Zbraň fungovala na principu dlouhého zákluzu hlavně. Hmotný zákluzový celek nepotřeboval odběr plynů z hlavně a díky své hybnosti poskytoval značnou rezervu pro spolehlivou funkci s různými druhy střeliva. Charakteristickým znakem bylo svislé ukončení pouzdra závěru, které dalo příčinu přezdívce „Humpback – Hrbáč“.
Spolehlivá zbraň s charakteristickým zvukem Bum-ta-ta-ta, daným kinematikou závěru odstartovala novou éru brokové střelby, popularitu si získala zejména pro lov vodní pernaté na amerických velkých vodních plochách. K tomu přispěla i trubicová nábojová schránka pod hlavní, která pojala až 4 náboje (další se vešel do nábojové komory), řešení osvědčené již na jiné průlomové Browningově konstrukci, brokovnici 1887 (první opakovací brokovnice, ovládaná prstencem spojeným s lučíkem spouště) a 1893 (první opravdu úspěšná brokovnice pumpa, jaké existují prakticky dodnes). A k tomu možnost kdykoliv doplnit náboje ve schránce.
Za zmínku snad stojí, že brokovnice postavené na principu dlouhého zákluzu hlavně vyráběla krátce po II. světové válce v letech 1947 až 1949 i Česká zbrojovka Uherský Brod – model ČZ 241. Vzniklo celkem 18 242 kusů této zajímavé a v své době celkem oblíbené zbraně.
Není divu, že samonabíjecí brokovnice se rozšířily po celém světě, jak jako lovecké, tak jako služební a vojenské zbraně. Systém s dlouhým pohybem závěru sice tlumil vnímání zpětného rázu, ale některými uživateli je kritizován jako pomalý. Proto v druhé polovině 20. přešly samonabíjecí brokovnice na systémy s nehybnou hlavní a závěrem uzamčeným rotací závorníku nebo s kývavou závorou, poháněnými spalnými plyny odebíranými z hlavně.
Pracovní cyklus takto koncipovaných zbraní citelně zrychlil, ale přibyly problémy s odvodem spalných plynů použitých k pohonu závěru. Ty se podařilo zcela uspokojivě vyřešit. Vývoj samonabíjecích brokovnic ale neskončil.
V roce 1969 italská firma Benelli představila novou samonabíjecí brokovnici, kterou zkonstruoval Bruno Civolani na základě principu popsaného Carlem Sjogrenem. Tento systém využíval různé setrvačnosti jednotlivých částí závěru a nepotřeboval žádný odběr plynů. Kouzlo spolehlivé funkce spočívá ve správném naladění hmot a pružin závěru.
Benelli model 121 zahájila novou éru samonabíjecích brokovnic a většina dnes konstruovaných „automatů“ je postaveno právě na tomto principu. Ostatně, i sama firma Browning použila před asi pěti lety při reinkarnaci pověstného „Hrbáče“ právě setrvačný princip.
V posledních desetiletích se evropské těžiště výroby brokových zbraní přesunulo do Turecka. Vznikla zde celá řada různě velkých a různě pokročilých zbrojovek, velmi často navzájem rozličně kooperujících. Jednou z nich je Kral Arms, která se odlišuje od mnoha ostatních tím, že si zdrcující většinu komponentů svých zbraní vyrábí sama.
Vyrábí ekonomické zbraně střední třídy a nabízí je v úctyhodném sortimentu. Nabízí výkonné plynovky a větrovky, ale hlavně jsou to brokovnice. O jejich dvojce jsme psali nedávno, upřímně, ta dvojka v ráži 20 vůbec nebyla špatná a na loveckém kole jsme si ji opravdu užili. Kral nabízí i kozlice, dokonce hned v několika provedeních a asi nepřekvapí, že nabízí i samonabíjecí brokovnice, model Azarax.
