Po zveřejnění článku s názvem Střečkovitost srnčí zvěře
aneb Zamyšlení nad zákazem léčby parazitóz ve volných honitbách zveřejněné v dubnovém čísle Myslivosti, jsem byl mile překvapen velice pozitivní reakcí čtenářů, ale i odborné myslivecké veřejnosti. Ani ve snu by mě nenapadlo, že toto úzce specifické téma vzbudí tak velkou pozornost a bude předmětem velkého zájmu čtenářů.
Je tedy zřejmé, že drtivé většině myslivců není zdravotní stav srnčí zvěře v našich honitbách lhostejný, jak se na první pohled někdy zdá a chtějí na toto ožehavé téma otevřít věcnou a konstruktivní diskusi, která by vedla k objektivnímu posouzení a přehodnocení předloženého rozhodnutí SVS ČR. Jakožto milovníku srnčí zvěře a člověku, který zasvětil více než 27 let svého života privátnímu výzkumu biologie srnčí zvěře, a kterému zdravotní stav srnčí zvěře taktéž není lhostejný, vám za tento zájem a iniciativu ze srdce děkuji.
Hned v úvodu musím sdělit, že nejsem veterinárním lékařem, ale zkušeným praktikem zabývajícím se různými biologickými oblastmi srnčí zvěře, který zaměřil nad rámec svého výzkumu pozornost i do oblasti parazitóz a negativních vlivů na zdravotní stav populací srnčí zvěře. V souvislosti s touto problematikou uvedu v tomto příspěvku další praktické a exaktně doložené případy parazitárního onemocnění, a to zejména v oblasti, které myslivce nejvíce zajímá - vývoje a kvalitě srnčích parůžků. Myslím, že následující případy hovoří zcela jasně a mají v tomto směru vypovídající hodnotu.
Ohlédnutí zpět do minulosti
V souvislosti s africkým morem prasat bylo v roce 2017 vyhlášeno mimořádné veterinární opatření, které zakazovalo provádět ozdravnou antiparazitární léčbu spárkaté zvěře. Dnes je naprosto evidentní, že v honitbách, kde se léčivý prostředek několik let neaplikoval, došlo k zvýšenému a mnohdy až nekontrolovatelnému výskytu parazitóz, a to včetně popisované střečkovitosti.
Bylo neoddiskutovatelnou skutečností, že v letech minulých, kvůli výrazně zpřísněným podmínkám a zejména splnění všech nařízení a požadavků pro použití antiparazitárních přípravků, se mnozí chovatelé do léčby příliš nehrnuli. Spousta myslivců a uživatelů honiteb šla v tomto směru cestou nejmenšího odporu a z důvodu dlouhodobého administrativního tlaku na regulaci léčby si raději nechtěli v tomto směru komplikovat život…
Zdravotní stav jedince – klíčový faktor k úspěšnému chovu
Jak jsem již uvedl v minulém článku, úspěšný chov srnčí zvěře spojený s produkcí kvalitních trofejí, je závislý na celé řadě faktorů, ale rozhodující podmínkou je vždy dobrý zdravotní stav konkrétního jedince. Kvalitní a silné parůžky dokáže vyprodukovat pouze jedinec, který je tělesně a zdravotně naprosto v pořádku a může z přijímané potravy uvolnit maximální možné množství látek potřebné pro růst a stavbu paroží.
Autentický případ z privátního výzkumu
Před několika lety jsem do svého chovu získal ročního srnce jménem Vilda. Tento srnec vyprodukoval relativně silné parůžky rovného šesteráka o průměrné délce lodyh 18,5 cm. Ve svých knihách o srnčí zvěři uvádím, že pokud roční srnec dokáže vyprodukovat silné a členité parůžky šesteráka, bude v následujících letech nasazovat parůžky medailových hodnot.
Vilda své ročkovské parůžky (ještě u původního chovatele) shodil neuvěřitelně brzy – již v polovině září. Na základě empirických zkušeností ze svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře v oblasti parožení dobře vím, že doba shazování není ovlivněna věkem jedince, jak se v literatuře často dokola uvádí, ale primárně zdravotním stavem konkrétního jedince a sílou pučnic. Taktéž tradované pravidlo o shazování parůžků dávané do souvislosti s věkem pozbývá všeobecné platnosti.
Dnes již mám ověřeno, že starší srnec bez problémů udrží na hlavě parůžky déle než jedinec mladý, což samozřejmě může platit i obráceně. Ale aby roční srnec shazoval parůžky takto brzy, mi připadlo více než podivné. Z vlastních zkušeností dobře vím, že ročci, kteří jsou tělesně i zdravotně v pořádku, udrží parůžky na hlavě bez problému až do konce prosince a někteří výjimečně až do první poloviny ledna.
