Pro loveckého psa patří mezi závažná zdravotní rizika nejen úrazy v terénu, poranění tlapek nebo přehřátí. U některých jedinců může být život ohrožující také stav, který přichází často velmi náhle a bez předchozího varování – dilatace a následná torze žaludku, běžně označovaná jako torze žaludku.
Pro vůdce je důležité vědět především jedno: při podezření na torzi žaludku se nečeká, zda se stav „sám upraví“. Jedná se o akutní stav vyžadující okamžité veterinární ošetření. Čím déle je žaludek otočený a jeho krevní zásobení narušené, tím více roste riziko šoku, poškození žaludku a dalších orgánů a úhynu.
Co se při torzi žaludku vlastně děje?
Torze žaludku není totéž, co obyčejné nadmutí. Žaludek se nejprve výrazně naplní plynem, tekutinou nebo potravou a zvětší svůj objem. Následně může dojít k jeho otočení kolem vlastní osy. Tím se uzavře odchod obsahu ze žaludku a současně může dojít k omezení jeho krevního zásobení. Zvětšený a otočený žaludek navíc utlačuje velké cévy v dutině břišní. Zhoršuje se návrat krve k srdci, klesá krevní tlak a může vzniknout oběhový šok. Zvětšený žaludek zároveň tlačí na bránici a zhoršuje dýchání.
Pokud stav pokračuje, může dojít k odumírání části žaludeční stěny, poškození sleziny, poruchám srdečního rytmu, poruchám srážlivosti a poškození dalších orgánů. Právě proto je torze žaludku stav, při kterém skutečně rozhoduje čas.
Který lovecký pes je více ohrožený?
Torze žaludku se může objevit prakticky u jakéhokoli psa, ale riziko je výrazně vyšší u velkých a obřích plemen a u psů s hlubokým a úzkým hrudníkem. Mezi více ohrožená plemena patří kromě molosů například výmarský ohař, irský setr nebo gordonsetr. To je důležité právě v prostředí lovecké kynologie.
Některá plemena využívaná k lovecké práci patří současně mezi plemena s vyšším rizikem torze žaludku. Neplatí však, že menší lovecký pes je před tímto stavem automaticky chráněn. Významnou roli hraje také věk. Riziko s přibývajícím věkem roste a významná může být i genetická predispozice. Pokud torzi žaludku prodělal rodič, sourozenec nebo potomek psa, je riziko u dalších příbuzných vyšší. U konkrétního psa proto nelze riziko posuzovat pouze podle plemene. Důležitá je jeho tělesná stavba, věk, rodinná anamnéza, způsob krmení a další okolnosti.
Velká porce je větší problém než samotný počet krmení
Jedním z opakovaně popisovaných rizik je krmení velkým objemem potravy najednou. Studie u psů plemen s vyšším rizikem torze žaludku ukázala, že větší objem potravy podaný v jedné dávce byl spojen s vyšším rizikem a nejvyšší riziko bylo zaznamenáno u velkých a obřích psů krmených velkou porcí jednou denně.
Pro vůdce loveckého psa z toho vyplývá praktický závěr. Pokud má pes vyšší riziko torze, není ideální podat mu jednu obrovskou dávku krmiva například večer po celodenním hladovění. Mnohem rozumnější je rozdělit denní dávku do několika menších porcí. Takové opatření samozřejmě nezaručí, že se torze žaludku nikdy neobjeví, ale patří mezi běžně doporučovaná preventivní opatření u rizikových psů.
Zajímavá je také souvislost s rychlostí příjmu potravy. Výzkum identifikoval mezi rizikovými faktory také rychlé hltání a krmení jednou denně.
Co má společného lovecká sezona, krmení a pohyb?
Právě zde je téma pro loveckou kynologii velmi důležité. Lovecký pes může být během dne delší dobu bez krmení, absolvovat několik hodin intenzivní práce a následně dostat velkou porci potravy. Vůdce pak může mít pocit, že psa po náročném výkonu potřebuje „pořádně nakrmit“.
Z hlediska prevence torze žaludku však není vhodné kombinovat velkou porci potravy s následnou intenzivní fyzickou aktivitou. U rizikových psů se doporučuje rozdělit potravu do několika menších jídel a omezit intenzivní pohyb v souvislosti s krmením.
Je ale potřeba vyhnout se příliš jednoduchému pravidlu typu „pes se po jídle nesmí dvě hodiny ani pohnout“. Souvislost pohybu a torze žaludku je složitější a přesný mechanismus vzniku tohoto onemocnění není stále zcela objasněn. Bezpečnější je především zabránit kombinaci velké porce potravy a následné intenzivní fyzické aktivity.
U loveckého psa proto dává smysl plánovat krmení podle pracovního režimu. Po intenzivním výkonu by měl pes nejprve zklidnit organismus a následně dostat přiměřenou porci, nikoli obrovské množství potravy najednou.
Jak poznat, že může jít o torzi žaludku?
První příznaky nemusí vypadat dramaticky. Pes může být najednou neklidný, nemůže si najít místo, často vstává a lehá si, olizuje pysky, výrazně sliní nebo se dívá na břicho, jako by ho něco bolelo.
