Slovitelnost srnčí zvěře v jednotlivých typech honiteb
yslivost 8/2009, str. 10 RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.
U srnčí zvěře můžeme v poslední době pozorovat poměrně výrazný nárůst její slovitelnosti, a protože výše lovu vždy úzce souvisí s početností, nebo také populační hustotou zvěře, můžeme konstatovat, že stavy srnčí zvěře se zvyšují. O příčinách, vedoucích k tomuto jevu, zvláště u polní srnčí zvěře, jsem již informoval v předchozích sděleních (Myslivost 8/2006, str. 54, 6/2007, str. 55 a 7/2009, str. 24).
Původním biotopem srnčí zvěře byly lesní komplexy a prvé zmínky o dlouhodobém pobytu srnčí zvěře v otevřené zemědělské krajině se začaly objevovat na konci třicátých let minulého století. K pohybu v hustých lesních komplexech, mlazinách apod. má srnčí zvěř přizpůsobenou stavbu těla, které je štíhlé s relativně dlouhými běhy, paroží nepřesahuje šířku těla, pobytu v houštinách je přizpůsobeno i chování, vytváření teritorií, značkování apod. Zvláště současný systém zemědělské činnosti srnčí zvěři velmi výrazně nahrazuje husté lesní krytiny a pro srnčí zvěř se polní oblasti stávají velmi atraktivním a vhodným životním prostředím. Pokusil jsem se na příkladu Pardubicka zjistit, jak se na navyšování stavů podílejí jednotlivé typy honiteb.
Podílem plochy lesní krytiny ve výměře honitby definujeme honitby na polní (do 20 % stromového pokryvu ve výměře), smíšené (lesní porost zahrnuje plochu mezí 20 až 80 % výměry ) a lesní (komplex lesa přesahuje 80 % výměry honitby). Hodnocení bylo provedeno od roku 1988 do současnosti.
Sumarizoval jsem plochu všech honiteb spadajících do daného typu a stanovil celkovou výměru polních, smíšených a lesních honiteb a celkovou slovitelnost srnčí zvěře přepočítal na 1000 ha plochy (graf č.1). Jak je patrné, nejvyšší slovitelnost na 1000 ha vykazují honitby lesní, kromě poklesu mezi roky 1993 až 1999, se roční slovitelnost pohybovala okolo 30 kusů/1000 ha.
Ve smíšených honitbách, opět kromě poklesu ve stejném časovém úseku jako u lesních honiteb, se roční odlov pohyboval okolo 18 kusů/1000 ha s tím, že po roce 2000 se zvýšil nad 20 kusů/1000 ha.
Výrazně odlišný výkaz roční slovitelnosti vykázaly polní honitby. Prakticky až do roku 2002 byla u nich proti ostatním honitbám roční slovitelnost nejnižší a pohybovala se okolo 15 kusů/1000 ha. V následujících letech nastal ale výrazný vzestup slovitelnosti, takže na konci sledovaného období její výše dosáhla téměř stejné hodnoty, jako u lesních honiteb.
Provedl jsem současně i vyhodnocení průměrné roční slovitelnosti srnčí zvěře na honitbu (graf č.2). Podobně jako u předchozího ukazatele, na začátku sledovaného období byla nejvyšší průměrná roční slovitelnost v lesních honitbách a nejnižší v polních. Pokles slovitelnosti na honitbu v polovině devadesátých let minulého století byl opět patrný pouze v lesních a smíšených honitbách, po roce 2000 se výše slovitelnosti na honitbu u obou těchto typů honiteb zvýšila na přibližně stejnou hodnotu okolo 27 kusů. V polních honitbách se do roku 2002 průměrně ročně lovilo na honitbu okolo 15 kusů srnčí zvěře a následně se slovitelnost prudce zvýšila, takže na konci sledovaného období dosáhla slovitelnost na honitbu ve všech typech honiteb prakticky stejné výše.
Z ukazatelů slovitelnosti, jak na plochu, tak i na honitbu, jasně vyplývá, že na navyšování složitelnosti, a tím i stavů srnčí zvěře, se nejvíce podílejí polní honitby, tzn. že nejvyšší nárůst početnosti srnčí zvěře nastal v zemědělsky obhospodařované krajině. Naopak v lesních komplexech se slovitelnost, vyjádřená jak na plochu, tak na honitbu, nezměnila, což vede k závěru, že populační hustota lesní srnčí zvěře se udržuje na stejné úrovni.
Optimální skladba srnčí populace je dána vyrovnaným poměrem pohlaví dospělé zvěře, zvěř nedospělá, srnčata, by měla tvořit necelou jednu třetinu populace. Ve stejném poměru by měl být plánován i prováděn také její lov, tzn. 36 % srnců, 36 % srn a 28 % srnčat (Nečas: Srnčí zvěř, SZN 1975).
