Jaký je z vašeho pohledu stav koroptví na Vysočině?
Začnu s dovolením trochu obecněji. Početnost populace koroptve je úzce spojená se stavem zemědělské krajiny, a ta se v posledních desetiletích radikálně změnila. Současné intenzivní technologie, spojené s používáním těžké techniky a plošnou chemizací, způsobily katastrofální propad biodiverzity v zemědělské krajině, ať už vezmeme hmyz, opylovače, motýly nebo ptáky.
Když porovnáme různé typy prostředí, jako je les, městské prostředí nebo vodní ekosystémy, tak v zemědělské krajině vidíme jednoznačně nejvýraznější úbytek početnosti všech typických druhů. Proto je velmi důležité se podpoře biodiverzity v zemědělské krajině věnovat, a právě koroptev je symbol a indikátor stavu zemědělské krajiny. Tam, kde je koroptev, tak tam je hmyz, jsou tam skřivani, strnadi, ťuhýci a spousta dalších druhů. Proto se chceme ochraně koroptve věnovat intenzivněji a využít toho, že zbytková populace tu stále ještě přežívá.
Paradoxně koroptvi někdy pomáhají i novodobé stavby, například kolem Havlíčkova Brodu se v minulých letech stavěl obchvat, koroptve si hned našly místa s ruderálními porosty na okrajích staveniště. Využívají také přechodně nevyužívané plochy na okrajích města nebo kolem zemědělských areálů, tedy biotopy, které v intenzivně obdělávané zemědělské krajině nenajdou. Tam už koroptev bohužel vhodné podmínky nenachází.
Před dvěma roky jsme se proto začali zamýšlet, jak koroptvi pomoci. Ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity i s místními zemědělci jsme natočili dokument s názvem
Koroptev polní v ráji i pekle zemědělské krajiny, který ukazuje, že pro koroptev zemědělská krajina dříve byla doslova rájem, koroptev zde nacházela ideální podmínky, ale tatáž krajina se po změnách systému hospodaření stala pro koroptev zároveň i největší hrozbou. Ve filmu jsme se snažili ukázat nároky koroptve na prostředí, potíže, kterým čelí v zemědělské krajině, roli predace, roli intenzivního zemědělství, a hlavně jak koroptvi pomoci, co udělat, aby koroptev tady s námi mohla dál koexistovat.
Máte nějaký odhad současného početního stavu koroptví na Vysočině?
Úplně přesné odhady nemáme. Jako Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zajišťujeme monitoring ptáků zemědělské krajiny hlavně metodou akustického monitoringu, tedy nahrávání ptačích hlasů na záznamová zařízení, tím ale zjistíme pouze přítomnost daného druhu a ne jeho početnost. Velmi hrubě lze říct, že na Vysočině přežívá dosud patrně několik tisíc koroptví, počty hnízdících párů budou pak spíše ve vyšších stovkách.
Celorepublikově se odhaduje, že stavy koroptví poklesly oproti stavům před druhou světovou válkou o více než 99 %, což bude zhruba platit také pro Vysočinu. Koroptev je dnes na Vysočině rozšířená ostrůvkovitě, v některých oblastech zcela chybí. Na druhou stranu zbytková populace tu stále přežívá, takže na její podporu není pozdě.
V minulosti na VelkoBítešsku pamatuji koroptví chovatelskou oblast, ta už nefunguje?
Nevím, zda mám dost informací, ale i já pamatuji, že koroptev tam byla předmětem zájmu už před více než pětadvaceti lety. Ano, bývala tu na Vysočině oblast, kde se místní myslivci snažili o podporu koroptve úpravou biotopů, zakládáním políček a biopásů, byl to určitě správný směr a přinášelo to velmi zajímavé výsledky. Ale pochopitelně veškeré takové úsilí je bez nějaké plošné finanční podpory, bez podpory agroenvi titulu v zemědělství, hodně náročné, zvláště pokud je to založené na nadšení a aktivitách jednotlivců. Udržení nějakých rozsáhlejších aktivit dlouhodobě v poměrech místních mysliveckých spolků je velmi náročné.
Takže jste iniciovali nový projekt na podporu koroptve ze strany AOPK…
Společně s místní pobočkou České společnosti ornitologické se dlouhodobě věnujeme ochraně čejek, koroptví a chřástala polního, jsou to vlajkové druhy zemědělské krajiny. Všechny si zaslouží určitě velkou pozornost, ale pojďme se soustředit na koroptev.