Azarax nepodlehl módnímu trendu a má závěr poháněný spalnými plyny odebíranými z hlavně. Závěr je uzamčený kyvnou závorou nesenou na závorníku, která uzamyká závěr do hlavňové stopky. Pohon závěru obstarává prstencový plunžr, který klouže po trubici nábojové schránky, výdech z plynového nástavce je do předpažbí. Pouzdro závěru je z lehké hliníkové slitiny.
Bicí a spoušťový mechanismus je osvědčené koncepce s vnitřním kladívkem, tady asi se hned tak nějaké revoluce nedočkáme. Celý bicí a spoušťový mechanismus lze vyjmout ze zbraně jako jeden celek, nesený na rámu, který tvoří zároveň lučík spouště.
Manuální pojistka je za příčně suvná, na zadní úponě lučíku spouště a jistí pohyb spoušťového jazýčku. Dalším ovládacím prvkem je uzávěrka nábojové schránky v podobě malé páčky s kulatým hmatníkem na levé straně přední úpony spoušťového lučíku. Poslední je vypouštěč závěru – kulaté tlačítko přibližně na úrovni napínací rukojeti v přední poloze závěru.
Pažba je přímá, americká, z ořechového dřeva. Hlaviště pažby je osazené lamelovou botkou ze syntetické pryže, která příjemně tlumí zpětný ráz, pokud používáte těžké lovecké laborace. Úchopové plochy jsou zdrsněné hrubým ražením do podoby jakéhosi hrubého pískového designu. Je to tak trochu designová záležitost, ale je plně funkční.
Osobně bych přivítal, kdyby čelo pistolové rukojeti bylo nějaký centimetr víc vepředu (ubrat je u dřeva snazší než přidávat), ale kritické to nebylo. Spíš otázka zvyku.
Součástí zbraně jsou výměnné zahrdlovací nástavce, které v instalovaném stavu nepřečnívají přes ústí hlavně. Tormentace pro ocelové broky je myslím dnes již u nové zbraně samozřejmá.
Pouzdro závěru je z lehké hliníkové slitiny, závěr a hlaveň jsou pochopitelně ocelové. Lišta nad hlavní je ventilovaná, horní plocha je zdrsněná křížovou ražbou, která celkem účinně zamezuje odrazy světla. Na konci lišty je červená světlovodná muška. Obecně, ačkoliv nejsem nijak mimořádný brokař, spíš průměrný, přesto jsem se již dostal do stádia, kdy mušku na liště prakticky nevnímám. Přesto, nebo právě proto, bych dal přednost vláknu jiné barvy. Ale to je moje individuální preference. Faktem je, že výměna by asi nebyl problém a lišta nad hlavní, kterou vnímám mnohem výrazněji, je matná, bez odrazů a poskytuje velmi dobrý záměrný obraz.
Kral arms vyrábí Azarax ve více různých provedeních, to mnou zkoušené mělo kovové části chráněné převážně cerakotem bronzové barvy, dřevěné části pažby měly na omak příjemný olejový povrch.
Rozborka je shodná jako u většiny samonabíjecích brokovnic. Zajistěte zbraň a opakovaným pohybem napínací rukojeti vyprázdněte schránku na náboje. Po vyprázdnění schránky nechte závěr v zadní poloze. Odšroubujte čepičku na předku nábojové schránky a stáhněte směrem dopředu z trubice schránky předpažbí. A po něm i hlaveň. Vyklesněte zdvojené táhlo pohonu závěru z prstencového pístu a stáhněte píst z trubice. Uvolněte závěr a zadržte jej kousek před krajní přední polohou tlakem na čelo závěru. Vyjměte tahem napínací rukojeť. Nyní lze závěr i s táhlem vyjmout směrem dopředu pouzdra závěru. Tím je běžná rozborka u konce.
Jednou za čas je ještě možné vytlačit příčný čep před lučíkem spouště a vyjmout celé spušťadlo (bicí a spoušťový mechanismus) ze zbraně. Tak je možné jej celý vyčistit od prachu a nečistot. Sborka je shodná, bez záludností, jen v opačném pořadí.
