Je třeba připustit, že odhadnout věk srnce a stanovit jeho chovnou hodnotu je někdy velice těžké, zvláště je-li pozorovaný jedinec zdravotně a tělesně naprosto v pořádku, v dobré kondici a v dobrém zdravotním a výživném stavu.
Přibližný odhad věku je základní podmínkou pro správné posouzení chovné hodnoty jedince a průběrný odstřel. Jen častými návštěvami honitby, opakovaným pozorováním a porovnáváním srnčí zvěře můžeme posoudit, které kusy zaostávají ve vývinu a které jsou vzhledem ke kvalitě místní populace nadprůměrně či podprůměrně vyvinuté. K tomu je však důležité alespoň přibližně odhadnout věk pozorovaného jedince.
Nejspolehlivější cestou, jak získat schopnost správně odhadovat věk živé zvěře, jsou časté návštěvy honitby, opakované pozorování zvěře (jejího vzezření a chování), přičemž neméně důležité je ověřovat přesnost našeho úsudku na ulovených jedincích. Člověk je tvor omylný, což platí v myslivecké praxi dvojnásob. Odhadnout přibližný věk zvěře vyžaduje kromě spousty času stráveného v honitbě a získaných zkušeností také dostatek znalostí z oblasti zoologie, biologie a etologie. Chovatelské chyby se dělaly, dělají a jistě se dělat budou. V jaké míře, to už záleží pouze na nás – myslivcích.
Význam a pojem průběrný odstřel z minulosti
Od dob, kdy pojem průběrného odstřelu vznikl, se však zájem myslivců příliš zužoval jen na silné trofeje, a to v co největším počtu. Proto byl průběrný odstřel chápán většinou jen jako posuzování srnců k odstřelu převážně podle paroží.
Silné paroží může být ovšem jen produktem silného a zdravého těla. Silní a zdraví jedinci se ovšem rodí jen ve zdravém prostředí s nepříliš vysokými početnými stavy zvěře. A tak, jak jsem již uvedl minule, nikoliv srnci, ale jedině kvalitní srny dokáží zvýšit kvalitu populací srnčí zvěře včetně zvýšení chovné a trofejové kvality!
Podstata průběrného odstřelu tedy tkví jednak v početní úpravě stavu a jeho skladby, jednak v soustavném vyřazování všech kusů slabých, podprůměrných, počínaje biologickými matkami a jejich potomstvem až po srnce tak, aby v populacích zůstali a rozmnožovali se jen jedinci co nejsilnější a nejnadějnější.
Hospodářské a chovatelské zásady průběrného odstřelu
Je-li cílem mysliveckého hospodaření, aby ve stavu byly jen kusy nejlépe založené, je nutno nežádoucí jedince soustavně a intenzivně vyřazovat. Snaha, aby slabí jedinci ve stavu vůbec nebyli, klade těžiště průběru právě do odstřelu srn a srnčat, což jsem zcela výstižně popsal v minulém článku.
Hlavní zásadou průběrného odstřelu je vyřazovat vše nežádoucí v co nejmladším věku, a držet se zásady, čím dříve, tím lépe. Tato zásada je hospodářsky i chovatelsky odůvodněna tím, že v každé honitbě můžeme chovat jen početně omezený stav zvěře. Bylo by proto nerozumné ponechávat ve stavu, byť jen dočasně, slabé kusy zvěře, které by ubíraly místo i obživu zvěři chovatelsky hodnotnější a významnější.
Další neméně důležitou chovatelskou zásadou je zabránit konstitučně a kondičně nežádoucí zvěři v biologickém rozmnožování. Z hlediska cíleného chovu je vhodné využít hned zpočátku každé možnosti k provedení chovatelského zásahu a nespoléhat, že se bude později příležitost ještě opakovat.
Svědomitý průběrný odstřel není jednoduchý, doba k jeho provedení i možnosti myslivců jsou v dnešní hektické době mnohdy výrazně omezené. Ale nevyřadíme-li slabou zvěř včasným odstřelem, často přes zimu padne. Slabé průběrné kusy jsou totiž nejnáchylnější k chorobám a nejenže jim samy snadno podlehnou, ale navíc rozšiřují choroby, zejména cizopasníky, mezi ostatní zvěř. To jsou všechno závažné důvody k tomu, abychom se snažili včas a bez odkladu vyřazovat nežádoucí, zejména tělesně podprůměrné jedince již v mládí a uvolňovali tak místo pro dostatečné zastoupení dospělých jedinců s kvalitním produkčním potenciálem.
