Časopis Myslivost

Váš okres by se dal zařadit mezi ty větší rozlohou honební plochy i početností členské základny. Mohl byste nám přiblížit současný stav honiteb, počet myslivců a správní rozdělení okresu?
Nacházíme se v podhůří Orlických hor, 37 % honiteb je tvořeno lesem, převážně jehličnatým, 60 % polem, necelé 1 % připadá na vodní plochy a 2 % jsou plochy ostatní. Celková výměra honební plochy okresu je 108 649 hektarů. Hlavní dvě řeky jsou Divoká a Tichá Orlice, myslivecké vyžití při lovu divokých kachen tu tedy je. Krajina Orlických hor a Jeseníků je překrásná, máme tu hlavně srnčí, černou a mufloní zvěř, ale každého to táhne výš do hor, za jeleny, kteří jsou bohužel v současnosti v dosti nízkých stavech.
Ohledně správního rozdělení myslím, že jsme jeden z nejvíce postižených okresů, státní správa tu byla rozdělena do šesti pověřených obcí - Česká Třebová, Lanškroun, Králíky, Žamberk, Ústí nad Orlicí a Vysoké Mýto. Státní správa se nám tedy dost rozdrobila. Dříve jsme problémy řešili s okresním úřadem, kde byl jeden fundovaný pracovník, myslivec, odborník a diplomat, Ing. Solnička, který je dnes na krajském úřadu v Hradci Králové. Dřívější spolupráce byla na jiné úrovni. Dnes máme sice také spolupráci, ale někteří pověření pracovníci nejsou myslivci. Zveme státní správu dvakrát do roka na naše setkání a porady, vnímají to jako práci navíc. Dokonce vznikly tlaky, aby se chovatelská přehlídka trofejí rozdělila na jednotlivá města a pořádala se každý rok ve všech, naštěstí se na poradě mysliveckých hospodářů, kterou konáme vždy při ukončení chovatelské přehlídky, jednoznačně dohodlo, že budeme pokračovat dále v celookresních přehlídkách. Příští rok uspořádáme přehlídku již v únoru kvůli mezinárodní výstavě NATURA VIVA v Lysé nad Labem. Hlavním hnacím motorem těchto přehlídek je současný předseda okresního mysliveckého spolku pan Miloslav Novák, již pětasedmdesátiletý, který je velký nadšenec, má o přehlídkách již jasnou představu, mám obavy, že po volbách, až přijde nový předseda, bude tu jeho přehled a zkušenost chybět. Ke každé přehlídce trofejí vydáváme katalog, abychom mohli sledovat vývoj zvěře.

