 3516 ha, nejmenší 518 ha (mimo obory), průměrná výměra honiteb představuje 1135 ha.
Honební plochu území okresu Mladá Boleslav tvoří 83 852 ha, z nichž zemědělskou půdu zaujímá 71,4 %, lesní půdu 26 %, vodní plochy 0,9 %, a ostatní plochy 1,7 %. Vlivem nové výstavby dochází k záborům půdy a tím ke snižování honební výměry.
Většina zemědělských ploch je řazena do řepařské oblasti se stupněm zornění 87,5 % vhodné pro pěstování ozimé řepky, cukrovky a obilovin. Na půdě hospodaří především zemědělské podniky. Převládá zde velkoplošná intenzivní zemědělská výroba využívající půdu především v blocích. Zastoupení drobných zemědělců vlivem ekonomické situace v zemědělské výrobě klesá.
Jedním z hlavních důvodů úbytku drobné zvěře v okresu Mladá Boleslav v posledním desetiletí vidím především ve vývoji zemědělských mechanizací. Na území okresu převládá hospodaření velkých zemědělských podniků, které jsou konkurenceschopnější, než malé rodinné farmy jejichž počet se snižuje. Velké podniky si mohou dovolit nakupovat ty nejnovější zemědělské technologie, které mají např. vyšší záběr při sklizních, vyšší pojezdovou rychlost apod.. Jednotlivé druhy zemědělských plodin jsou pěstovány na velkých plochách a jsou neuvěřitelnou rychlostí sklízeny. Např. vojtěška pro výrobu senáží - tyto plochy jsou až čtyřikrát do roka sečeny. Pole s obilovinami jsou po sklizni ihned podmítány a posléze zaorány, přičemž zbytky po sklizních jsou minimální. V polní krajině chybí remízy a meze, kam by se mohla drobná zvěř uchýlit a proto jsou na takovýchto plochách i zvýšené ztráty vlivem predace a monodiet.
Území okresu v minulosti představovalo významný biotop pro drobnou zvěř. Hojně zde žil zajíc polní, koroptev polní a bažant obecný. Přičemž u těchto druhů dochází k pozvolnému poklesu početnosti především na velkoplošně obdělávaných zemědělských pozemcích.

Zajíc polní
Populace zajíce v průběhu předešlého desetiletí prodělala značný pokles, kdy od roku 1993 do roku 2002 došlo až ke trojnásobnému snížení lovu, přičemž u jarních kmenových stavů došlo pouze k sedminovému snížení. Myslím, že neklesá plodnost zaječí zvěře, ale mladá zaječí zvěř není schopná přežít v zemědělské krajině po sklizni veškerých plodin. Z pozorování v období vegetace polních plodin je vidět i značné množství mladé zvěře zaječí. Proto v mnohých honitbách okresu se jarní kmenové stavy zvěře udržují na záchovných, aniž by byl prováděn lov. V mnohých honitbách probíhá lov pouze v počtu několika kusů. I přes zastavení lovu v některých honitbách nedošlo k navýšení stavů zajíců. Podle toho lze usuzovat, že koncentrace zvěře v honitbách je závislá na stanovišti, na jeho proměně během roku a vlivu dalších negativních faktorů. Dochází tak ke stagnaci a poklesu početnosti populace.
Nejvyšší početnost a lov zaječí zvěře v okresu je v těch oblastech, kde nedošlo k tak výrazným změnám v zemědělské krajině. Jedná se o oblasti se zastoupením drobných vodních toků, které napájí rybniční soustavy. Doprovodná vegetace podél těchto toků poskytuje drobné zvěři krytové i potravní možnosti. Drobné vodní toky tak též rozčleňují zemědělské pozemky na menší plochy. Vyšší koncentrace zaječí zvěře se vyskytuje i na těch plochách, na kterých hospodaří více drobných zemědělců. Menší polní celky vyhovují zaječí zvěři více, než rozsáhlé monokultury zemědělských podniků.
Bažant obecný
Bažantí zvěř není rovnoměrně rozšířena v okresu, jako je tomu u zajíce. Její výskyt se spíše soustřeďuje na zemědělskou krajinu s dostatkem rozptýlené zeleně. Bažant téměř vymizel z velkoplošně zemědělsky obdělávané krajiny v jihozápadní části okresu i z lesního prostředí, ve kterém v minulosti býval velmi hojný. Dnes je na těchto místech populační hustota značně nízká, nebo zde bažant téměř chybí. Výskyt v těchto lokalitách je pouze v období vegetace polních plodin a to značně náhodný a nepravidelný. V těchto lokalitách se uchyluje k obcím, opuštěným zemědělským usedlostem a okrajům měst, podobně je tomu i u koroptve. Na těchto plochách nachází příznivější podmínky pro přežití. Vyšší stavy divoké bažantí zvěře se nacházejí obdobně, jako je tomu u zaječí zvěře, v oblastech rybničních soustav, kde v zemědělské krajině nachází kryt i potravu v podobě doprovodné zeleně vodních toků napájecí právě tyto soustavy.
Odlov se od roku 1993 do roku 2002 zvyšuje, jedná se především o odlov zvěře, která je vypouštěna především za účelem lovu. Tento odlov je závislý na množství zvěře chované především ve voliérách. Jsou zde také pokusy o zazvěřování honiteb bažantí zvěří, ale v mnoha případech se setkáváme s neúspěchem vlivem řady negativních faktorů, jako jsou např.: vypouštění odchované zvěře do nevhodných biotopů, zvýšený predační tlak dravců a šelem, které se v místech vypouštění koncentrují, u uměle odchované zvěře jsou potlačeny instinkty, které jsou potřebné pro přežití ve volné přírodě apod..