Selekce na základě tvaru paroží
Značná tvarová různorodost srnčího paroží poutá odedávna myslivce, a to i přesto, že se někteří snaží zachovat jednotvárnost paroží v podobě jakéhosi „ideálního“ tvaru. Cílem chovatelského výběru má být především hmotnaté, přiměřeně vysoké paroží, pokud možno s dobrými výsadami, dobrými růžemi a s dobře utvářeným povrchem v podobě perlení. Průběrným odstřelem srnců se musíme snažit včas a důsledně odstraňovat nežádoucí jedince a nečekat, co se z nich později vyvine. Je nutné začít od nejmladších ročníků, a právě zde položit těžiště průběrného odstřelu.
V prvním díle knižní trilogie Srnčí zvěř jsem uvedl, že pro dosažení dobré věkové skladby stavu srnců při dobrém poměru pohlaví je nutný odstřel mladých, tedy jedno a dvouletých srnců ve výši alespoň poloviny ze všech ulovených srnců. Navíc všude tam, kde je mladých srnců nadbytek, by ovšem měl být odstřel ještě přiměřeně vyšší.
Roční chovní jedinci (I. věková třída)
Paroží nejlépe založených ročků dosahuje od 16 cm do 20 cm délky a může u nejnadějnějších jedinců dorůst do stupně šesteráka o bodové hodnotě výjimečně i přes 90 b. CIC! Takové paroží je bezpečným ukazatelem velmi dobře vyvinutých pučnic, které mívají průměr od 16 do 20 mm, ojediněle i více. Menší nepravidelnosti v asymetrii paroží jako je delší lodyha, nakročení parůžku či zakřivení některé lodyhy, nejsou u ročků na závadu, mám zkušenosti, že se v pozdějším věku vyrovnávají. Typy a tvary paroží velmi nadějných ročků ulovených ve volnosti jsem obrazově zachytil a popsal ve výše uvedené publikaci v kapitole Odhad věku živé srnčí zvěře, podkapitola Parůžky.
Paličkáči
Již celá desetiletí se mezi mysliveckou veřejností vedou spory o chovnou hodnotu srnců paličkáčů a knoflíkáčů. Někteří myslivci i myslivečtí autoři zastávají názor, že mnohý paličkáč může být v budoucnu velmi dobrým srncem. Tento názor je navíc podporován a dokládán příklady, obyčejně ze zajetí, kde ovšem jedinec žije ve zcela diametrálních podmínkách než ve volnosti.
Ve většině případů je příčinou špatného růstu paroží paličkáče opožděný tělesný vývoj a zejména vývoj jeho pučnic. Vývoj pučnic podléhá určité zákonitosti stejně tak, jako je tomu u tělesné hmotnosti srnce. Více než 65 % z největšího v životě dosaženého průměru pučnic se vytváří do věku 1 roku. Co tedy srnec v tomto věku zamešká, později již nikdy nedožene! Z ročních paličkáčů se slabou pučnicí nemohou být ve volných honitbách nikdy srnci trofejově kvalitní, natož pak chovní. Proto je naprosto správné považovat každého ročního paličkáče či knoflíkáče za srnce průběrného a bez ohledu na jejich tělesnou hmotnost je cíleně z chovu vyřazovat!
Průběrný odstřel ročků
Snaha o zvyšování kvality srnčí zvěře vyžaduje každoročně vyřadit potřebný počet špatně založených srnců počínaje těmi nejhoršími. Je třeba si uvědomit, že nelze obecně předepsat, jakou výšku a tvar paroží má mít nadějný, například roční srnec (stejně tak v ostatních biologických ročnících) tak, aby to bylo platné v každé honitbě a v každém roce. Nelze tedy stanovit jakousi obecnou hranici jedinců průběrných a nadějných. Je proto třeba si před odstřelem seřadit v paměti všechny ročky, které jsme toho roku v honitbě poznali, od nejhůře založených až po nejnadějnější. Podle toho, jak vysoký je počet mladých srnců plánovaných k odstřelu, je třeba ze stavu vyřadit potřebný počet počínaje od nejhorších, a to až do splnění plánu lovu.
