Časopis Myslivost

Nejvíce se na odpočívadlech promenádují vlnkovým letem čilé všudybylky - sýkory koňadry, na podzim vždy se závěsem celé korony svých již vyspělých potomků. Snadno je poznáme podle černé hlavy a zářivě bílých tváří. Snad v každém lese jsou dominantními ptáky. V jeseni jim ubylo hodně živočišné potravy a tak se přeorientovávají na rostlinnou. Vyhledávají všechny dužnaté plody dřevin, olejnatá semena buků, ořešáků a v nouzi i habrů. Sem tam si mohou ještě také přilepšit vývojovými stadii drobného hmyzu vytaženého ze štěrbin kůry stromů, a tak je pro ně vítaná příležitost přiživit se na zbytcích potravin. Kuželovitým tvrdým a špičatým zobákem bez obtíží dokáží proštípnout i obal z umělé hmoty, nachází-li se v něm trochu pozůstatků sladkých dobrot. Jednou nohou si ho přidrží a tak dlouho do něj buší, až se dostanou do jeho útrob.
Nemilými soupeřkami na lesních parkovištích sýkorám bývají robustní sojky obecné. Subtilní koňadry jim vždy musejí ustoupit z cesty, sotva se objeví. Sojka si vyhledává z plachosti jak živočišnou tak rostlinnou potravu nejraději v loubí stromů a keřů, do volného prostoru mimo se nerada pouští. Odhozené pochoutky z pokrmů jsou pro ni však neodolatelné a lákavé, že se zříká této zásady a hledá je i v odpadkových koších parkovišť. Využívá při tom své rodové vychytralosti. Každý odhozený kelímek či krabička téměř vždy skrývá zbytky pochutiny a není pro ni problém, jsou-li zavíčkovány, dostat se dovnitř - údery o zem je zotevírá. Ve své chamtivosti se často dostane do potyčky s některým svým soukmenovcem a zapomene na svou bezpečnost. To se stalo na Podbrdsku, kde jedna ze soupeřek pak lehce uvízla jestřábovi v pařátech, jak mi vyprávěl známý hajný.
Z příbuzenstva havranovitých se začne po všech lesích před zimou toulat ořešník kropenatý - sestoupil z horských poloh do nížiny. Hledá v ní semena buků, dubů, lískových keřů a ořechů. Spíše než okem ho v lese zjistíme po hlase, který má daleko slyšitelný řehtačkový zvuk. Tento opeřenec má velmi dobrou prostorovou paměť. V době úrody lesních semen si je umí snášet na hromádky pod listí a mezi kořeny stromů i v zimním období se k nim pak vrací. Najde je i zaváté pod sněhem. Neurodí-li se dost semen, živobytí shání všelijak a tak se učí podle hamižných sojek "štréblovat" po lesních parkovištích. Měl jsem možnost ořešníky pozorovat na Českomoravské vysočině celý podzim. Odpadkové koše během dopoledne se stávaly nejprve doménou sojek a pak teprve přicházeli na řadu ořešníci, vždy tam také něco vyštrachali. Ořešník ani mnoho nereaguje na příjezd auta do parkoviště, je-li trochu více vzdáleno, nemíní se vyrušit ze své činorodosti.
Možná málokdo ví, že u nás žije populace kosů černých dvěma odlišnými způsoby života. Větší část se přizpůsobila blahobytnější existenci v blízkosti lidí, druhá neopustila tradice předků a poustevničí po lesních samotách. Před člověkem ale zůstávají velmi plaší a odlétají pryč hned do nejbližšího přízemního šerosvitu houštiny. Odpadkových košů si málo všímají, asi je neumějí "prosondovat" jako ostatní opeřenci.