Časopis Myslivost

 
Pane hejtmane, jaký máte vztah k myslivosti a myslivcům? Pojí vás s tímto tématem rodinné zázemí?
 
Vystudoval jsem gymnázium, následně obor výroba a management na Fakultě elektrotechniky VUT v Brně a 12 let jsem působil na odborné pozici ve firmě BOSCH DIESEL v Jihlavě. Pocházím ale z malého městečka, vyrůstal jsem v lesích a na loukách a právě odtud se vzal můj vztah k přírodě. Když mě firma na nějakou dobu vyslala do zahraničí, po svém návratu jsem hledal vztah k přírodě a zaujaly mě včely. Teď už tedy patřím mezi včelaře, přemluvil jsem k tomu i svého tátu, aktuálně máme 28 včelstev.
K myslivosti mám blízko, osobně jsem přeměnil část pozemků z louky na les, stavěl jsem i moji první oplocenku. Dnes je v těch místech hezký smíšený les. Dodnes mě jen mrzí, že jsem tam tenkrát nedal třešeň ptáčnici, i když mi hajný radil, abych třešně vysázel alespoň po jedné straně, že budou na jaře krásně kvést a bude to dobrá pastva pro včely.
Mám ze včelaření radost, v rámci honebního společenstva spolupracuji s místními myslivci. Vím, co to je okus zvěře, sám mám na pozemcích tři oplocenky, za mne osobně je spolupráce s myslivci úžasná. Zastávám názor, že když se nám myslivci o pozemky a celou honitbu dobře starají, a tak po nich nechceme žádné peníze. K oboustranné spokojenosti nám teď běží další desetileté nájemní období.
 
Takže je asi zbytečné se ptát, zda myslivce považujete za součást hospodaření v přírodě...
 
Myslivci přece do přírody jednoznačně patří, o zvěř se starají, snaží se odlovit nadbytečné kusy. Kdo jiný by to dělal? Myslivost navíc vykonávají ve svém volném čase, což jsou desítky hodin, a také za své peníze, mnohde myslivci dokonce platí vysoké nájemné. Já mám na svých pozemcích posedy a kazatelny, krmelce a další myslivecká zařízení, vůbec mi to jako vlastníkovi nevadí. A nevidím důvod, proč bych s nimi neměl spolupracovat, nebo proč bych po nich měl chtít nějaké peníze za pronájem honitby, což se v některých případech děje. Jsem rád, když se myslivci o přírodu a zvěř starají, když něco vybudují, a to nejen pro myslivost, ale třeba i lavičku, kde si mohou lidé na procházce odpočinout a pokochat se přírodou.
 
Byl jste svědkem debat o novele zákona o myslivosti. Jeden z hlavních bodů novely byl, že je třeba vyjít vstříc vlastníkům pozemků, kteří by chtěli více využívat vlastnická práva. Myslíte si, že současný zákon je v tomto směru nedostatečný?
 
Jednoznačně je dostatečný a z tohoto pohledu není třeba nic zásadně měnit. Je hlavně potřeba používat zdravý selský rozum k tomu, aby se domluvili vlastníci pozemků s místními myslivci. Práva vlastníků jsou jasně daná. Když jsem potřeboval les oplotit a vysázet nový, udělal jsem oplocenku a vysázel jsem stromy. Když ale na Vysočině napadne 60 cm sněhu, tak vám tam zvěř vleze, tomu se neubráníte, nebo vám oplocenka uhnije, spadne, musíte opravovat, vím, co to je. Zažil jsem i nějaký okus. Vždy jsem se ale s myslivci v klidu a k oboustranné spokojenosti domluvil. Z mého pohledu a mých zkušeností proto není posilování práv vlastníků třeba.
Jako nesmysl mi přijde zmenšovat honitby, zvěř přece migruje, nerespektuje hranice. Pokud zmenšíme honitbu, pak se budou myslivci logicky ptát, proč by se o zvěř měli starat, když jim ji bude někdo ve vedlejší honitbě, kdo se o zvěř nestará, střílet. Čím větší budou honitby, tím to bude z mého pohledu lepší pro zvěř obecně. Honitba má přece sloužit zvěři, ne myslivcům. Měla by zahrnovat přirozená stanoviště zvěře i přirozené hranice. Například hranice v podobě pole nebo lesa je nesmysl a zmenšování honiteb by přineslo jen nové nesmyslné hranice. Rozhodně zvěři nenamalujete bílou čáru a neřeknete: „Tady je honitba a přes tu čáru nesmíš“. To je příroda, zvěř migruje, putuje a žije ve svém přirozeném území. Člověk ji jen tak nezažene za čáru, kterou si namaluje do mapy. Naopak, když budeme honitby zmenšovat, tak zvěř bude během svého života putovat přes několik honiteb. Navrhovaná minimální velikost honitby 250 ha je obrazně řečeno jedno velké pole, tak se přece logicky nelze zodpovědně stavět k chovu spárkaté zvěře.
 