Při posuzování srnců a zejména ročků k průběrnému odstřelu je ovšem třeba přihlížet také ke kvalitě místní populace a všeobecné kvalitě parožení v příslušném roce. Je-li rok horší pro parožení a je-li v honitbě hodně paličkáčů, je třeba být při odstřelu středně založených srnců opatrnější a omezit se jen na odstřel paličkáčů a srnců s krátkými a přitom tenkými špičkami, které jsou odrazem a indikátorem slabých pučnic.
V takovém případě je možno ponechat jen ty tělesně dobré srnce, kteří nosí sice nízké, ale přitom opticky silnější špičky, které bývají u ročků mnohdy i dobře perlené. Bez ohledu na tvar a sílu paroží ale přednostně vyřazujeme srnce zraněné, zjevně nemocné, vyhublé, se zježenou srstí, s vleklým průjmem apod.
Průběrný odstřel tělesně silných ročků paličkáčů
Tělesně silné ročky, kteří v roce, kdy srnci nosí všeobecně dobré paroží, mají jen slabé paličky, je třeba také vyřazovat, protože navzdory dobrému tělesnému základu a dobrému roku pro parožení nasadili slabé parůžky a mají proto v tomto směru patrně špatné dědičné vlohy. Výjimkou snad mohou být roční srnci, kteří na silném těle mají paroží tvaru nízkých, ale přitom významně silných špiček, čímž ukazují na větší sílu pučnic.
Při posuzování ročků k odstřelu si musíme být vědomi, že hlavním účelem průběru je zachovat v chovu potřebný počet těch nejlépe založených ročků. Jen silní ročci mají později naplňovat třídu dospělých!
Proto stojíme-li před ročkem, který nemá výrazné znaky kvality, i když přitom není z pohledu chovnosti nejhorší, takže se těžko rozhodujeme, můžeme ho, zejména v dobrém roce, klidně ulovit. Rozhodně ho nebude ho škoda, protože takoví jen průměrní srnci mají být stejně vyřazeni dříve, než se dočkají dospělosti.
Odstřelem středně založeného ročka, i když by z něj snad jednou mohl být dobrý srnec, nemůžeme udělat chovatelskou chybu, zvláště máme-li všechny ještě slabší srnce již ulovené. Za rok totiž bude středně založených ročků dostatek, neboť právě takových srnců bývá již od přírody nejvíce. Skutečná škoda je však ročků s velmi vysokou chovnou hodnotou, kteří bohužel padnou v domnění, že jsou starší.
Dvouletí srnci (I. věková třída)
Dvouletých srnců, které řadíme do I. věkové třídy, bychom měli lovit méně než ročků. Abychom mohli uskutečnit jejich správný odstřel, je nutné je jako dvouleté poznat, to znamená odlišit je jak od ročků, ale také od srnců biologicky starších.
Nejlépe založení dvouletí srnci bývají šesteráky s parožím i přes 24 cm vysokým, tedy jednou tak přesahující slechy. Někteří velmi nadějní dvouletí srnci mohou nosit podstatně silnější paroží než průměrný starší srnec. Menší nepravidelnosti zejména v uložení a délce výsad, absence některé z výsad, užší rozloha či asymetrie, nejsou ani u dvouletých srnců na závadu, mnohé se zpravidla ve vyšším věku vyrovná.
Středně založení dvouletí srnci se vcelku mnoho neliší od velmi nadějných ročků. Při stejné výšce je nutno dávat přednost hmotnatějšímu paroží, i když má kratší výsady. Je nutno vědět, že silné a tupé výsady jsou „nadějnějšími“ než tenké a špičaté!
Špatně založení dvouletí srnci jsou zpravidla jen špičáky nebo vidláky s předními výsadami, jejichž lodyhy dosahují sotva výšky slechů. Takové nízké paroží bývá znakem slabých pučnic. Nejhorší z dvouletých srnců bývají nejčastěji jen špičáky do délky 10 cm.
Chovatelské přehmaty, omyly a úskalí při lovu dvouletých srnců
Úkolem průběrného odstřelu dvouletých srnců je především co nejefektivnější vyřadit nejhůře založený jedince, jichž ovšem bývá ve stavu tím méně, čím důsledněji byl v předchozím roce prováděn odstřel v kategorii ročků. Nejhorší dvouletí srnci pocházejí nejčastěji právě z loni opomenutých paličkáčů, které někteří myslivci pouští na milost v klamné naději, že z nich budou dobří srnci. Skutečnost, že je už v dalším roce nikdy nepoznají mezi ostatními chovnými ročky, (což jsem již několikrát exaktně dokladoval), je druhá stránka věci.
