Je-li březen prvním jarním měsícem ve smyslu meteorologickém i astronomickém, je duben určitě prvním jarním měsícem ve smyslu pocitovém. Po nepříjemných sněhových plískanicích i vpádech ranních mrazíků, které nás ještě před pár týdny doprovázely, přichází doba slunných a teplých dnů. Ty přímo volají po odložení dlouhých rukávů a nastavení tváře paprskům.
Pod jejich pohlazením se zázračně změní i celá země. Nevlídné unavené barvy zimní krajiny jsou náhle prostoupeny zářivou zelení prvních bylin a trav. Změny záhy postihují i svět květů. Bílá barva bledulí a sasanek je sluncem přetavena do zlata prvosenek, orsejí a křivatců. Příchod jara v tomto směru naplno zpečetí žluté trsy blatouchů, které se zjeví na okrajích podmáčených luk a v okolí potoků.
Záplava zelené barvy se valí krajem, aby pohltila pole i louky. Již to nejsou první březnové skvrny mezi zimní šedí. Je to potopa, která zvítězila, a kterou nelze zastavit. Je neuvěřitelné, jakých odstínů je tato barva schopná v dubnu dosáhnout. Od hráškové zeleně jařin, přes plnou sytost ozimů, až po namodralý nádech řepkových listů. Co plocha, to odstín. Co odstín, to pastva pro oči. A vše v příkrém kontrastu s unavenou, nevzhlednou zimní srstí srnčí zvěře pasoucí se dychtivě pod lesem. Neznám snad dokonalejší zobrazení české krajiny.
Zelená barva dubnových polí a luk je jako bující organismus. Améba rozlévající se proti dosud trucujícím lesům. Proti hnědým kmenům a stále ještě holým větvím stromů. Jako by pozvolna přetékala z volných ploch do jejich korun. Jen neochotně a prozatím nenápadně zdobí jednotlivými náznaky otevírající se pupeny. Je to ale jasný příslib. Příslib exploze další jásavé zeleně, která na nás teprve čeká.
Útok čistých, neunavených barev na zrak je neskutečný. Stejně tak ale na ostatní smysly uhodí zvuky projasňující okolní prostor. Vysoko nad poli se třepotají skřivánci zalévající uši zvonivým cinkotem. Hašteřiví vrabci soupeří o nejlepší místo pro hnízdo za okapovým svodem a sýkorky s typickým pískáním poskakují kolem vyvěšených budek. Jen kosice již tiše sedí na vajíčkách uložených v pečlivě vystlaných hnízdech. Postačí jim v tomto směru málo. Pár pevně zkřížených větví, hustá koruna zeravu, hlava vinné révy přitisknutá ke zdi domu nebo nepoužívaný žebřík zavěšený pod střechou kůlny. Život je v tomto směru neskutečně přizpůsobivý.
Tok a hnízdění většiny ptáků, které v dubnu vrcholí, se projevuje neustávajícím ruchem, shonem a zpěvem. Samečci si jím nejen získávají přízeň partnerek, ale také označují svoje hnízdní teritoria. Tyto aktivity jsou všeobecně známé, protože je máme doslova na dosah. Mnoho druhů se dokázalo přizpůsobit blízkosti lidských obydlí, v němž nacházejí vhodná místa pro stavbu hnízd, potravu a relativní bezpečí před predátory volné krajiny.
Některé druhy ptáků v naší blízkosti početně přibývají, jiné jsou stabilní a u některých pozorujeme početní pokles. Mezi ty setrvalé a známé patří sýkorky, rehci, hrdličky nebo kosi. Tak, jak ubylo drobných chovatelů drůbeže, prořídli viditelně dříve hojní vrabci. V intravilánech obcí se ale náhle objevil nový soused, který mnohé z nás překvapil. Je jím dříve plachý holub hřivnáč. O tom, proč si i on zvolil soužití s člověkem, můžeme prozatím jenom spekulovat.
Když všechno hemžení ptačí říše utichá, přidá se k večernímu koncertu drozda sedícího na nejvyšším výhonku koruny stromu ta nejtypičtější píseň vlahých dubnových podvečerů – chorál stovek žabích hrdel vyzpěvujících svoji lásku a touhu vstříc temnící obloze.
Nejen ptáci ale reagují na příchod dubna, který je požehnáním pro všechny živé tvory. Po měsících zimní nouze přináší začátek doby hojnosti. Dostatek paše na náhle ozeleněných lukách i rašících ozimech láká z lesního přítmí jindy opatrnou zvěř. Právě nyní můžeme vidět ještě za plného denního světla klidně se pasoucí skupinky srnčí zvěře, která se snaží doplnit ztráty utrpěné během zimy.
Objevují se i první letošní mláďata. Nejdříve se k mateřským povinnostem přihlásí muflonky a bachyně černé zvěře, které přivedly na svět pruhované markazíny. V dubnu již opustili teplo loží a následují svoje matky v neustávajícím putování za potravou. Občas se zatoulají i do blízkosti lesních cest a pěšin. Pozor ale na příliš kontaktní seznámení! Bachyně je téměř jistě někde blízko a k vyprovokování útoku stačí jediné poděšené vykviknutí ohroženého potomka. Z podobného nenadálého setkání proto raději opatrně, ale co nejrychleji vycouvejme.
Příchod jara je dobou intenzívní myslivecké práce. Po zimě je třeba vyčistit a desinfikovat krmná zařízení, v jejichž blízkosti se pohybovala zvěř, což je problémové z hlediska koncentrace parazitů a jejich vývojových stádií. Mnohá zařízení také utrpěla různá poškození sněhem, větrem a padajícími větvemi. Všechny tyto šrámy je třeba co nejdříve zacelit.
Duben je rovněž časem výsadby zeleně v honitbách a osetí mysliveckých políček, která zpestří potravní nabídku zvěři, úživnost, rozmanitost a celkovou ekologickou hodnotu krajiny.
V průběhu jara je nejvhodnější doba pro určení skutečného počtu a zdravotního stavu zvěře po zimě. Ze zjištěných skutečností pak myslivecký hospodář stanoví odpovídající výši odstřelu pro daný myslivecký rok, který právě 1.4. začal.
S příchodem dubna mám obvykle pocit, jako by se v přírodě cosi zlomilo. To tam je nesmělé očekávání předchozích týdnů a pouze tušená, dosud nevyřčená otázka, cože bude následovat. Ve vzduchu je přímo cítit jistota, že jsme se již dočkali. Že stojíme na startovní čáře a chybí jen pomyslný výstřel startéra. Obvykle jej nezaslechneme. Jednoho ráno ale bezpečně víme, že již zazněl…
Josef DRMOTA