Mýval severní je u nás nepůvodní druh, který sice do české přírody nepatří, ale jeho „roztomilý“ kukuč u mnoha lidí tlumí obavy z jeho přítomnosti. Nedávno však vědci přišli s definitivním potvrzením predikce, že česká populace mývalů hostí parazita jménem Baylisascaris procyonis – škrkavku mývalí. Nákaza může mít pro člověka fatální následky. Hrozbou mohou být i dětská pískoviště.
Kde se mývalové v Česku vzali a proč jich přibývá?
Mýval není evropský druh, byl sem (zejména do Německa) dovezen ve 20. století pro kožešinové farmy a jako domácí mazlíček. Z farem utekl, v přírodě se mu díky absenci přirozených predátorů extrémně zalíbilo a začal se šířit.
V Česku dnes mývala najdeme téměř všude, ale nejvíce jsou zasaženy severní a západní Čechy (Karlovarsko, Ústecko, Liberecko). Právě odsud, z německého Saska a Bavorska, k nám přicházejí nakažení jedinci. Nákaza byla prokázána v Doupovských horách. Dalším hlavním ohniskem výskytu mývala je pak střední a jižní Morava, kam mývalové migrují z Rakouska.
Alarmující je fakt, že mývalové přestávají být zvířaty hlubokých lesů. Stávají se z nich kulturfolgové – zvířata, která následují člověka. Mývaly najdete i v chatových oblastech, na okrajích Prahy, v zahradách s ovocnými stromy nebo u popelnic na předměstích.
Jak poznat mývalí stopy?
Nezaměnitelným pobytovým znakem jsou samozřejmě mývalí stopy. Ty díky pěti dlouhým a pohyblivým prstům připomínají otisk dětské ruky. Přední stopa měří na délku zhruba 5 až 8 cm a je téměř stejně široká, zatímco zadní stopa je protáhlejší (až 10 cm) a připomíná otisk bosého lidského chodidla s výraznou patou. Na měkkém podkladu, jako je bláto u potoků nebo jarní tající sníh, bývají jasně patrné i drápy, které jsou na rozdíl od kočičích nezatažitelné. Typický je pro mývala „mimochod“, což v terénu vytváří charakteristické párové otisky.
Útok škrkavky na nervovou soustavu
Mýval je jejím tzv. definitivním hostitelem. V jeho střevě škrkavka dospívá (může měřit až 20 cm) a mývalovi v podstatě neškodí. Problém nastává v momentě, kdy mýval vyloučí vajíčka a ta se dostanou do těla jiného zvířete, včetně člověka, kde se z nich vyvinou larvy. Jediný mýval může v jednom gramu trusu vyloučit desítky až stovky tisíc vajíček.
Na rozdíl od definitivního hostitele (mývala), v jehož střevě larva dospívá, v těle mezihostitele larvy nedospívají, ale migrují tkáněmi, kde způsobují značné mechanické a zánětlivé poškození. Na rozdíl od jiných druhů škrkavek jsou tyto larvy velmi aktivní, rychle rostou a mají tendenci migrovat do kritických orgánů:
VLM: Larvy putují játry a plícemi, kde mechanicky poškozují tkáně a vyvolávají silné zánětlivé reakce.
OLM: Larvy často končí v oku, kde mohou způsobit nevratné poškození sítnice a slepotu.
MLM: Největší hrozba. Larvy mají přirozený sklon pronikat do centrálního nervového systému. V mozku se pohybují chaoticky a doslova se jím „prožírají“, čímž ničí nervová vlákna.
Vzhledem k jejich velikosti a rychlosti růstu tělo nestíhá tyto škody opravovat, což vede k těžkým poruchám koordinace a rovnováhy, křečím a letargii. Svou poutí se larvy snaží nakažené zvíře oslabit natolik, aby ho ulovil jejich definitivní hostitel mýval, v jehož střevě se dovyvinou v dospělce. Tím se kruh uzavírá. Doposud bylo celosvětově potvrzeno více než 50 případů infekce u lidí.