Při odstřelu dvouletého srnce je nutno dobře zvažovat, zda ve skutečnosti není teprve jednoletý. Právě omyly v odhadu věku jsou totiž příčinou, že bývají příliš často loveni ti nejnadějnější ročci. Proto je nutno stále pamatovat, že čím silnější a také tělesně vyspělejší je roční srnec, tím méně se celkovým vzezřením liší od průměrného dvouletého až tříletého srnce a že takový roček „nosí“ mnoho atributů starších jedinců včetně bílé skvrny nad větrníkem, silnější postavy a silnějšího krčního svalstva.
Čím méně špatně založených dvouletých srnců nacházíme ve stavu, tím přísněji můžeme zasáhnout i do středně založených, neboť mezi těmito srnci bývají takoví, kteří zůstanou průměrnými po celý život. Bývají totiž mnohdy považováni za mladší, než skutečně jsou a tím unikají průběrnému odstřelu po mnoho let. Myslivci je neloví, zvláště mají-li paroží pěkného tvaru a „rovného stupně“. Tito srnci se pravidelně zúčastňují reprodukce a bývají pak největší přítěží chovu.
Rozhodujeme-li se, kterého srnce z průběrných dvouletých ulovit, nechme žít raději srnce s parožím třeba nižším a nepravidelným, ale s dobrou hmotou, zvláště má-li lodyhy dobře perlené. Naopak toho srnce, který má třeba velmi pravidelné paroží ideálního tvaru, ale lodyhy jsou slabé a tenké, ulovme proto, že neslibuje víc než jen průměrnou trofej. Mezi takovými středně založenými srnci považovanými za dvouleté se však mnohdy skrývá i špatný srnec podstatně vyššího biologického věku.
V této souvislosti ještě upozorním, že nejkvalitnější dvouletí srnci s vysokou chovnou hodnotou a silnými pučnicemi, dokáží v dobrém roce pro parožení vyprodukovat trofej vysoko ve zlatě! Dosud nejsilnější dvouletý srnec z volnosti, kterého jsem měl možnost bodovat, dosáhl na 156 b. CIC!
Včasnost lovu – důležitý faktor k úspěchu
Abychom mohli chovatelsky důležitý, ale také časově náročný průběr mladých srnců dobře splnit, je nutné využívat doby odstřelu již od samého začátku, tedy doby, kdy se nám srnci nejvíce ukazují. V té době můžeme k odhadu věku částečně využívat i dobu vytloukání a přebarvování.
Průběrný odstřel mladých srnců je tedy nutno uskutečnit dříve, než nám srnci „zarostou“ do vysokého obilí a bujné letní vegetace. Nejlépe je, aby byl odstřel srnců I. věkové třídy z větší části ukončen v polovině června, jen přiměřenou část odstřelu ročků je dobře ponechat jako zálohu pro případy pozdějšího setkání s tělesně a trofejově špatnými mladými srnci, kteří unikli naší pozornosti.
V zásadě je vždy správné odstranit špatně parožícího mladého srnce i nad jejich plánovaný počet a namísto něho ušetřit raději srnce staršího.
Tříletí a čtyřletí srnci (II. věková třída)
Ve třídě dospívajících, tedy tří a čtyřletých srnců, máme již dokončit průběrný odstřel odstraněním špatně založených srnců, kteří unikli průběru z jakýchkoli důvodů v mládí. Byl-li však průběrný odstřel mladých srnců prováděn pečlivě, důsledně a svědomitě, pak se v kategorii dospívajících srnců špatní vyskytují jen ojediněle.
Dále je třeba z chovu vyřadit takové srnce, kteří naše očekávání zklamali a přes známky nadějnosti v mládí zůstali trofejově podprůměrnými.
Naší stálou snahou musí být, aby se třídy dospívajících a zejména dospělých dožívali jen srnci tělesně a trofejově nejkvalitnější a nejsilnější.