Dosahujete nějakých medailových ocenění? Jak se u Vás zvěři daří?
Bohužel hodnota trofejí klesá u jelenů a muflonů velmi rychle dolů. Dříve jsme měli chovatelské oblasti mufloní zvěře, známější je oblast Zaječiny, kde byli před lety vysazeni mufloni panem Egrtem, dosahovali jsme tam zlatých medailí, dnes již spíše bronzových. V Bartošovicích byly nešťastně vypuštěny ovce, které neodpovídaly veterinárním předpisům, rozšířilo se mezi nimi nakažlivé kulhání, což je nemoc přenosná půdou, takže stavy byly brzy zdecimované. Zvěř onemocněla a bylo potřeba provést sanitární odlov. Ani prostředí v této oblasti nebylo ideální, bylo dost vlhké, proto personál přes zimu ostrouhával zvěři spárky, což nebylo v chovu přirozené. Druhou chovatelskou oblastí bylo Orlické podhůří, spravoval jí poradní sbor, ten ale v roce 1999 přestal fungovat, mufloní zvěř přecházela do ostatních honiteb, kde nebyla žádoucí a byla odlovena. Dnešní stav se snad obrací opět k lepšímu. Mohu o tom hovořit zasvěceně, neboť jsem tam řadu let vykonával funkci mysliveckého hospodáře. Viděl jsem spoustu zlatých muflonů, dnes k vidění nejsou a je záhadou, kam se tato zvěř ztratila. Otázkou je, jak se dále k chovu mufloní zvěře postaví myslivci, prozatím vnímám spíše nedostatek chuti tuto chovatelskou oblast znovu ustanovit a obhospodařovat. Bylo by potřeba najít k sobě cestu a spolupracovat, ale bohužel každý hledá spíš svůj prospěch, místo abychom se soustředili na prospěch zvěře. Dnes už zvěř nepůsobí velké škody na porostech, protože tlupy nejsou tak početné.
U jelení zvěře prosadila politika Lesů ČR snížení stavů do té míry, že když dnes vyrazíte na jelení říji, můžete mluvit o štěstí, když vůbec jelena uvidíte. Bylo třeba snížit stavy kvůli škodám na porostech, ale možná ne tolik. Medailové hodnoty se jen těžko dosahují. Občas přichází jeleni z Polska, ale tam se také situace změnila.
U srnčí zvěře stoupá úroveň chovu, zvyšuje se hmotnost i kvalita trofejí. Většinou dosahujeme bronzových medailí.
Chová se zde i jelen sika Dybowského, byl chován v oboře u správy Parishových lesů, kde je chována i daňčí zvěř v počtu kolem pěti kusů. Ve volnosti se u nás nevyskytuje.
Stoupá nám ale kvalita škodné, není problém mít medailové hodnoty lebek. Začíná se nám rozšiřovat psík mývalovitý, už asi čtyři byli uloveni. Jsme zvědaví, jak se budou jeho stavy vyvíjet, protože se šíří teorie, že by mohl časem vytlačit lišku.
Zajišťujeme pro myslivecká sdružení výrobu krmných granulí, které jsou vyvážené z hlediska potřeb zvěře a které podporují růst trofejí. Zajišťujeme také výrobu medikovaných krmiv. Na kraji jsme získali pochopení díky panu radnímu Ing. Šilarovi, takže nám na toto krmivo přispívají padesátiprocentní částkou. Když čerpáme dotaci, musíme pochopitelně dodržet daná kritéria, proto musíme podávat toto krmivo celoplošně. Vakcinace proti vzteklině u nás proběhla stejně nešťastným leteckým způsobem jako v jiných okresech. Dříve byli na veterinární správě v Ústí nad Orlicí myslivci, takže bylo i snazší jednání, pokládali za čest, že se mohou zúčastnit porady mysliveckých hospodářů a poreferovat o tom, jak to vypadá s vakcínami, co chtějí od myslivců při vyšetření černé zvěře, kolik kusů se má dát na vyšetření. Dnes je tu vytvořen inspektorát a jede se jen podle předpisů a vyhlášek. Máme však mezi myslivci vetrináře odborníky a jsme s veterináři v dobrém kontaktu.

Jistě se u Vás vyskytuje i černá zvěř?
Samozřejmě, černá zvěř je u nás přemnožená, jako na většině území, a působí škody na zemědělských porostech. Přesto si myslím, že i tato zvěř by si zasloužila svou chovatelskou oblast. Lov černé zvěře by měl být věcí poradního sboru. Není jasný výklad zákona ohledně lovu mladé zvěře. Snažíme se v tomto hodně spolupracovat se státní správou, aby se myslivost neodehrávala na dvou kolejích. Řešili jsme s nimi přípis ministerstva zemědělství o zakázaných způsobech lovu. Sjednotili jsme se v tom, že na naháňkách se smí střílet i dospělá zvěř, shodli jsme se také na tom, že se rozhodně nebudeme přiklánět k používání umělého osvětlení. Je chyba, že se kvůli vysokým stavům loví všechna zvěř, dochází tak bohužel i k odlovu dospělých kňourů a bachyň, kterých by bylo v chovu nejvíce potřeba. Ještě v době působení Ing. Solničky na okresním úřadě byla snaha mít okresní chovatelskou oblast černé zvěře, předkládali jsme spodní čelisti ulovených kusů, před dvěma lety jsme však toto zrušili, protože to nepřineslo očekávané výsledky z důvodu nepochopení problematiky chovu a lovu černé zvěře.