Velmi typickým varovným signálem je opakované dávení nebo pokus o zvracení bez skutečného vyzvracení obsahu. Pes se snaží zvracet, ale nic nevychází, případně pouze malé množství slin nebo pěny.
Postupně se může objevit zvětšující se a napjaté břicho, zrychlené dýchání, slabost a později kolaps. Sliznice mohou být bledé, tep může být rychlý a slabý.
Pro vůdce v terénu je nejdůležitější zapamatovat si kombinaci: náhlý neklid, opakované dávení bez výsledku a zvětšující se nebo bolestivé břicho znamenají okamžitě myslet na torzi žaludku. Nemusí být přítomny všechny příznaky současně.
Nečekejme na „typické nafouknuté břicho“
Jednou z nebezpečných představ je, že pes s torzí žaludku musí mít od začátku obrovské tvrdé břicho, které je na první pohled zcela zřejmé. Není tomu tak vždy. V počáteční fázi mohou být výraznější právě změny chování, neklid a opakované neproduktivní dávení.
Břišní distenze se může rozvíjet postupně. Proto není dobré čekat, až bude pes vypadat „jako balón“. Pokud má rizikový pes náhle opakované neúspěšné pokusy o zvracení a současně je neklidný nebo bolestivý, je třeba situaci považovat za urgentní.
Co dělat, když se to stane v honitbě?
Pokud se podobné příznaky objeví během lovu, tréninku nebo při cestě, je potřeba okamžitě ukončit práci a zajistit veterinární vyšetření. Nečekáme, jestli se pes „vyzvrací“. Nesnažíme se stav vychodit. Nedáváme mu další krmivo a nezkoušíme situaci řešit domácími prostředky.
Je potřeba co nejrychleji dopravit psa k veterinárnímu pracovišti, které je schopné řešit akutní chirurgický případ. Při telefonátu je vhodné říct přímo, že máme podezření na torzi žaludku, aby pracoviště mohlo připravit akutní příjem. To je v případě loveckého psa důležitý detail.
Pokud jsme daleko od domova, nemusí být nejlepší volbou automaticky nejbližší malá ordinace, pokud nemá možnost provést potřebnou diagnostiku, stabilizaci a chirurgický zákrok. Je proto rozumné mít během lovecké sezony předem zjištěno, kde se v okolí nachází pracoviště s pohotovostním provozem a možností akutní chirurgie.
Proč nestačí žaludek jen „vypustit“?
Při torzi žaludku je potřeba co nejrychleji stabilizovat psa a uvolnit tlak v žaludku, ale samotné vypuštění plynu problém neřeší. Pokud došlo k otočení žaludku, musí být žaludek chirurgicky vrácen do správné polohy a musí se zkontrolovat životaschopnost jeho stěny. Veterinář současně posuzuje stav sleziny a dalších struktur. Poškozená část žaludku může vyžadovat chirurgické odstranění a v některých případech je nutné odstranit i slezinu. Následně se obvykle provádí gastropexe, tedy chirurgické připevnění žaludku k břišní stěně, které má výrazně snížit riziko opakované torze.
Důležitá je také skutečnost, že průchod žaludeční sondy nebo vypuštění plynu samo o sobě nevylučuje, že došlo k torzi. Definitivní posouzení vyžaduje veterinární diagnostiku.
Proč je čas tak důležitý?
Otočený žaludek postupně zhoršuje krevní oběh v celém organismu. Čím déle stav trvá, tím větší je riziko odumření části žaludeční stěny, srdečních arytmií, šoku a poškození dalších orgánů. Prognóza závisí na mnoha faktorech, kromě jiného na délce trvání onemocnění, rozsahu poškození žaludku, přítomnosti srdečních arytmií a celkovém stavu psa. Publikované údaje o úmrtnosti se mezi studiemi liší právě podle závažnosti případů a použité léčby. Jedno je však společné: čím dříve je pes diagnostikován a léčen, tím větší má šanci na přežití.
Dá se torzi žaludku předcházet?
Úplně spolehlivé preventivní opatření neexistuje. Riziko lze ale u ohroženého psa rozumně snižovat. Základem je rozdělení denní krmné dávky do více menších jídel, zabránění velmi rychlému hltání a vyhnutí se obrovským porcím. U rizikových psů je vhodné také omezit intenzivní pohyb v souvislosti s krmením a minimalizovat zbytečný stres kolem jídla.
Zajímavé je, že současná veterinární doporučení nepovažují vyvýšené misky za ochranu před torzí žaludku. Naopak jsou u rizikových psů mezi opatřeními, kterým je vhodné se vyhnout. To je důležitá změna oproti starším doporučením, kdy byly vyvýšené misky někdy považovány za preventivní opatření.
Co s krmením před lovem?
U loveckého psa je vhodné přemýšlet nejen o tom, co dostává, ale také kdy a v jakém množství. Pes, který má ráno intenzivně pracovat, by neměl těsně před odchodem dostat obrovskou porci. Pokud potřebuje před výkonem krmivo, je vhodné pracovní režim a velikost porce individuálně nastavit podle konkrétního psa a jeho tolerance.
