Časopis Myslivost

Výměna názorů se stala tak intenzivní, že doposud zcela neznámí lidé ze všech koutů republiky zatoužili poznat se osobně. Slovo dalo slovo a prostřednictvím webových stránek jsme se vloni domluvili na prvním setkání, opravdu bylo moc milé a zajímavé poznat skutečné tváře těch, kteří doposud jen psali na web své příspěvky. Rok je někdy dlouhá doba, ale nám od srazu uběhl nějak rychle.
Je tu opět červnový víkend a náš plánovaný druhý sraz v Roudné. V Roudné proto, že se nám tu líbí a je to i svým způsobem takové dobré místo a střed naší vlasti. Během pátečního sychravého odpoledne se sjížděli chlapi se svými manželkami, družkami nebo přítelkyněmi i se svými čtyřnohými kamarády od Krušných hor, Šumavy přes Polabí, Vysočinu i z různých koutů naší Moravy, aby se opět mezi sebou viděli, pohovořili, ale hlavně zvědaví na naplánovaný a slíbený program, který měl být letošním překvapením od našeho hlavního organizátora tohoto srazu, táborského rodáka Pavla Konvaliny alias Dakslkopova.
Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách a postupně, jak kdo přijížděl, jsme se scházeli a s úsměvem vítali s ostatními u připraveného ohně. Na páteční večer měl pro nás Daksl pozvaného prvního hosta, mladou slečnu Petru Hanzlíkovou ze Zálší u Veselí nad Lužnicí, která jako diplomovaný rytec zbraní jeho pozvání přijala, pobesedovala s námi a ukázala nám kolekci svých ryteckých prací, krásně zdobených zbraní a nožů. Slečna s úžasným talentem, citem a nadáním, nad kterým se nám všem tajil dech.
S přibývající tmou jsme seděli okolo ohně, popíjelo se vínko, které přivezli chlapi z Moravy, opékaly se špekáčky a začaly se vyprávět různé příběhy, historky a to, co se vlastně za ten celý rok odehrálo nového. Protože na tento sraz přijely i nové tváře, proběhlo známé seznamovací okolo, kde měl každý prostor o sobě říci několik vět. Představit se ostatním a z kterého kouta republiky vlastně přijel, jak dlouho dělá myslivost, v jaké honitbě, v jaké zvěři, na co se v myslivosti zaměřuje - na kynologii, střelectví, chovatelství nebo na lapání dravé zvěře, na práci s dětmi a na činnosti okolo ochrany přírody apod.
Poslední slovo měl DaksI, ve kterém všem kromě jiného představil naplánovaný program na sobotní den, který byl velice rozsáhlý a časově "našláplý". I když páteční večer byl chladný a občas sprchlo, tak někteří tahouni opět vydrželi sedět u ohně do skorých ranních hodin. Ráno jsme se probouzeli do nádherného slunného dne s vůní dršťkové polévky a měkkého čerstvého pečiva, se kterou tam nad ohněm chlapi míchali a ohřívali jí všem k snídani. No byla to bašta, která všem bodla. Neměla chybu.
Kolem desáté hodiny mezi nás přijel kroužek trubačů pod vedením tech. ředitele Lesy Tábor a. s. Ing. Stanislava Vyhnala. Ing Vyhnal nám velice poutavě vyprávěl počátky vzniku tohoto kroužku. Vyprávěl o dětech zapálených do myslivosti, které projevily zájem naučit se hrát lovecké signály a hlaholy na B lesnice a pod vedením pí. učitelky Šárky Kvičínské ze ZUŠ Sezimovo Ústí tak vznikla první čtyřčlenná skupina dětí, které v samých začátcích vděčí za pomoc a podporu trubačům od firmy Lesy Tábor a. s.. Děti postupně zahajovaly různé myslivecké plesy na Táborsku, myslivecké akce při Okresním mysliveckém spolku Tábor a zaujaly natolik, že od roku 2005 jsou pod křídly OMS Tábor. Dnes zahajují veškeré myslivecké akce pořádané v regionu, troubí u zahajování kurzů uchazečů o první lovecký lístek a u zkoušek z myslivosti. Lovecké fanfáry také zaznívají na všech kynologických, střeleckých i ostatních společenských loveckých akcích, na Zlaté srnčí trofeji a tím stále více pronikají tyto tradice spojené s loveckou hudbou do praxe i v různých mysliveckých sdruženích. Děti z trubačského kroužku se umisťují na pěkných předních místech v republikových i mezinárodních soutěžích trubačů.
Poté nám děti zatroubily. Fanfáry a lovecká hudba se rozléhala v kempu a nesla se lesy nad Roudnou.
Jarda Miňha pomalu začal ořezávat pečené selátko a zval účastníky na první porce. S dětmi jsme poseděli, popovídali si, poděkovali jim za krásné a poutavé vystoupení a popřáli jim a celému kroužku trubačů výdrž a lásku k tomuto koníčku a samozřejmě ať se jim i dále daří jako doposud.
