V klubovně spolku se mnou diskutovali předseda spolku Jan Veverka, myslivecký hospodář Zdeněk Lamač, jednatel Dušan Hanuš, kynologický referent Viktor Grof, přítomna byla také Kateřina Břízová, která se společně s jednatelem stará o myslivecký kroužek mládeže.
Logicky musel první slovo dostat předseda, jakožto nejdéle fungující člen, dále byla vedena diskuze v kolektivním přátelském duchu a zapsané odpovědi jsou kompilátem vyjádření všech přítomných.
Já jsem členem místní organizace už od roku 1984, kdy se věnuji myslivosti. Nejdříve tu bylo Myslivecké sdružení Nemojov, po revoluci se změnily vlastnické poměry a sdružení se rozdělilo podle katastru obcí. Vzniklo tak MS Čermná a MS Chotěvice Svatá Kateřina. Místním spolkem prošlo vícero známých osobností, členy byli třeba jak Josef Vágner, známý myslivec, kynolog a ředitel ZOO ve Dvoře Králové, tak třeba Josef Podlipný, který je známý jako učitel na lesnické škole.
Kolik je členů spolku?
Je nás momentálně 23 členů a jeden adept, asi 95 % je místních, zbytek z okolních vesnic.
Jste klasická společenstevní honitba?
Ano, klasická společenstevní, rozloha je 1600 ha, z toho 4 ha jsou vodní plocha, kolem 500 ha je les a zbytek polní a ostatní plochy.
Z hlediska zvěře máme skoro všehochuť. Samozřejmě srnčí, zajíci, občas se objeví bažant, koroptve nám vymizely, jelen přechází, nově se nám tady usídlila i daňčí zvěř. A od 60. let se velmi rozšířila mufloní zvěř. První mufloni sice měli perfektní vrubování, ale trpěli na přerůstavost spárků. Pak se sem dostali mufloni od Choustníkova Hradiště, díky nim v podstatě přerůstavost vymizela.
Pojďme tedy k hlavním druhům zvěře a alespoň základním počtům…
Srnčí zvěř v normovaném stavu je 73 kusů. Z hlediska lovu srnčího máme dva druhy lovců – myslivce a dopravu. Myslivci každoročně uloví asi kolem třiceti kusů, ale stejně tolik zvěře každoročně zahyne jak pod koly aut, tak i na kolejích železnice. Trofejově není srnčí nijak významné, jsme už podhůří Krkonoš, takže jsme trofejově pod bronzem, maximálně trofeje dosahují hodnotu 90 b. CIC. Každý rok se alespoň objeví nějaká rarita.
To v mufloní zvěři jsme schopni vychovat a ulovit i zlaté berany, letos asi bude beran na úrovni 210 až 212 b. CIC, uvidíme až po finálním ohodnocení. Normovaný stav mufloní zvěře je 11 kusů.
Stále více se tu objevuje daňčí zvěř, začala se šířit hlavně po roce 2000 díky kusům uniklých z farmových chovů v okolí. Asi nás budou tak jako v mnoha jiných honitbách čekat škody způsobené daňčí zvěří a nutnost redukce počtu zvěře. Je problém třeba v řepce, daňci jsou jak tank, pokud přijdou do pole, moc po nich nezbyde. Největší škody jsou tam, kde je nesmyslná hranice pole – les. Ze 400 ha lesa LČR vyleze zvěř do polí v naší honitbě, nadělá škody a zase jde zpět do lesa. Obecně největší škody jsou právě na rozhraní té nesmyslné a nejhorší hranice, která existuje.
V honitbě se také na konci 90. let začala více objevovat jelení zvěř, určitě to byly také kusy, které byly vytlačeny z honiteb výše od nás směrem na Krkonoše. Ale už dříve tu byla jelenářská oblast, která ale koncem 70. let zanikla. Do vysoké se ale v okolí tvrdě zasáhlo, kdysi tu byly i docela hlasité říje, dnes jsou jeleni slyšet u nás jen sporadicky a zvěř tu jen pravidelně přechází, hlavně směrem ze hřbetu hor od Čisté.
Černou zvěř tu samozřejmě máme také, ročně ulovíme 60 až 80 kusů. Pěstuje se tu kolem 80 ha kukuřice, což je největší problém z hlediska škod. Byly také logicky škody na obilninách, hlavně na ovsu, ale poslední dva roky, jelikož ceny obilovin jsou na hraně únosnosti, se přešlo dost na traviny na semeno.
A co škody zvěří v lese?
Škody jsou, ale spolupráce mezi subjekty je taková, že škody kromě Lesů ČR, kteří je uplatňují, se nevymáhají. Lesáci poukazují nejvíce na vyrývání a poškozování sazenic v postkůrovcových výsadbách. Lesy ČR poukazují na škody, protože je ekonomicky nákladné ochrana, tak by raději měly co nejmenší stavy zvěře v lese. Ano, škody nepopíráme, ale pokud jste vlastník a investujete do řádné ochrany, tak škody nejsou nějaké zásadní. Vždy to bude o domluvě, jak se domluví subjekty, které jsou hospodářsky činné v honitbě, pokud jsme rozumní, tak se lze i rozumně domluvit. Škody nelze paušalizovat pro celou republiku, musí je jednat a domlouvat v konkrétní honitbě či lokalitě, zvěř je logickou a neopominutelnou součástí lesa.
Jak nakládáte s ulovenou zvěřinou?
Část zvěřiny zůstává u střelce a zvěřinu také prodáváme do výkupu anebo po prohlídce přímým prodejem místním občanům. Máme spolkový chlaďák, byli jsme jedním z prvních spolků, který nejenže investoval do tohoto zařízení, ale také jsme zaplatili náklady spojené se školením laického prohlížitele zvěřiny, jednoznačně se to spolku vyplatilo a vyplácí.
Zatím jsme nezmínili drobnou zvěř…
Poslední dobou se nám docela slušně zvedají stavy zajíců, přes léto je jich vidět dost, bohužel jako všude jinde jakmile opadá listí, minimálně polovina zajíců zmizí. Zajíce nestřílíme, maximálně tak dva až tři kusy do tomboly.
Pro bažanta tu moc vhodné prostředí není.
Asi nebude překvapením, když se v návaznosti na to zeptám na predátory…
Predátoři jsou limitujícím faktorem, máme tu naštěstí členy, kteří se cíleně věnují lovu lišek, ročně se uloví kolem 30 lišek. Predátorů je poměrně hodně, máme tu psíka, kuny, jezevce.
Pernaté dravce lovem řešit samozřejmě nemůžeme, ale jsou stále větším problémem. Dnes tu dokonce máme mořského orla.
Rozšířil se nám tu také norek. A snad jako zajímavost lze uvést, že pro podporu možnosti lovu kachen na tahu jsme koupili a vysadili kachňata, ale začaly nám je likvidovat štiky.
Jaká je dohoda a spolupráce se zemědělci, lesáky, obecním úřadem?
S obecním úřadem spolupracujeme prakticky na všech akcích, které obec pořádá. Jsme jeden z mála spolků ve vesnici, kromě myslivců jsou zde zahrádkáři a spolek ochotníků.
Jaká opatření ve prospěch zvěře děláte?
Každý z členů má krmné zařízení. Kupujeme jako spolek jádro, máme také přístupnou sůl a je na každém členovi, jak si zajistí a v jaké kvalitě objemové krmivo. Ale v posledních mírných zimách zvěř stejně moc objemového krmiva nebere, spíš seno jen z krmelců vytahá. Oves dáváme od září, jakmile se sklidí pole, nejvíce zvěř jádro bere v období únor, březen.
Máme také 1,91 ha zvěřních políček, jsou rozmístěna po honitbě na pěti místech, snažíme se pokrýt všechny části honitby. Část pozemků je v majetku spolku, část pozemků máme pronajatých od obecního úřadu. Je tu zemědělský podnik Ekomaso, se kterým máme dobré vztahy, takže není problém se domluvit na spolupráci jak se zajištěním techniky, tak i třeba osiva pro obhospodařování zvěřních políček.
Zemědělský podnik Ekomaso sám dělá protierozní pásy, je i domluva, že se dělají pásy kolem lesa, zvěř se na nich zastaví a nedělá pak tak velké škody na plodinách, na pásech je také lepší přehled o zvěři, případně samozřejmě snadnější lov. Naštěstí tu nejsou tak velké rozlohy plodin, ale i tak je pro zvěř nejen u nás dobrá snaha, aby se plochy plodin více rozčlenily.
Využíváte při těchto opatřeních dotace?
Ano, samozřejmě je výhodné dotace využít. V podstatě je to tak trochu rozdělené a vzájemně se doplňuje, zemědělci čerpají dotace ze svých programů, my zase oslovujeme obecní úřad a snažíme se využít další druhy dotací například z krajského úřadu. Důležité je, že se dokážeme domluvit a využít této spolupráce pro zvěř a přírodu obecně.
Využili jsme také to, že tu proběhly pozemkové úpravy, byly tu třeba v katastru zaneseny obecní cesty, které vlastně neexistovaly. Tak jsme se dohodli s obcí, že tyto pozemky nebudou zemědělci obhospodařovat a v rámci pozemkových úprav se cesty obnovily, ale jsou to zatím vlastně jen zelené pruhy rozčleňující dříve velká pole. K tomu se vysadily také stromové pásy, jen v loňském roce jsme vysázeli 130 ovocných stromů.
Máme také na dvou místech extenzivní sad. Letos máme v plánu i další místa pro osazování zelení, zvýší se úživnost pro zvěř, snažíme se využívat hlavně plodonosné dřeviny.
Jak vidíte obtížnost z hlediska administrace dotací pro myslivecký spolek?
Je to už zaběhnuté, hospodář se vše naučil, ví už co a jak vyplnit a jak žádat, v podstatě je to jen o tom zkusit to poprvé a pak už je to docela jednoduché.
A máte snahu získat i další pozemky?