Zabývali jste se někdy vypouštěním drobné zvěře do přírody?
Myslivecké sdružení Dolní Dobrouč vypouštělo v minulých létech koroptve v rámci dotačního titulu. Nepřineslo to ovšem dobré výsledky. Koroptve a bažanti z umělých chovů se těžko přizpůsobují divokému životu. Spíš bychom měli zlepšovat podmínky té zvěři, která se udržela z původní populace. Stále věřím, že se změní zemědělská politika a životní prostředí, že dojde ke shodě mezi myslivci a vlastníky a zjistíme, že zvěř je naším státním bohatstvím a krajina zaznamená očekávanou změnu, podmínky pro zvěř se budou zlepšovat. Teď již začíná být aktuální ochrana přírody v rámci Evropské unie. Ještě to sice chvilku potrvá, ale snad přijdou lepší časy pro krajinu a zvěř v ní. V současnosti se některé zemědělské společnosti snaží jen o co největší produkci a nehledí moc na ostatní dopady. Nejlepší cestou je vzájemná domluva, například vysít pásy meziplodin, které se sklízejí dříve než hlavní plodina a v těchto pásech umožnit odlov divočáků. Je potřeba ponechat nebo založit nové vodoteče, remízky, biopásy. Na toto všechno lze čerpat od státu dotace, ono to sice u nás Čechů trochu trvá, než přijdeme na to, jak se dají získat od státu peníze na obnovu krajiny, ale myslím, že do pěti let už v tom budou všichni zběhlí.
Naši myslivci se zapojují do výsadby stromů pro obce - například sdružení České Heřmanice. Jinak nám spíše přibývá lesa, díky naší poloze v podhůří. Stráně pod lesem, které se těžko obdělávají, začínají obrůstat lesním porostem. Zvěřní políčka jsme také zakládali za pomoci dotačních titulů. Dále jsme čerpali dotaci na předvedení českých fousků, na budování umělých nor. Je třeba, aby někdo s čerpáním dotací začal, pak už si o tom navzájem lidé povědí a chytnou se i ostatní. Ing. Jaroslav Růžička z ministerstva zemědělství udával v přehledu za minulý rok, že myslivci odčerpali jen 22 % z celkových dotací pro ně připravených. Zbytek peněz šel tedy do jiných oborů. Zřejmě v tom má úlohu i složitost zpracování dat na dotační tituly.
Po dobu posledních tří let se na Kralickém Sněžníku vypouštěli tetřevi nakoupení z polodivokého chovu ve Švédsku, samozřejmě z dotačního titulu, otcem toho vypouštění byl Ing. Zdeněk Hovad. Na poslední poradě mysliveckých hospodářů o tom přednesl pěknou zprávu. Dokonce jeden tetřev sídlil na větvi u lyžařského vleku. Tetřevi byli vypouštěni po dobu tří let, v prvním roce 15 jedinců, v druhém 20 a ve třetím roce také 20. Na jednoho jedince byla čerpána dotace 14 000 Kč. V letošním roce tomu tak nebylo z důvodu nepovolení výjimka z vypouštění zvláště chráněných jedinců v přírodním parku Kralický Sněžník. Úspěšnost není přesně popsána, ale jsou hodně viděni v Polsku a občas se s nějakým setkáme i u nás.

Povězte nám, jak je to na Vašem okrese s kynologií?
Asi jako na většině okresů se touto činností zabýváme nejobsáhleji. Navázali jsme na vysokou úroveň kynologie, kterou zde zavedl pan ing. Matějík. V současnosti zažívá kynologie na našem okrese velký vzestup. Nový zákon o myslivosti nás sice omezil v počtech lovecky upotřebitelných psů na honitbu, ale stejně jsme v loňském roce jsme zaznamenali největší nárůst počtu psů. Napsal jsem o tom článek do Myslivosti, který se jmenoval Kynologie na Orlickoústecku, výsledky a počty jsou v něm uvedeny, vyšel loni v létě. Jednalo se přibližně o 160 psů. Je nutné říci, že myslivec bez psa je poloviční myslivec.