Odpoledne jako další Dakslovi hosté přijali pozvání chlapi z OMSu Tábor, konkrétně Miloš Vlach, znalec v oboru zbraní a střeliva, lektor myslivosti a předseda střelecké komise při OMS Tábor, se kterým jsme velice zajímavě podiskutovali a probrali veškeré žhavé a často propírané záležitosti a dotazy z této oblasti.
Společně s ním přijel mezi nás také Zdeněk Hron, předseda MS Slapy, kynolog a člen myslivecké komise při OMS Tábor. Přivezl nám ukázat obrovské množství srnčích shozů, které nasbíral v honitbě za svůj život a čas strávený v lese. Zajímavé bylo jeho povídání a poznatky o vytvoření jakéhosi úsudku o chovatelské kvalitě srnčí zvěře podle hmoty paroží a podle těchto nalezených shozů v honitbě. Jeho praktické zkušenosti a zážitky s lovem a chytáním kun, na které je zřejmý specialista nám mnohým otevřely ústa.
S nimi přijel i jejich kolega a kamarád, kynolog, lesník a oborník městských lesů města Tábora Ing. Milan Kalafut. Čas rychle běžel a plánovanou prohlídku obory jsme už bohužel u něho nestihli, neboť hosté ještě museli odjet na myslivecký den MS Slapy.
Chvíli po jejich odjezdu nás navštívil sokolník Karel Šlechta, který nám velice poutavě vyprávěl o svém koníčku a o sokolnictvím jako takovém, o jeho vzniku, kořenech, významu a jeho místě v dnešní době a sokolnice Hannach Melcerová, která je se svými dravci zaměstnaná na letišti v Plané u Českých Budějovic. Předvedla nám své dravce, káně Harrisovo a raroha v akci. Bylo to moc pěkné, každý z nás si mohl vyzkoušet přivolání a přílet dravce na ruku. S prvním proletem dravce nad vsí a zapískáním se mezi nás na louku začaly na kolech sjíždět děti snad z celé Roudné, aby na vlastní oči viděli, co zde děje. Za chvili nás byla plná louka a Hannach nestačila odpovídat na všechny zvídavé otázky, které se na ní sypaly ze všech stran. S trochou netrpělivosti a obav jsme očekávali návrat raroha, který po vypuštění vystoupal do výše, ztratil vysílačku a zmizel nám z dohledu za lesem. Naštěstí vše dobře dopadlo a dravec se asi po hodině vrátil živý a zdravý, to jsme si oddechli, hlavně Hannach.
Jarda ořezával poslední kousky selátka a zval všechny k ohni. Po náročném a teplém dni se na nás začínala projevovat únava po probdělé noci a po nějakých těch sklenkách dobrého vína a piva.
Jirka Gabriel už viděl nad ohněm nutrie, které přivezl a naložil na večerní opékání. S Jardou je odborně připravili, potírali a jejich vůně vytahovala unavené spáče ze zálehu. Během chvíle jsme zase všichni seděli okolo ohně a diskutovalo se dál.
V neděli nás opět vítalo nádherné slunné ráno. Přestože červnové počasí bylo od samého začátku chladné a deštivé, tak nás asi Sv. Hubert vyslyšel a na ten náš víkend nám objednal počasí, v které jsme snad ani nevěřili.
Čas běžel a pomalu nastával ten okamžik balení, loučení a odjezdů domů.
Sraz se nám povedl, vyšlo pěkné počasí a hlavně byl velice zajímavý díky Dakslovým hostům. Všichni víme, co to obnáší zorganizovat nějakou akci s lidmi, hosty a tak, aby to tzv. klaplo. Myslím si a troufnu si jménem všech říci, že to klaplo a že to bylo Pavle, jak říkáš, "Echt Gold". Patří Ti Pavle Konvalino za to od nás všech dík.
Velký dík bych také chtěl za nás všechny vyslovit všem hostům, které vážili svůj osobní čas a cestu k nám na náš sraz a přijali Dakslovo pozvání. Děkujeme vám a rádi jsme vás všechny poznali. Dík od nás samozřejmě patří chlapům, kteří se starali o naše hladové žaludky, aby bylo co jíst a pít. Podle svých možností věci zajistili a dovezli. Chlapi, díky za pečínky, Rudo Tobě za dobré pivo, Romane Voříšku za vuřty a vám chlapi z Moravy za víno!
Byl to pro nás moc pěkný víkend, strávený mezi kamarády myslivci , dnes už i s přáteli a s lidmi se stejnou zelenou krevní skupinou, prostě takové naše druhé myslivecké sdružení. Chlapi! Tak zase za rok ahoj!
I Pavel Konvalina alias Dakslkopov chce touto formou osobně poděkovat všem lidem, kteří obohatili sraz svými zkušenostmi, ukázkami a svojí prací a přijali jeho pozvání na náš sraz. Příteli Miloši Vlachovi, kterého si nesmírně váží a který mu podal přátelskou ruku, když předváděl svého prvního psa v Čekanicích, Zdenovi Hronů, člověku, který se nikdy k němu netočil zády a naučil ho, že myslivost není jen o střílení. Díky všem, dnes již také přátelům, kteří nám svojí účastí velice pěkně obohatili ten náš sraz.