Stejně důležitý je návrat z lovu. Po několika hodinách práce může být pes velmi hladový a má tendenci potravu hltat. Právě zde může vzniknout riziková kombinace: dlouhý výkon, rychlé hltání a velká porce. U loveckých psů proto dává smysl plánovat krmení stejně pečlivě jako samotný pracovní výkon.
A co voda?
Voda je pro loveckého psa samozřejmě zásadní a rozhodně není správným preventivním opatřením psa po práci od vody izolovat. Pes musí mít možnost bezpečně doplňovat tekutiny, zejména při fyzické zátěži a v teplém počasí. Stejně jako u krmiva je ale vhodné vyhnout se situaci, kdy pes po dlouhém výkonu hltavě přijme obrovské množství vody najednou. Praktický režim je potřeba přizpůsobit teplotě, délce práce, kondici psa a jeho individuálním potřebám.
Gastropexe jako prevence
U některých vysoce rizikových psů je možné zvážit preventivní gastropexi. Při tomto chirurgickém zákroku se žaludek připevní k břišní stěně tak, aby se výrazně snížila možnost jeho otočení.
Gastropexe však není ochrana před samotným nadmutím. Žaludek se může i po gastropexi naplnit plynem a zvětšit. Cílem zákroku je především zabránit život ohrožující rotaci.
Preventivní gastropexe se zvažuje především u plemen s vysokým rizikem, psů s hlubokým hrudníkem a u jedinců, kteří mají blízkého příbuzného s torzí žaludku. Může být provedena například v souvislosti s jiným plánovaným chirurgickým zákrokem, podle doporučení veterinárního lékaře a konkrétní situace psa.
U loveckého psa s vysokým genetickým rizikem je to téma, které stojí za individuální konzultaci s veterinárním chirurgem. Neznamená to, že by každý výmarský ohař nebo každý setr měl automaticky podstoupit preventivní operaci. Rozhodnutí musí vycházet z plemene, tělesné stavby, rodinné anamnézy, věku a celkového zdravotního stavu.
Po prodělané torzi riziko nekončí
Pokud pes prodělá torzi žaludku a je chirurgicky ošetřen, bývá součástí zákroku také gastropexe. Jejím cílem je zabránit opakované torzi. To ale neznamená, že pes už nemůže mít problémy s dilatací žaludku. Gastropexe nezabrání tomu, aby se žaludek znovu naplnil plynem nebo potravou. Proto zůstává důležitý vhodný režim krmení a sledování psa.
Lovecký pes v terénu
U loveckého psa je prevence především otázkou organizace celého dne. Není vhodné, aby pes po dlouhém hladovění dostal jednu obrovskou porci a následně pokračoval v intenzivním pohybu. Stejně tak není rozumné podávat velké množství potravy těsně před náročnou prací.
Vůdce by měl znát běžné chování svého psa. Pokud se pes během lovu nebo po něm začne náhle chovat jinak, je důležité změnu nepřehlédnout. Neobvyklý neklid, opakované dávení bez výsledku, výrazné slinění, bolest břicha nebo rychle se zvětšující břicho nejsou situace, které bychom měli „pozorovat do rána“. U torze žaludku je správná reakce jednoduchá: ukončit práci, zavolat veterinárnímu pracovišti a co nejrychleji psa dopravit k vyšetření.
Torze žaludku není jen problém „velkých psů“
V lovecké kynologii se pozornost často soustředí na nejohroženější velká plemena, ale torze žaludku není jejich výhradní nemocí. Byla popsána u širokého spektra plemen a významnou roli hraje individuální anatomie, genetika, věk a další faktory. Proto bychom si neměli říkat: „Můj pes není doga ani výmarský ohař, takže se mě to netýká.“ Přesnější je říci: „Můj pes může mít různě vysoké riziko a já musím znát příznaky.“ To je ostatně nejdůležitější forma prevence, kterou může vůdce udělat.
Když rozhodují minuty
Torze žaludku není onemocnění, u kterého máme čas několik hodin sledovat vývoj. Pes může zpočátku vypadat pouze neklidně, ale stav se může rychle zhoršit. S postupující dilatací a torzí dochází k oběhovému selhání a poškození orgánů.
Proto je dobré mít během lovecké sezony předem připravený jednoduchý plán. Vědět, kde je nejbližší pracoviště schopné přijmout akutního pacienta, mít uložené jeho telefonní číslo a při cestě na lov vědět, jak se tam v případě potřeby dostat. A především znát svého psa. Pes, který se najednou bez zjevné příčiny začne neklidně pohybovat, opakovaně se snaží zvracet a nic nevyzvrací, může mít život ohrožující torzi žaludku. V takové chvíli se nečeká. Protože u torze žaludku neplatí „uvidíme ráno“. Platí: Čím dříve pes dostane odbornou pomoc, tím větší má šanci, že se vrátí zpět do práce.
Lucie KOLOUCHOVÁ