Projekt na podporu koroptve začal vznikat před dvěma lety, od začátku jsme věděli, že hlavní problém bude propojit vědecké poznatky a doporučení s realitou současného zemědělského hospodaření.
Koroptev má výhodu, že je společným zájmem myslivců, zemědělců i ochránců přírody, je to bezkonfliktní druh. U zemědělců jsem byl překvapený, že mnoho z nich o koroptvích vědělo, spolupracovníky jsme našli poměrně snadno. Pochopitelně jsme přednostně oslovili zemědělce, o nichž jsme věděli, že jim záleží na přírodě a že budou mít i zájem o podporu koroptve. V okolí Havlíčkova Brodu a v okrajových částech CHKO Žďárských vrchů jsme získali pro spolupráci 11 zemědělců, kteří nabídli pro projekt pro začátek celkem 15 ha pozemků.
Projekt vychází ze znalosti biologie koroptve. Když má ideální podmínky, její hnízdní okrsek může mít velikost pouze 1 až 2 hektary. To však musí mít opravdu ideální podmínky, což ale není realita současné krajiny. Problém je, že potravní zdroje, kryt, možnosti osušení kuřat na osluněných plochách, to vše musí být blízko sebe. Ideální je tedy pestrá mozaika biotopů. Reálná krajina s velkými lány je tomuto stavu velmi vzdálená. Koroptev musí cestovat s kuřaty za potravou na dlouhé vzdálenosti, čímž roste riziko predace.
Naše vize v rámci projektu je, že připravíme takový ideální koroptví hektar. Na něm bude vytvořená mozaika trávníků, úhorů a biopásů, vše uspořádané v šesti pruzích o šířce, která umožní zemědělské obhospodařování. Při okrajích budou dva pruhy s nízkostébelnými květnatými travními porosty, kde bude hmyz, protože ten právě v době reprodukce nutně koroptev potřebuje, kuřata jsou první dva měsíce striktně hmyzožravá. Potřebují dostatek travních mravenců, sarančat a podobně. Musí zde být ale i holá plocha, kam koroptve mohou vyvádět kuřátka uschnout na sluníčko nebo se popelit. Zároveň ale potřebujeme také vysoký porost, který v květnu bude mít výšku kolem půl metru, aby to byla krytina pro hnízdění.
Takže v rámci projektu jsme připravili schéma onoho optimálního koroptvího hektaru v podobě šesti pruhů, které by měly vytvořit vhodné podmínky pro hnízdění, výchovu kuřat, ale i k přečkání zimního období. Pruhy trávníků a úhor budou po dobu projektu na jednom místě, ostatní budou rotovat tak, aby zde koroptev měla celoročně vhodné podmínky.
Velký problém představuje pro koroptev květnové a červnové sečení, dnes i řada ozimů se seče na krmení v době hnízdění a vyvádění kuřat, je jasné, že před současnými sekačkami s širokým záběrem a vysokou pojezdovou rychlostí nemají kuřata žádnou šanci.
Naštěstí koroptev má jednu velkou výhodu, je to tzv. R- stratég, tedy druh, jehož životní strategií je mít velký počet potomků, jimiž kompenzuje ztráty. Koroptev mívá ve snůšce až 20 vajec, takže během jedné reprodukce může populace teoreticky až zdesetinásobit svoji početnost. Umožňuje jí to rychle zareagovat na změnu podmínek – pokud se podmínky pro koroptev zlepší, populace na to velmi rychle zareaguje.
Vysoký počet vajec je ale i nevýhodou, koroptev snáší jedno vajíčko denně, pak 25 dní sedí. Takže období snůšky a její inkubace trvá až 45 dní, kdy koroptev musí ukrýt hnízdo před predátory a hlavně doufat, že v té době neproběhne pokosení porostu. Doba hnízdění pochopitelně spadá zrovna do května a června, kdy probíhá kosení pícnin i obilovin na zelené krmení, mnoho hnízd je tedy vysečených.
Vy onen pomyslný ideální koroptví hektar rozdělíte na pruhy, tím rozdělíte půdní blok. Není ale problém se zemědělci, že jim komplikujete efektivitu při využití širokozáběrových strojů?
Ano, tím, že je půdní blok takto rozčleněný, má zemědělec více operací na malých plochách, což je organizačně i ekonomicky velmi náročné. Náš projekt ale získal podporu z Operačního programu životní prostředí, takže jsme schopni zemědělcům náklady vykompenzovat. A cílem je pro nás společně se zemědělci nejen podpořit koroptev, ale hlavně ověřit metody, zda taková opatření do budoucna budou fungovat a jak na ně koroptve, ale i ostatní ptáci zemědělské krajiny budou reagovat.
