Tvůj „nový“ lovecký dravec, o kterém jsem hodně četl, něco slyšel, ale, že by s ním u nás některý sokolník skutečně úspěšně lovil, to jsem zatím neviděl, ani neslyšel. Ano, tím dravcem je orel jestřábí. Kdy jsi se začal zabývat myšlenkou pořídit si orla jestřábího a jak dlouho trvalo, než myšlenka dozrála, přesněji, než jsi ji přeměnil ve skutečnost?
Jak vidíš, mám tady severské jestřáby a orla skalního, se kterým také lovím. Takže myšlenka na orla jestřábího byla v mé hlavě uložena už dlouho. Orel jestřábí je velmi vzácný dravec a jeho odchovy v zajetí ještě vzácnější, takže dostat se k němu byl a dodnes je problém. Nechci se mýlit, ale myslím, že snad každý, kdo lovil úspěšně s orlem nebo jestřábem, by chtěl cvičit orla jestřábího, a to byl i můj případ. Loňský rok se mi tohle dlouholeté přání splnilo. Vzhledem k pandemii nebyla možnost tyto dravce ve světě prodávat a mně se naskytla příležitost si tohoto nádherného dravce pořídit.
Budu se trochu opakovat jako u rarohů, ale nelze jinak - co tě na orlu jestřábím přitahuje nebo raději, co na něm považuješ za výjimečné, že jsi se pustil do výcviku?
Mnoho informací o jeho povaze a povídání o loveckých vlastnostech, zvláště u zahraničních sokolnických kamarádů, kteří s ním měli možnost lovit, nebo dokonce je mohli cvičit, bylo velmi rozdílné. Někteří tvrdili a odrazovali mě od jeho pořízení, že je to dravec pro lov nepoužitelný, zvlášť jeho lekavá a impulzivní povaha je při výcviku problém. Jiní mě v mé myšlence podporovali, že pokud jsem cvičil orly a jestřáby, tak proč to nezkusit. Já osobně jich pár viděl jen sedět na posedech, ale v poli lovit se mně poštěstilo jen jednou v životě na Opočně, kdy v naší skupině s tímto orlem lovil belgický sokolník a při lovu byl úspěšný každý den. Pro mě byla spíše výzvou vznětlivá povaha dravce, a také mýtus, že ho vycvičit moc dobře nejde.
Protože těm, co se o sokolnický výcvik pokusili, orel jestřábí většinou nelovil, jak to, že tobě se to povedlo? Vidíš důvod v povahově vhodném jedinci nebo ses při výcviku zaměřil na něco, co jiní opominuli nebo nevěděli?
V této otázce snad odpovím současně i na tu předešlou. Aspoň mně se i v mé pracovní profesi vždy vyplatilo na některé věci zeptat, a to jsem udělal i před výcvikem svého „jestřábáka“. Oslovil jsem sokolníky, které považuji za odborníky a cvičili tohoto dravce – to abych se snažil vyvaroval chyb. Hodně času jsem věnoval onášení – tady musí sokolník dravce skutečně připravit na možnost různých rušivých okolností, které mohou při lovu nastat, jako jsou auta, traktory, koně, krávy, psi, mnoho lidí pohromadě atd. Je alfou i omegou, aby se dravec na pěsti sokolníka cítil skutečně v bezpečí a soustředil se jen a jen na lov.
A co se týká samotného lovu, tak u tohoto dravce se mi trpělivost obzvláště vyplatila. Mnozí kamarádi již dávno se svými dravci lovili a já pořád nic. Ale věděl jsem, že hlavně u orlů platí, že ve vývoji jedince je proces zrání jeho vrozeného chování delší. Tento proces zrání nervové soustavy neurychlíme a ani neovlivníme výcvikem. Takže jsem byl trpělivý a dopřával mu loveckých možností, až se to znenadání zlomilo a začal úspěšně lovit. Upřímně, měl jsem veliké štěstí s povahou tohoto dravce, která mi lov velmi usnadnila.
Abych čtenářům objasnil, proč jsem se tě zrovna na toto ptal, můžeš nám shrnout právě uplynulou loveckou sezónu? Mám pochopitelně na mysli kolika lovů ses s „jestřábákem“ účastnil a jak úspěšní jste byli?
No, něco jsme nalovili, nevím zda jsem se již zmínil, že lovíme s kamarády každý víkend po celou loveckou sezónu, tedy po dobu, kterou nám legislativa umožňuje, konkrétně září až prosinec, každý víkend. Začátky byly těžké, ale závěr roku se povedl. Jestřábák vyzrál a já se královsky bavil – doufám, že se bavili i kamarádi, kteří nás sledovali. Myslím, že není vhodné uvádět počty a dráždit závistivce.