Samozřejmě máme a jsme přesvědčeni, že to zvládneme. Spolupráce s obcí je velmi pozitivní, protože spolek sice má nějaké pozemky, ale pořád nemáme tolik, kolik bychom potřebovali, aby se v každé části honitby pro zvěř něco udělalo.
Podařilo se nám třeba odkoupit u naší myslivecké chaty část pozemků od bývalých vlastníků a na něm jsme vysázeli les na zemědělské půdě, využili jsme dotace na zalesnění zemědělské půdy, celkem je to 1,32 ha.
Jak vidno, spolupráce s obcí je tu příkladná. Co naopak vy myslivci děláte pro obec?
Na podzim pořádáme oblíbenou poslední leč, většinou koncem ledna nebo v polovině února se snažíme udělat myslivecký ples. Chtěli jsme sice s plesem přestat, ale byli jsme přemluveni, abychom tradici udrželi, protože jsme tu vlastně jediný aktivní spolek, lidé chtějí nějaké kulturní vyžití. Organizujeme společně s obcí ale také dětský den, pouť nebo obecní slavnosti, byli jsme také přemluveni, abychom se podíleli na znovuobnovení tradice masopustu.
Pokud vím, tak je tu aktivní i dětský myslivecký kroužek…
Pro děti z obce ale děláme i nemyslivecké akce, v červnu jsme měli den s myslivcem, ale přemluvili jsme k účasti i zemědělce a Pilníkovské hasiče.
Kačka také vymyslela podél místní cyklostezky sloupky s cedulemi, které jsou naučné pro návštěvníky přírody, z jedné strany jsou obrázky a k nim otázky, z druhé strany jsou odpovědi.
Chtěli bychom také obnovit přednášky pro děti v místní škole, můžeme využít také střelnici, ale tak jako asi i jinde, vše je o lidech a nedostatku času.
Jaký je průměrný věk ve vašem mysliveckém spolku a co mládí?
Je nás sice 23 členů spolku, náš věkový průměr je 58 let a byť ti mladí to trošku věkově vylepšují, ale máme tu 9 členů, kterým je přes 70 let. I naši starší se snaží pomoci, ale většina aktivity je tak maximálně na deseti dvanácti lidech.
A jak jste na tom s kynologií?
Máme osm lovecky upotřebitelných psů. Máme labradory, barváře, jezevčíky, malé münsterlandy, foxteriéra, border teriéra a nově karelského medvědího psa. Kynologie je plně podporována spolkem, pořádali jsme a pořádáme zkoušky loveckých psů – LZ, BZ, HBZH a individuální norování.
A kolik je členů spolku členy ČMMJ?
Ani ne polovina, 10 lidí. Problém je cena, mnozí vidí ve členském poplatku jen pojištění, které některé pojišťovny nabízejí levnější. Ale je třeba rozlišit, co je pojištění a co členský příspěvek ČMMJ, resp. OMS. Plno myslivců řekne, mám to jinde levnější, ale nepřečtou si podmínky.
Měli bychom si ale hlavně prosadit, aby bylo členství v ČMMJ povinné. Moravskoslezský rybářský svaz sdružuje všechny rybáře, včelaři jsou jeden spolek, hasiči také, ale myslivce máme rozkouskované a každý si hraje na svém písečku. Proč se nedáme do kupy, abychom měli větší sílu? V ČMMJ je aktuálně asi nějakých 50 tisíc členů, minimálně další asi 25 tisíc nečlenů kdyby přišlo, tak už jsme jiná síla. Kdyby byli všichni myslivci v rámci ČMMJ, tak je například větší síla proti zákonu, který se teď připravuje a už by to mělo jinou váhu.
Bohužel je to vše dané obecnou náladou společnosti, která se začala rozdělovat. A bohužel také ve smyslu jako za první republiky, chudí, bohatí. Ti bohatí si zaplatí nějaký lov a je jim jedno, co se děje v ČMMJ a jaké se projednávají zákony a další věci, hlavně že oni mají stále kde lovit. Bohužel lovců je už možná více než myslivců.
Ale tak trochu si to děláme sami, je tu například za nás dobrá spolupráce s okresním mysliveckým spolkem v Trutnově, ale některé spolky vůbec s okresem nekomunikují. Když je okresní sněm, tak i když je na okrese skoro pět set členů ČMMJ, tak tam přijde tak do třiceti lidí. Myslivci už ani nemají zájem, aby se přišli alespoň jednou za rok poptat a informovat, a když už přijdou, tak se ani nemají odvahu zeptat na to, co by je zajímalo. Bohužel je to cesta spíše dolů.
Ale on je dneska problém i sehnat aktivní myslivce do výborů a vedení místních mysliveckých spolků. Je to opět dáno obecně společností, lidé se musí honit za penězi a pak na nic jiného nemají čas. Teď tady sedí výbor, který se k činnosti ještě nechal umluvit. Některým chlapům je přes sedmdesát, jak dlouho to budou dělat? Kdo to po nich převezme? To jsou myšlenky, které by se měla také ČMMJ snažit nějak členům vysvětlovat a předávat…
s poděkováním za rozhovor připravil Jiří KASINA