Asi se shodneme, že na některých místech spory mezi vlastníky a myslivci prostě jsou a chyba je na obou stranách. Jak to ale ošetřit zákonem?
 
Spory jsou. Lesníci řeší poškození lesa okusem, zemědělci poškození plodin. Osobně to vnímám tak, že když jsou majitelé pozemků nebo zemědělci, respektive zástupci zemědělských firem zároveň i myslivci, tak se snáze hledá shoda v pohledu na hospodaření se zvěří. Měl by se více používat zdravý rozum a seriózní diskuze. Dnes se svět točí jen kolem peněz, lidé stále méně chtějí naslouchat názorům jiných. A stále méně lidí chce dělat něco dobrovolně zadarmo. Zrovna jsem přijel ze schůze dobrovolných hasičů. Říkal jsem jim tam, že je moc dobře, jak jsou organizovaní, co vše dělají zadarmo a z přesvědčení. Já si jich za to moc vážím a to stejné mohu říct o myslivcích.
 
Myslivci ještě navíc platí za to, že mohou myslivost vykonávat…
 
Ano, to vím, a vím také, že řada vlastníků pozemků má nepřiměřené požadavky. Myslivost byla vždy místní, regionální, specifická činnost. Ale například Lesy ČR jako státní organizace pronajímají honitby za vysoké nájemné. Kolikrát si honitbu pronajme člověk, který ale nežije s místními myslivci. Jaký pak může mít vztah k honitbě? Z pronájmů se stal komerční byznys, bohužel se ale začalo koukat jen na čísla a na hospodářský výsledek na konci roku. Kdyby vlastníci pozemků chtěli všude nepřiměřené peníze, tak se za chvíli ten domeček z karet sesype. Myslivci připomínají, že je to jejich koníček, starají se o zvěř ve svém volném čase, ale za takových podmínek myslivost za chvíli dál dělat nebudou. A co se stane? Přemnoží se prasata a jiná zvěř, zvýší se škody a jsme v začarovaném kruhu.
 
Shodneme se na tom, že zákon o myslivosti je v tomto volebním období už definitivně pod stolem?
 
Já v to věřím, i když nikdy nevíte. Uděláme ale vše pro to, aby se už opravdu nedostal na program jednání. Nakonec vždyť i já jsem podepsal petici, kterou vytvořila Českomoravská myslivecká jednota, protože v Poslanecké sněmovně vidím, jaký tam je tlak pokutovat myslivce a zmenšovat honitby. Ale viděl jsem i další nesmyslné návrhy, je to velký problém.
 
S velkou pravděpodobností budete mít jako hnutí ANO možnost ovlivnit, zda v dalším volebním období nechat starý, udělat nový zákon nebo oprášit návrh zákona, který propadnul v minulém volebním období. Neměl by se ale začít tvořit už konečně pořádný zákon, který by myslivce postavil na vyšší úroveň?
 
Z mého pohledu by se měl vytvořit tým odborníků, který bude pracovat na tvorbě základů zcela nového zákona. Ale už od prvopočátku musí být u základů myslivci a návrhy nebo zásady zákona musí vycházet z jejich zkušeností. Musíme se jich na to ptát, musíme s nimi diskutovat, podívat se na to, jak spolky historicky fungují, jak hospodaří, jak se myslivost opravdu v praxi dělá. Na základě toho si vzít zkušenosti z minulosti a nový zákon vytvořit s ohledem na dnešní podmínky. Když to porovnám se školským zákonem – někdo si v Praze namaloval, že chce přehodit financování nepedagogických pracovníků na obce a na kraje, a tak rozhodl. Jenomže nás v krajích se nikdo neptal. My na Vysočině máme mnoho obcí, jako kraj zřizujeme 60 škol a nemáme ani základní informace. Ministerstvo hodilo kuchařky, uklízečky a další pracovníky přes palubu. Přitom starostové říkají, že se s nimi nikdo nebaví. Přitom ale právě oni drží tu školu nad vodou. Podobný princip je u vás myslivců. Vy držíte zvěř v určitých hranicích, fungujete a pracujete. Ale navrhne se zákon bez toho, aby se řádně a dostatečně projednal s vámi, kterých se věc bezprostředně týká.
 
Takže budete-li mít po volbách jakožto hnutí ANO ministra zemědělství, dá se očekávat tvorba nového zákona o myslivosti jiným způsobem než dosud?
 