Jaké zkoušky lovecké upotřebitelnosti pořádáte?
Začínáme jarním svodem, počet přihlášených psů se pohybuje mezi čtyřiceti až šedesáti. Pan Čihák posuzuje malá plemena a Luboš Knitl ohaře. Zkoušky vloh pořádáme v pěkné honitbě Kunčice, kde jsou i příznivé stavy zvěře. Na jaře je tam dostatek zajíců, takže se tam zkoušky vloh konají již čtyři roky po sobě. Následují zkoušky z norování, máme svojí umělou noru na zámečku v Lanškrounu, zámeček je v dezolátním stavu, ale město již tento objekt zakoupilo a má s ním zřejmě dobré úmysly. Počty psů na nornických zkouškách se pohybují kolem 25 psů. Lesní zkoušky ohařů pořádáme v honitbách MS České Heřmanice a Sloupnice a dá se říci, že jsou vždy naplněné. V těchto dvou sdruženích jsou velcí fandové do kynologie a zkoušky jsou vždy na dobré úrovni. Trápí nás lesní zkoušky malých plemen, protože o ně přestal být zájem, zřejmě díky nové vyhlášce, malá plemena se orientují jen na dosled, takže absolvují jednodušší barvářské zkoušky malých plemen. Tyto zkoušky zajišťovalo sdružení Kozlovský kopec-Němčice, ale poslední dvoje zkoušky jsme měli ve Skrovnici. Lesní zkoušky rozdělujeme vždy na malá a velká plemena, protože u ohařů máme vždy maximální doporučený počet - 12 psů. Vloni jich bylo 22, takže jsme pořádali dvoudenní zkoušky, což bylo poměrně náročné. Zkoušky z vodní práce pořádáme každým rokem, je o ně velký zájem, na komisi rozhodujeme o místě konání. Nyní jsme se ustanovili, že jeden rok budou v honitbě MS Obora Lanškroun a druhým rokem v MS Krylov Slatina-Sruby. Těchto zkoušek se účastní psi malých i velkých plemen, poslední dobou hodně retrívři. Podzimní zkoušky pořádáme dohromady pro malá i velká plemena. Máme naplněné tři skupiny. Jsme omezeni stavem drobné zvěře. V MS Luková, kde je pořádáme, jsou díky hospodaření zemědělského družstva mezi lány vodoteče a pásy, kde se drobné zvěři daří, každý pes přišel do zajíce a narazili jsme i na koroptev.

Vodoteče jsou původní nebo se jedná o meliorační kanály?
Jsou původní. Nevím jak došlo k tomu, že se tu zachovaly, ale pro zvěř je to nejlepší, v těchto místech se jí sdružuje nejvíc. V místech, kde se udělaly meliorace, se voda neudrží, jakmile zaprší, voda se stáhne do meliorací a louka je zase na suchu.

Bažanty v divoké populaci nemáte?
Přirozené stavy ne, vypouští se z bažantnice, ale co se vypustí se i uloví. Divoká populace je u Lukové a na Vysokomýtsku, ale počty nebudou nijak velké. Podzimní zkoušky se v příštím roce přesunou do honiteb mysliveckého sdružení Damníkov, kde se také vyskytuje drobná zvěř. Všestranné zkoušky pořádáme jednou za dva roky, ale na koordinační schůzce Pardubického a Královéhradeckého kraje se bohužel stalo, že se přihlásila k všestranným zkouškám řada okresů a pak nebyly počty naplněny. Letos jsme měli jen osm psů a v Náchodě jen čtyři, to už se nedá ekonomicky zvládnout. Přesto jsme se rozhodli, že je budeme pořádat i příští rok. Zřejmě jen pro velká plemena, protože jak jsem již říkal, malá plemena končí u nornických a barvářských, nejvýš u podzimních zkoušek. Na Svitavsku se malým plemenům věnuje pan Ing. Lhotař. Barvářské zkoušky pořádáme poblíž Lanškrouna v MS Rychtářský les, kde mají dlouhou tradici a stopy jsou tam založené už trvale. Jednou za dva roky pořádáme dvoudenní honičské zkoušky, které mají u nás také velice dlouhou tradici. Účastní se jich jezevčíci, jagdteriéři, border teriéři. Zkoušky začínají naháňkou na černou, která je díky pochopení lesní zprávy v Lanškrouně a pana správce Ing. Korába na vysoké úrovni. Rozhodčí se sami hlásí, že by chtěli jít posuzovat. Mimoto se u nás konají v naší republice nepříliš rozšířené barvářské zkoušky Rhodeských ridgebacků. Hlavní důvod jejich pořádání je ten, že Rhodeský ridgeback je módní plemeno, každý chce mít šampióna a když jde na výstavu v otevřené třídě, soutěží s velkou konkurencí, kdežto v pracovní třídě má větší šanci na úspěch. Rozšiřují se nám i patterdale teriéři, kteří jsou nadějným loveckým plemenem.