I dětská pískoviště jako mývalí latríny
Mývalové jsou čistotní. Své potřeby vykonávají na stejných místech, kterým říkáme latríny. Samotný trus má válcovitý tvar s tupými konci, je dlouhý asi 5 až 12 cm a tlustý zhruba jako ženský malíček. Kvůli mývalí všežravosti v něm často uvidíte nestrávené zbytky potravy, jako jsou pecky z ovoce, krovky hmyzu, zbytky kukuřice nebo kousky kostí a srsti, což jej odlišuje od trusu psa či kočky, který bývá homogennější.
Své latríny mývalové „umisťují“ většinou na vyvýšených místech. V lidské blízkosti to jsou ploché střechy domů, garáží, půdy, podkroví, dřevníky, kůlny, pařezy stromů, základy domů, terasy a verandy, kamenné zídky a také dětská pískoviště.
Tady se dostáváme k nejpalčivějšímu problému prevence. Mývalí latríny se často nacházejí na místech, která jsou magnetem pro děti: hromady písku, ploché kameny, nízké zídky a podobně. Vajíčka jsou obalena lepkavou látkou. Jakmile zaschnou na písku nebo na prolézačce, jsou prakticky neodstranitelná běžným deštěm. Děti, které si hrají v písku a následně si strčí prsty do pusy, pozřou vajíčka, která jsou v tu chvíli připravena k invazi.
Pokud chcete bezpečně ochránit pískoviště před těmito nezvanými hosty, musí mít pevný, neprodyšný kryt. Plachta nestačí, mýval je velmi šikovný a dokáže ji odhrnout. Kryt musí být zatížený nebo uzamykatelný.
Důležitá pomoc vědcům
Než se vrhnete do likvidace latríny, zkuste najít i další pobytové znaky, především stopy. Udělejte fotografie a zadejte výskyt do aplikace Biolog nebo iNaturalist. Tím dáte vědět vědcům, že se u vás mýval vyskytuje. Pokud se jedná o nové místo, vědci se už postarají o to, aby se o tom vědělo na obci, a případně se s vámi domluví na vzorcích trusu.
Jak bezpečně zlikvidovat mývalí „záchod“?
Pokud najdete hromádku trusu, postupujte s maximální opatrností. Nikdy ho neodstraňujte nasucho! Vždy použijte rukavice a respirátor. Vajíčka škrkavek jsou mikroskopická a extrémně infekční i po vyschnutí a je možné je vdechnout.
Nasaďte si rukavice a respirátor (minimálně třídy FFP2), místo důkladně postříkejte vodou, abyste zabránili prášení. Poté trus seberte do plastového sáčku, ten neprodyšně uzavřete a ideálně nechte zlikvidovat jako nebezpečný odpad. Nikdy nedávejte na kompost! Místo nálezu polijte vařící vodou nebo použijte parní čistič, teplota nad 60 °C je jednou z mála věcí, které vajíčka spolehlivě zničí.
Složitá diagnostika u lidí
Problémem baylisaskariózy je její nenápadnost v počátku. První příznaky mohou připomínat běžnou virózu – únava, mírná horečka. Jakmile se ale larvy dostanou do mozku, nastupují závratě, poruchy vidění, křeče nebo ztráta rovnováhy. Protože lidé nejsou přirozenými hostiteli a larvy v nich nedospívají, klasické testy ze stolice nákazu neodhalí. Lékaři musí provádět krevní testy na protilátky a využívat magnetickou rezonanci. S potvrzeným výskytem u mývalů v české přírodě musí lékařská obec zvýšit ostražitost.
Nebezpečí pro domácí mazlíčky
Škrkavka mývalí není vybíravá. Pes se může nakazit olizováním kontaminované půdy. I když v psovi škrkavka nedospěje, larvy mohou migrovat jeho tělem a způsobit orgánové potíže. Navíc pes může vajíčka přinést na tlapkách až k vám do postele. Studie z Doupovských hor potvrdila DNA parazita i u černé zvěře.
Apelujte na místní samosprávy
Žijete v oblasti s potvrzeným výskytem mývala? Apelujte na místní samosprávy, aby upozornily obyvatele na výše zmíněná rizika, a buďte nápomocní při řešení situace. Mýval severní je v Česku na vzestupu a s ním i jeho „stín“ v podobě škrkavky. Není důvod k panice, ale k racionální opatrnosti ano. Informovanost je naše nejlepší obrana.
Lenka KADLÍKOVÁ
Priroda.cz
lenka@priroda.cz