Po vysoké divočáci,
aneb kam spěje česká myslivost Jan KOŠTOVAL. Beskydy
Neúnosné škody v lesích, Vysoká ničí životní prostředí, Regulace jelení zvěře nutností - takové a podobné titulky článků ve kterých se čtenáři mohli dočíst o tom jak neúnosné a nebezpečné stavy vysoké zvěře myslivci chovají a jak tato zvěř ničí české lesní hospodářství a naše životní prostředí. Mohutná a vytrvalá kampaň v neuvěřitelně krátké době napomohla tomu, že úsilí generace většiny poctivých myslivců a lesáků, kteří docílili za mnoho let toho, že v českých zemích byl chov této královské zvěře a ozdoby našich hor na velmi vysoké úrovni a ve světě uznávaný, přišlo vniveč. A současný stav
Doslova zbytky zdecimované populace jelení zvěře, která byla necelou desítku let v důsledku této odborné koncepce vydatně přikrmována na hromadách před posedy hlavně "olovem", přežívá snad jen proto, že se nám myslivcům hnulo svědomí a začínáme si uvědomovat, že toto torzo jelení zvěře bez jelenů ve druhé a třetí věkové třídě, kteří byli bezesporu "přikrmováni" neintenzivněji, že to není asi to pravé ořechové. Vždyť vidět v nejkrásnějším období pro myslivce a jelenáře v jelení říji pár smutných laní, u kterých stojí jako hlavní jelen statný špičák, nebo v lepším případě šesteráček nebo osmerák je opravdu velmi smutné. Ovšem, není tomu tak jistě všude. Je několik míst, kde myslivci mysleli a nedali se zlákat vidinou mnoha silných trofejí a v současné době mohou poslouchat i halasnou říji a obdivovat silné a dokonce i zlaté trofeje jelenů. Bohužel, musím konstatovat, že i když genocidu jelení zvěře nenastartovali myslivci, současný stav jistě myslivci na svědomí mají. Jistě nebylo vždy vše v chovu jelení zvěře v minulosti správné, myslím místní přezvěření (např. Jeseníky), ale s přílivem "demokracie" po roce 1989 a to nejen do celé společnosti, ale samozřejmě i do myslivosti, to jde pomalu ale jistě s českou myslivostí z kopce. Tato kampaň proti jelení zvěři, a to si musíme objektivně přiznat, přišla spoustě myslivců vhod. Z jednoho prostého důvodu. Totiž zdaleka ne všichni myslivci se v minulosti dostali k lovu jelenů i když je v honitbách měli a svým způsobem i chovali. Ať to bylo z důvodu, že se jejich honitba nacházela mimo oblast chovu, nebo byla jen okrajová, nebo měli plán lovu, ale jako jednotlivci neměli patřičné "zásluhy", nebo byli mladí atd. - však to většina z nás zažila na vlastní kůži. A najednou se naskytla příležitost snižovat radikálně stavy vysoké a valné většině bylo jedno jak to dopadne, hlavně když ulovím jelena a čím silnějšího, tím lépe - vždyť honitby byly rozdrobeny a sousedi čekat nebudou. Vymyšleno skutečně dobře! A tak jsme se prostříleli k současnému stavu. A z kopečka to jde pomalu i nadále. Jak hodně se myslivost za patnáct let změnila! Myslivecké tradice, to nejcennější v české myslivosti, utvářené a udržované po staletí berou rychle za své o etice ani nemluvě. Komerce, peníze, maskáče, silné džípy a super magnum ráže jsou dneska prostě "in".
A je tu další příležitost. Divočáci, černá zvěř, rytíři lesů. A zase se všude píše "neúnosné stavy", "obrovské škody černou zvěří", "divočáci zničili zahrádkářům kolonii", "černá zvěř zdevastovala místním fotbalistům hřiště". "Velebnosti, dyť je to do nebe volající!" Ano je to do nebe volající co dokážou způsobit média, dobře udělaný televizní šot atd. A myslivci? Rozumní jistě dokážou zhodnotit situaci, i když problém se stavy černé zvěře je jistě vážný, ale troufám si říci, že zase jenom místně. Tam, kde situaci s černou zvěří nepodceňovali a přistupovali k chovu zodpovědně jistě v současné době velké problémy nemají. Myslím si, že v mnoha honitbách při současných stavech jiné zvěře a výši nájemného za honitby, je černá zvěř zvěří hlavní a bez ní by byla další existence honitby přinejmenším sporadická. Tak jak je to tedy? Je skutečně nutné dát příležitost k tažení proti divočákům s baterkami na zbraních? Od takových opatření je jenom krůček k tomu nahánět černou v noci v autech s hledáčkem, nebo střílet na hromadě do tlupy selat hrubým brokem, to by bylo taky účinné. A co dát příležitost sportovcům s lukem a šípy? Účel přece světí prostředky! Hesla jako "lovu zdar, černé zmar", nebo "lepší prase v troubě než v kukuřici" přece k myslivosti nepatří. Tak jací jsme? Samozřejmě určitě většina, nebo aspoň polovina jsou myslivci lidé poctiví, uvážliví a čestní, kteří provozují a milují myslivost ne pro kus zvěřiny, nebo pro střílení do ubohých zvířátek - jak to vidí v dnešní době většina laické veřejnosti. Pro mě samotného je myslivost celoživotním koníčkem a nelituji žádných prostředků, které pro myslivost obětuji, a jak řekla jedna "taky zelená dušička" - myslivost není pro mě koníčkem, je mým životním stylem. A proto říkám za sebe k diskusi zda střílet oslepenou černou zvěř pomocí světelných nebo jiných jim podobných zařízení kategoricky NE. Je to nemyslivecké a nedůstojné. Samozřejmě problém s nárůstem stavů černé zvěře chápu, tedy skutečně tam, kde hrozí (v Beskydech je černé jako šafránu), ale myslím si, že by to šlo i bez baterek. Jako zajímavá alternativa se jeví již některým autorem zmíněná opatření v omezení plodnosti černé pomocí preparátu podávaných na vnadištích a krmelištích. Jistě, bylo by to nákladnější, ale za cenu důstojné myslivosti by stálo za to přemýšlet, abychom náhodou nedopadli jako s jeleny.
Závěrem bych chtěl všechny čtenáře tohoto článku ujistit, že není zaměřen proti nikomu, kdo to myslí s myslivostí dobře. Jsem si vědom toho, že se najdou myslivci, které tento článek popudí ať z toho či onoho důvodu, ale snad přispěje k větší diskusi o problému stavů černé zvěře a k opatřením proti jejich nárůstu. Věřte, dobrá pověst myslivosti za to stojí. A ta trocha nadsázky v tomto článku nás možná donutí uvažovat o tom, kam spěje naše myslivost. Nakonec, kdyby to dopadlo jako s jeleny je tady ještě srnčí. Několik dobrých zim, když se nám tak globálně otepluje a srnčího může být tolik, že začne ohrožovat třeba turisty, okrádat je o svačiny, nebo překážet cyklistům na eurocyklostezkách. A myslivci? Budou zase snižovat stavy. Tak, myslivosti zdar!