Pokud se opatření osvědčí, budeme se snažit prosadit tato opatření do systému agroenvironmentálně klimatických opatření, tedy do systému standardních zemědělských dotací, aby byla dostupná pro všechny zemědělce v rámci dotací.
Na jednotlivých pruzích je doporučené speciální osivo, trávní porost musí být řídký a nízký, se zastoupení bylin a být ve vhodné velikosti po dobu, kdy kuřata budou hledat potravu, a ještě nejsou vzletná. Využili jsme jako základ některé dostupné komerční směsi, které jsme ale doplnili dalšími vhodnými druhy rostlin. Pruhy vysoké vegetace budou tvořené ozimem, ale s nějakým podsevem, protože koroptev potřebuje, aby v ploše byla i stařina z loňska, a zároveň aby to byl tak vysoký porost, aby zde koroptev mohla ukrýt hnízdo před predátory.
Další pruh bude tvořit biopás a další pak černý úhor. Na celé ploše je vyloučeno používání pesticidů. Všechno je navržené tak, aby to byl skutečně pro koroptev ideální hektar.
A jaká bude šíře pruhu? Nebude to jen ekologická past a úkryt pro predátory?
To je velmi důležitá otázka. Je známé, že pokud je šířka biopásu menší než 6 metrů, riziko predace zde významně roste. Proto naše pruhy pro hnízdění mají šířku přes 20 metrů.
Před zahájením projektu jsem se věnoval monitoringu koroptví, sledovali jsme na záběrech z fotopastí, jak koroptev reaguje na různé typy porostů v krajině. Koroptve využívají velmi často skupiny keřů, především trnku, hloh, šípek, to je ideál. Právě takové rozptýlené skupinky keřů u polní cesty, to jsou často místa, kde se koroptve zdržují a kde i hnízdí.
Mluvím o keřích, ale ne o vysokých stromech. Vysoké stromy naopak zvyšují riziko predace, zvláště pokud je to už nějaká kompaktnější skupina dřevin, stromořadí apod., takové porosty vytvářejí v podstatě lesní prvek, který pro koroptev vždy představuje zvýšené riziko predace.
Koroptev je původně stepní druh, její antipredační strategie jsou založené na dobrém rozhledu v otevřené krajině. Většina párů hnízdí proto alespoň 200 metrů od lesa nebo velkých stromů, proto jsme i umístění našich ploch volili tak, aby nebyly v blízkosti vysoké zeleně.
Takže by bylo asi vhodné do pruhů sázet i keře, určitě ne stromy, ale to asi není zrovna reálné?
Keře by byly dobré, ale sázet je přímo na orné půdě v rámci projektu není reálné už proto, že plocha se po skončení projektu bude vracet do běžného hospodaření. Pokud by ale byly keře podél blízké cesty, tak to významně zvýší atraktivitu biotopu pro koroptev. Většina ploch zařazených do projektu proto navazuje na polní cesty. Pokud to podmínky dovolí, je možné okraje takové cesty osázet keři. Cesta s keři v kombinaci s tím speciálně udržovaným koroptvím hektarem bude pro koroptev určitě velmi atraktivní a věřím, že koroptve si takovou plochu rychle najdou a budou ji využívat.
Když děláte pruhy na orné půdě, jak je to s dotacemi? Zemědělec přece musí vykazovat plochu svých pozemků, nepřijde tedy o dotace?
Pruhy zůstávají v půdním bloku, ale musí zde být vyloučený tzv. překryv dotací. Zemědělci si v evidenci půdy (LPIS) pruhy vymezí jako tzv. „jinou kulturu“, na kterou po dobu projektu nečerpají zemědělské dotace. Čerpají zde pouze dotaci z operačního programu, která jim pokrývá všechny práce na té vymezené ploše. Projekt není pro zemědělce nějaký finanční zisk, ale pokud práce na těch úzkých pruzích zajistí, nebudou ztrátoví oproti běžnému hospodaření.
Jsou případy, kdy by se na plochy pro koroptve využilo i některých aktivit, které dělali v minulosti anebo dělají myslivci?
