V termínu 20. – 24. 8.2012 se již podruhé na Střední lesnické škole v Hranicích na Moravě uskutečnil kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků pod záštitou ČMMJ. Mohu konstatovat, že nás všech dvacet zúčastněných ze všech koutů naší České republiky bylo tímto setkáním doslova a do písmene nadšeno. Sjeli jsme se sem zástupci OMS Český Krumlov, Náchod, Nymburk, Kolín, Děčín, Tábor, Zlín, Plzeň, Uherské Hradiště, Olomouc, Prostějov, Břeclav, Rychnov nad Kněžnou, Bechyně. Vůbec nevadilo, že jsme byli různých věkových kategorií. Po celou dobu jsme byli jedna parta se stejným zanícením pro práci s mládeží a myslivost.
Většina z nás už kroužek nebo besedy s mládeží provozuje, někteří budou teprve začínat. Perfektně vypracovaný program, i když časově opravdu náročný, začínalo se každý den v 8.00 ráno a končilo ve 20.00 hodin večer, nás všechny uchvátil natolik, že jsme se dostávali chvílemi zpátky do dětských let a vžívali se tak do myšlení dětí. Ani jeden z nás nelitoval, že obětoval těch pár dnů ze své dovolené nebo ze svého osobního volna.
Vstřebávali jsme postupně základy pedagogiky, didaktiky a psychologie. To vše probíhalo nejen v učebnách školy, ale i přímo v lese v polesí Valšovice. Ve středu jsme půl dne strávili i na střelnici, kde jsme absolvovali výuku bezpečnosti při střelbě. V odpoledních hodinách přijeli na polesí i manželé Vaníčkovi, s jejichž jmény je neodvratně spjatá soutěž o Zlatou srnčí trofej, a spolu s nimi přijela i Ing. Svatava Holubová, která nám předvedla aktivity s dětmi v lese. Vyzkoušeli jsme si na vlastní kůži také malé kolo ZST, a to jak v podobě testu, tak i praktické části naučné stezky, kterou pro nás manželé Vaníčkovi připravili, samozřejmě s „chytáky“, abychom si lámali hlavy a také se trochu pobavili. Poté následovalo promítání filmů, představení činností s dětmi OMS Nový Jičín a nepostradatelná zdravověda. Když se setmělo, byl pro nás připraven další program, a to noční les. Ve dvojicích jsme s baterkou procházeli lesem, orientačními body byla světýlka, u kterých byl vždy stanoven nějaký úkol, který jsme museli splnit, a na konci noční stezky jsme museli všechna označená stanoviště pojmenovat a říci splnění úkolu. Opět jsme se dostali do role dětí a vrátili se tak zase o pár let zpátky.
S pohybovými a vědomostními aktivitami s dětmi nás seznamovala sympatická dvojice, Ing. Alice Palacká a Jaroslava Ryšková. Vlastně obě dvě nás spolu s Ing. Danielou Jurčíkovou obětavě doprovázely po celou dobu konání kurzu, za což jim od nás patří velký dík.
Ve čtvrtek v podvečer nás pro zpestření programu provedla Daniela Jurčíková částí národní přírodní rezervace Hůrka, abychom se seznámili s hranickou propastí, nejhlubším místem na území naší republiky. Cestou lesem, abychom nevyšli ze cviku, ještě provedla výklad o zde rostoucích stromech a rostlinách.
Velkou odezvu od nás získala také Iva Sieberová, která přijela se svými pejsky, aby předvedla
názornou ukázku kynologie spojenou s bezpečností. Program jak pro děti z mateřských škol, tak i pro děti starší a postižené. Zajímavá byla i přednáška o preparátorství z úst Mgr. Vladimíra Bádra, Ph. D., což nás zaujalo nejen jako myslivce, ale přednáška nám dala i další motivaci pro práci s dětmi, zejména co se týká sbírek, z oblasti poznávání přírody tak trochu z jiného pohledu.