Nejnadějnější tříletí srnci mohou nasazovat skutečně kapitální parůžky, které se silou lodyh a délkou výsad příliš neliší od místních nejsilnějších dospělých srnců.
Ojedinělý, výjimečně dobře založený tříletý srnec může mít trofej nasazenou vysoko ve zlatě s fenomenálními měrnými parametry o bodové hodnotě dosahující až 200 b. CIC! Tito jedinci s nejvyšší chovnou hodnotou a impozantním parožním potenciálem mohou udržet kvalitu parůžků po mnoho let a v dospělosti mohou nosit trofej skutečně kapitální. Bohužel právě tito jedinci jsou mysliveckou veřejností vyhodnoceni jako starší, a tudíž se vyššího věku nedožívají. O této skutečnosti se můžeme přesvědčit prakticky na všech chovatelských přehlídkách trofejí.
Je ovšem nutno vzít v úvahu, že dospívající srnci mohou vytvořit silné paroží jen v letech dobrých pro parožení a za spolupůsobení všech pozitivně působících faktorů, jako je primárně dobrý zdravotní stav klid v honitbě a dobrá výživa. Ve špatných letech právě paroží silných srnců snadno upadá, ztrácí zvláště na síle koncové části zejména lodyh a výsad. U takových srnců však alespoň dolní část lodyh nad růží svou silou ukazuje na dobré pučnice a tedy velmi nadějné založení srnce. I výška paroží bývá v letech špatných pro parožení menší než obvykle, a proto naše měřítko musíme rok co rok přizpůsobovat aktuální situaci a nesmíme se snažit posuzovat srnce podle nějaké pevné šablony. Ty nejdůležitější podklady pro posuzování paroží místních srnců nevyčteme v žádné jiné knize lépe než na „svých“ srncích v honitbě.
Pomocné ukazatele
Výsady jako pomocnou indicii hodnotíme teprve až druhořadě. Tedy například vidláka bez ohledu na to, zda má přední nebo zadní výsady, který by výškou a silou dobře perleného paroží byl velmi nadějný, nutno považovat alespoň za středně založeného a dát mu rozhodně přednost před jinak slabším šesterákem s tenkými lodyhami, i když má delší a pravidelné výsady.
Ze středně založených srnců je vhodné selektovat i srnce s výjimečně úzce postavenými, téměř až rovnoběžnými lodyhami, neboť tento znak bývá většinou dědičně založen.
V dobře vedeném chovu by však mělo být špatně založených dospívajících srnců jen velmi málo. Paroží takových srnců vyhlíží asi jako paroží středně založených dvouletých srnců. Paroží, které je ještě slabší, může ovšem vyprodukovat dospívající srnec, který byl jako roček průběrný a naší pozornosti unikl, nebo srnec, který později onemocněl, resp. byl nějakým způsobem zraněn.
Je samozřejmé, že při průběru dospívajících srnců, jehož rozsah by měl být nejvýše asi do jedné pětiny z celkového odstřelu srnců, je zapotřebí vyřazovat tělesně i trofejově nejhorší srnce společně se zřetelně nemocnými či zraněnými.
Posuzování a průběr ve třídě dospívajících je nutno opět přizpůsobit založení místní populace a všeobecné kvalitě parožení v příslušném roce. Proto takového srnce, kterého někde právem považují za průběrného, je třeba v jiných podmínkách a oblastech zase šetřit. Nelze tedy sestavit neměnný obraz průběrného srnce pro všechny honitby a regiony. Na to je třeba pamatovat i při hodnocení trofejí na přehlídkách!
Srnce s nejvyšší chovnou hodnotou a dobrým parožním potenciálem je nutné „hlídat“ až do úplné dospělosti, tedy do věku, kdy dosáhne v trofeji svého vrcholu.
Pětiletí a starší srnci (III. věková třída)
Dospělí srnci od pěti let nahoru by měli být mezi všemi srnci v kmenovém stavu zastoupeni nejméně jednou čtvrtinou. Pokud tohoto požadavku není dosaženo, je nutné k odstřelu vybírat srnce nejhorší kvality, tedy takové, kteří zejména ve hmotě paroží jsou vzhledem k ostatním dospělým srncům zjevně podprůměrní.
