MEDAILOVÉ TROFEJE KŇOURŮv Lysé n/L. 2005
Prof. Ing. Josef HROMAS, CSc
Mysliveckou veřejnost nepochybně zajímá, zda je neustálý nárůst stavů a lovu černé zvěře doprovázen i kvalitou lovené zvěře porovnatelnou zejména u medailových zbraní kňourů. Jsme si přitom vědomi toho, že je chovatelsky a také z hlediska škod působených touto zvěří nejdůležitější lovit především zvěř mladou (letošáky a lončáky), nicméně právě z chovatelského hlediska je také důležité, aby v populacích černé zvěře měli odpovídající zastoupení také starší kňouři a bachyně.
Na výstavě Natura viva 2005 v Lysé nad Labem bylo hodnoceno a následně v katalogu uvedeno 171 medailových zbraní kňourů, z toho 22 (13 %) jich bylo oceněno na medaili zlatou, 41 (24 %) na medaili stříbrnou a 108 (63 %) na medaili bronzovou. Před pěti lety to však bylo 201 medailových trofejí (jedná se tedy o pokles 15 %), z nichž 52 bylo "zlatých" (pokles dokonce o 58 %), 46 "stříbrných" (pokles o 11 %) a 103 "bronzových" (poměrně malý nárůst o 5 %). Poměr mezi kvalitou trofejí tehdy byl 26 : 23 : 51 %, což ukazuje na současné zhoršování kvality trofejí našich kňourů.
Z uvedeného počtu medailových trofejí kňourů jich 148 (87 %) pocházelo z volných honiteb a 23 (13 %) z oborních chovů. Před pěti lety bylo v katalogu uvedeno 70 medailových trofejí kňourů z obor, což bylo 35 % všech trofejí. To znamená, že se zvyšuje relativní podíl silných trofejí kňourů z volných honiteb. V katalogu z výstavy je uvede no, že v oborách bylo uloveno 8 trofejí "zlatých", 7 trofejí "stříbrných" a 8 trofejí "bronzových". Tento poměr (35 : 30 : 35 %) je zcela jiný než tomu bylo před pěti lety (tehdy 56 : 30 : 14 %), což opětně potvrzuje absolutní i relativní úbytek nejsilnějších "zlatých" trofejí. U trofejí z volnosti byl tento poměr 14 : 34 : 100 (9 : 23 : 68 %) a před pěti lety to bylo 13 : 25 : 93 (10 : 19 : 71 %), takže poměr mezi medailovými kňoury ulovenými ve volnosti se v zásadě příliš nezměnil.
Zdá se tedy, že kvalita trofejí kňourů se v oborních chovech poněkud zhoršila. Největší počet nejsilnějších trofejí kňourů dodala opět obora Sedlice (5 : 5 : 7), další trofeje pocházely z obor Poněšice (2 "zlaté"), Budyně (1 "zlatá"), Vlkov a Stará obora (po 1 "stříbrné") a Aglaia (1 "bronzová"). Medailoví kňouři pocházejí z více okresů a není zcela jednoznačné hovořit o tom, že ten či onen okres produkuje více medailových trofejí než jiný, spíše se ukazuje, že v současnosti již není problém ulovit silného kňoura v podstatě kdekoliv, pokud ho ovšem necháme dostatečně "vyzrát", tj. zestárnout, protože silné trofeje jsou také výrazem věku kňoura.
Samozřejmě je také poučné vědět kolik kňourů muselo být
v posledních pěti letech uloveno, aby jeden z nich byl medailový. Přehled o tom je uveden v tabulce č. 1. Na počátku minulého pětiletí bylo nutno ulovit na jednoho medailového kňoura poměrně hodně kusů, ale postupně se situace zlepšovala a konečně zjišťujeme, že bylo nutno ulovit v průměru pouze 66 kňourů na jednoho s medailovými zbraněmi, což není právě špatný výsledek vzhledem k tomu, že zralostní odstřel se praktikuje především v oborách.
O věku kňourů s medailovými trofejemi vypovídá dále tabulka č. 2 Trofejí oceněných na zlatou medaili je poměrně málo, abychom z toho mohli vyvozovat patřičné závěry, ale u trofejí "bronzových" je zřejmé, že jejich nositelé byli uloveni předčasně. I když medailové trofeje mohou mít již i kňouři čtyř či pětiletí, stále platí chovatelská zásady, že by měli být loveni nejdříve jako šesti, ale lépe sedmi až osmiletí, ale nepochybně i starší. Nejedná se přitom pouze o stále dorůstající trofej, ale také o sociální hierarchii, neboť staří kňouři nepustí do chrutí kňourky mladé a sami nejsou schopni pokládat ani mladé bachyňky - lončačky, jak jsme toho nyní svědky snad ve všech našich honitbách.
Podrobnější pohled na problém věku lovených kňourů s medailovými trofejemi podává tabulka č. 3. Věk všech ulovených kňourů nebylo možno určit, nicméně nejsilnější trofej kňoura uloveného teprve v roce 2005
v oboře Sedlice p. W. Schosswohlem o bodové hodnotě 133,25 b. CIC pocházela prokazatelně z kňoura dvanáctiletého.
Průběh lovů deseti nejsilnějších kňourů s medailovými trofejemi v posledních pěti letech ukazuje tabulka č. 4. Průměrné bodové hodnoty nejsilnějších kňourů se v posledních pěti letech pohybovaly téměř na stejné úrovni přibližující se hranici pro udělení zlaté medaile. Ukazuje se však opět, že silné trofeje mají především staří kňouři dosahující věku 7, ale raději 8 a více let. I když, a věřme že výjimečně, byli uloveni silní kňouři s medailovými trofejemi již i jako čtyř či pětiletí.
Je zřejmé, že není vždy možno, mimo obor, z nichž v některých jsou kňouři též značeni, určit správně věk kňourů tak, abychom je lovili s určitou jistotou znalosti jejich věku. Je to otázka zkušeností a dlouholetých pozorování a porovnávání postav kňourů a je to také otázka klidu před jejich lovem. Ten ovšem nepřinášejí naše relativně malé honitby kdy platí, že co neulovím já, uloví soused. Právě proto by bylo třeba, aby zákon o myslivosti znovu umožnil vytváření oblastí chovu černé zvěře, v nichž by se zvěř plánovala, cílevědomě chovala včetně přikrmování a nakonec i lovila. To se nám do současného zákona, bohužel, prosadit nepodařilo a jak je vidět, bylo to ke škodě věci.
Nicméně i tak můžeme i ve stávajících honitbách prosazovat známé chovatelské zásady platné nejen u černé zvěře a přispět tak k dalšímu navýšení kvality této zvěře včetně zbraní kňourů.