Časopis Myslivost

Pro účastnice a účastníky (neboť se samozřejmě mohli zúčastnit i mužští kolegové) dvoudenní akce byl připraven odborný program se zaměřením na postavení žen v současné myslivosti. Páteční den strávili účastníci v kongresových prostorách zámku Bechyně, kde účastníky přivítal a celým seminářem provázel předseda JISOPM Roman Urbanec. Semináře se účastnilo celkem 22 zahraničních účastnic a účastníků, v čele s prezidentkou Bavorského fóra lovkyň (Bayerische Jägerinnenforum) Renate Weber a členem prezidia Bavorského mysliveckého svazu Rainerem Kastlem.
Všechny přítomné přivítal za českou stranu také místopředseda ČMMJ Jiří Chmel a dále radní Jihočeského kraje - zástupce hejtmana pro cestovní ruch František Štangl.
V průběhu pátečního semináře zazněly zejména témata týkající se postavení žen v myslivosti v minulosti a jejich současná úloha, porovnání situace v České republice a Bavorsku a v neposlední řadě také otázky společné minulosti a potřeba aktivní přeshraniční spolupráce pro budoucnost. Během dne zazněly příspěvky Dr. Vodňanského (Středoevropský institut ekologie zvěře), který pohovořil o stavech zvěře v České republice, Rakousku a Bavorsku, o zvěřině a o funkcích myslivců při aktivní správě přírody. Prezidentka Renate Weber pak představila historii a činnost Bayerische Jägerinnenforum, za českou stranu vystoupily paní Eisertová a Kubešová (obě OMS České Budějovice), slečna Fröstlová (OMS Český Krumlov) přednesla referát o historických a současných významných ženských postavách činných v myslivosti. Rainer Kastl ve svém referátu zdůraznil potřebu spolupráce myslivců se ženami, nastínil možnosti a praktické zkušenosti s ženským hnutím v rámci Bavorského mysliveckého svazu. Paní Šťávová (OMS Tábor a zároveň spolumajitelka panství Bechyně) představila systém myslivosti a lesnictví na Zámeckém resortu Bechyně a na závěr pozvala všechny ke společné prohlídce zámeckých prostor.
V průběhu jednání se dostavila také bavorská Královna lovu, sympatická studentka Suzanne Schmidt, které ve svém vystoupení pohovořila o významu instituce královny lovu.
Páteční večer strávili všichni při společné večeři a besedě v Golf klubu v Černické oboře nedaleko Bechyně. V sobotu se účastnice přesunuly na lovecký zámek Ohrada, kde se v průběhu dne zúčastnily bohatého programu Národních mysliveckých slavností.
Bylo to historicky první novodobé setkání setkání žen - myslivkyň na území naší republiky, aktivity se budou jistě dále rozvíjet a je v zájmu obou stran, aby se vyměňovaly praktické zkušenosti. Navíc se rýsuje možnost obdobné spolupráce s myslivkyněmi z Horního Rakouska, čímž by vznikl velmi zajímavý a jistě myšlenkově plodný mezinárodní trojúhelník.
Podrobnější informace a rozhovory přináším na jiném místě, v každém případě mi ale při cestě z Bechyně vytanula na mysli myšlenka, že je sice velkou zásluhou jihočeských žen, že vůbec vznikla taková spolupráce mezi ženami a že byl v relativně krátké době založen ženský spolek Diana, ale že naše republika je natolik malá, že by bylo asi vhodné konstituovat ženské myslivecké hnutí celorepublikově. Sám znám mnoho žen, které aktivně vykonávají myslivost, více těch, které jsou aktivní a činorodé a přinášejí české myslivosti prospěch. Co vy na to, české myslivkyně? Napište do redakce váš názor, vyjádřete svůj případný zájem o zapojení se do ženského hnutí. Jak se dočtete na jiném místě, připravuje se na září další setkání žen v zeleném a já mohu předem za redakci slíbit, že rád vyslyším vaše názory, připomínky a hlavně návrhy, jak více ženy v myslivosti podpořit, propagovat, jsem připraven vám ženám dát prostor na stránkách časopisu nebo na webových stránkách. Tak co dámy, budeme spolupracovat?


České ženy v zeleném zastupovala na jednání v Bechyni Věra Borkovcová, jednatelka OMS Tábor, zakladatelka ženského spolku Diana. Jelikož sama s referátem nevystoupila, požádal jsem jí o několik základních informací.
