Časopis Myslivost

Poslední vyhubení bobra se datuje v 18. století, kdy byl poslední kus uloven roku 1730 u Grygova u Olomouce. V tomto období byla masivně vyhubena prakticky celá evropská populace s výjimkou rezervoárů na Labi v Německu, Norsku, Francii a Rusku.
Zároveň však okamžitě vznikají snahy o ochranu bobrů, které byly motivovány především možným využitím tohoto zvířete, nikoliv záchranou druhu jako takového. Také u nás byly realizovány pokusy o chov bobra. Tzv. bobrovny byly v 18. a 19. století zakládány v jižních Čechách. Nejznámějšími byly např. Červený dvůr nebo bobrovna u Rožmberka. Tyto objekty však byly záhy zrušeny.
Ve dvacátém století byl bobr v Evropě, až na výjimky, celoplošně chráněn. Díky tomu se z malé labské populace a reintrodukcí do dalších částí Evropy, rozšířil také k nám do České republiky. Bobr od 80. let migroval přirozeně po řece Moravě, Labi či Odře, ale byl také reintrodukován v oblasti Litovelského Pomoraví. Od devadesátých let populace rychle narůstala až do současnosti, kdy odhadujeme na našem území asi 6 až 7 tisíc jedinců.
Jak tomu bylo v historii několikrát, tak i nyní dochází k tomu, že s narůstající populací a rozšiřováním bobra, stoupá také počet konfliktních situací. Nejčastěji poškozením hrází vodních děl, kácením dřevin, atd.
V souvislosti s tím vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ministerstvo životního prostředí dokument Program péče o bobra evropského v ČR, který vešel v platnost v roce 2013. Tento ucelený dokument shrnuje postupy a řešení, kterými má být dosaženo relativní harmonizace bobra a člověka.
Hlavní posun však přišel v rozdělení území státu na tři zóny s odstupňovanou ochranou. Zónu A, kde je bobr striktně chráněn, zónu B, kde je bobří činnost omezovaná podle potřeby a zónu C, kde je bobr nežádoucí a má být aktivně eliminován.
Pro potřebu lovu v zóně C (jižní Čechy) byla vydána plošná výjimka formou opatření obecné povahy. Myslivcům nyní stačí povolenka k lovu a mají umožněn celoroční lov bobrů bez omezení.
Donedávna byl však lov bobrů velmi komplikovaný, protože se jedná o živočicha s noční aktivitou, obývá často nepřehledný a nepřístupný terén. Po ulovení jednoho jedince má zbytek jedinců v bobří rodině tendence posunout aktivitu do nočních hodin, čímž se lov dále komplikuje. S nástupem termovizí a nočních vidění se provedení lovu bobra významně usnadňuje.
Samotný odstřel bobra je nejvýraznější v posledních letech, což je patrné na připojeném grafu. Můžeme jen spekulovat, zdali je to způsobeno lepší informovaností myslivců, že bobra lze lovit, nebo právě popularitou a dostupností noční optiky. Poslední čísla hovoří o 60 ulovených kusech. Jistým problémem je, že v důležité zóně C se uloví jen malá část celkového úlovku, čímž se zde populace bobrů stále zvětšuje, jak je patrné na dalším z grafů. Tímto trendem se kumuluje významný problém, který může vést až k ohrožení bezpečnosti místních obyvatel.
 
Přestože odstřel bobrů narůstá, tak stále není dostačující z důvodu malé motivace myslivců. Pořád panuje nízké povědomí o možnostech lovu bobra v ČR, přitom se může jednat o velmi zajímavý lovecký zážitek. Nesmíme také zapomenout na kvalitu bobřiny, která byla v našich končinách konzumovaná již od středověku.
Bobří zvěřina je velmi kvalitní červené maso, porovnatelné s libovým hovězím. Významným benefitem je velmi malý obsah tuku, přičemž může být velkým lákadlem nejen pro samotné myslivce, ale i jejich rodiny.
Často jsou slyšet názory z našich řad, že bobr není záležitostí myslivců a problémy s ním ať si vyřeší někdo jiný. Domnívám se, že je nutné si uvědomit, že myslivost má být zejména službou veřejnosti a je potřeba zabrat i v případě celospolečenských témat a problémů, přičemž se nejedná pouze o samotného bobra, ale také o invazní druhy, kormorána aj. V opačném případě bude na myslivost veřejností nahlíženo jako na prostou zábavu, přičemž bude slábnout její vliv v případě řešení důležitých témat.