My jsme potřebovali jako partnery do projektu zemědělce, kteří hospodaří na zemědělské půdě. Ale v mnoha případech jsou to zároveň i myslivci, takže provazba směrem k myslivcům zde je. A někteří z nich už v minulosti realizovali ze své iniciativy řadu opatření pro koroptev, takže je pak těžké říct, zda soukromý zemědělec realizoval takové opatření jako myslivec nebo zemědělec. Oficiálně jsme organizované myslivce zatím neoslovovali, ale provázanost je v lidech. Ochrana koroptve je zákonitě i zájmem myslivců, takže spolupráce se do budoucna určitě nabízí.
Celá řada myslivců je majiteli pozemků, někdy malých, někde na okrajích, někdy ani zemědělsky nevyužívaných. Kdyby se některý myslivec přihlásil a řekl, tady mám pozemek, chci ho věnovat na tyto účely, to asi uvítáte…
Určitě uvítáme, ale bude to pochopitelně o financích. Potřebná opatření nejsme schopni financovat z rozpočtu agentury, musí na to být projekt, jeho příprava je vždy administrativně náročná. Současný projekt je již zahájený, rozšiřovat ho již nelze. Máme už i nabídky od myslivců, kteří by rádi poskytli pozemky, ale je nutné najít možnosti, jak to zafinancovat, bez potřebných financí to půjde těžko. Někdo to může dělat chvilku z nadšení, ale hospodařit se ztrátou dlouhodobě nejde. Snad se do budoucna podaří opatření na podporu koroptve dostat do standardních zemědělských dotací, tím by se taková opatření stala dostupná pro většinu zemědělců.
Jsou tu ale i kontakty s obecními zastupitelstvy, ve kterých často sedí myslivci a obce mají své pozemky, nemluvě o původních cestách zanesených do katastru obce, které ale v krajině už nejsou a jsou začleněny do velkých bloků polí. Máte zájem využít pro plochy pro koroptve i takové pozemky, nabídnuté ze strany obcí?
To je pro nás velké téma a pracujeme s tím. Obce často vlastní pozemky bývalých polních cest, které jsou často rozorané, ale v katastru pořád existují. Třeba kolem Havlíčkova Brodu, kde vedení města tato opatření podpořilo, máme už asi deset kilometrů historických cest, které se obnovily a osázely dřevinami, především keři a ovocnými stromy. To je i pro koroptev ideální typ výsadeb, ovocné stromy v krajině vítají navíc i místní občané.
Ale tento přístup mají obce v rukách, protože pozemky a historické cesty vlastní, je potřeba se jen dohodnout na změně obhospodařování, vytyčit původní parcely a využít je k výsadbě. Financování těchto výsadeb jde většinou zajistit z tak zvaných krajinotvorných programů Ministerstva životního prostředí, které zprostředkovává AOPK ČR.
Někdy se stává, že tyto snahy narážejí na odpor zemědělců, kteří výsadby keřů do krajiny nechtějí, protože se obávají jejich rozrůstání. Často se pak podél cest vysadí duby, lípy nebo jiné vysokokmenné stromy, ale ty jakmile vyrostou, nejsou pro koroptev atraktivní. Aleje sice vizuálně rozčlenění krajinu, ale biodiverzitě a ohroženým druhům zemědělské krajiny to rozhodně nepomáhá. Je známé, že třeba lipové aleje jsou někdy přímo pohřebištěm čmeláků. Stejně tak většina ohrožených polních druhů ptáků, jako třeba koroptev, čejka, skřivan a mnoho dalších, okolí vzrostlých stromů opouští, protože vědí, že jsou zde více ohroženi predátory. Právě tyto souvislosti jsme se snažili ukázat v našem novém filmu o koroptvi, který objasňuje vztah mezi strukturou krajiny, jejím využíváním a predací. Jsou to nesmírně zajímavé souvislosti.
Pokud podobné aktivity pro podporu drobné zvěře dělají v Rakousku nebo v Bavorsku, vždy neopomenou zdůraznit, jak je důležitý tlak na predátory. Asi se nemusíme přesvědčovat, že stavy některých predátorů nejsou zrovna malé. Jak se s tímto v případě projektu vyrovnáváte?