Při tvorbě nového zákona je potřeba znát nejen názor myslivců, ale i dalších zúčastněných subjektů, které do myslivosti vstupují. Musí se vyjednat kompromisy, na kterých se pak může stavět zákon. To musí řídit schopný ministr nebo jeho náměstek. Pokud k tomu nedojde hned na začátku, pak nemůže vzniknout obecně akceptovaný zákon pro všechny dotčené strany. Jakmile začnou přicházet pozměňovací návrhy až při projednávání v Parlamentu, je to špatně. Ale pokud se udělá na začátku velká silná pracovní skupina, kde se všichni vyjádří a budou tam lidé s mandátem z praxe, pak může vzniknout dobrý moderní zákon. To nejde řešit tak, že se třeba já prohlásím za odborníka, to musí být lidé s mandátem. Lidé si musí umět sednout k jednomu stolu, a i když se hned na prvním jednání neshodnou, je potřeba je vyslechnout, názory sepsat, hledat kompromisy a postupně se všemi vyjednat společnou cestu.  
Bohužel řada názorů poukazuje na to, že si sednou právníci a sepíší zákon, ale to je nesmysl. Vzhledem k tomu, že myslivost je multidisciplinární činnost, existují různé části zákona. Proto by se ke každé části měla vytvořit specifická skupina odborníků, kteří by se měli vyjádřit. Následně přijde na řadu logické propojování a provazování všech částí zákona. Pokud budeme mít jako hnutí ANO v gesci ministerstvo zemědělství, tak by měl mít ministr toto jako jeden z úkolů.
 
Vím, že Kraj Vysočina dlouhodobě myslivecké spolky a samotné myslivce podporuje. Jaká je aktuální situace, podpora stále platí?
 
Z mého pohledu toto dlouhodobě funguje a není třeba nic měnit. Například na pachové ohradníky dáváme 250 tisíc korun ročně. Je pravda, že dřív se zapojovala ještě jedna pojišťovna. Přispívala s vědomím, že čím méně střetů, tím méně škod a také méně plnění. Pojišťovna s námi sice přestala spolupracovat, ale my finanční podporu držíme, a to zase díky myslivcům. Myslivcům dáváme finanční příspěvek, oni nakoupí materiál, ale ta práce je od nich zdarma. Kdybychom si to udělali sami za pomoci firem, tak nejdražší bude právě ta práce, a my bychom pak ošetřili třeba jen pětinový úsek. Takže si cením této výhodné spolupráce, a to nejenom v oblasti pachových ohradníků. Přispíváme třeba i na osvětu a jiné činnosti myslivců.
Když vše sečtu, tak vloni jsme myslivce podpořili částkou 1,5 milionu korun, letos z čísel vychází částka 1,7 milionu korun. Podporujeme výkup čelistí, pachové ohradníky, Memoriál Richarda Knolla, osvětovou a vzdělávací činnost, akce pro mládež, kynologickou soutěž O putovní pohár hejtmana Kraje Vysočina. Takže spolupráce tu je a dlouhodobá.
Kraj chce finance směřovat do mládeže, do osvětových činností, do vzdělávání a dalších obecně prospěšných činností, které myslivci dělají.
Pokud myslivci přijdou s něčím, co bychom mohli podpořit, můžeme o tom jednat. Stále vidím jako prioritu mládež, pořádání soutěží pro děti, protože mládež chybí všude. Dneska se mladí přesouvají k počítačům, ale bez mladé generace to dál nepůjde, to si řekněme na rovinu. I vy myslivci musíte motivovat a přivést mladé lidi k myslivosti.
Myslivost je navíc jedním z posledních společenských prvků na venkově. Myslivci, hasiči, fotbalisti, občas aktivní ženy. Vy držíte kulturní život i v malých vesničkách. A že o tom něco vím. Na Vysočině máme 704 obcí. A jedna má v průměru 736 obyvatel.
 
Jako hejtman jezdíte, setkáváte se s lidmi. Čím by se myslivci měli podle vás prezentovat veřejnosti, aby byl lepší názor na myslivce?
 
To je těžké, záleží na konkrétních spolcích. Dát nějakou univerzální radu úplně nejde. V každém případě je to o fungování myslivců vůči spoluobčanům a sousedům, jak se každý z nich prezentuje. Je to dlouhodobá práce. A pokud myslivci v obcích fungují v součinnosti se starostkou, starostou, s vlastníky, se zemědělskými družstvy, pokud se ke škodám zvěří postaví čelem, tak si získají společenské uznání. Myslím, že po malých krůčcích lze vše splnit. Ale je to běh na dlouhou trať a musí chtít hlavně sami myslivci, nikdo to za ně neudělá. Když vlastníkovi udělá zvěř škodu, určitě ho potěší, když myslivec přijde, přinese mu třeba dvě kila zvěřiny, popovídají si a vyříkají si, co je oba trápí. Takhle se narovnávají mezilidské a sousedské vztahy. Mnohdy totiž vlastník ani nechce zaplatit, ale udělá mu radost i taková vzájemná komunikace. A pokud se budou chtít myslivci prezentovat na akcích, které pořádá kraj, já je tam velmi rád uvidím, například už tradiční dubnová akce na hradě Roštejn je toho příkladem.
 
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA