V podstatě to byla náhoda či pozitivní překvapení. Zástupci Policie České republiky požádali jednatele společnosti Myslivost, s.r.o. o jednodenní seminář za účelem výměny zkušeností a diskuse na téma environmentální kriminalita, pytláctví, srážky se zvěří či přestupky v přírodě z pohledu myslivců a policistů. Skupinu policistů přivedl vrchní rada plk. Mgr. Vojtěch MOTYKA, MBA a až v průběhu jednání vyšlo najevo, že je také myslivec. A tak nešlo nevyužít příležitosti a nepožádat vysoce postaveného kriminalistu o odpovědi na několik otázek.
Pane plukovníku, jakou problematiku či odbornost máte na starosti jakožto vrchní rada?
V příštím roce budu mít kulaté výročí služby u Policie České republiky, mám za sebou dvacet let služby. Začínal jsem jako řadový policista na obvodním oddělení policie, poté jsem pokračoval u služby kriminální policie a vyšetřování, kde jsem získal specializaci na oblast extremismu a terorismu. Měl jsem rovněž možnost vyšetřovat i jinou oblast trestných činů jako je environmentální kriminalita. Velel jsem odboru pro boj s extremismem a terorismem na území hl.m. Prahy, přičemž od roku 2022 jsem se stal krajským náměstkem ředitele pro všechny oblasti služby kriminální policie a vyšetřování v rámci Krajského ředitelství policie hl.m. Prahy.
V průběhu setkání vyšlo najevo, že jste aktivní myslivec. Prosím tedy i o stručné osobní představení jakožto myslivce…
Pocházím ze Slezských Beskyd, kde jsem se narodil, vyrůstal a trávím zde každou volnou chvilku se svojí rodinou. Když se mě někdo ptá, proč právě myslivost, tak s nadsázkou říkám, že narodit se v Beskydech a nebýt myslivcem, je snad hřích. Nemluvě o tom, že ve Slezských Beskydech působí celá řada významných myslivců, kteří myslivost ztvárňují i umělecky a jsou pro mě inspirací.
Právo myslivosti vykonávám v horské honitbě v Beskydech. Myslivost vnímám ne pouze jako konkrétní fyzickou činnost v honitbě, ale zejména jako celoživotní postoj, životní styl, ale i odpovědnost vůči krajině, zvěři a společnosti. Myslivost mi dává možnost prožívat, sdílet, ale i vytvářet hodnoty, které jsou s myslivostí spojeny, nemluvě o spirituálním rozměru. Kolegům říkám, že myslivost snoubí velké lidské emoce, včetně těch negativních.
V honitbě jsem spíše myslivcem pozorovatelem s vášní pro myslivecké tradice a zálibou v myslivecké legislativě. Samotná lokace na hranici tří států dává neuvěřitelnou možnost poznat myslivost i u našich sousedů. Aktuálně se chystám na výstavu trofejí na Slovensko a ještě předtím mě čeká kurz hodnotitele trofejí, na který se moc těším.
Asi nejen mne zajímá, jak je vlastně u Policie strukturována a řešena problematika envikriminality, začlenění této problematicky do krajů a územních pracovišť…
Obecně platí, že Policie České republiky ze zákona řeší různé druhy protiprávních jednání a iniciativně je musí i vyhledávat. Co se týká trestných činů proti životními prostředí či oblasti environmentální kriminality, tak na tuto oblast jsou u policie určeni specialisté v rámci struktur služby kriminální policie a vyšetřování. Konkrétně na všech územních stupních teritoria České republiky jsou vyčleněni specialisté, kteří se této problematice věnují. Jedná se o jednotlivá krajská ředitelství policie a jejich uzemní odbory, městská a obvodní ředitelství. Metodicky tyto specialisty vedou kolegové z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR, kteří zastřešují tuto oblast a koordinují další činnosti, například v rámci dalšího vzdělávání.
Metodicky tyto specialisty vedou kolegové z Policejního prezidia, kteří zastřešují tuto oblast a koordinují další činnosti, například v rámci dalšího vzdělávání.