Nejprve se prosím představte z toho mysliveckého pohledu.
Dělám aktivně myslivost od dětství, přes třicet let jsem v základní myslivecké organizaci. Znám problematiku sdružení, znám problematiku okresního mysliveckého spolku, kde už pracuji 15 let jako jednatelka. Proto si i myslím, že mohu vcelku objektivně vidět postavení žen české myslivosti.
Jaký je tedy z vašeho pohledu význam sdružování žen - myslivkyň?
To, aby se ženy provozující myslivost, sdružovaly, jistě svůj význam má. Já sama jsem si situaci sondovala už několik let zpátky, zda by měly vůbec zájem, zda by se chtěly sdružit v nějakém ženském spolku. Realita je taková, že plno žen si udělá myslivecké zkoušky, ale někdy se těžko prosazují v praktické myslivosti. Každá z nás má nějakou možnost, někdo má znalosti a možnosti v kynologii, jiná má zájem o sokolnictví, zajímáme se i o střelbu. Hodně žen se chce věnovat práci s dětmi, organizování dětských dnů a přednáškám ve školách.
To už plno žen ale přece dělá i tak?
To ano, dělá, ale chceme všechny takové aktivity žen posunout na vyšší úroveň. Chceme také organizovat společné exkurze a výlety žen, třeba do významných obor, chceme se jako ženy více vzdělávat, chceme si více vyměňovat zkušenosti a praktické rady. A je přece jen něco jiného, když se ženy sejdou a popovídají náhodou třeba na honu či jiné akci od toho, kdy si domluví konkrétní místo, program, vytvoří si prostor a čas pro výměnu názorů.
Jste zakladatelkou asi prvního novodobého spolku českých žen myslivkyň. Zde v Bechyni je to asi první větší prezentace na veřejnosti. Jak byste spolek čtenářům Myslivosti představila?
Ženský spolek Diana se sešel poprvé na ustavujícím setkání 15. 6. s tím, že už máme schválené stanovy, máme už logo a znak. Na první setkání přišlo celkem 45 žen. Máme už i mediální mluvčí a dokonce i zahraniční mediální mluvčí, připravujeme webové stránky. Zatím ale zvažujeme, jak razantně vyjít na veřejnost, jestli zatím nezůstaneme trochu pod křídly jihočeské ops nebo se rozvineme celorepublikově. Chceme naši činnost pořádně zpropagovat, chceme psát o ženských zbraních, kynologii, módě, vaření, i o vzdělávání mládeže a propagaci myslivosti mezi nemysliveckou veřejností. Zatím je to spíše prvotní nadšení, věřím, že nám všem vydrží, v září budeme mít první velké pracovní setkání. Tam probereme detailně všechny možnosti a rozhodneme se jak dál.

Jak jsem již napsal na jiném místě, budou-ly mít ženy zájem, jsou jim stránky Myslivosti k dispozici a jistě rádi přineseme informace o ženách a pro ženy. Zájemkyně o aktivní členství ve spolku a nebo jen o základní informace se mohou hlásit na adrese OMS Tábor, Koželužská 140, 390 01 Tábor, tel: 381 253 123 nebo mail Info@omstabor.cz


Při setkání v Bechyni jsem nemohl nevyzpovídat také prezidentku bavorského fóra myslivkyň paní Renate Weber. Sympatická magistra - majitelka soukromé lékárny, aktivní myslivkyně, v typickém bavorském durndlu - vystoupila jak s referátem, tak ochotně odpověděla na několik mých doplňujících otázek

Kdy vzniklo bavorské Jägerinnenforum?
Bavorské fórum myslivkyň existuje již 12 let. Před čtyřmi lety mi předchůdkyně předala svou funkci ze zdravotních důvodů. Byla jsem jmenována Bavorským mysliveckým svazem.
Takže Jägerinnenforum je oficiální složkou bavorského mysliveckého svazu? Kolik má fórum členů?
Automaticky je každá členka Bavorského mysliveckého svazu také členkou fóra myslivkyň. V současné době je v Bavorsku 46 000 myslivců a takto organizováno je 2700 žen. U nás je dnes asi desetiprocentní zastoupení žen při mysliveckých zkouškách. Zhruba 2000 žen je aktivních a pracují pro ženské fórum pravidelně. Fórum je rozděleno na sedm krajů. Zástupkyně fóra jsou voleny v jednotlivých krajích a okrscích, scházejí se pravidelně na svých setkáních i schůzích. V každém kraji je jedna zástupkyně, která vše řídí a organizuje v rámci svého kraje. Spolupracujeme velmi úzce třeba se zemskými sdruženími žen.
