ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Květen / 2025

Tichý lovec našich lesů

Myslivost 5/2025, str. 44  Jarmila Krojerová, Jiří Sochor
Kočka divoká v české krajině
Kočka divoká (Felis silvestris) je jedním z nejzajímavějších a zároveň nejvíce tajemných živočichů, kteří obývají českou přírodu. Tento nenápadný lovec, známý svou plachostí a skrytým způsobem života, je stále považován za ztracený klenot našich lesů. Ačkoliv byla kočka divoká v minulosti rozšířena po celé střední Evropě, dnes se v České republice vyskytuje spíše sporadicky, především v méně frekventovaných a chráněných lesních oblastech.

Kocka-1-1.jpg
 
Návrat „divošky“ do české krajiny
 
Kočka divoká byla v české krajině původně rozšířena, ale její výskyt se v průběhu času vlivem intenzivní zemědělské činnosti a lovu výrazně ztenčil. V polovině 20. století byla považována za vyhynulou. V 90. letech však začaly přicházet první zprávy o jejím opětovném výskytu, přičemž migrující jedinci byli zaznamenáni zejména v pohraničních oblastech, na území sousedícím s Německem a Slovenskem.
Dnes se kočka divoká opět vyskytuje v několika oblastech České republiky, a její návrat je považován za důkaz zlepšujících se ekologických podmínek. Lesní komplexy, přirozené biotopy a zvyšující se rozmanitost fauny vytvářejí ideální podmínky pro její přežití. Nejčastější výskyt je dnes pozorován v lesnatých oblastech Beskyd, Šumavy, Českého lesa a Křivoklátska. Nejvýznamnější lokalitou, kde byl výskyt kočky divoké potvrzen, jsou Doupovské hory.

kraj-divosek-1.jpg
 
Ideální krajina pro kočku divokou
 
Doupovské hory, nacházející se v západní části České republiky, se staly významnou lokalitou výskytu kočky divoké. Tato oblast je známá svou rozmanitou krajinou, která zahrnuje rozsáhlé lesní plochy, skalnaté terény a zaniklé zemědělské oblasti. Tato kombinace vytváří ideální podmínky pro život kočky divoké, která preferuje různorodost habitatů.
Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k přítomnosti „divošek“ v Doupovských horách, je Vojenský újezd Hradiště. Tento uzavřený vojenský prostor pokrývá velkou část pohoří a je pro veřejnost prakticky nedostupný. Omezená lidská aktivita v této oblasti přispívá k vytváření stabilního ekosystému, který je pro kočku divokou ideálním prostředím.
Kočka divoká byla donedávna považována za typický lesní druh kdy výhradně preferuje listnaté lesy se skalnatým či kamenitým terénem, méně pak vyhledává smíšené lesy a jehličnaté monokultury. Díky telemetrickému sledování vědci však zjistili, že se jedná o druh, který potřebuje spíše mozaikovitý krajinný ráz. Kromě lesa, který pokrývá 40 až 60 % oblasti, kterou jedinec obývá, jsou součástí jejího habitatu i otevřené plochy jako louky, pastviny, lesní paseky a zemědělská krajina.
Kočkám divokým vyhovují především oblasti v nižších a středních nadmořských výškách, přičemž limitujícím faktorem pro jejich výskyt bývá délka trvání sněhové pokrývky (100 dní) a její výška (nad 20 cm).
V otevřené krajině kočka vyhledává křovinaté biotopy „křovinostepi“ z hlohů a trnek, které dotváří krásu místní přírody.