V nedalekých Lhotách u Potštejna sídlí pan Jaroslav Horáček, který se zabývá odchovem zajíců. Berete od něj zajíce na zazvěřování?
Jardu Horáčka znám, je to kamarád myslivec, bydlíme v sousedních vesnicích, ale on už spadá pod OMS Rychnov nad Kněžnou. Chová zajíce již sedmý rok. Na zazvěření jsme od něj zajíce nebrali, ale navštívili jsme semináře o chovu zajíce a i na semináři pana docenta Zabloudila a pana doktora Vodňanského o spárkaté zvěři byl chov zajíce zmiňován. Letos v listopadu máme v rámci Pardubického kraje seminář srnčí zvěř na Ústeckoorlicku a ještě bude na podzim seminář o drobné zvěři. O zajících bude přednášet pan doktor Vodňanský a o kachnách a koroptvích Ing. Havránek. Zde se musím vyjádřit trochu kriticky k myslivecké veřejnosti, neboť možnosti účasti na těchto seminářích příliš nevyužívá, mohlo by jich chodit více.

Vystačíte si při kynologických zkouškách s místními rozhodčími nebo zvete některé i z ostatních okresů?
Na veškeré zkoušky kromě všestranných máme dostatek kvalitních rozhodčích. Spíše jsme měli před pár lety problém, že se mezi stálé rozhodčí nedostávala mladá krev, stavy a počty se nevyvíjely. Snažil jsem se přimět mladé rozhodčí, aby se zapojili a povedlo se. Průměrný věk rozhodčích se dostal na optimum, kolem padesáti let, posuzuje se u nás objektivně a vstřícně. Akorát na všestranné zkoušky nemáme rozhodčí, na malá plemena máme jen jednoho - je jím Ing. Matějík.

Jak se díváte na změnu z hovězí na vepřovou krev při značení pobarvené stopy?
Letošní sezónu jsme začali na hovězí a také jsme jí na ní dokončili. V příštím roce bychom chtěli barvu s vepřovou krví vyzkoušet, zatím s tím nemáme zkušenosti. Je možné, že to některým psům bude dělat potíže.

Budova, ve které je nyní kancelář OMS byla dříve sídlem státní správy myslivosti. Kdo zde s Vámi sídlí v současné době?
Ve vedlejší kanceláři máme právničku, což je pro nás velký přínos. Původně zde sídlila státní správa myslivosti, tato budova vznikla v sedmdesátých letech. Po přemístění správy na úřady pověřených obcí nám zůstaly prázdné místnosti, takže je pronajímáme, což nám vylepšuje rozpočet. Je skvělé mít zde právničku, paní doktorku Sieglovou, protože sdružení, která mají problém se na ní mohou se vším obrátit. Je nejen zdatná právnička, ale již čtvrtým rokem i aktivní myslivkyně, je řádně seznámená se zákonem a vždy ochotná myslivcům pomoci. V rámci OMS jsme naštěstí zatím neměli takové problémy, které by bylo třeba řešit právní cestou.