Jaký je věkový průměr a původní zaměstnání členek?
Věkový průměr je asi 45 - 50 let. Co se týká povolání, tak jsou zde zastoupena všechna. Od gynekoložky až po důchodkyni.
A všechny členky jsou aktivní myslivkyně? Nebo musí být?
Zhruba 85 % našich členek opravdu aktivně a pravidelně vykonává myslivost, pracují v honitbách a aktivně se podílejí na myslivecké činnosti. Některé ženy mají dokonce samy pronajatou honitbu. Dělají vše, od péče o zvěř až po přímý prodej zvěřiny. Máme dveře otevřené jak pro aktivní lovkyně, tak ale i pro sympatizantky myslivosti. Členky například loví společně a nebo se zvou navzájem na lovecké akce. Jsou v telefonickém spojení. Já jsem například z oblasti, kde se loví drobná zvěř a teď se díky přátelským pozváním dostávám do styku s vysokou zvěří.
Kolik členek je z města a kolik z venkova?
Většina z nich je z venkovských oblastí.
Jaké jsou hlavní směry aktivit ženského fóra v Bavorsku?
Myslím, že to je závislé na tom, co je zálibou a zájmem každé zástupkyně kraje. Já se například věnuji práci s mládeží. Snažím se mladým vštípit principy myslivosti. Myslivost je především o sebevzdělávání a tady ta možnost je. A také vzdělávání druhých, předávat dál myslivosti prospěšné myšlenky. A to platí i pro muže. Například příští týden bude seminář o jelení zvěři, kterého se samozřejmě zúčastní i ženy myslivkyně, které nemají ještě zkušenosti s jelení zvěří. Takže takhle se informace mohou šířit dál. V řadě oblastí se ztrácí povědomí o životním prostředí. Naše mládež se odcizuje přírodě, nevědí třeba, že se musejí okopávat brambory, porážet hospodářská zvířata a také lovit zvěř a ryby. Všechny přírodní produkty jsou přitom obnovitelnými zdroji.
Takže máte třeba i svá ženská školení a semináře?
My nejen společně lovíme, navzájem se zveme na akce, navzájem se školíme jak třeba ošetřovat zvěřinu, děláme si třeba dámské tréninky brokové střelby, je to lepší než společně s muži. Dělali jsme ale třeba i kurzy práce s motorovou pilou, školíme se o bezpečnosti a předcházení úrazům při lovu, naše členky lesačky nám vysvětlují základy lesnictví, je prostě celá řada aktivit, kde se mohou ženy nejen uplatnit, ale i vzdělávat. Například si pozveme řezníka a on nám ukáže, jak nejlépe zpracovat a naporcovat zvěřinu. Samozřejmě nezapomínáme na typicky ženské módní přehlídky. Ukazujeme, že se dají v módě pořád zhodnotit tradiční materiály jako jsou liščí, kuní a tchoří kožešiny, kůže, grandle a jiné materiály. Máme řadu kulturních aktivit, pořádáme myslivecké slavnosti v rámci měst a okrsků. Prodáváme třeba zvěřinu, věnujeme se třídám dětí. Podporujeme akce dětských domovů, sbíraly jsme ale i peníze na opravu kostela. Máme snahu třeba zvýšit spotřebu zvěřiny, chceme přivést mladé matky k plotně a ukázat jak připravovat moderní dietetická jídla ze zvěřiny. Staráme se také o tvorbu krajiny, ozelenění, obnovujeme studánky. Ukazujeme také dlouholeté myslivecké tradice a kulturu myslivosti, myslivecké umění. Velmi důležitá je publicita v tisku a médiích, spolupracujeme proto pravidelně s redaktorkami odborných, módních i lifestylových časopisů.
Zmínila jste, že vaší aktivitou je práce s mládeží. Jaké v tomto směru máte úspěchy?