Kocka-2-1.jpg
 
Kočka divoká versus kočka domácí
Rozdíly a charakteristiky
 
Kočka divoká se od své příbuzné, kočky domácí, liší v několika klíčových aspektech. I když oba druhy patří do rodu Felis, jejich přizpůsobení životnímu prostředí se výrazně liší.
Kočka divoká je původní evropský druh, který se přizpůsobil životu v přírodních podmínkách, zatímco kočka domácí pochází z kočky africké plavé, kterou člověk začal domestikovat před více než 9000 lety. Kočka domácí je vázána na určité místo nebo svého lidského majitele.
Kočka divoká je robustnější než kočka domácí. Její srst je obvykle šedohnědá s jemnými pruhy a skvrnami, což jí poskytuje dokonalou kamufláž v lese.
Ocas kočky divoké je silnější, výrazně pruhovaný a končí tmavým tupým zakončením.
Dalším markantem je výrazný hřbetní pruh, který končí u kořene ocasu. Naopak kočka domácí vykazuje širší variabilitu ve vzhledu, díky lidskému výběru, a její tělo je štíhlejší, s tenčím ocasem a úzkou špičkou.
U kočky domácí rozptyl velikosti a živé hmotnosti jednolivých jedinců bývá vlivem šlechtění velký. U kočka divoké se průměrná hmotnost pohybuje mezi  4 až 6 kg, délka těla kolem 60 cm, přičemž jsou samci o něco větší než samice.

Kocka-znackovaci-misto-1.jpg
 
Monitoring a výzkum kočky divoké
 
V současnosti probíhá projekt mapování výskytu kočky divoké v České republice, realizovaný pod záštitou brněnského Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Tento výzkum se zaměřuje na prostorový monitoring, sběr genetických vzorků a mapování migračních tras.
V Doupovských horách byli v rámci spolupráce s Újezdním úřadem VÚ Hradiště a Vojenskými lesy a statky ČR odchyceni dva jedinci, kterým byly nasazeny telemetrické obojky pro sledování jejich pohybu.
Dosavadní výsledky ukazují, že domovský areál kočky divoké je větší, než se původně předpokládalo. První chycený kocour doposud obchází teritorium o rozloze přes 17 km². Tyto cenné údaje jsou klíčové pro ochranu a stabilní populaci kočky divoké v České republice.

Tajemny-Doupov-1.jpg
 
Ochrana kočky divoké a její význam pro ekosystémy
 
Návrat kočky divoké do české krajiny je nejen úspěchem ochrany přírody, ale také důkazem pozitivního vlivu ekologických změn na faunu. Tento tichý lovec hraje zásadní roli v regulaci populací drobných savců, což má přímý vliv na zdraví ekosystémů.
Kočka divoká pomáhá kontrolovat početnost hlodavců a dalších malých živočichů, což přispívá k udržení rovnováhy v přírodních společenstvech. Nejčastější potravou jsou různé druhy hrabošů a myšic, které tvoří 80 až 90% potravy. Mnohem méně častěji pak loví plazy a ptáky, zřídka může být kořistí divoký králík nebo zajíc.
I přesto však kočka divoká dnes čelí několika hrozbám, včetně ztráty přirozeného prostředí, křížení s kočkami domácími a nelegálnímu lovu.
Pro zajištění její dlouhodobé ochrany je klíčové pokračování monitorování výskytu a osvětová činnost zaměřená na prevenci nelegálního lovu. Důležitou roli mohou sehrát také myslivci, kteří mohou přispět k monitoringu a ochraně tohoto druhu, zejména v oblastech, kde se kočka divoká vyskytuje.

Kocka-3-1.jpg
 
Závěrem
 
Pokračování výzkumu a vzdělávání veřejnosti je zásadní pro stabilitu a ochranu tohoto fascinujícího tvora a zajištění jeho dlouhodobého přežití v české přírodě.
Chcete nám aktivně pomoci?
Viděli jste v přírodě kočku divokou a podařilo se vám ji vyfotit na fotopast?
Nebo jste dokonce našli sraženou kočku se znaky kočky divoké?
Můžete se přímo ozvat na uvedené kontakty, kde budeme rádi za poskytnutí materiálu, informací, či případně rádi poradíme.
Jarmila KROJEROVÁ
Ústav biologie obratlovců AV ČR
krojerova@ivb.cz
+420 737 609 004
Jiří SOCHOR
Rys Ostrovid z.ú.
rysaostrovid@seznam.cz
+420 603 906 282
 Kocka-divoka-kniha-1.jpg
Pokud se chcete o divoškách dozvědět více, máte možnost si zakoupit novou knihu.
https://www.vladimircechml.cz/p/kniha-kocka-divoka/
 

Zpracování dat...