Ani s tvorbou honiteb jste neměli větší potíže?
Pochopitelně tvorba honiteb byla problematická. Zákon je myšlen dobře, aby výkon práva myslivosti prováděli vlastníci pozemků, ale otázka je, kdo je tím vlastníkem a jaký má k půdě vztah, jestli jde o akciovou společnost nebo fyzickou osobu. Uvedení honiteb do souladu se zákonem stálo myslivce spoustu úsilí a peněz, pořádnější myslivci již měli mapy a programy připravené a platili si všechno z vlastní kapsy. Většinou všechno platilo sdružení, které si honitbu najímalo a ne honební společenstvo, které by to mělo správně obstarat. Z 81 honiteb na okrese nám vzniklo 86. Není to takový rozdíl. Honitby LČR zůstaly zachovány, ani jinde velké změny nebyly. Byla sice trochu nevole mezi myslivci, ale už je to za námi.

Jistě Vám funguje i střelecká komise?
Střelecká komise funguje, avšak je to ovlivněno hlavně existencí střeleckého klubu v Brandýse nad Orlicí, který vznikl v rámci čtyř mysliveckých sdružení - zakladatelů střelnice, jež náležela původně okresnímu mysliveckému spolku a v restituci byla vrácena této zakládající organizaci. Okresní myslivecký spolek svou vlastní střelnici nemá. Okresní přebory se konají na střelnici střeleckého klubu a další závody si pořádají myslivecká sdružení na svých střelnicích. Mezi celookresní akce patří Okresní přebor, Orlický pohár a soutěž tříčlenných družstev mysliveckých sdružení nazvaná Pohár Jiřího Kislingera. Mimoto v poslední době získává na popularitě Sloupenský pohár, který se koná na střelnici ve Sloupnici, patřící mysliveckému sdružení České Heřmanice, vždy první neděli v září. Pohybuje se na něm kolem 60 střelců a soutěží se v loveckém kole. Letos jsme měli novinku, z iniciativy kraje vznikl krajský přebor, ve městech Chrudim, Ústí nad Orlicí, Svitavy a Pardubice se konaly soutěže v loveckém kole, jejichž výsledky se vyhodnotily v krajském měřítku. Kraj také celou akci podporoval.
Střelby s adepty provádíme v rámci výuky na střelnici v Mostku nebo ve Sloupnici.

V Žamberku letos proběhlo oblastní kolo soutěže o Zlatou srnčí trofej. Zdá se, že práce s mládeží na Vašem okrese funguje?
Kroužky mladých myslivců mají u nás dlouhou tradici. Máme na okrese pět fungujících kroužků. V minulosti jich bylo více, ale jsme rádi, že se udržely alespoň tyto. Do kroužků dochází kolem čtyřiceti dětí. Navázalo se na práci pana Špinlera, který s dětmi pracoval v minulosti. Jeden náš mladý myslivec se pravidelně objevuje na stupních vítězů republikového finále ZST. Kroužky máme v Lukové, tam dlouhá léta pracoval Ing. Kotěra, dnes předal štafetu mladším, rodině Francových, ti po dobu třiceti let zajišťovali okresní soutěže. V letošním roce přišla změna, okresní kolo se uskutečnilo v Žamberku, kde se pan učitel Hubený se svojí snachou, Ing. Cukorovou, věnují dětem, mají vcelku nový, ale početný kroužek. Mimoto máme kroužek v České Rybné-Hejnice, tomu se věnuje zasloužilý myslivec pan Kalousek, kroužek v Kunvaldě s paní učitelkou Šlezingrovou, dále velice dobrý dětský kroužek v Dobříkově, který vede pan Karel Kinzl, poslední kroužek je v Damníkově. Při poradě kulturní komise se každoročně domluvíme na otázkách do soutěže, které se každoročně aktualizují. Součástí okresního kola je předvedení loveckých psů, v rozlišování psů jsou děti velmi šikovné, pak následuje naučná stezka. Samozřejmě se naše mládež účastnila výtvarné soutěže Mé toulky přírodou.

Když máte tak dobře pracující kroužky, odrazí se to i v počtu adeptů?
Určitě převážná část těchto dětí pokračuje v provozování myslivosti. Jsou to převážně děti z mysliveckých rodin. Co se týče adeptů, za posledních pět let, co jsem na OMS, máme průměrně 25 adeptů na rok. Také se vyučuje myslivost na zemědělské škole v Lanškrouně, ale zájem hodně poklesl, měli jsme vždy kolem 10 uchazečů a letos není žádný, protože myslivost zařadili jako volitelný předmět vedle managementu a informatiky. Takže myslivost šla do pozadí. V oblasti Lanškrouna máme spoustu zkušebních komisařů, kteří by mohli přednášet, ale chybí zájem.

Máte problémy se začleňováním adeptů do sdružení na praxi?
Máme s tím potíže asi jako ve většině okresů. Každý adept by měl mít smlouvu, v tom není problém, všichni přinesou potvrzenou smlouvu, ale jistotu, že je do sdružení vezmou, má asi jen 50 % z nich. Mohou být i z vesnice, ale jestliže nejsou z rodin místních myslivců, sdružení je nechce přijmout.

Čím se zabývá Vaše kulturní komise, pořádáte nějaké společenské akce?
Kulturní komise zastřešuje zlatou srnčí trofej, také zkoušky adeptů, mimoto pořádáme vyšší odborné zkoušky z myslivosti. Letos v listopadu se u nás konají zkoušky pro myslivecké hospodáře. Je přihlášeno 24 uchazečů, předsedat těmto zkouškám bude Dr. Štefan Hakeľ, jedním ze zkoušejících bude i Doc.Jaromír Kovařík. Hodnotit skupiny budou bývalý správce LČR v Rychnově nad Kněžnou Ing. Lukeš a dále Ing. Vladimír Doleček a Ing. Josef Janeba. Toto složení komise myslím zaručuje, že myslivečtí hospodáři budou proškoleni a přezkoušeni opravdu důkladně.
Plesy se v rámci okresu nekonají. Jednotlivá sdružení si však pořádají své plesy, myslivecké dni, táboráky. Vloni jsme měli úspěšnou akci - Myslivecké slavnosti k 80. výročí ČMMJ v krásném prostředí zámku v Lanškrouně. Připravili jsme bohatý program - výstavu význačných trofejí Podorlicka, přehlídku loveckých psů, sokolníky z Chrudimi, po celou dobu nám hrál Dětský dechový orchestr Petra Ebena ze Žamberka, který prezentoval náš okres i v Lysé nad Labem a vzbudil velký ohlas. Je to těleso 40 dětí, některé jsou z mysliveckých rodin, hrají na různé dechové nástroje, i lesní rohy. Také jsme pozvali imitátora Faltuse.
Spolu s mysliveckým spolkem v Králíkách jsme dva roky po sobě pořádali Svatohubertské slavnosti na poutním místě v Králíkách.
Ještě ke kultuře patří zmínka o zdejším mysliveckém spisovateli. Měli jsme v Těchoníně pana učitele Antonína Špinlera, který byl velký myslivec, byl to přísný učitel, ale vychovával děti jako vlastní táta, chodil s nimi do lesa krmit zvěř, hrát hry a napsal několik knížek pohádek pro děti o lese a myslivosti a dvě knížky povídek. Tyto knihy se tisknou v místní tiskárně. Používáme je jako ceny do soutěže o Zlatou srnčí trofej. Nedávno jsem zjistil, že jsou již v doprodeji, tak jsem je všechny skoupil.

Spolupracujete nějak s místními organizacemi ochránců přírody, rybářů a ostatními?
Spolupracujeme s nimi tak, že jim dáváme prostor na výstavách, kde svoji činnost prezentují, necháme je pořádat schůze v naší zasedačce, kam se vejde kolem padesáti lidí, zveme je na naše schůze a na oplátku býváme přizváni na jejich. Vycházíme spolu dobře.
Ornitology registrované na našem okrese nemáme, ale znám spoustu myslivců, kteří dravce chovají. Hodně sokolníků je registrováno v Chrudimi. Náš známý sokolník Vojta Škrba cvičí dravce i ve spolupráci se psem a v tomto oboru se uplatňuje i na letišti v Ruzyni.
Nemáme problémy nebo střety s jinými organizacemi, spíše s určitými lidmi, například se záhumenkáři, kteří si stěžují na škody od černé zvěře, většinou se s nimi nedá domluvit na nějaké spolupráci, jen chtějí všechno zaplatit. Také volala paní, že jí utekl pes do honitby a ona se bojí, že jí ho budou myslivci chtít střelit. Nejhorší je, když někdo přijde a všichni jsou podle něj špatní a v tomto duchu začíná jednat. Není tomu tak, mezi myslivci je spousta slušných lidí, kteří mají k přírodě opravdu hluboký vztah.