Každý myslivec má sice své vlastní komplexní vědění, ale nemusí být automaticky dobrý pedagog. Jedna z našich členek je pedagožka, která sama vzdělává pedagogy na školách, takže ta může nejlépe prezentovat, jak pracovat s mládeží, jak jí oslovit. My nemůžeme nechat výchovu mladé generace jen učitelům nebo zeleným aktivistům, musíme sami aktivně oslovovat mladé. Já sama třeba vedu skupiny dětí, chodíme do lesa s dětmi ze základních škol, vím, že děti mají dnes velké neznalosti o přírodě. Ony dokonce ani do lesa mnohokrát nepřijdou a neznají jelena či srnce. Mléko mají v tetrapakovém obalu, kráva je pro ně fialová, řízek se vyrábí podle nich v továrně atd. Propojujeme proto učitelky myslivkyně všech typů škol, školíme se jak k dětem přistupovat. Každá hodina ve prospěch myslivosti stojí za tu námahu a starost.
Jaká je přes hraniční spolupráce? Probíhá pouze s námi, s Českou republikou?
Setkání zde v Bechyni je plodné pro obě strany, čeští a bavorští lovci mají mnoho společného, já osobně tu už lovila před asi 15 lety, české myslivce znám jako zastánce tradic a chovu zvěře a dnes máme první možnost seznámit se s českými myslivkyněmi. Chceme poznávat myslivost v jiných zemích. Máme dobré kontakty se švýcarskými myslivci, protože tam je jiný systém lovu a to je pro nás velice zajímavé. Tím pádem se můžeme kriticky podívat i samy na sebe. Kontakty máme také v Rakousku. Dělali jsme třeba s lovkyněmi z těchto zemí zábavný sportovní zimní biatlon s laserovou střelnicí, zdokonalili jsme se jak ve střelbě, tak v kondici a rádi bychom pozvali na příští ročník i české ženy.
Většina mysliveckých témat platí a je diskutována i přes hranice. V přeshraniční spolupráci se můžu daleko víc naučit, víc poznat. Naší šancí je společná solidarita, kterou zajistíme budoucnost myslivosti. Musíme být bdělí a reagovat na problémy, které přicházejí a přicházet budou i v budoucnosti. Musíme pracovat s mládeží, aby děti neseděly pořád jen u počítače. Pro mě je šokující, když zjistím, kolik dětí vůbec ještě nebylo v lese. A to jsou budoucí voliči, kteří budou v blízké budoucnosti rozhodovat o osudu celé země, tedy i myslivců. Na učitele se nedá spoléhat. Mládež nemůžeme nechat jen tak, musíme se samy snažit na ně působit. Je celá řada myslivců, kteří se do této činnosti také zapojili, to není jen výsada žen.
Jaké budou v nejbližší době aktivity ve spolupráci s českou myslivostí?
V prvé řadě samozřejmě musíme navazovat kontakty, vzájemně se zvát na různé akce vzájemně se poznávat. Pro začátek je to velmi důležité setkání, nedá se asi čekat, že dnes bude výstupem celá řada konkrétních pozvání, akcí a aktivit. Je to prostě jen dobrý start a základ a nyní už závisí na aktivitě jednotlivých členek, jak se ke spolupráci postaví. Za nás v Bavorsku mohu konstatovat, že máme oporu a hlavně plnou podporu ze strany Bavorského mysliveckého spolku, u vás v Čechách je to zatím jen na úrovni přeshraniční spolupráce v rámci Jihočeského kraje, ale jistě se i českým ženám podaří získat podporu ze strany celostátní myslivecké organizace. České ženy myslivkyně si jistě podporu zaslouží a jistě budou tak jako v Bavorsku přínosem pro obhájení pozice myslivosti a myslivců v moderní společnosti
Ještě snad na závěr bych vás požádal o představení se českým čtenářům Myslivosti. Jaké jsou vaše osobní myslivecké zájmy a aktivity?
Studovala jsem farmacii, jsem lékárnice a mám svou vlastní lékárnu. Nejraději mám hony na drobnou zvěř. Už v deseti letech jsem chodila jako honec. Můj otec také lovil, já jsem také z lovecké rodiny, ale maminka nelovila. Rodiče mě vždy podporovali. Já jsem se zvěřinou vlastně vyrostla. Mám tři syny, kteří také loví a mám také loveckého psa, labradora. V mé honitbě nemám jelení zvěř. Proto můj dosavadní největší lovecký zážitek byl lov jelena ve Skotsku. Nebyla to sice významná trofej, ale zážitek úžasný. Je to velice krásný druh lovu.