A jak konkrétně mohou myslivci kontaktovat policii při podezření z kriminality? Logicky asi obě strany, jak myslivci, tak policisté, chtějí, aby bylo případů co nejméně a abychom jim i předcházeli. Jak a čím konkrétně mohou myslivci přispět policii a co naopak může pro osvětu mezi myslivci nabídnout policie? Určitě jsou možnosti, jak spolupráci zlepšit…
Obecně platí, že policii lze kontaktovat na jakékoli služebně napříč republikou, a to nejen fyzicky osobní návštěvou, ale i telefonicky přímo na konkrétní služebnu nebo na operační střediska na lince 158, také přes portál občana nebo elektronicky. Oslovit můžete i projíždějící hlídku policie v terénu. U tohoto prvotního kontaktu můžete sdělit všechny podstatné informace, máte-li podezření na protiprávní jednání. Podle okolností případu policie vysílá a zapojuje konkrétní policisty, včetně určených specialistů.
Myslivci mohou přispět tím, že si všímají dění kolem sebe a neměla by jim být lhostejná situace v jejich honitbě, zejména pokud se jedná o ochranu přírody a krajiny nebo zvěře. Často jsou totiž myslivci ti první, kteří na odlehlých místech procházejí kolem chat a objektů, které nejsou často navštěvovány, typicky horské chalupy, u kterých hrozí vloupání, krádeže či poškozování majetku apod. Může se však jednat i o jiné formy trestné činnosti jako je pytláctví, ale také nelegální migrace. Zde mohou myslivci sehrát důležitou roli v rámci stanovování časového snímku či pohybu svědků a vozidel v příslušné honitbě. Vzpomínám si i na případy, kdy myslivci sehráli klíčovou roli v rámci pátrání po pohřešovaných dětech v lesním terénu. Osobní a místní znalost myslivců je pro policii velmi přínosná.
Oboustranná spolupráce je jednoznačně vítána, a to i z pohledu dalšího vzdělávání. Například i proto v březnu proběhlo v Praze školení ze strany zástupců ČMMJ, kteří školili policejní specialisty věnující se trestným činům proti životnímu prostředí. Dokážu si představit naopak i školení pro myslivce ze strany policie, například v oblasti kompetencí myslivecké stráže ve spolupráci s dalšími odpovědnými subjekty.
Určitě souhlasím, že by bylo velmi potřebné, aby se vytvořila nějaká možnost pro odborné poučení a proškolení mysliveckých stráží. Pokud bude ze strany Policie zájem, zcela jistě se na tomto bude ráda redakce časopisu, resp. společnost Myslivost, s.r.o. podílet. Ale asi by bylo v tuto chvíli dobré popsat, jaké jsou vůbec formy a druhy envikriminality. Myslím, že nejen řada myslivců, ale asi bohužel i řada členů mysliveckých stráží, neumí přesně specifikovat rozdíl mezi přestupkem a trestným činem, rozdíl v přístupu mezi druhy s vyšší ochranou a nakládání se zvláště chráněnými a jinými živočichy…
Policie ČR se v oblasti environmentální kriminality zabývá trestnými činy a přestupky spadají do kompetence obecních úřadů obce s rozšířenou působností či jiných speciálních orgánů. Pro posouzení závažnosti konkrétního jednání a stanovení právní kvalifikace skutku je v některých případech nezbytné odborné vyjádření příslušného kompetentního orgánu, v některých případech znalecké zkoumání.
V případech podezření ze spáchání trestného činu nelegálního nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 trestního zákoníku či trestného činu nelegálního nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti podle § 300 trestního zákoníku je k naplnění skutkové podstaty uvedených trestných činů třeba, aby se tohoto jednání pachatel dopustil na více než dvaceti pěti kusech zvláště chráněného druhu živočicha, rostliny nebo exempláře chráněného druhu.
Skutková podstata trestného činu je naplněna i v případě, že se pachatel tohoto jednání dopustí na jedinci silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exempláři druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.
Toto ustanovení chrání nakládání s živými jedinci živočichů a rostlin, taktéž neživé exempláře živočichů a části živočichů a rostlin a výrobky z nich. V praxi se s tímto setkáváme za účelem chovu a pěstování (papoušci, primáti, kočkovité šelmy, plazy, kaktusy, orchideje) nebo v podobě loveckých trofejí a samostatnou kapitolou je oblast tradiční čínské medicíny (nosorožčí rohovina, tygří kosti, šupiny luskouna, sušené rostliny) nebo jako výrobky sběratelské a umělecké předměty (slonovina, exotická dřeva), oděvy a módní doplňky (hadí kůže, kožešiny, tkaniny ze srsti, koráli).