V době převozu Vildy do mého chovného zařízení (prosinec) nejevil srnec žádné známky poranění a na první pohled byl tělesně a zdravotně naprosto v pořádku. Jeho pučnice byly v té době uzavřené kožním valem bez známek ronění nového paroží. Tato skutečnost reflektovala biologický úkaz, že od shození parůžků byly pučnice Vildy v klidovém režimu více než tři a půl měsíce!
Příčina slabých parůžků Vildy odhalena
Začátkem ledna začal srnec nasazovat nové parůžky. Byl jsem zvědav, s jakou trofejí překvapí, zejména když v prvním roce nasadil velmi dobré a kvalitní parůžky rovného šesteráka o bodové hodnotě asi 65 b. CIC. Tím větší bylo překvapení, když Vilda vyprodukoval parůžky, které opticky nebyly o mnoho silnější než parůžky loňské. Přední výsady byly metricky kratší, růže nižší a lodyhy zcela bez perlení. Z pohledu objemu došlo ke zvýšení parožní hmoty o nevýznamných 19 cm
3.
Z těchto trofejových parametrů jsem byl velice zklamán a začal hledat potenciální příčinu slabých parůžků. Nabyl jsem přesvědčení, že možnou příčinou může být invazivní napadení endoparazity. Tato domněnka se mi potvrdila později, když Vilda začal přebarvovat do letní srsti. Jeho postava nesla známky patologické vyhublosti s optickými symptomy parazitárního onemocnění.
Po odběrech vzorku čerstvého trusu a následného koprologického vyšetření mi bylo vše jasné – podle parazitologického vyšetření byl srnec zamořen na tři až čtyři křížky, a to převážně plicnivkami, bachorovými i střevními parazity a kokcidiemi. Tím se mi tedy zodpověděla otázka předčasného shození parůžků v prvním roce už 20. září.
Předčasné shození v důsledku k parazitárního onemocnění
Na základě této skutečnosti se tedy mohou vysvětlit i případy z volných honiteb, kde při manipulaci s tělem uloveného mladého srnce (resp. přímo ročka) došlo k odlomení parůžků od pučnice. Tito jedinci, pokud nemají fyzické poranění, bývají totiž většinou zamořeni parazity. A jelikož úspěšný lovec zpravidla nepátrá po příčině předčasného shození a není ochoten na svoje náklady nechat provést koprologické vyšetření na přítomnost parazitů, zůstávají tyto skutečnosti většinou zahaleny nejasnostmi a vše se tak přisuzuje fyziologickým příčinám.
Mám zjištěno, že parazitární invaze v mnoha případech výrazně ovlivňují soudržnost parůžků s pučnicí a v důsledku této skutečnosti dojde k předčasnému shození. V podzimních tlupách srnčí zvěře tedy můžeme pozorovat jedince se shozenými parůžky, čímž nabýváme dojmu, že se jedná o biologicky starší jedince, kteří fyziologickou cestou v obvyklé době parůžky shodili. Ve skutečnosti však může jít o mladé srnce zatížené invazemi parazitů, resp. srnce, jejichž předčasné shození ovlivnilo fyzické poranění.
Předčasné shození parůžků není u mladých srnců vůbec přirozeným jevem, které je z pohledu biologie parožení „normální“. Jsem přesvědčen, že při důkladném vyšetření exponovaných jedinců bychom vždy nalezli nějakou příčinu, resp. možné vysvětlení. V některých případech ale může jít o destabilizaci, resp. disbalanci hladiny pohlavního hormonu testosteronu, v důsledku čehož může taktéž dojít k předčasnému shození parůžků.
Úspěšná léčba přípravkem Cermix
Na základě zjištění enormně vysokého zamoření endoparazity, jsem u Vildy neprodleně zahájil ozdravnou léčbu tenkrát dostupným přípravkem CERMIX pulvis ad us. vet. Léčivý přípravek jsem důkladně smíchal v deklarovaném poměru 1:9 se šrotovanou kukuřicí a srnci aplikoval dávku tři po sobě následující dny (z důvodu výrazného zamoření parazitů jsem jednu dávku účelově navýšil).
Přibližně měsíc a půl po aplikaci léčiva jsem nechal provést kontrolní koprologické vyšetření. Na základě analýzy vzorku trusu bylo zjištěno, že Vilda dosahuje zcela nulových hodnot. Tato skutečnost se okamžitě promítla do jeho kondice a zvýšení tělesné hmotnosti, která na podzim dosáhla fenomenálních 27 kg. Nyní jsem byl zvědav, zda se zdravotní stav a dobrá kondice jedince pozitivně promítne do růstu třetích parůžků.