Pečlivá kontrola provedení ukázala, že ačkoliv je zbraň solidně slícovaná, bez nadměrných vůlí, výrobce nechal na nepohledových nefunkčních površích stopy po obrábění. Hodně to bylo vidět třeba na plunžru pohánějícím závěra táhlech závěru. Pohledovým plochám ale není co vytknout a funkce byla bezvadná.
Teď již byl čas zajít na střelnici. V našem případě to byla střelnice v Sedlečku a na ní také opět Daniel Korčák, juniorský mistr světa ve skeetu, mistr Evropy a instruktor.
Příprava zbraně ke střelbě je v režimu shodném snad se všemi soudobými samonabíjecími brokovnicemi. Zajistěte zbraň, otočte ji spodní stranou vzhůru, abyste viděli dobře na nabíjecí okno a naplňte nábojovou schránku – vejdou se do ní 4 náboje 12/70 mm. Otočte zbraň do normální polohy a zaměřte hlaveň do bezpečného prostoru. Stáhněte závěr dozadu a volně vypusťte. Je podán první náboj ze schránky a závěr jej při svém návratu zasune do nábojové komory. Pokud chcete, můžete nyní doplnit nábojovou schránku o pátý náboj. Ostatně, kdykoliv, kdy je závěr vepředu a v nábojové schránce je volné místo, lze schránku doplnit.
Při přerušení střelby lze uvést zbraň do bezpečného stavu tak, že zbraň zajistíme a posunutím hmatníku na levé straně před lučíkem spouště uzamkneme nábojovou schránku. Pomocí napínací rukojeti stáhneme závěr dozadu, tím je z nábojové komory vytažen náboj. Závěr zachytíme v zadní poloze. Pokud chceme pokračovat ve střelbě, odemkneme nábojovou schránku a stiskem záchytu závěru závěr vypustíme dopředu. Ze schránky je podán nový náboj a zasunut do komory.
Uzamčení schránky lze použít i při potřebě rychlé změny náboje, například na naháňce při výměně brokového náboje za náboj s jednotnou střelou. Stačí zamknou schránku, vyhodit náboj z komory a rovnu do komory vložit nový náboj. Nyní vypusťte závěr vpřed a teprve teď odemkněte schránku. Pokud chcete mí další stejný náboj pohotově, můžete jej při zavřeném závěru vložit do schránky.
Úplné vyprázdnění nábojové schránky je také jednoduché – zajistěte zbraň a opakovaným pohybem závěru pomocí napínací rukojeti vyprázdněte schránku.
Když jsme se se zbraní seznámili, zkouším několikrát cvičně „na sucho“ nahodit zbraň. Vyvážení je příjemné, ale hmotnost jedné hlavně je při tažení trochu jiná, než dvou hlavní u kozlice či dvojky. Prostě je to jiné. Navíc, vyvážení se u „automatu“ mění podle počtu nábojů ve schránce.
No nic. Uklízíme školní náboje a jdeme na střelnici.
Námi zkoušená brokovnice má hlaveň dlouhou 71 cm, osazena zahrdlením Modified. Jako první se rozhodujeme použít sportovní laborace Sellier & Bellot Skeet 24 Super s olověnými broky 2,0 mm. Naplnil jsem náboji schránku brokovnice i kapsy a spolu s Danem jsme se přesunuli na skeetové střeliště. Začínám pod vysokou věží, srovnal jsem si brokovnici pod loktem a hop! První holub vyletěl z okénka, pažba dosedla do ramene, prásk – nic a znovu prásk – nic až třetí rána a holub se těsně nad zemí rozloupl na několik kousků.
Doplním nábojovou schránku a dvojstřel – prásk, z holuba je sprška střepů, to už se točím na přilétajícího holuba a prásk – prásk. Teprve druhou ranou. Azarax nekope o nic míň ani víc než moje dvojka, alespoň se sportovní laborací ne. Stíhám na jednoho holuba střílet i tři rány, ale nemohu říci, že by to nějak výrazně zlepšovalo moje výsledky. Lehká hlaveň se chová jinak. Na konci kola si ale už zvykám, pomohlo mi také Danovo doporučení neplnit schránku víc než třemi náboji.
