Časopis Myslivost

Bohužel, mnoho problémů, které myslivci v rámci vlastní myslivecké praxe řeší, vychází právě z nepochopení, a tím neplnění právních předpisů. Jako příklady lze snad uvést (ne)uplatňování náhrad škod působených na zvěři (tak jako se uplatňují nároky na náhrady škody působené zvěří), (ne)vypracování dokumentu Plán mysliveckého hospodaření na základě porovnání stavu ekosystému (dokument potřebný pro krajinné plánování, pozemkové úpravy, návrh krajinotvorných prvků), (ne)vynucování plnění povinností hospodařících zemědělců ve věci oznámení použití přípravků na ochranu nebo likvidaci rostlin (za účelem toho, aby mohli uživatelé honiteb přijmout potřebná opatření vedoucí k záchraně zvěře) apod. Přitom uvedené příklady představují pouze střípky témat, které se nepodařilo zatím mysliveckou praxí na mnoha místech zcela a vhodně uchopit.
Důvodů je několik; jedním z nejvýznamnějších je však samotná neznalost souvisejících právních ustanovení a stále se měnících právních předpisů. Proto si dovolujeme upozornit na některé skutečnosti, které by měli znát zodpovědní myslivci, zcela bezpodmínečně by je ale měli znát funkcionáři mysliveckých sdružení, tedy nejméně předseda a hospodář.

Požadavky na správnou praxi v ochraně rostlin a bezpečné zacházení s přípravky
Významnou skupinu právních požadavků ovlivňující současné myslivecké hospodaření představuje zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. Vzhledem k tomu, že aplikace přípravků na ochranu rostlin, a to i nebezpečných pro zvěř, v podmínkách českého zemědělství nabírá na intenzitě, je třeba si zásady této aplikace s ohledem na správné myslivecké hospodaření připomenout.
V §10 platného zákona o myslivosti jsou kromě jiných specifikovány obecné povinnosti vlastníků pozemků. Je zde uvedeno, že při obhospodařování pozemků jsou vlastníci, popřípadě nájemci pozemků, povinni dbát, aby nebyla zvěř zraňována nebo usmrcována. Následně jsou stanoveny povinnosti pro ty, kteří obhospodařují honební pozemky, a to zejména aby s předstihem oznámili uživateli honitby dobu a místo použití chemických přípravků na ochranu rostlin.
Zákon o myslivosti v §11 stanovuje povinnosti i uživatelům honitby. V zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé honiteb povinni provést po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků, na základě poskytnutých informací potřebná opatření k záchraně zvěře.
Tyto výše uvedené obecné požadavky jsou blíže konkretizovány v zákoně č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. §51 tohoto předpisu vymezuje požadavky na ochranu zvěře při používání přípravků, které jsou podle tzv. rozhodnutí o registraci označené jako nebezpečné nebo zvláště nebezpečné pro suchozemské obratlovce.

Mezi základní povinnosti ošetřovatele porostu patří:
* oznámení použití přípravků nebezpečných nebo zvláště nebezpečných pro suchozemské obratlovce tři dny před zahájením aplikace uživateli honitby (dále též příslušnému pracovišti Krajské veterinární správy a příslušnému obvodnímu oddělení Státní rostlinolékařské správy,
* projednání vzájemného postupu a přijetí příslušných omezení rizika ohrožení zvěře s uživatelem honitby.
Informované orgány Krajské veterinární a Státní rostlinolékařské správy mohou (ale nemusí) stanovit po oznámení použití zvláštní podmínky.
Oznámení aplikace přípravků ohrožující obratlovce oprávněnému uživateli honitby obsahuje:
* identifikační údaje o ošetřovateli porostu (uživateli pozemku) a pozemku včetně místního určení,
* informace o přípravku, který má být aplikován (rizika, která vyplývají z jeho použití.),
* době, kdy má být přípravek aplikován, a o počtu dní trvání rizika pro zvěř,
* určení fyzické osoby (jméno, příjmení, adresa bydliště, telefon), která přijímá oznámení o případném úhynu zvěře a jedná jménem osoby uvedené jako ošetřovatel porostu.

Uživatel honitby má tyto povinnosti:
* po obdržení oznámení o plánované aplikaci ohrožující zvěř, jednání a vzájemné výměně informací s ošetřovatelem porostu, je povinen zajistit potřebná opatření k ochraně zvěře s přihlédnutím k porostům navštěvovaným zvěří, místům určeným ke krmení zvěře apod.

Opatření k ochraně zvěře při aplikaci přípravků ohrožujících zvěř představují zejména:
* vypuzení zvěře z pozemku, který má být ošetřen,
* zabránění přístupu zvěře na ošetřený pozemek vhodnými technickými prostředky (plašiči, ohradníky),
* použití přípravku způsobem, kterým se zabrání přímému kontaktu zvěře s aplikovaným přípravkem, nebo
* vyloučení aplikace tohoto přípravku na honebních pozemcích v uznané honitbě nebo na jejich částech vyznačených uživatelem honitby v době, kdy se na nich líhnou mláďata nebo se na nich nacházejí hnízda s vejci pernaté zvěře.

Přípravky nebezpečné nebo zvláště nebezpečné pro suchozemské obratlovce nesmí být použity v oborách, bažantnicích a farmových chovech zvěře a dále v takové vzdálenosti od těchto míst, při nichž hrozí, že při způsobu aplikace, síle a směru větru mohou být tato místa zasažena tímto přípravkem.

Zjistí-li uživatel honitby, že došlo k úhynu zvěře v důsledku použití přípravku, oznámí to neprodleně příslušnému orgánu Státní veterinární správy. Příslušný orgán státní veterinární správy v součinnosti s rostlinolékařskou správou provedou místní šetření; má-li tento orgán v pochybnosti o příčině úhynu v souvislosti s použitím přípravku, zajistí odběr vzorků, jejich vyšetření odborným ústavem a informování uživatele honitby o výsledku tohoto vyšetření. Záznam o výsledku místního šetření a výsledek vyšetření vzorků poskytne též rostlinolékařské zprávě, popřípadě uživateli honitby. Vzorkem zvěře na vyšetření se rozumí tělo uhynulé zvěře nebo zvěře s příznaky otravy, popřípadě jen tělesná tkáň, tělní tekutina nebo výměšky zvěře v množství potřebném pro dané vyšetření, podle určení příslušného orgánu Státní veterinární správy (odst. 3) §12 vyhlášky č.327/2004 Sb.).

Závěr
Pokud bude mít myslivecká veřejnost povědomí o výše uvedených požadavcích právních předpisů, je reálný předpoklad jejich uplatnění v praxi. Vzhledem ke stále sílící intenzifikaci zemědělství, již zmiňované "chemizaci" na úkor základní agrotechniky, preferenci ziskových aktivit zemědělských podnikatelů před službami ve prospěch šetrné péče o přírodu a krajinu, jeví se však uplatnění těchto pravidel jako velmi obtížné. Proto je třeba, aby se samotní myslivci zajímali o agrochemickou činnost hospodařících zemědělců, spolupracovali a vytvářeli takové podmínky pro život v obhospodařovaných honitbách, které umožní obnovu a udržitelné myslivecké hospodaření (preference podzimní orby, minimalizace desikačních postřiků apod.). Předpokladem těchto žádaných aktivit je však i vzdělávání v této pro myslivce možná nepopulární oblasti právních předpisů.