Vývoj třetích parůžků srnce Vildy
Už na první pohled a rýsujících se hrbolů na pučnicích mi bylo jasné, že se mé domněnky potvrdily a srnec Vilda nasazuje medailovou trofej. Jeho parůžky dorostly do stupně nerovného osmeráka o průměrné délce lodyh 25,5 cm a bodové hodnotě 124 b. CIC! Rozloha jeho parůžků dosáhla fenomenálních 18 centimetrů. Z pravé lodyhy těsně nad růží vyrostla vlivem nevýznamného mechanického poranění parůžku v době růstu atypicky položená výsada o délce 6 cm.
Druhý případ z myslivecké praxe ve vztahu k podkožní střečkovitosti
Druhý případ parazitárního onemocnění, který popíši, má jistou spojitost se střečkem srnčím, tedy podkožní střečkovitostí. Biologický vývoj tohoto ektoparazita jsem popsal v minulém článku, takže se již nebudu opakovat.
Abych exaktně zjistil likvidační účinek tehdy dostupného antiparazitárního přípravku CERMIX na larvální stádia střečka srnčího, provedl jsem v roce 2010 malý experiment. Za tímto účelem jsem si z jedné záchranné stanice vybral krotkou srnu, u které jsem v průběhu ledna opticky pozoroval (a později pohmatem lokalizoval) přibližně osm larev tohoto ektoparazita. Tato exponovaná místa byla později opticky nepřehlédnutelná, protože srna ve snaze odstranit parazita si v okolí tohoto místa vykousala srst.
Přípravek CERMIX pulvis jsem aplikoval do šrotované kukuřice s ječmenem v poměru 1:9. V tomto kontextu jsem si mohl dovolit vynechat navykací fázi, protože srna byla na kukuřici a ječmen z útulku dlouhodobě zvyklá, tudíž nehrozily žádné dietetické potíže spojené s negativními důsledky pro její zdravotní stav. Toto medikované krmivo jsem srně předložil koncem ledna ve třech po sobě jdoucích dnech (u srnčí zvěře v zajetí, která je více vnímavá na parazity, je dobré vždy jednu dávku navýšit).
Likvidační účinek aplikovaného přípravku Cermix
Po aplikaci přípravku se přibližně měsíc nic nedělo a larvy se opticky i pohmatem dál vyvíjely. Nabyl jsem přesvědčení, že likvidační účinek CERMIXu na střečka srnčího v tomto stádiu vývoje není příliš účinný a že larvy parazitující v podkoží zřejmě zdárně dokončí svůj vývoj.
Po měsíci se ale situace začala měnit a likvidační účinek přípravku se začal opticky i pohmatem projevovat. Larvy začaly nejprve vývojově stagnovat a za další měsíc bylo možné pozorovat jejich biologickou maceraci. Larvy se začaly rozkládat, o čemž svědčila skutečnost, že dýchacím otvorem periodicky vytékala zapáchající tkáň řídké konzistence. Srna si tato místa opakovaně vylizovala a čistila. Postupem týdnů docházelo k zmenšování objemu larev a výtok nekrotické tkáně postupně ustal.
Všechny tyto fáze jsem periodicky týden po týdnu obrazově dokumentoval. Z důvodu nemožnosti získat podobné autentické snímky u jedinců ve volnosti považuji tento obrazový materiál z oblasti biologické likvidace larev střečka srnčího antiparazitárním přípravkem za zcela unikátní. Přibližně tři měsíce po aplikaci byly pod kůží srny hmatatelné pouze nevýrazné hrbolky…
Je naprosto evidentní, že dobře provedenou ozdravnou akci dokladují výsledky, které se průkazně projeví zlepšením kondice, výživného a zdravotního stavu srnčí zvěře včetně zvýšení chovné a trofejové kvality srnce.
Vypozorované případy z myslivecké praxe
Ze svého individuálního pozorování mám zachyceno několik exaktně doložených případů, kdy srnci s relativně silnými pučnicemi vyprodukovali slabé, mnohdy i mírně deformované parůžky, což mnohé myslivce vedlo k přesvědčení, že srnčí zvěř je v tomto směru degenerovaná a důsledná myslivecká péče je naprosto zbytečná. To je však velký omyl! Příčinou slabých parůžků u srnců se silnými pučnicemi bývají většinou parazitární invaze spojený se stresem.
Aby srnec dokázal vyprodukovat skutečně silnou trofej a mohl naplno rozvinout svůj parožní potenciál, musí být v přímé interakci více pozitivně působících faktorů. Mezi primární faktory patří dobrá tělesná kondice a konstituce, dobrý zdravotní stav, kvalitní vyvážená potrava, dobré životní podmínky a zejména klid a pohoda, která v oblasti růstu parůžků hraje naprostou klíčovou roli!