Pak brokovnici přebírá Dan. Holuby mu padají jako z partesu, co rána, to holub na cucky. Ano, tohle je střelec jiné ligy. Beru si od Dana Azarax a zkouším znovu obejít kolo. Dan mi přitom „rovná styl“. Teď už je to lepší, mnohem lepší. Neumí říci, zda je to tím, že jsem se s brokovnicí trochu sžil nebo díky Danovým radám, nejspíš od každého trochu.
Měníme náboje, přecházíme na těžké lovecké laborace Rio Game Load s 32 gramy olověných broků průměr 3 mm. S tímhle nábojem se už Azarax do ramene docela opře a mohu potvrdit, že pryžová botka s lamelami je přinejmenším příjemná.
Praktická rychlost střelby se o trošku zpomalila, ale není to tím, že se zpomalil mechanismus závěru, spíš mi trvalo o chvilku déle, že jsem si po každé ráně srovnal zbraň do záměrné. Na holubech bylo vidět, že broky mají nejenom větší průměr, ale je jich také víc.
Střídáme se s Danem, pomalu se lepším, většinou začíná stačit jeden náboj na holuba, pokud ne, jsem schopen vystřílet i tři náboje na jednoho holuba.
Mícháme náboje ve schránce, ale Azarax je zpracovává zcela spolehlivě. Dan si střílení začíná užívat, já taky, snažím se s ním držet krok (marně, na to prostě nemám) a tak sleduji chování zbraně. Pořád mám dominantní pocit, že mechanismus je velice rychlý. Potvrzuje i občasné podkouření – vytažení dýmu z hlavně vytahovanou a vyhozenou nábojnicí.
S nastávajícím soumrakem jsem poprvé zahlédl i jev, který jsem dosud znal jen z literatury: spalné plyny vytažené z hlavně vyhazovanou nábojnicí jsou tak horké a mají ještě v sobě trochu nespáleného plynu, takže při styku se vzdušným kyslíkem vzplanou. V praxi to vypadá jako když kolem pouzdra závěru blikne žlutorůžový opar. Kupodivu střelec to většinou vůbec nevnímá.
Vypozoroval jsem, že se tak stane jen občas, při druhém nebo třetím výstřelu jdoucím rychle za sebou, kdy zřejmě došlo k ohřevu komory a plyny nestihly zchladnout. V literatuře jsem později našel, že se musí sejít správná teplota vzduchu, prach a laborace, v našem případě těžká laborace Rio 32 gramů. Faktem je, že jsme vystříleli poměrně velmi svižně asi 150 nábojů. Přitom nedošlo k nepříjemnému ohřátí předpažbí ani jiným nepříjemnostem a zbraň fungovala zcela spolehlivě.
Poslední přišly na řadě jednotné střely do brokovnice Rio Royal MG Slug o hmotnosti 32 gramů. Je to střelivo klasického brenneke stylu, ale v moderním provedení, s měděným jádrem v olověném těle. Zkusili jsme nastřílet pětiranovou nástřelku na 40 metrů, se zahrdlením Improved Cylinder (IIII), mířeno jen přes mušku a lištu. Dával jsem si hodně záležet, ale první dvě rány mě zaskočily. Viděl jsem jen jednu díru v papíře. Snažil jsem se dál, v papíře byly po pěti ranách jen čtyři díry. Záhada se vyřešila sama po příchodu k terči, první dva zásahy se hodně překrývaly. Dva zásahy byly tak do 4 cm od dvojitého zásahu a ten poslední byl 9 cm vzdálený od dvojice. Prase by mělo dost kteréhokoliv z nich, ten jeden vzdálený mohl být důsledkem chyby střelce, přece jenom muška a lišta nejsou koncipovány na přesnou střelbu. I tak to byla přesnost, která daleko přesáhla moje očekávání.