To je opravdu zásadní téma a ve filmu jsme se právě tomuto tématu snažili věnovat velkou pozornost. Pro koroptev je predace klíčový problém. Vždy to tak bylo, je a bude, to rozhodně nechceme nijak zakrývat. Kromě přirozených predátorů jsou to navíc stále více i toulavé kočky. Je ale vědecky prokázané, a my jsme si to sami monitoringem ověřili, že míra predace úzce souvisí se stavem krajiny. Tam, kde je krajina pestrá s mozaikou různých stanovišť, dokáže koroptev predátorům lépe unikat a její populace budou prosperovat. A naopak, z rozlehlých lánů, které jsou rozčleněné pouze alejemi vysokých stromů, koroptev zákonitě zmizí.
Potvrdili jsme si to sami na několika místech monitoringem pomocí fotopastí. Třeba v lokalitě s úzkými záhumenkovými políčky a blízkou cestou s keři se každou noc na záběrech objevovala kuna, liška, ježek, létali tam straky, vrány i jestřáb, a koroptev zde přesto úspěšně vyvedla kuřata, z nichž deset dorostlo do plné vzletnosti. A takových příkladů je více. Koroptev si evolucí vytvořila dokonalé antipredační strategie, díky nimž dokáže predátorům unikat. Rovnováhu mezi predátorem a kořistí ale do velké míry ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí.
Lze to chápat tedy i tak, že pestrá krajina přinese predátorům i jiné potravní zdroje než koroptve?
Ano, i to je jistě důležité. Prostě klíčem je pestrá krajina, pokud se jí podaří obnovit, tak ztráty budou v míře únosné. Přežívání koroptve je založená na životní strategii velkého počtu vajec ve snůšce, ona se ztrátami počítá.
Predaci není nutné uměle potlačovat, jedná se vždy o její míru ve vztahu k reprodukční úspěšnosti koroptve. Zásadní je pomoci koroptvi v tom, aby hnízdní úspěšnost byla co nejvyšší. Pokud většina párů dokáže vyvést a vychovat kuřata, bude populace i přes dílčí ztráty predací prosperovat. A klíčem k tomu je právě pestrá krajina. Koroptev je schopná navíc na změnu podmínek rychle zareagovat, pokud se zlepší podmínky, populace může z roku na rok znásobit svoji početnost.
Pojďme ale ještě zpět ke konkrétním číslům projektu…
Máme spolupráci s 11 zemědělci, opatření se budou realizovat na 15 ha ploch, náklady na realizaci projektu jsou přibližně 4 mil. Kč a projekt je do konce roku 2028.
Je v rámci AOPK představa, že by takového projektu zúčastnila i jiná pracoviště AOPK jinde než na Vysočině?
Ozvali se již kolegové z jižních Čech, že mají zájem o podobný projekt, a i tady u nás již máme několik zemědělců, kteří projevují zájem, možná už by to bylo na další projekt.
Zemědělci jsou pochopitelně klíčoví, protože oni hospodaří na půdě, oni utvářejí podobu a kvalitu zemědělské krajiny. Těší mě, že se projekt setkal s porozuměním a odezva je dobrá.
Pochopitelně, 15 ha pozemků nemůže změnit trend vývoje koroptví populace. Ale je to pilotní projekt, kterým chceme ověřit možnosti a doufáme, že se jeho výsledky využijí při přípravě dokumentů pro další programovací období plošných zemědělských dotací, to by mohla být cesta.
Je ale vůbec zájem, aby se, pokud by chtěli, aby se spolupodíleli myslivci, okresní myslivecké spolky nebo místní myslivecké spolky? Já prostě vidím cestu také v propojování a vzájemné podpoře všech aktivit pozitivních pro přírodu…
Je pravda, že někdy mezi ochrannou přírody a myslivostí je dost střetových míst, ale tento projekt je přesně to, co by mohlo ochranu přírody a myslivost spojovat. Pokud myslivci budou mít zájem se zapojit, tak je tu určitě široké pole pro spolupráci. Důležité je i to, že většinou místní myslivci mají kontakty na místní zemědělce a opatření se mohou prosazovat daleko snáz.
Pokud budete jako redakce pořádat další vzdělávací semináře a pokud bude z vaší strany zájem, rád přijedu náš projekt a jeho výsledky představit. Jsem sice časově dost vytížený, ale toto má smysl a budu se snažit čas najít. Myslím, že je škoda, když lidé se společným zájmem mezi sebou zbytečně bojují a nespolupracují. Podpora koroptve polní je určitě společný zájem, takže spolupráce se zde přímo nabízí.
A tak děkuji za čas, který jste věnoval rozhovoru a věřím, že se brzo setkáme na nějakém vzdělávacím semináři anebo před kamerou našich podcastů MysliHost
připravil Jiří KASINA