Jednání v Bechyni byl celou dobu přítomen také člen prezidia Bavorského mysliveckého svazu Rainer Kastl. I jeho jsem se zeptal na několik informací o ženském hnutí v Bavorsku.

Já jsem členem prezídia a dnes jsem zde jako pověřenec Bavorského mysliveckého svazu pro bavorské fórum myslivkyň. Před několika lety vznikl tento spolek v rámci naší myslivecké organizace, aby prezentoval myslivost u žen. Oficiálně mohou být členkami fóra, a také se jimi automaticky stávají, jen členky mysliveckého svazu Bavorska. Ale dámy propagují myslivost i mimo řady Bavorského mysliveckého svazu a tím pádem se k tomuto hnutí přidružují i ženy, které nejsou myslivkyně. Tyto dámy ale nejsou oficiálními členkami fóra. Přidružují se, spolupracují s řádnými členkami a zúčastňují se také jejich akcí.
Bavorský svaz podporuje ženské fórum taky finančně?
V určitém rozsahu ano. V rámci rozpočtu celého svazu je určitá částka také přidělena různým organizacím, které podléhají pod Bavorský myslivecký svaz a Jägerinnenforum je jednou z nich.
Jaké je z vašeho pohledu člena prezídia hlavní poslání fóra myslivkyň v rámci celého mysliveckého svazu?
Náš svaz v politice zastupuje myslivce, lobbystická práce v politice je jedním z hlavních úkolů. Zastupujeme ale i zemědělce, lesníky apod. Snažíme se prostě vytvořit podmínky, aby myslivost v Bavorsku co nejlépe fungovala. A logicky se proto nabízí spolupráce a vzájemná pomoc po linii čistě ženské, ženy přece tvoří více než polovinu naší společnosti. Pohled na myslivost se musí změnit. Dnes je tam příliš starých, kteří moc neumějí reprezentovat myslivost. Je potřeba nového ducha. A ženy myslivost zjemňují. Pouze mužské zastoupení působí příliš agresivně. Ženy dokonce působí mnohdy věrohodněji a snadněji boří bariéry. Neustále existuje předsudek, že myslivci vraždí pro zábavu a proti tomuhle ženy nemusí bojovat, protože s tím nejsou spojované, Z veřejnosti si sotva někdo představí pod tímto ženu. Vždy jsou to muži a zvlášť starší. Ženy jsou tím pádem lepší i v jednání s úřady. Jsou takovým prostředníkem.
Proto máte jako jediný zemský myslivecký svaz v Německu funkci oficiální královny myslivosti. Jaká je tedy funkce či smysl instituce myslivecké královny Bavorska? A jak často je královna volena, kdo jí vybírá?
Tato královna je zvolena již podruhé. Je tedy v druhém funkčním období a volí se jednou za dva roky. Ona je zvláštní reprezentantkou celého Bavorského mysliveckého svazu. Prezentuje myslivost. Je to mladá, dynamická dívka. Má velký úspěch. Vybrala jí porota, která měla na výběr z více slečen, které se předtím přihlásily. Letos byly kandidátky představeny na sjezdu svazu a potom vybírala porota. Nejedná se ale jen o vzhled, ale i o to, jak uchazečka vystupuje, jaké má chování, musí to být osobnost, aby dobře reprezentovala myslivost. Není to jen panenka na okrasu. A zároveň musí být ochotná věnovat myslivosti hodně času. Královna prezentuje myslivost i vůči nejvyšší politice, účastní se i různých jednání. A dojem, jakým působí, je velice důležitý. Ona tím vlastně vytváří jakousi image myslivosti.
Zastavme se ale ještě u příhraniční spolupráce. Jak ji hodnotíte?
V rámci otevírání Evropy, v rámci vytváření Evropy jakožto jednoho regionu, je naše přeshraniční spolupráce velice důležitá a nutná. Nejenom proto, že zvěř přechází přes hranice, ale i z hlediska myslivecké kultury, poznávání se navzájem a sbližování lidí. Myslivost musí čelit stále většímu tlaku společnosti, o to více musíme být aktivní a spolupracovat mezinárodně. Z podnětu našich nejvyšších činitelů a zásluhou jak vašeho ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a ministra Cyrila Svobody, tak i zásluhou jihočeských představitelů, jsme se již dvakrát setkali na půdě Bavorska, dnes máme první oficiální setkání na jihočeské půdě. A je jen dobře, že prostřednictvím je setkání českých a bavorských žen, o to je to hezčí a milejší důvod pro setkání. Myslím, že je před námi celá řada možností a nabídek na spolupráci, tak jako zvěř nezná hranice, tak i problematika myslivosti je stejná v Čechách i v Bavorsku, vždy jsme k sobě měli velmi blízko. Věřím, že díky aktivnímu přičinění pánů Chmela, Urbance a Vodňanského povýšíme naší spolupráci na činnost prospěšnou pro myslivce na obou stranách hranice, že se více zapojí do spolupráce i vaše celostátní myslivecká organizace.


