V pátek 15. října proběhlo v bavorském Mauthu ve Vydřím domě, mezinárodní sympozium „Tetřevovití“, jehož náplní bylo podat ucelený obraz ohledně populací tetřeva, tetřívka a jeřábka v hraničním úseku Šumavy na německé, české i rakouské straně. Sympózium bylo uspořádáno v rámci INTERREG IV – projektu „Síť biodiverzita/lov“ Bavorského mysliveckého svazu.
Přítomné uvítal Prof. Dr. Jurgen Vocke, prezident Bavorského mysliveckého svazu a Dr. Franz Leibl vedoucí odboru vrchního úřadu pro ochranu přírody na Úřadu vlády Dolního Bavorska. Za českou stranu přivítal zúčastněné radní Jihomoravského kraje Ing. František Štangl.
Jelikož z tohoto sympózia bude připraven sborník, pokusím se jen stručně podat informaci o projednávaných tématech.
Jmenovitě zazněly tyto referáty: Aktuální situace tetřevovitých, aneb současná opatření managmentu v Bavorském lese, Dr. Hans Aschenbrenner (Má cesta k tetřevovitým), Dr. Jorg Miller a Sascha Rosner (Monitoring tetřeva v Bavorském lese: rozšíření, populační hustota a stresová zátěž. Aktuální situace tetřevovitých aneb současná opatření managmentu v Bavorském lese), Prof. Dr. Wolfgang Schezinger (Šance na přežití tetřívka v příhraniční oblasti Bavorska a Čech), Prof. Dr. Wolfgang Schezinger (Zajištění biotopu pro jeřábka nyní – ne za 5 minut 12), Ing. Tomáš Lorenc/ RNDr. Luděk Bufka (Tetřevovití v Národním parku Šumava), Ing. Petr Jirkovský (Snahy o posílení zbytkové populace tetřeva u Lesního závodu Boubín, Lesy ČR s.p.), Mgr. Thomas Engleder (Aktuální situaci tetřeva v rakouské části Českého masivu), Mgr. Alois Schmalzer (Tetřívek v oblasti Muhl-Waldviertel mizí – poznatky z regionálního projektu ochrany ohrožených druhů), Mgr. Alois Schmalzer (Daří se jeřábkovi ještě dobře? K situaci jeřábka v oblasti Muhl-Waldviertel podél českých hranic).
Ačkoliv profesor Vocke ve své uvítací řeči vyzval k větší spolupráci všech zúčastněných stan, z jednotlivých referátů jsem nabyl dojmu, že tolik proklamovaná spolupráce ještě není na žádoucí úrovni.
V kostce lze říci, že profesionální ochrana přírody hájí tyto teze: příroda si pomůže sama, posilování populací vypuštěnými ptáky nemá význam nebo je dokonce škodlivé, turistický ruch má významný negativní vztah na populace tetřevovitých. Důraz je kladen výhradně na restriktivní omezení veškerých aktivit a ponechání přírodních procesů samovolnému vývoji. Ve vztahu k predaci vyjadřuje názor, že lokální řešení predačního tlaku nemá smysl.
Také někteří myslivci by uvítali omezení vstupu do oblastí výskytu tetřevovitých, zvláště nové druhy rekreace, snowboarding na nevyznačených sjezdovkách, zimní skůtry, geocatching a další. Myslivci dávají důraz na snížení predačního tlaku.
Z výše uvedených referátů vyplynulo, že stavy populací tetřeva a jeřábka relativně stagnují, situace není dobrá, ale u tetřívka se dá mluvit o situaci přímo katastrofické. Přes všechny tyto skutečnosti neexistuje reálný záchranný projekt, který by dokázaly akceptovat všechny zainteresované strany. Profesionální ochrana je zaměřena na monitoring a tento monitoring chybně nazývají managementem.
Samostatnou kapitolou jsou bezzásahová území v NP Šumava, která jsou pro ochranáře všech zúčastněných zemí nejlepší podporou ohrožených populací tetřevovitých ptáků v Šumavském hvozdu. Význam těchto oblastí nejlépe ukáže čas, je možné že se stanou významným biotopem pro tetřívka, který umí zareagovat na lesní kalamity a je známo mnoho kladných příkladů vzestupu populací jako reakce na změnu krajiny. Troufám si však tvrdit, že bez řízené kontroly predačního tlaku nám zůstanou prázdné biotopy i kdyby splňovaly všechna kriteria pro život tetřevovitých (tento názor zazněl několikrát i v diskuzi).
Zcela okrajově zde byla projednávána problematika zemědělství. Na německé straně je i ve vyšších polohách pěstována kukuřice, která stimuluje populace černé zvěře, na české straně je ve vyšších polohách podpora trvalých travních porostů a pastvy, zcela se vytratila diferencovaná zemědělská výroba. Louky jsou obhospodařovány tak, že jejich sečení spadá do doby, kdy tetřívci sedí na vejcích a vyvádějí mláďata.
V jedné rovině jsem však zaznamenal výrazný krok vpřed. Všichni zúčastnění chápou Šumavu jako domov populací všech tetřevovitých ptáků, které neznají hranice a k jejich ochraně je nutno přistupovat komplexně.
Na závěr tohoto článku si dovoluji poznamenat, že vzhledem k rozsahu ochrany daných území má největší kompetence a nástroje státní ochrana přírody a je tedy na ní, jakým způsobem dokáže ochránit ohrožené populace tetřevovitých na územích, která spravuje a jakým způsobem dokáže zainteresovat správce a vlastníky, jejichž pozemky na ochranné zóny navazují. Monitoring populací je nutné nahradit skutečným managementem, jehož výsledkem budou životaschopné a rozvíjející se populace tetřeva, tetřívka a jeřábka na Šumavě.
Sympózium bylo ukončeno v pozdních odpoledních hodinách. V jeho závěru vystoupil i místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Jiří Chmel, který poděkoval všem organizátorům, lektorům a zúčastněným.
Ing. Luděk Králíček
tajemník Ekologické komise ČMMJ