Jedině za spolupůsobení těchto faktorů dokáže srnec vyprodukovat silnou trofej hodnou průměrům jeho pučnic, což jsem exaktně dokázal a obrazově zdokumentoval ve svých pracích o srnčí zvěři.
Doporučení a závěr
Závěrem tohoto příspěvku bych chtěl širokou mysliveckou veřejnost požádat, aby se této problematice intenzivněji věnovala a na toto téma otevřela věcnou a konstruktivní diskuzi, která by vedla k přehodnocení zákazu léčby parazitóz ve volných honitbách ze strany Státní veterinární správy ČR. Je nezbytné, abychom zdravotnímu stavu srnčí zvěře, zejména popisovaným parazitózám (vnějším i vnitřním parazitům) věnovali větší pozornost než doposud. Nelze se spoléhat na to, že se to samo nějak vyřeší. Věřte, že nevyřeší!
Dovolím si na tomto místě použít jeden příměr - převážně každý člověk, který má nějakou bolístku nebo rýmičku, utíká ihned k lékaři nebo zahájí cílenou humánní medikaci. Zvěř v případě onemocnění, resp. invaze parazitů, kam jít bohužel nemá! Jedinými „lékaři“ jsme v tomto směru my, myslivci.
Spárkatá zvěř se v současné době nachází obecně ve velmi zuboženém zdravotním stavu, o čemž se mnozí myslivci jistě přesvědčují nálezy parazitů obou forem. Jsem přesvědčen, že srnčí zvěř si naši péči bezesporu zaslouží…
Zamyšlení nad šířením virového onemocnění Fibropapilomatóza
A na samý závěr ještě jeden postřeh, resp. osobní úvaha, která má podle mého názoru úzkou souvislost s dlouhodobou absencí antiparazitární léčby v našich honitbách. Ještě před několika lety, kdy se spárkatá zvěř smysluplně a systémově léčila, v podstatě neexistovaly případy virového onemocnění, myslivcům známé jako fibropapilomatóza.
Jsem osobně přesvědčen, že řádně provedená ozdravná akce a cíleně aplikovaný antiparazitární přípravek s léčivou látkou Ivermectin měl pozitivní účinek nejen na likvidaci endo a ekto parizitů, ale účinně potlačoval i toto virové onemocnění. Domnívám se, že měl bezesporu pozitivní vliv a významně reguloval a omezoval šíření exponovaného viru v populacích srnčí zvěře.
Dokáží se najít jak finanční prostředky, tak i lidské kapacity, aby se v souvislosti s léčbou fibropapilomatózy zahájil podrobnější výzkum či alespoň monitoring? Vím, že v době, kdy je prvotním úkolem stále atakovat myslivce, jak je spárkatá zvěř „stráášně přemnožená a působí jen škody“ je to spíše zbožné přání než vážně myšlené očekávání reality… Berte to tedy jen jako krátké zamyšlení či povzdech. Srnčí zvěř si ale naši pozornost určitě zaslouží!
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Závěry, poznatky a empirické zkušenosti z privátního výzkumu biologie srnčí zvěře
Srnec Vilda ve věku dvou let před aplikací antiparazitárního přípravku. Jsou vidět zjevné znaky vyhublosti včetně naježené srsti. Po koprologickém vyšetření bylo diagnostikováno 80% zamořaní plicnivkami, bachorovými i střevními parazity a kokcidiemi.
Srnnec Vilda po ozdravné antiparazitární léčbě, třetí parůžky jsou výsledkem dynamiky a expanze na základě vylepšení zdravotního stavu, kdy kontrolní koprologické vyšetření potvrdilo nulové hodnoty parazitů
Chronologicky sestavená řada parůžků srnce Vildy – shora 1 rok 65 b. CIC, 2 roky 70 b. CIC, 3 roky 124 b. CIC.
Tříletý srnec s výrazně podprůměrnou tělesnou hmotností 17 kg, u kterého rozsáhlá invaze endoparazitů vedla k předčasnému shození parůžků už 15.9. Koprologickým vyšetřením bylo diagnostikováno 70% zamoření, což dokazuje vyhublá postava a neúhledná srst.
Identický srnec o čtyři měsíce později jsou pučnice uzavřené kožním valem bez známek ronění parůžků, nové parůžky začal nasazovat v průběhu ledna
Přibližně pětiměsíční srneček slabého tělesného rámce s výrazně atrofovaným svalstvem. Vývoj pučnic zcela stagnuje (světlá kadeřavá srst na čelních partiích nejsou pučnice!). Koprologickým vyšetřením bylo diagnostikováno 70% zamoření endoparazity. Týden po nalezení a vyšetření srneček uhynul.