Koroptev polní
Koroptev polní využívá ke svému životnímu prostředí převážně zemědělskou půdu, u které preferuje četnost mezí, remízků a pestrost polních kultur. Při nedostatku těchto ploch, na kterých rostou plevelné rostliny, jejichž semeny se koroptve živí, koroptve z oblasti mizí a uchylují se do oblastí s množstvím plevelných semen, hmyzu a krytu. Ty nacházejí v okolí měst a vesnic, zemědělských objektů apod..
Nejpočetnější stavy koroptve polní jsou ve střední části okresu, v okolí měst Mladá Boleslav, Kosmonosy, Bakov n. Jizerou a Mnichovo Hradiště. Zde, v těchto příměstských honitbách stavy, koroptve dosahují početnosti až 17 ks na 100 ha zemědělských ploch. V oblastech rozsáhlých monokultur polních plodin koroptve chybí.
Na území okresu bylo prováděno i zazvěřování touto zvěří, ale bez výraznějších úspěchů. Koroptve, které byly vypuštěny na místa bez dosavadního výskytu, se z těchto lokalit opět vytratily. Koroptve, které byly vypuštěny do míst s trvalým výskytem, zaznamenaly krátkodobí nárůst, ale posléze se její stavy znovu vrátily na původní hodnoty. Přičemž uživatelé honiteb by se myli spíše zaměřit na úpravy prostředí , kde doposud žije divoká populace koroptve.

S úbytkem drobné zvěře klesá i zájem o tuto zvěř a proto myslivci v mnohých honitbách upouští i od její péče, především v období strádání zvěře. Jejich zájem se spíše soustřeďuje na zvěř černou, u které dochází ke zvyšování jejich stavů.

Možnosti úprav biotopu pro drobnou zvěř
V dnešní převážně intenzivně obhospodařované zemědělské krajině zůstává pro drobnou zvěř po sklizni zemědělských plodin minimum ploch, které ji zajistí přežití v nepříznivých ročních období. Proto je žádoucí v této oblasti vytvářet síť úprav vhodných pro další existenci nejen drobné zvěře, ale i jiných živočichů. I v dnešní zemědělské krajině se najdou neplodná místa viz. Foto č.1,2,3, která lze vhodnou úpravou zhodnotit, tak aby vyhovovala ekologickým nárokům sledovaných druhů zvěře.
Úpravy v biotopech polní drobné zvěře by měly směřovat alespoň k nastínění situace v letech meziválečných, kdy stavy drobné zvěře byly daleko vyšší. Jedná se především o trvalé liniové remízy, potravní políčka či zakládaní a udržování kvalitních travních porostů na dosavadních mezích či jiných nevyužívaných plochách.