Blíží-li se zastoupení dospělých trofejově silných srnců ke stanovenému cíli, což se ovšem nepodaří dříve než za pět let cíleného chovu, zejména důsledným a cílevědomým odstřelem mladých srnců, znamená to, že máme ve stavu dostatek dospělých srnců, a to převážně nejlépe založených, kteří byli kdysi silnými srnčaty kvalitních biologických matek. Nyní máme právo sklízet plody našeho snažení a ulovit některé nejsilnější srnce, ovšem jen tolik, abychom jejich zastoupení ve stavu nesnižovali více, než se stačí doplňovat z mladších ročníků!
Zásady průběrného odstřelu dospělých srnců
Pro lov takových skutečně zralých silných srnců platí z chovatelského hlediska několik zásad.
Především je dobré lovit je jen v počtu, který odpovídá jejich skutečnému stavu a který je také určen plánem odstřelu. Můžeme přitom právem ulovit i některé z nejsilnějších srnců, které ve stavu máme a které jsme léta chovali a „šlechtili“. I ten nejlépe založený srnec potřebuje jisté předpoklady, aby skutečně silné paroží nasadil.
Proto v takovém roce, kdy srnci všeobecně hůře parožili, není právě vhodné střílet nejlepší srnce, naopak rok, kdy zvěř měla dobré podmínky pro parožení, dobrou výživu a dobrou péči a kdy se většina srnců chlubí silným parožím, je dobré využít k větší sklizni.
Velmi dobře založený srnec, i když překročil vrchol svého vývinu, nasazuje v dobrém roce lepší paroží než v roce špatném, i když byl třeba právě na vrcholu svých sil a možností.
Ve stavech s dobrým zastoupením kvalitních dospělých srnců po léta důsledně selektovaných je vždy dostatek zdravých, dobře založených srnců pro říji. Je dobrou chovatelskou zásadou dopřát nejlepším srncům ještě v roce, kdy jsou určeni k odstřelu, účastnit se srnčí říje. Aby však tento požadavek nebyl plněn jen formálně a „na oko“, jak se často stává, je třeba lov takových srnců odložit opravdu až na konec říje, alespoň na třetí týden jejího průběhu, tedy přibližně na druhý týden srpna. Mělo by to být zásadou alespoň u těch trofejově nejsilnějších jedinců, pokud není pro jejich časnější odstřel jiných závažných důvodů.
Zásada lovit nejsilnější srnce až po říji je sice užitečná, není však pro úspěch chovu klíčová. Aby nebylo omylu, platí to ovšem tam, kde je již skutečně dostatek kvalitních dospělých srnců. Nutno konstatovat, že takových honiteb, kde je odpovídající zastoupení trofejově silných dospělých srnců, je v dnešní době jako šafránu, osobně znám asi jen jednu takovou honitbu.
Při odstřelu dospělých srnců III. věkové třídy je nutno se ještě zaměřit na pozdní, ale nutné vyřazování opomenutých horších jedinců. Jsou to srnci mající i v dobrém roce méně hmotnaté paroží, málo perlené, se slabými růžemi.
Odměna za důslednou a cílevědomou péči
Druhá část odstřelu dospělých srnců má být již vlastní sklizní, kdy lovíme záměrně ty jedince, o kterých víme, že už dosáhli díky svému dobrému založení a naší důsledné péči plné věkové vyspělosti a trofejového vrcholu. Takové srnce se snažíme právem ulovit ještě dříve, než začnou v trofeji upadat, tedy přibližně před osmým rokem. Proto vyzrálým srncům, kteří již skutečně začínají jevit určité známky úpadku, zejména úbytek hmoty ve výsadách, resp. horní části parůžků, dáváme při odstřelu přednost před těmi, kteří teprve stojí na vrcholu. To však neznamená chtít za všech okolností a vždy ulovit každého srnce, jehož dolní část se zdá hmotnatější než horní. Protože ve vyšším věku přirůstá hmota více dole než nahoře, zdá se paroží srnců tohoto věku proti srncům mladším zpravidla dole silnější.
Na samý závěr bych chtěl říci, že význam průběrného odstřelu nelze chápat samoúčelně, ale je ho třeba ukazovat jako jednu z cest vedoucí k udržitelným stavům srnčí zvěře odpovídajícím kapacitě prostředí, silné a zdravé populaci a primárně i silným trofejím.