Vyhodnotil jsem v jednotlivých typech honiteb poměr lovu srn ku srncům, ideální index by měl být 1,00. Při všech nižších hodnotách se loví výrazně více srnců než srn. Tento poměr slovitelnosti je vynesen na grafu č. 3., navíc celé sledované období jsem rozdělil, pro snadnější hodnocení, na tři přibližně stejné časové úseky. V lesních honitbách, prakticky po celé hodnocené období, výše lovu srnců výrazně přesahuje lov srn, v prvém i druhém časovém úseku dosahuje index hodnoty okolo 0,78, v posledním časovém úseku se slovitelnost srn mírně zvýšila a index se přiblížil hodnotě 0,90. Výrazně nižší slovitelnost srn proti srncům byla zjištěna ve smíšených honitbách v prvém časovém úseku, potom se slovitelnost srn zvýšila natolik, že v poslední časovém období se již vyrovnala hodnotám v lesních honitbách.
Také v polních honitbách v prvém časovém úseku slovitelnost srnců výrazně přesahovala lov srn, ve druhém ale již dosáhla hodnot odpovídajících poměru slovitelnosti u ostatních typů honiteb na konci sledovaného období. Od roku 1998 se v polních honitbách již pravidelně lovil prakticky stejný počet srnců jako srn, tedy ideální poměr lovu, při kterém by se populace měla udržovat na neměnné výši. Z výsledků jasně vyplývá, že na začátku devadesátých let minulého století se lovilo výrazně méně srn, což vedlo k navyšování stavů srnčí zvěře a navíc k narůstání početnosti mladé zvěře v populaci.
V lesních a smíšených honitbách sice postupně docházelo ke zvyšování lovu srn, ale vždy převažoval lov srnců, takže srnčí populace neustále mírně narůstala, a je velmi pravděpodobné, že nadále často migrovala do zemědělsky obhospodařované krajiny. V polních honitbách zvýšení lovu srn nastalo daleko dříve a v posledním časovém úseku je dokonce jejich lov s lovem srnců vyrovnaný nebo dokonce vyšší. Přesto, jak je patrno z prvých dvou grafů, stavy srnčí zvěře v polních honitbách neustále prudce narůstaly, což může způsobovat jednak přetrvávající přebytek srn v populaci z dřívějších let, ale také i neustálá migrace srnčí zvěře z lesních komplexů do polních oblastí.
Vyhodnotil jsem také procentuální výši slovitelnosti srnčat z celkového lovu srnčí zvěře, ideálně by mělo být ročně loveno z celkem uskutečněného lovu srnčí zvěře okolo 28 % srnčat. Ve všech typech honiteb až do roku 2002 se lovilo výrazně nižší procento srnčat než je vhodné. Jejich slovitelnost z celkového lovu se většinou pohybovala mezi 22 až 26 %, takže v populaci neustále narůstalo zastoupení mladé zvěře. Po roce 2002 ve všech typech honiteb došlo k výrazné nápravě v lovu srnčat a jejich procentuální zastoupení v ročním odlovu se zvýšilo nad 28 %, v polních honitbách dokonce i přes 30 %.
Mnohaletý předchozí nepoměr v lovu holé zvěře a srnčat se ale stále ještě neprojevuje na alespoň zastavení růstu populační hustoty srnčí zvěře. Ve smíšených a zvláště v lesních honitbách stále ještě přetrvává vyšší lov srnců na úkor srn. Nemalou měrou k tomu jistě přispívá i ne příliš vhodný systém plánování chovu a lovu, ve kterém jsou konkrétně předepsány indexy přírůstku podle bonity dané honitby. V polních podmínkách má srnčí zvěř velmi příhodné podmínky k životu, navíc zde není nebezpečí predačního tlaku, navíc v podmínkách Pardubicka skončily noční sklizně pícnin pro dobytek, při kterých docházelo k obrovským ztrátám srnčat, takže indexy přírůstku v těchto podmínkách jsou proti současným předepsaným indexům minimálně dvojnásobné a pravděpodobně se blíží hodnotám okolo 1,2 až 1,5. Je potom jasné, že při těchto nízkých indexech přírůstku i při dodržení plánovaného lovu dochází nadále k nárůstu mladé zvěře v populaci a současně i ke zvyšování stavů srnčí zvěře. Možným řešením by bylo dát státní správě větší pravomoci, aby podle znalosti situace v okruhu svého působení měla možnost účinněji zasahovat do předkládaných plánů chovu a lovu.