Když už jste mluvil o pohybu psů v honitbách, máte nějaké problémy s pytlačícími psy?
To ne, spíš nám v poslední době dělají starosti organizovaní borůvkáři a houbaři a především motorkáři, kteří se prohánějí i v místech, kde je vyvěšený zákaz vjezdu. Staví se tu velké množství cyklotras, což je v pořádku, ale také to musí mít své hranice. I spousta cyklistů jezdí do zákazu. Ještě jeden problém v poslední době máme - stát přišel na to, že by mohl zbohatnout, když bude prodávat bunkry. Lidé je zkupují, pořádají tam různé párty, jezdí tam oslavovat Silvestra. Je to velký stres pro zvěř. Nemáme tu ani mnoho případů vykrádání krmelců ani ničení mysliveckých zařízení, spíše ty turisty. Také se nám tu rozšiřují běžecké tratě. Dříve byla zimní střediska Deštná, Říčky a u Kralického Sněžníku je asi deset let středisko "Velká Morava", kde byly dosud jen sjezdovky, ale vzhledem k malé zaměstnanosti je snaha přilákat co nejvíce turistů, začínají se budovat tratě pro běžkaře, bude nutné dbát na dodržování vyznačených tratí, aby nedocházelo k rušení klidových zón a ke stresování zvěře, což by mohlo mít za následek zhoršení jejího zdravotního stavu, nemluvě o zvyšování škod na lesních porostech.

Vydáváte nějaké vlastní noviny, ve kterých byste informovali sdružení o aktuálních záležitostech a chystaných akcích?
Ano, vydáváme čtyři čísla ročně. Posíláme je na všechna sdružení.

Udržujete spolupráci s místním tiskem nebo jinými médii?
Máme velice dobrou spolupráci s Orlickými novinami, s panem redaktorem Jiřím Koníčkem, kterému posílám pozvánky na veškeré kynologické a kulturní akce. Většinou se i s fotografem těchto akcí zúčastní a napíše článek do novin. Vyjde nám vždy upoutávka před akcí a hned v pondělí po akci článek. Tato spolupráce funguje velmi dobře již dva roky. Má to obrovský efekt, zaprvé jsou myslivci spokojení, že se o nich píše, a za druhé o nás ví veřejnost.

Uvítal jste možnost prezentace vašeho OMS na stránkách www.myslivost.cz ?
Jistě, uvítal, myslím, že je to cesta, kterou je třeba se dát. Internet využívám pravidelně, již s několika sdruženími a několika členy rady komunikujeme po e-mailu. Tento přenos informací je rozhodně rychlý a pohodlný.

Vypadá to, že Vám funkce jednatele rychle přirostla k srdci.
To ano, ale není to tak jednoduché, podle mě práce jednatele vyžaduje zaměstnání na plný úvazek, ale to si může finančně málokterý OMS dovolit, jedině, že by zaměstnal pracovníka v důchodovém věku. Je však lepší, když toto místo zastává někdo mladší, protože je to práce náročná, jednatel by se měl všeho účastnit, přizpůsobovat se novinkám, jednat s lidmi. Současné uspořádání připomíná jízdu po dvojí koleji, když je rozdělena státní správa myslivosti na úřady pověřených obcí a zároveň máme okresní myslivecké spolky. Proč nepřevést větší pravomoc na OMS? Pracují tam přeci lidé v myslivosti vzdělaní, schopní, jistě by jednali v zájmu myslivosti a ochrany přírody podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.