Pokud se poslušnost a respekt začnou vytrácet v domácím prostředí, brzy se objeví trhliny i během tréninku. Není žádným tajemstvím, že jen málokdo z nás vlastní psa čistě pro pracovní účely; lidé mají rádi psí společnost a pro mnohé jsou psi velkou součástí rodinného života.
I když se psy aktivně lovíme, stejně naši psi stráví v průměru 300 dní v roce „normálním“ životem rodinného psa nebo společníka. To je důležitý údaj, který je třeba mít na paměti, zejména když se zabýváme tématem respektování pravidel, na která se zaměřuje tento článek. Je skutečně velmi dobré dodržovat režim, jehož cílem je budovat a rozvíjet respekt mezi psem a majitelem během výcviku, ale naše úsilí přijde vniveč, pokud je psovi jinak dovoleno dělat si, co se mu zlíbí. Je snadné se chytit do pasti a přistupovat k oběma prostředím – domácímu životu a výcviku/práci – odděleně, ale můžete si být jisti, že pokud se poslušnost a respekt začnou vytrácet v prvním prostředí, brzy se objeví problémy v druhém.
Nejprve si ujasněme, co přesně myslíme oním respektem, protože častým omylem je zaměňovat náklonnost psa a jeho ochotu trávit čas se svým majitelem za respekt. Ve skutečnosti se jedná o dvě velmi odlišné věci. V kontextu výcviku psů můžeme psa naučit respektovat mnoho pravidel – například neskákání na lidi, neštěkání, nežebrání, ale naopak klidné čekání na povel. To vše souvisí s tím, že pes zná své místo v sociální hierarchii rodiny a chápe, že ve všech oblastech života existují hranice a že jejich překročení bude mít následky.
Všichni jsme to zažili: tvrdý přístup, kdy je psovi dovoleno být pouze v kuchyni nebo v předsíni, se brzy rozvolní i na obývací pokoj, pak na pohovku, a než se nadějete, pes spí na posteli. Tento vývoj bývá důsledkem toho, že se majitel podvolí a nedodržuje vlastní základní pravidlo: že pes překračuje tyto hranice pouze tehdy, když je k tomu vyzván. Dalším příkladem je pes, který při první příležitosti naskočí do zadní (nebo přední!) části auta, aniž by k tomu předtím dostal povel.
To jsou dva jednoduché scénáře, nad kterými se mnozí možná ani nezamyslí, ale pes se rychle naučí, že mu rozhodování se bez povelu může projít. Takový nedostatek respektu se samozřejmě může přenést a přenese i na pole a na zkouškové kolbiště, kdy pes bude skákat na lidi a špinavý lézt do cizích aut.
Respektování prostoru je jednou z prvních věcí, které mladého psa učíme. Pes by měl dospět k pochopení, že do prostoru bezprostředně kolem nás se nevstupuje, pokud ho k tomu nevyzveme. Toto pravidlo je vlastně základem také pro chůzi u nohy: před naše koleno se nechodí. Pokud pes skáče na lidi, odstrčíme ho a ignorujeme. Pes dostane naši pozornost, až když jsou všechny čtyři tlapky na zemi. Je důležité, aby se stejné metody drželi i přátelé a rodina; jeden člověk z deseti, který vašeho psa pohladí poté, co na něj vyskočil, může zmařit spoustu tvrdé práce.
Jednoduché cviky, jako je naučit psa počkat, až otevřeme dveře, a projít do jiné místnosti - místo toho, aby kolem vás při první příležitosti proběhl – mohou pomoci vybudovat respekt a připomenout psovi, že vy jste tu autorita. Nacvičujte, aby si pes sedl a zůstal stát, a pak ho zavolejte k sobě, jakmile projdete dveřmi. Pravděpodobně zjistíte, že se to po nějaké době stane vaší druhou přirozeností a pes si začne sedat a čekat, aniž byste ho o to žádali. Je překvapivé, jak taková základní cvičení mohou mít pozitivní vliv na trpělivost psa v terénu.
Totéž lze říci o tom, že psa naučíte sedět a sledovat děti při hře s míčem, místo aby zběsile pobíhal kolem a honil se za míčem. To je překvapivě běžné – rodinný ohař tráví jarní a letní měsíce jako brankář, když děti hrají fotbal, a pak se máma s tátou diví, proč se jejich věrný přítel proboha začal honit na honě za zvěří!
Pokud pes žije v rodinném domě, je velmi důležité, aby se na jeho výcviku podíleli všichni a dodržovali stejná pravidla. Až příliš často se stává, že výcvik psa „řídí“ jedna osoba, a když není nablízku, psovi vše prochází, ostatní členové rodiny používají jiné povely a povzbuzují psa k věcem, které mu obvykle nedoporučují. Střídejte se při provádění velmi jednoduchých cviků se psem v době jídla – a zapojte i děti. Všechny poučte o správném používání povelů a o tom, co pes smí a nesmí dělat. Nejenže se pes naučí respektovat všechny členy rodiny, ale také se naučí, že stejná pravidla platí bez ohledu na společnost.
Mezi nejčastější problémy, se kterými se setkávám a které narušují respekt mezi psem a majitelem (majiteli), patří bezpochyby nedůslednost, zmatečnost a přehnaná chvála. Nedůslednost je velký problém. Správní vůdci jsou rozhodní a drží se svého – nemění stanoviska a názory a nezpůsobují zmatek. Zmatené povely psa přimějí pouze k jediné věci – přestane poslouchat a pokusí se na všechno přijít sám.
Pokud nejste schopni trvat na splnění povelu, povel vůbec nevydávejte. Povel byste měli vydat vždy jen jednou – ne dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát za sebou; potřebujeme, aby naši psi pochopili, že povely se musí napoprvé splnit. A nebojte se úkol zjednodušit a navázat zpět na bod, ve kterém pes povel ještě zvládá, rozložit cvik na jednotlivé části, ani nechat psa udělat chybu, abyste ji mohli napravit. Spoluprací se psem si vybudujete respekt.
A nakonec chvalte. Jak moc? Jak často? Jsem velkým zastáncem tiché pochvaly, abyste psa příliš nerozdivočili. Pes musí vědět, za co je chválen. Pokud budeme na psa neustále mluvit vzrušeným, vysokým hlasem, jak bude vůbec schopen poznat, kdy máme z něčeho, co udělal, opravdovou radost?
Lucie KOLOUCHOVÁ
Snímek Jan Tichý