Přeji všem ortodoxním myslivcům věnujícím se chovu tohoto významného a ušlechtilého druhu zvěře, aby jejich obětavá činnost vedla ke kýženému cíli mysliveckého hospodaření – k dosažení co nejlepších chovatelských výsledků, které vidím v produkci zdravé, silné a prosperující srnčí zvěře, jejíž existence by měla být vizitkou kulturní vyspělosti našeho státu.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Závěry, poznatky a empirické zkušenosti z privátního výzkumu biologie srnčí zvěře
Oprava z čísla 2/2025:
V minulém článku „Zásady průběrného odstřelu srnčí zvěře (I)., došlo z mé strany k překlepu, kde jsem ve stati
„přestárlé srny“ uvedl, cituji:
„V podstatě se dá v tomto směru paušalizovat jedna skutečnost - jedinci, kteří nejsou do konce září plně přebarveni do zimní srsti, jsou z pohledu chovnosti průběrní!“ Správné znění je
do konce října! V souvislosti s průběrným odstřelem je to zásadní a naprosto klíčová skutečnost! Za mystifikaci myslivecké veřejnosti se omlouvám.
Oznámení pro širokou mysliveckou veřejnost
Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, oznamuji, že v prosinci loňského roku jsem ze zdravotních a rodinných důvodů ukončil svůj privátní výzkum biologie srnčí zvěře, kterému jsem zasvětil 27 let svého života a který jsem celá léta v roli investora táhl a financoval z vlastních úspor a prováděl z vlastního zápalu, přesvědčení a entuziasmu.
Svůj výzkum jsem zaměřil na dlouhodobé a systematické monitorování srnčí zvěře a vyhodnocování dat a charakteristik, které jsem v literárních pramenech renomovaných publikací nikdy nenašel.
Analýzou shromážděných výsledků jsem zjistil, že v mozaice poznatků je několik „bílých míst“, které nebude snadné ověřit u volně žijících populací srnčí zvěře. Proto jsem se rozhodnul pro zřízení zájmového chovu srnčí zvěře, vybudoval oddělené výběhy, kam jsem umístil páry a rody, které jsem pečlivě dokumentoval nejenom zápisy do „plemenných knih“, ale především permanentním monitoringem s věcnou autentickou fotodokumentací. Všechny celoroční změny chování, parožení, reprodukci, přenos genetických informací, vliv výživy apod. jsem podrobil analýzám, které jsem se snažil porovnávat a přísně konfrontovat s volně žijící populací, která žila v okolí mého zájmového chovu.
Snažil jsem se ověřit, zda platnost tradovaných chovatelských zásad je cestou k elitním chovům srnčí zvěře nebo je to konzervativní přebírání „chovatelské štafety“, která nevycházela z dokonalé znalosti biologie, etologie, fyziologie a ekologie srnčí zvěře.
Odborné texty prezentované jak v odborných periodikách nebo sbornících, přinesly mnoho nových poznatků, které jsou cenným základem pro revizi dosavadních chovatelských metod, které se již mnoho let ukazují jako neúčinné.
Mezi nejcennější výstupy mé badatelské práce, patří desítky tisíc fotografických dokumentů srnčí zvěře z různých biologických oblastí, které jsem za léta nashromáždil a které jsou nyní unikátním zdrojem informací. Bez nadsázky mohu konstatovat, že obdobný archiv fotodokumentace s podrobným popisem dosud nikdo na celém světě u srnčí zvěře neshromáždil.
V průběhu mého výzkumu bylo zveřejněno více než 500 odborných článků publikovaných nejen v českých, ale i zahraničních periodikách, čtyři národní výpravné publikace o srnčí zvěři a dvě publikace mezinárodní, které byly vydané v německém a anglickém jazyce. Za svoji práci jsem byl oceněn dvěma Uměleckými cenami za odbornou literaturu.
Nedílnou součástí mé práce byly a stále jsou semináře a přednášky s obrazovou prezentací, prezentace na mysliveckých odborných konferencích, včetně příspěvků do sborníků a primárně osvětová činnost v televizních, rozhlasových a tiskových médiích.
Jako jedinému chovateli na světě se podařilo v zajetí odchovat trofejově nejsilnějšího srnce světa Jůlínka, jehož bodová hodnota přesáhla fenomenální hranice 224 b. CIC.