Říká se to nejhezčí na konec, takže dejme na závěr slovo bavorské královně myslivosti. Stále usměvavá a sympatická studentka Suzanne Schmidt je ve svém mladém věku evidentně mediálně zkušenou osobností a velmi ochotně odpověděla na několik mých otázek.

Jak jste vlastně královnou byla zvolena co tomu předcházelo?
Ucházela jsem se o tuto funkci a byla jsem zvolená komisí Bavorského mysliveckého svazu, oficiálně korunovaná jsem byla na veletrhu Jagen und Fischen v Mnichově. Už jsem historicky druhá královna, volební období je dvouleté a já působím tedy už ve druhém období. Jelikož jsem také aktivní trubačka, před třemi lety jsem se zúčastnila poutní cesty bavorských trubačů do Říma, kde jsem jim asi padla do oka. Byla jsem oslovena, jestli bych se ucházela o tuto funkci a prostě jsem souhlasila.
Jako královna jste speciální velvyslankyní Bavorského mysliveckého svazu?
Ano, já reprezentuji Bavorský myslivecký svaz. Často doprovázím prezidenta, profesora Fockeho. Takže se zúčastňuji nejrůznějších akcí, například předávání cen, hubertských mší, asistuji při vyhlášení závodů, memoriálů a zkoušek. Pan prezident mě samozřejmě nebere s sebou vždy, ale například k ministrovi, při jednáních s jinými zájmovými svazy, s politickými stranami, s poslanci apod.
Jste z myslivecké rodiny?
Maminka, tatínek, bratr, dědečkové, všichni jsou myslivci. Mám psa německého krátkosrstého ohaře a také chovám fretky. Mojí zálibou je lov fretkováním.
Jakou školu studujete?
Je mi 20 let a studuji pedagogickou školu. Ještě nemám vybraný obor, ale pravděpodobně si vyberu obor pro základní školy.
Co se vám na lovu a myslivosti líbí?
Hodně lidí vidí v myslivosti jen zabíjení zvířat. Zvláště moji vrstevníci si spojují myslivost se zabíjením zvířat a kolikrát se mě ptají, jak můžu reprezentovat tohle zabíjení. Právě proto se snažím zdůraznit a ukázat, že myslivost není zabíjení, ale především péče o zvěř, práce se zvěří, s přírodou. Chodím také na lov, jsem aktivní lovec. A také jdu ráda jen tak do přírody a vše pouze pozoruji.
Co byl váš největší lovecký zážitek?
To bylo letos 1. května. Několik dní předtím jsem uviděla silného srnce, ale nestřelila jsem ho. Šla jsem domů, vyprávěla jsem o tom tatínkovi a tatínek se podivil, že jsem nestřelila. Dva roky předtím jsem tohoto srnce pozorovala, otec ho poté přivábil, srnec přiskočil a já ho střelila. To byl pro mě zážitek, protože to byl proces, proces postupného poznávání a obeznávání. Mně by se totiž vůbec nelíbilo, kdyby mě někdo pozval tam, kde to neznám, kde by mě přivedli k srncovi a nechali by mně ho střelit. Ulovení přece musí být až završením dlouhodobějšího procesu, završení práce a starostí v určité honitbě. A protože to byl můj první dobrý srnec, nechala jsem si ho vypreparovat. Jelena jsem ještě nestřelila. Jinak ale aktivně lovím, zajíce, králíky, kachny, divoké prase, to vše jsem střelila.
A umíte připravit zvěřinu?
Ale ano, ale nedělám to úplně sama, protože vše sama nezvládnu, ale pomáhám tatínkovi. Například bych sama nezvládla ulovenou zvěř transportovat z lesa. To potom zavolám tatínkovi a ten mi pomůže.