Dovolte mi zamyšlení co s brokovým automatem? Vidím dva, možná tři okruhy užití. Především je to lov vodné pernaté. Tady prostě velkou kapacitu nábojové schránky užijete do aleluja a rychlé doplňování pod plnou nábojovou komorou vám při dobrém seznámení se zbraní umožní chrlit olovo či ocel do vzduchu jako z kulometu. K dokonalému loveckému zážitku pak stačí jen dobrý lovecký pes, který se postará o aport ulovené pernaté.
Sportovní střelba je dnes doménou kozlic, ale pokud chcete, naučíte se s automatem na to tata. Někomu přitom bude lehká hlaveň vyhovovat, pokud ne a vy toužíte po „sportovním automatu“, není problém zbraň dovážit.
Co mě opravdu překvapilo, to byl výkon s jednotnými střelami. V době, kdy kapacita samonabíjecí kulovnice je uměle omezena na tři výstřely, nabízí Azarax pět ran, které platí a pokud bych zbraň osadil například kolimátorem, nechtěl bych být na tom nesprávném konci hlavně.
Nechci hodnotit, jak moc je výkon dosažený v Sedlečku s jednotnými střelami Rio Royal MG unikátní a jak dalece by to zbraň dokázala s jakýmkoliv druhem jednotné střely, ale zjevně je možný a dobrý střelec na naháňce na černou v dobře zazvěřené honitbě s Azaraxem může přispět k výřadu opravdu významným podílem.
Pokud mám samonabíjecí brokovnici Kral arms Azarax hodnotit, pak bych řekl, že dostáváte mírně víc, než co si zaplatíte.
Je pravda, že nepohledové plochy jsou poměrně hrubě, účelově zpracované, ale pohledové plochy jsou čisté a mají slušnou povrchovou úpravu.
Na druhou stranu, spoušťový mechanismus byl příjemný spoušť měla čistý chod přiměřeného s nedlouhým resetem. Pojistka i spoušť jsou v přiměřeném dosahu prstů ruky držící zbraň, pro moje krátké prsty byla spoušť sice jen tak tak, ale zvládl jsem to a případná podložka na čele pistolové rukojeti by to snadno vyřešila.
Pojistka v zadní úponě lučíku spouště je nezvyklá, ale zvyknete si na ní rychle a je ovladatelná jak pravákem, tak levákem.
Chod všech ovládacích prvků byl jistý.
Pažba mé jinak celkem konfekční postavě sedla docela dobře až na dlouhý krk pažby před pistolovou rukojetí. Ten mi trochu připomněl anglickou pažbu. Ale to je můj individuální problém a pokud by to byla moje zbraň, měl by snadné již zmíněné řešení v podobě nějaké podložky.
Pohledově je zbraň líbivá, bronzový cerakote sice není klasika, ale nijak mě neuráží a je to trvanlivá, dobrá povrchová úprava.
Křížové zdrsnění lišty bylo velmi účinné a záměrný obrazec nečekaně čitelný.
Pokud jste až dosud stříleli z klasických dvouhlavňových brokovnic, budete si chvilku zvykat, ale není to nic, co by nespravilo pár seancí na střelnici.
Silnou stránkou zbraně je rychlost a spolehlivost chodu závěru s lehkými a těžkými laboracemi.
Mechanismus sám byl bez zjevných vůlí a před i po střelbě úspěšně prošel „chřestýším testem“ – do nábojové komory dám školní náboj, zavřu závěr vezmu zbraň do jedné ruky, zvednu ji a důkladně s ní zatřepu. Pokud něco v mechanismu chřestí, zbraň chřestýším testem neprošla a hledám příčinu chřestění. Nedělal jsem žádné testy použitých materiálů, ale posouzení stavu a chodu mechanismů zbraně skýtá naději na dobrou životnost zbraně.
Tedy konečné slovo - pokud hledáte univerzální zbraň za dobrou cenu a nemusí to být panská zbraň, pokud chcete samonabíjecí brokovnici s dobrým poměrem výkon / cena, pak je Kral arms Azarax dobrou volbou.
Za spolupráci při přípravě testu a zapůjčení zbraně děkuji jejímu dovozci, firmě Zbraně Šubrt České Budějovice.
Ing. Martin HELEBRANT