Lektorů, přednášek a aktivit bylo samozřejmě víc. Vše bylo zorganizováno na vysoké úrovni a ze všeho jsme si odnesli něco, co určitě využijeme při své práci s dětmi. Dalším přínosem kurzu je pro nás získání nových kontaktů a předávání zkušeností. V tom jsme se shodli všichni zajedno. Nedá mi, abych se neztotožnila s výrokem Ing. Martiny Nentvichové, Ph. D., která napsala článek o prvním kurzu v 10. čísle časopisu Myslivost (r. 2011), že jeden týden stačí, aby se vytvořil úžasný kolektiv lidí. Je tomu opravdu tak. Po celou dobu kurzu nás spojovala všechny láska k naší přírodě, myslivosti a k dětem.
Musíme si uvědomit, že je skutečně jen na nás, jak si k myslivosti vychováme naši mládež. Právě přes děti se dá změnit i názor dospělých na nás myslivce, aby poznali, že myslivost není jen o střílení a zabíjení zvěře, jak si dnes bohužel většina veřejnosti myslivost vykládá, ale že to je především láska k naší přírodě, její ochrana, aby zůstala zachována i pro příští generace. Věřím, že každý z nás se rád podělí o získané informace na tomto kurzu s dalšími, kteří by se práci s dětmi chtěli věnovat, a budeme se společně snažit získat nové příznivce pro tuto neodvratně nutnou činnost pro zachování české myslivosti.
Při slavnostním vyhlášení a předávání certifikátů v aule Střední lesnické školy zaznělo zpěvem z úst všech zúčastněných kurzu:
Ať kvete, ať kvete,
naše překrásná příroda,
ať kvete, ať kvete
česká myslivost.
Svatý Huberte, patrone náš,
buď nám nakloněn, stůj při nás!
Ať kvete, ať kvete
česká myslivost!
Bylo to silně emotivní a krásné na závěr. Tečkou před naším definitivním rozloučením byla návštěva Hany Křenkové z blízké Prostřední Bečvy, předsedkyně Klubu autorů při ČMMJ, která s sebou přivezla obrázky a materiály, které se dají použít při práci s dětmi, a toho jsme někteří i s radostí využili.
Jako důkaz, jak stmelená jsme byli parta, připojuji nakonec na přání všech účastníků kurzu báseň, kterou složila jedna z nás, Pavla Suchyňová, zvaná Pája, kterou přečetla na rozloučenou těsně před tím, než jsme se rozjeli do svých domovů:
My účastníci kurzu,
nejsme tu dnes jenom z musu,
byla to dovolená skvělá,
pro naše duše ba i těla.
Z republiky sjeli jsme se,
abychom se sešli v lese.
ZíSíTý – Zuzka – Orlické jsou hory,
Pepa děčímák je skvělý,
vedle něho maskot Standa,
je synonymem pro slovo sranda.
Celá třída dnes už ví,
co skrývá se v Luďkovi.
Hodonínskou bandu vede Marťa,
a to je přece skvělé.
Dobré srdce Radek skrývá –
Hujerem (neprávem) zve ho třída.
Jana s Lenkou v klidu jsou,
do malérů se neženou.
Manželata Jitka s Pepou,
myslivci jsou duší celou.
Petra z Plzně, to je případ,
netřeba se v tom rýpat.
Spolu sedí v lavici,
dva maronští balíci –
a koho, že se to týká,
Péťa s Honzou, třídy pýcha.
Na pečená žebra,
nachytá nás Petra.
Před benjamínkem Lukáškem,
barmanky se třesou,
ale žádná z nich nic nechápe
mysliveckou mluvou.
No a Honza z Kolína –
klidný je to týpek,
protože sám nezkazí
žádný dobrý vtípek.
Peťa, Markéta a Věrka,
toť táborská trojka,
všude chodí pospolu,
jak husiti po polu.
A co naši lektoři,
to je silná káva,
nervy jako z ocele,
trpělivost boha.
Danka, Jarka, Alice
přát jsme si nemohli více.
No a co my na to,
tak logicky vzato:
„ Teda dost dobrý!!“
L. P. 20. – 24. 8. 2012
Na úplný závěr ještě jednou poděkování účastníků kurzu všem lektorům, kteří nás po celý kurz provázeli a samozřejmě také chvála kuchařkám z Domova mládeže, které se o nás po celou dobu pobytu staraly, a můžeme zajedno říci, že nám opravdu chutnalo!
Přejeme dalším účastníkům tohoto kurzu takové poznatky a zážitky, které jsme získali my, a hlavně hodně elánu a sil při práci s dětmi.
Za celý kolektiv kurzu Jitka Vaňková Přibylová