Nelegální obchod s chráněnými druhy patří k nejvýnosnějším typům trestné činnosti na světě, kromě trestněprávní roviny má mnoho dalších aspektů. Velkým rizikem je nejen vyhubení mnoha druhů živočichů a rostlin v zemích původu, ale také zavlečení invazních druhů do zemí, kam jsou živočichové a rostliny v rámci nelegálního obchodu pašovány. Česká republika je jak tranzitní, tak i cílovou zemí tohoto obchodu.
U trestného činu pytláctví se jedná o latentní kriminalitu se specifickým a náročným dokazováním. V praxi se například setkáváme s neoprávněným lovem zvěře mimo dobu lovu nebo zakázaným způsobem, bez povolení apod.
Mezi fenomény posledních let patří zcela určitě trávení volně žijících živočichů, kladení otrávených návnad s obsahem karbofuranu s cílem usmrtit některé druhy dravců a šelem ve volné přírodě.
Lze vůbec uvést, jaké zajímavé případy aktuálně řešíte? Případně lze alespoň uvést nějaká statistická čísla?
Samozřejmě nemohu detailně komentovat aktuálně řešené případy, ale obecně lze konstatovat, že v současné době nejčastěji vedeme trestní řízení pro trestné činy týrání zvířat (§ 302 TZ), pytláctví (§ 304 TZ), chov zvířat v nevhodných podmínkách (§ 302a TZ) a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303 TZ), a to jak vůči jednotlivým domácím zvířatům ze strany jejich chovatelů, tak se stále častěji setkáváme s tzv. množírnami zvířat a tzv. „pet trade“. Dále pak řešíme neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami (§ 299 TZ, nedbalostní forma § 300 TZ), neoprávněné nakládání s odpady (§ 298 TZ) a poškozování lesa (§ 295 TZ).
Toto je ale pouze výčet nejfrekventovanějších trestných činů napříč republikou, samozřejmě řešíme v této oblasti i jiné trestné činy. Ze statistik vyplývá, že nejvíce dominují trestné činy týrání zvířat a chov zvířat v nevhodných podmínkách.
Statisticky lze snad uvést, že celorepublikově za rok 2024 registrujeme 293 trestných činů proti životnímu prostředí, z toho 42 skutků tvoří trestný čin pytláctví.
Chápu, že nemůžete komentovat aktuálně řešené případy, ale přece jen by čtenáře určitě zajímalo, jaké zajímavé anebo poučné kauzy v oblasti envikriminality se řešily v nedávné minulosti…
Dobrá, ale uvedl bych příklady za celou polici, neboť jsem v pravidelném kontaktu s kolegy z Policejního prezidia, kteří tyto případy sledují. Mezi medializované případy mohu uvést nelegální chovy kočkovitých šelem ze strany několika známých osobností, taktéž případ, kde docházelo k usmrcování tygrů za účelem výroby masoxu z tygřích kostí.
V posledních letech policejní orgány často řeší také nelegální lov vlků a rysů. Ani klasické pytláctví není na ústupu, přičemž se ho dopouštějí jak občané České republiky, tak cizinci, kteří si s sebou přinášejí specifické způsoby lovu zvěře a ryb ze svých domovských zemí. Znovu se například setkáváme s pytláctvím srnčí zvěře pomocí zakázaných drátěných ok a čelisťových pastí, ale také s lovem kachny divoké do sítí a za pomoci světel, tedy opět zakázaným způsobem.
Specifickou záležitostí je nelegální sběr chráněných vodních mlžů, např. škeble rybničné a dalších.
Velkou výzvou je pro policii, ale také Státní veterinární správu, obchod s domácími mazlíčky a tzv. množírny zvířat a dále zanedbané chovy zájmových i hospodářských zvířat. Motivem k chovu zvířat je pro mnoho lidí pouze finanční zisk, a to za minimálního úsilí a nízkých finančních nákladů. Většina těchto pachatelů de facto podniká bez patřičného oprávnění a zejména bez vztahu ke zvířatům a odborné způsobilosti k jejich chovu. Aktuálně probíhá prověřování i vyšetřování několika případů množíren psů, tedy pro podezření ze spáchání trestných činů chov zvířat v nevhodných podmínkách a neoprávněné podnikání. Rovněž se policie v několika lokalitách zabývá týráním hospodářských zvířat.