Velice mě však mrzí, že i navzdory výše uvedeným skutečnostem se někteří lidé, dokonce i z řad akademických pracovníků, dlouhodobě snažili můj výzkum a moji dlouholetou privátní práci pošlapat a dehonestovat, neštítili se použít dokonce různé lži a naprosto zcestné a zavádějící argumenty. Tito lidé totiž asi nikdy nedokázali a stále nedokáží připustit fakt, že i člověk prostý, bez akademických titulů a specializovaného vzdělání, může na poli myslivosti něco dokázat a prosadit se.
Ubezpečuji, že můj chov byl řádně schválen, oficiálně registrován a periodicky dozorován Státní veterinární správou, která na základě pravidelných kontrol neshledala žádné pochybení!
Navzdory skutečnosti, že můj chov byl místem návštěv a zdrojem informací mnohých vědeckých a výzkumných kapacit a jejich prací, nebyl nikdy oficiální součástí výzkumu žádné z univerzit či vědeckých či výzkumných pracovišť a institucí.
Je velkou škodou, že takovýchto praktických dlouhodobých výzkumů, jako byl ten můj, (a nejen ve vztahu k srnčí zvěři, ale i ostatním druhům zvěře), není v České republice více, dokonce ani v blízkém zahraničí.
Českou myslivost vždy zdobilo to, že myslivci byli hloubaví, přemýšliví a uměli si navzájem konstruktivně a nezištně sdělovat poznatky a obohacovat se tak navzájem. V dnešní hektické moderní době však chybí reálná aplikace výzkumných závěrů pro běžnou mysliveckou praxi, tedy naplnění hesla věda pro praxi. Myslivci právem poukazují na to, že se vědecký výzkum hodně vzdálil myslivecké praxi a realitě. Potvrzují to i věcné a konstruktivní debaty s návštěvníky mých přednášek, kterých jsem v průběhu let absolvoval již nespočet. Naštěstí však stále ještě existuje okruh ortodoxních myslivců se zdravým rozumem, kteří mají zájem se odborně vzdělávat a v této oblasti získávat nové zkušenosti, informace a poznatky.
Svým věrným čtenářům a příznivcům však sděluji, že jsem ukončil pouze výzkum fyzický, nikoliv svoji publikační a přednáškovou činnost, na kterou mám stále platné živnostenské oprávnění. I nadále budu do časopisu Myslivost přispívat, bude-li o mé články ze strany redakce zájem, a prezentovat výzkum biologie srnčí zvěře na mysliveckých akcích a veletrzích, stejně tak na mých přednáškách a seminářích o srnčí zvěři.
Všem příznivcům děkuji za podporu.
Pavel SCHERER
Předčasně ulovení ročci s vysokou chovnou hodnotou, kteří byli s ohledem na parametry parůžků považováni za starší jedince. Bodové hodnoty těchto srnců se pohybují od 55 do 85 b. CIC, průměr pučnic je 16 až 22 mm
Klíčovou roli hraje síla parůžků, vypovídající hodnotu má porovnání síly lodyh s výškou slechů. Skutečně silné lodyhy jsou optiky silnější než polovina šířky slechů. Na snímku srnec s bodovou hodnotou kolem 200 b. CIC
Paličkáče, knoflíkáče a slabé špičáky je třeba lovit bez ohledu na jejich tělesnou hmotnost a nečekat, co nasadí v dalším roce. Pustíme-li takové srnce, v dalším roce už je nepoznáme mezi chovnými ročky, v druhém roce vyprodukují většinou parůžky špičáka nebo vidláka a my pak chybně pustíme dál do chovu s mylným vědomím, že jsou to chovní srnci. Snímky radek Bártík
Výsady jako pomocné ukazatele kvality srnce hodnotíme až ve druhé řadě a absence některé z výsad nesnižuje chovnou hodnotu jedince. Má-li takový srnec silné, přiměřeně dlouhé lodyhy, je v dobré kondici a mladý věkem. Snímek Radek Bártík
Průběrní srnci II. věkové třídy, kteří vzešli z opomenutých paličkáčů v mládí. Jejich účastí v reprodukci a ponechání ve stavu výrazně snižuje chovnou i trofejovou hodnotu celé populace srnčí zvěře. Snímky Radek Bártík
Odstřel dospělých kapitálních srnců III. věkové třídy má být vlastní sklizní a výsledkem či odměnou našeho snažení v oblasti myslivecké péče o zvěř v honitbě. Snímky Radek Bártík