No, jak myslíš, já bych je klidně podráždil… Ale vrátil bych se tedy otázkou zpět k výcviku. Doporučil bys tohoto dravce ostatním kolegům? Je mi jasné, že v tomto případě už musí mít sokolník dostatek zkušeností, aby dokázal rozpoznat, kde a jak udělat ve výcviku případnou změnu a nebo kdy je čas se posunout do další fáze, ale dá se podle tebe výcvik přirovnat k výcviku jestřába lesního nebo orla skalního?
Zcela určitě není třeba se výcviku bát. Je to dravec jako každý jiný, má svoje plusy i mínusy, je jen třeba mít nějaké zkušenosti. Pro lov je velmi důležitá znalost života a chování zvěře, kterou chcete s dravcem lovit. Je spousta lidí i mezi myslivci, na kterých poznáte, že mají kladný vztah k přírodě, ale na to, aby se z nich stal úspěšný lovec, nemají. Jsem přesvědčený, že spousta věcí se naučit zkrátka nedá, s nimi se musí člověk narodit a o lovu a sokolnictví a vůbec o výcviku zvířat to platí obzvlášť.
Svou samici orla jestřábího jsem cvičil úplně stejně jako svoje orly a jestřáby. Jen jsem si dával velký pozor na začátek výcviku a připravil ji na to, že na lovu nebudeme jen my dva. Znovu opakuji, i když máte štěstí a dostane se vám do rukou povahově i lovecky výjimečný jedinec, tak pokud není dobře a hlavně pravidelně veden a připravován pro lov, tak ho máte k ničemu.
Upřímně, když totiž vidím současnou situaci stavů drobné srstnaté zvěře, tak bych v tomto dravci viděl velmi zajímavou možnost pro zvýšení úspěšnosti lovů. Pletu se a vidíš to jinak?
Loňská sezóna byla na první rok života mé samice „jestřábáka“ úspěšná, ale může se stát mnoho věcí, kdy mé zkušenosti o lovu najednou nebudou platit. Člověk pořád získává nové a nové zkušenosti a to, co platilo včera, zítra platit nemusí. Můj osobní názor je, že o přírodě toho pořád spoustu nevíme a pro lov s dravci žádná pravidla neexistují. Možná to je k smíchu, ale já se tím budu řídit dál.
A co bude následovat? Zkusíš i s „jestřábákem“ odchovy? Nebo je to zatím věc, nad kterou jsi se nezamýšlel?
Odchovy? Určitě o tom nepřemýšlím. Zkusím lovit, co to spolu s mým dravcem zdravotně a fyzicky vydržíme. Tito dravci pohlavně dospívají kolem pátého roku života, a tak máme na lov dostatek času a snad, když náš patron Svatý Bavon dá, i něco nalovíme.
S dovolením na závěr rozhovoru zabrousím trochu do soukromí. Co rodina? Jak se na tvé sokolnictví dívá manželka?
Se svojí manželkou jsem se seznámil, už když jsem sokolničil, takže do dnešního dne je vše, co se týká dravců, tak, jak bylo, tedy v pořádku.
Vzhledem k tomu, kolik volného času sokolnictví věnuješ, hrozilo už někdy, že se vrátíš ze sokolnického setkání a budeš mít za dveřmi kufr?? Nebo slyšel jsi od manželky někdy onu nepříjemnou větu „buď dravci, nebo já“?
Já naštěstí nikdy, ale znám spousty případů, kdy se to některým mým kamarádům přihodilo.
Co děti, tedy přesněji máš nějakého následovníka, komu můžeš své zkušenosti předávat?
Moji dva synové se o dravce umí postarat když jsme na delší dobu mimo domov, lov s nimi je zatím ale neoslovil.
Je něco, co bys ještě rád zkusil a zatím k tomu nebyla vhodná příležitost nebo podmínky?
Určitě mě již několik let lákají velcí sokoli, jak ale říkáš, všechno má svůj čas. Takže počkám, až nazraje vhodný čas a hlavně nastanou dobré podmínky pro lov.
Jsme u konce, vyčerpal jsem všechny otázky, které jsem si připravil, a tak položím tu poslední. Co bys vzkázal čtenáři časopisu Myslivost, pokud by se chtěl stát sokolníkem?
Ať jde do toho, pokud ho sokolnictví chytí, stane se z vášně životní styl, a to je pro člověka jen dobře. Vždyť pobyt v přírodě se zvířaty je paráda.
Ivo, moc děkuji za tvůj čas, přeji ti, aby ses i nadále úspěšně zabýval sokolnictvím a aby se ti stále dařilo.