Trvalé remízky:
Slouží především drobné zvěři, jako ukryt a plocha sloužící k nerušené reprodukci. Vhodným zvolením druhové skladby poslouží též i jako potravní zdroj po sklizni polních kultur.
Trvalé remízky lze přednostně, po dohodě s vlastníky pozemku, vysazovat na erozně náchylnějších lokalitách ztrátových pro zemědělskou činnost. Nejlépe lze remízky vést mezi polními celky různých plodin, které by nenarušovaly obhospodařování pozemků. Pro remízy lze dále použít plochy, které jsou nevyužívané, či nějakým způsobem znehodnocené např.: staré nepoužívané úvozové cesty, které svými hlubokými zářezy do terénu znemožňují provoz moderních zemědělských technik, vytěžené a opuštěné pískovny, haldy, náspy, terénní zlomy i zavezené černé skládky apod.. Jsou to tedy plochy, které nedávají naprosto žádný užitek a jejichž využití pro vytvoření remízů by nemělo být žádným problémem.
V oblastech, kde jsou zachovány remízy, je vhodné jejich stav zhodnotit a popřípadě remíz, který nevyhovuje krytovými, hnízdními ani potravními možnostmi upravit např.: jeho druhové složení, věkovou skladbu či rozšířit jeho plochu. V mnoha případech zde chybí druhová pestrost, která zvěři poskytuje krytové a potravní podmínky. Nevhodné jsou remízy, u nichž jsou ojedinělé přestárlé či suché vyčnívající dřeviny, poskytující dravcům vhodné lovecké pozice. U osamocených remízků v polních podmínkách se většinou zvěř koncentruje, přenáší se zde nemoci a tyto remízy jsou obvykle navštěvovány zvěří dravou, proto se snažíme, aby jejich tvar představoval především liniové společenstvo. Nejlépe je liniovými remízy propojovat polní lesíky čímž podpoříme migraci živočichů.
Remízy se tvoří především plodonosnými dřevinami, členěnými na patro keřové a patro stromové. Ze stromů, které poskytují především zvěři potravu, je dub letní, dub zimní, v teplejších oblastech dub šipák, jeřáb ptačí, hloh, javor babyka, jabloň lesní, hrušeň plánička, třešeň ptačí, habr obecný apod.. Remíz by měly tvořit i jehličnany poskytující v zimním období drobné zvěři kryt a to borovice lesní a smrk ztepilý. Keřové patro je vhodné tvořit z trnky obecné, brslenu evropského, růže šípkové, střemchy hroznovité, janovce metlatého, ptačího zobu, maliníků, ostružiníků apod.. Přičemž k vysazování upřednostňujeme domácí druhy rostlin vyhovující místním stanovištním nárokům. Většina těchto dřevin dává zvěři svými lístky nebo plody přirozenou potravu i v zimě.
K zakládaní remízu používáme běžných metod, jako je výsadba sazenic, síje, ale nesmíme zapomínat i na řízkování, kterým lze levně množit řadu našich druhů dřevin (vrby, topoly, růže, jeřáby apod.).
Tam, kde není možné vytvořit trvalý remíz, můžeme se pokusit o vytvoření remízu dočasného, například z porostů hliznatých slunečnic (topinambur).

Políčka pro zvěř:
Tvoří důležitou součást úprav, které drobné zvěři poskytují především potravu po sklizni obilovin v období pozdně letním a podzimním, k tvorbě tukových zásob pro přečkání nepříznivého období a v zimním k doplňování potřebné energie. O technických záležitostech při tvorbě pruhových potravních políček byla napsána řada článků již dříve viz.: Koroptve v Milešíně, a proto zde není zapotřebí dalšího komentování.

Úpravy trvalých travních porostů (TTP) v zemědělsky obhospodařovaných oblastech zaměřených na rostlinnou výrobu v mnoha případech chybí TTP, přičemž u většiny dosavadních TTP chybí druhová pestrost, či v některých případech nejsou tyto TTP udržovány. Jedná se především o malé plochy např. podél vodotečí, na protierozních mezích, podél polních cest apod.. Tyto malé plochy nejsou zemědělskou činností využívány, nanejvýš jsou sečeny pro zabránění rozšiřování plevelných semen a to až v době podzimní. V případě neudržování postupně zarůstají agresivními ruderálními plevely, jako např. šťovíky, lopuchy, lebedy pelyňky apod., které zvěři neposkytují potravu. V případě sečení těchto ploch v období vegetace okolních polních plodin, by v zemědělské krajině mohla vzniknout volná místa, která by sloužila zvěři k osušení po ranní rose, či chladném a deštivém počasí. Drobná zvěř by nemusela v takové míře využívat dopravní komunikace k osušení, čímž by se předešlo ztrátám způsobených automobilovou dopravou. Zkvalitněním porostů by se též naskytla příznivější potravní nabídka ve formě rostlinné, ale především živočišné potravy pro mladou zvěř pernatou, jelikož tyto plochy nebývají chemicky ošetřované. Udržované plochy TTP též vykazují vyšší koncentraci hmyzu než monokultury kulturních plodin.

Závěr
Úpravy biotopu drobné zvěře považuji za prvotní krok ve zvyšování stavů drobné zvěře. Na vytváření takovýchto podmínek by se měly podílet nejen uživatelé honiteb, ale i širší veřejnost a především zemědělské podniky, které právě svým konáním bezprostředně ovlivňují budoucnost stavů drobné zvěře. Až poté, kdy budou podmínky pro zvěř příznivé můžeme přistoupit k vlastnímu zazvěřování, ale do té doby je tato snaha zbytečná.