Za pozornost zcela určitě stojí případ feny, která byla nalezena těžce zraněná a uvázaná u stromu poté, co ji její majitel podřezal v oblasti krku a ponechal svému osudu. Bohužel v poslední době takové jednání zaznamenáváme velmi často, a to od pasivního týrání v podobě úplné absence péče o zvíře, včetně jeho výživy, až po aktivní způsob týrání surovým či zvláště surovým způsobem nebo bezdůvodné usmrcení zvířete.
S dovolením se vrátím k mysliveckým strážím, které z pohledu zákona musí myslivci mít v každé honitbě. Jaký je váš osobní pohled na spolupráci s mysliveckými strážemi? Jsou myslivci obecně, ale hlavně členové myslivecké stráže, dostatečně metodicky vedeni? V čem a jak by se mohla jejich činnost zlepšit, kdo a jak by mohl pomoci členům mysliveckých stráží při osvětě a vzdělávání?
Nejsem kompetentní orgán, abych toto posuzoval, avšak co se týká vzdělávání mysliveckých stráží, tak jak už jsem uvedl, zde si dokážu představit roli policie ve spolupráci s dalšími odpovědnými subjekty. Napadá mě například oblast oprávnění myslivecké stráže zastavovat a prohlížet dopravní prostředky v honitbě při podezření, že přepravují neoprávněně nabytou zvěř či kontrola určených dokladů nebo odebírání zbraně a další v duchu ust. § 14 ZoM. Myslím, že v těchto případech by policie mohla v rámci bezpečnostních zásad proškolit mysliveckou stráž tak, ať nedochází k excesům v praxi nebo vybočování z mantinelů zákonných oprávnění.
V této souvislosti bych myslivcům, kteří byli ustanoveni jako myslivecká stráž, připomněl ust. § 14 písm. h) ZoM, že jsou oprávněni „požadovat pomoc nebo součinnost orgánů policie, popřípadě obecní policie, pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky“.
Takže byste byl pro, aby se nastavil systém pravidelných proškolování členů mysliveckých stráží?
Můj soukromý názor je, že pokud obecně procházíme pravidelnými školeními a cvičeními, tak toto je vždy pro naši bystrost a právní kondici lepší. V praxi si dokážu představit nejen teoretickou výuku s možností sdílené metodiky, ale i praktické ukázky (např. bezpečná manipulace se zbraní, bezpečné zastavování vozidla apod.).
Toto ale platí pro celou oblast myslivosti, tedy neustrnout na základních zkouškách z myslivosti o lovecký lístek, ale průběžně si udržovat mysliveckou kondici ve všech oblastech odvětví. Obecně myslivecká edukace je podle mého názoru výzva k diskusi pro mysliveckou obec, ale i státní orgány. Těší mě, když sleduji různé možnosti vzdělávacích aktivit v rámci myslivecké obce, přičemž k myslivecké legislativě mám odborně nejblíže.
Troufám si tvrdit, že je to i otázkou zpracování jednoznačné metodiky pro činnost mysliveckých stráží…
Jak už jsem se vyjadřoval v předchozí otázce, můj soukromý názor je, že pokud procházíme pravidelnými školeními a cvičeními, tak toto je vždy pro naši bystrost a právní kondici lepší. V praxi si dokážu představit nejen teoretickou výuku s možností sdílené metodiky, ale i praktické ukázky (např. bezpečná manipulace se zbraní, bezpečné zastavování vozidla apod.). Nejsem však kompetentní orgán, abych toto posuzoval.
Napadla mne ještě problematika bezpečného používání zbraní, školení bezpečnosti, balistika, to vše by bylo možné přece také zahrnout do myšlenky pravidelných školení….
Opět bych se opakoval jako v předchozích otázkách, pravidelné školení a cvičení zlepšuje naši kondici a bystrost, zde by policie mohla sehrát relevantní roli jako školitele, včetně uvedení různých kazuistik z praxe.
Takže vám na závěr děkuji za možnost rozhovoru a věřím, že se nevidíme naposled, že se třeba potkáme na některých školeních a akcích, kde by se reálně v praxi zrealizovaly výše uvedené myšlenky týkající se spolupráce mezi myslivci a policií.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA