Určitý význam mají i z hlediska myslivosti, protože zvěři poskytují v určitých fázích vývoje atraktivní potravu, případně kryt.
Stinnou stránkou přínosů pro zvěř jsou ovšem ztráty na výnosu a následné škody, za které odpovídají uživatelé honitby.
Obě plodiny se přitom vyznačují tím, že během růstu mají relativně krátké, ale zato velmi rizikové období, kdy hrozí významné škody a po zbytek vegetační doby na nich větší škody zpravidla nehrozí. Tato vlastnost významně zvyšuje možnosti škody eliminovat, což je v zájmu pěstitelů i uživatelů honiteb.
Řepka je pro zvěř především velmi významným zdrojem potravy v zimě. Její příjem sice může mít zejména pro srnčí zvěř nepříznivé zdravotní důsledky, ale klady rozhodně převažují. Podstatné je, zda porosty před ukončením vegetace dostatečně narostou, aby zvěři poskytovaly dostatek biomasy.
Zvěř během podzimu a zimy řepku okusuje, ale tento okus má často jen velmi malý či zcela neznatelný vliv na následný výnos. Je to tím, že pokud je podzim dostatečně teplý a bohatý na srážky, tak řepka vytvoří hodně listové plochy, ale ta není příliš významná a částečně i pomrzne. Okus těchto listů tak není pro růst na jaře zásadní. Podstatné je jen to, aby nedošlo k poškození růstových vrcholů. Ty ale zvěř zpravidla nepoškozuje.
Listy jsou křehké a snadno se ulamují, takže zvěř rostliny nevytrhává a pokud má dost listů, tak nemá důvod vykusovat stonky těsně u země. Po zimě tak sice pole řepky mohou vypadat dost poškozeně, ale vyplatí se počkat na začátek vegetace a teprve potom dělat závěry o tom, kolik je skutečně zničeno.
Samozřejmě i během zimy může ke zničení dojít, zejména tam, kde jsou pole navštěvována větším množstvím zvěře a pole jsou v mírné zimě rozšlapána a rostliny vytrhány. Rozhodně ale se závěry doporučuji čekat.
Hned, jakmile řepka začne na jaře růst, nasazovat poupata a kvést (zhruba začátek května), tak ovšem nastane kritická fáze, kdy hrozí značné škody. Květy jsou velmi atraktivní i přesto, že už začíná i jiná vegetace. Daňčí či vysoká zvěř dokáže i velké plochy v krátké době zcela zničit. Toto období trvá přibližně dva až tři týdny a pak už atraktivita řepky i působené škody klesají.
Slunečnice se seje až na jaře a oproti jiným plodinám později z důvodu její teplomilnosti. V době, kdy rostliny začínají růst, je proto jiná vegetace na polích i jejich okolí již v plném rozpuku a mohli bychom se domnívat, že zvěř nemá důvod si hnědých polí se sotva viditelnými rostlinkami vůbec všimnout. Opak je bohužel pravdou.
Čerstvě vzešlá slunečnice je pro zvěř obrovská pochoutka a ta se na tato pole stahuje a dokáže zničit obrovské plochy. Opět se jedná o zhruba dva týdny a u slunečnice nejde jen o spárkatou zvěř, ale úplně stačí, když je v okolí takového pole několik zajíců. Pokud se k nim přidá ještě srnčí a daňčí, tak je na katastrofu spolehlivě zaděláno.
Největší škody vznikají hned po vzejití, když mají rostliny teprve děložní listy. Právě ty jsou vyhledávanou pochoutkou a jejich ukousnutí znamená, že rostlina uhyne. O něco větší rostliny mohou poškození přežít a vytvořit náhradní výhony, ale jejich výnos je zpravidla výrazně menší, než nepoškozených. Velké riziko přestane, až rostliny vyrostou na 15 cm. Od této výšky již nejsou příliš atraktivní a zvěř se vrátí k jiné potravě.
Byl jsem i dotazován na to, zda je vůbec možné, aby několik málo kusů zvěře udělalo za pár dní škodu za desítky tisíc. Možné to skutečně je. V tabulce je uveden obsah sušiny jedné rostliny ve třech fázích a přepočet na hektar porostu při počtu 60 tis. rostlin.
Je vidět, že hmota vzcházejících rostlin je nepatrná a pokud by se např. zajíc živil jen slunečnicí ve fázi děložních listů, tak jeden hektar porostu sežere za přibližně 13 dní. Srnčímu na to stejné budou stačit tři dny a daňkovi pouhého 1,5 dne. Hektar slušného porostu má přitom hodnotu kolem 50 tis. Kč. Myslím, že k nutnosti mobilizace na kritické období není potřeba víc dodávat.
tabulka
Proč zrovna letos?
Jak jsem uvedl, u řepky hrozí menší škody během zimy a u obou plodin dochází k největším škodám během krátkého období na jaře.
Podmínky letošního roku byly z hlediska poškození těchto dvou plodin zvěří krajně nepříznivé. Nejprve to byl velmi teplý podzim, který řepkám dovolil vytvořit obrovské množství biomasy. Zelená pole potom lákala i velkou zvěř a vše navíc posiloval značný hlad v lesích. Někde tak vznikly významné škody rozšlapáním již do jara.
Naopak jaro po rychlém nástupu přineslo ochlazení a zastavení růstu. Velmi často to ovšem přišlo právě v kritické fázi vývoje řepek a slunečnic, což přineslo prodloužení délky této fáze a úměrně tomu i zvýšení škod. U obou plodin je přitom každý den velmi významný.
Co s tím?
Samozřejmě platí základní prevence, tedy udržování únosné početnosti zvěře v honitbě bez ohledu na to, zda je o zvěř normovanou či ne. U těchto dvou plodin a zvlášť slunečnice se ale může stát, že i relativně přijatelná početnost zvěře povede k vysokým škodám, pokud neuděláme něco navíc.
Svůj díl odpovědnosti by samozřejmě měli nést i majitelé porostů, kteří by měli pro pěstování slunečnice využívat lokality s menší dostupností pro zvěř nebo využívat některé způsoby ochrany porostů.
Vzhledem ke krátké době, ve které hrozí největší škody, je vhodné využít na ohrožených lokalitách pachové, zvukové a světelné plašiče a také je možné zvěř často vyrušovat, třeba pravidelnými vycházkami se psem. Těmito primitivními způsoby lze dosáhnout významného snížení škod, protože zvěř má dost jiné potravy. Jen na poli je zrovna ta nejlepší.
Samozřejmě lze využít i současné celoroční doby lovu mladé spárkaté zvěře, případně i požádat o výjimku pro lov zajíců za účelem výcviku loveckých psů a tento výcvik směřovat právě na ohrožená pole. Lovit zvěř na jaře samozřejmě není příliš myslivecké a mělo by jít až o poslední možnost po vyčerpání ostatních.
Když už zvěř porosty na jaře poškodí, velmi doporučuji okamžitě konstruktivně jednat s majitelem porostu a hledat nejekonomičtější cestu k nápravě. Na začátku textu jsem zmínil, že pokud dojde k poškození řepky během zimy, doporučuji počkat, až rostliny začnou obrůstat a uvidíme, co bylo zničeno. Pokud ale dojde k poškození řepky či slunečnice na jaře, platí přesný opak a je potřeba rychle rozhodnou o dalším hospodaření na poškozeném poli, aby škody byly co nejmenší.
Rostlina, ať řepka či slunečnice, která na jaře přijde o květenství či rozvíjející se plody, sice může pokračovat v růstu, ale nepřinese v podstatě žádný výnos. Ponecháním takového porostu do sklizně tak přináší riziko, že výše škody se bude rovnat ztrátě celého výnosu.
Pokud ale situaci správně vyhodnotíme včas, je možné celý porost zlikvidovat a vypěstovat tam něco jiného, takže škoda bude jen ve výši nákladů navíc. To je rozhodně mnohem lepší varianta.
Pro takové řešení je ale velmi důležitá komunikace mezi uživatelem honitby a zemědělcem, která by měla vést k rychlé dohodě o optimálním postupu hospodaření na poškozeném poli.
Nedá se samozřejmě univerzálně stanovit, kdy je vhodné porost nechat a kdy už ne. To kromě míry poškození závisí i kvalitě porostu, termínu rozhodování a možnostech využití jiných plodin. Vzhledem k tomu, že různé plodiny mají specifické potřeby na přípravu půdy a pro jejich ochranu jsou používány selektivní herbicidy, je výběr možností dost omezený. Čím dříve a rychleji bude rozhodnuto, tím je větší šance, že nová plodina přinese podobný zisk, jako původní.
Proto doporučuji se zemědělci ve vaší honitbě pravidelně komunikovat především o preventivních opatřeních prováděných oběma stranami a v případě vzniku škody o jejím řešení. Věřím, že taková praxe, kdy myslivci, lesníci a zemědělci budou v honitbách společně hledat rozumná společná řešení, jednou přijde. Na mnoha místech je k tomuto ideálu ale ještě daleko. Začít ovšem můžete okamžitě a být tak připraveni na další sezonu.
Prof. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně