Časopis Myslivost

V sobotu ráno zahalila údolí Vltavy, stejně jako kamp v Hněvkovicích kde bydleli vůdcové, hustá mlha. Ve slunečních paprscích se ale koupal zámek Hluboká, v jehož areálu probíhalo zahájení. Bylo slavnostní a důstojné, mělo neopakovatelnou atmosféru místa, kudy kráčela historie a přítomni byli čestní hosté v čele s předsedou ČMMJ profesorem Josefem Hromasem, místopředsedou ČMMJ ing. Jiřím Chmelem a předsedou kynologické komise panem Josefem Němcem. Řečníci se rychle střídali, chválili českou kynologii a bylo znát, že svá slova myslí upřímně. Vrchní rozhodčí MVDr František Šimek představil psy a vůdce, představil i kolegy rozhodčí a po nezbytně nutných informacích kterou disciplínou a kde jednotlivá čísla losů začínají, se účastníci rozjeli do oblasti okolo Temelína. Memoriál začínal a jeho vítěz byl velkou neznámou. Trochu jinak to vypadalo v neděli ráno. Slavnostní proslovy se nekonaly, na nástupu chyběli tři v sobotu neúspěšní psi a místo sluníčka doprovázel všechny přítomné drobný déšť, který celý den vypouštěnou párou přiživovaly chladící věže temelínské elektrárny.
Lesní práce probíhaly v dobře vybraném i připraveném a také nepříliš těžkém terénu. Problémy leckterému psovi dělala ohrádka. Vysloveně smůlu měla jemná fenka pointra, které liška sklouzla do příkopu a všichni včetně vůdce a rozhodčích si oddechli, když ji vytáhla a vzorně předala. Stejně jako v dřívějších ročnících i letos skončila řada psů, u kterých byl hlášený bodově zajímavý typ práce na barvě , jako vodiči. Obavy u některých vůdců vyvolávalo poměrně četné srnčí, jehož velikost vzbuzovala u psů-lovců chuť si něco prohnat. Velké pole bylo opravdu velké, zvěř byla přirozená i vypouštěná a jen štěstí či smůla jednotlivých psů určovaly, na co narazí. Fenka, která získala ocenění za nejlepší pole, předvedla vynikající práci na koroptvích. Malé pole nebylo zvláště v nedělním mokru a dešti jednoduchou záležitostí. Potěšitelné bylo, že většina psů vypracovávala vlečky opravdu jako stopu vlečené zvěře a volné hledání bylo spíše vyjímkou. Rybník, na kterém se zkoušela hluboká voda, byl prostorný a s velmi dobrým a pro koronu krásně viditelným přístupem. Práci některým psům ale komplikovala lidská nepořádnost. Jeden vášnivý aportér při spatření plovoucí pet- lahve neodolal, doplaval si pro ni a k pobavení korony ji naprosto předpisově odevzdal. Vůdce moc pobavený nebyl, protože jinak spolehlivý vodař obdržel za ochotu na hluboké vodě známku 3. Poměrně těžké bylo rákosí, kde se prolínala stará sušina s novým porostem. Kachen bylo dost, pro CACIT požadovaný kontakt s živou kachnou nebyl problémem, ale rákos tentokrát důkladně prověřil poslušnost psů.
Memoriál, to jsou v prvé řadě psi a jejich vůdcové, rozhodčí, korona a samozřejmě pořadatelé. Na 67. Ročníku Memoriálu Karla Podhajského startovalo 20 psů. Skladba plemen byla ve srovnání s minulými ročníky velmi pestrá. Tradičně vévodili němečtí krátkosrstí ohaři, kterých bylo dvanáct, barvy anglických ohařů hájili tři pointři a dva zástupce mělo plemeno německý drátosrstý ohař. Vysloveně zajímavá byla účast jednoho krátkosrstého a jednoho drátosrstého maďarského ohaře a ocenit je třeba start českého fouska, který přijel z Holandska. Výkony psů byly memoriálové a pokud některý z nich neuspěl, byla příčinou spíše smůla, než neschopnost. Slova:"Jak se sem zrovna tenhle pes dostal" tentokrát nezaznívala. V případě některých psů byla trochu znát únava. Je pochopitelné, že vůdce, který má špičkového jedince, má i snahu ho co nejvíce ukázat. Pes ale není stroj a ne každý má takovou kondici a vytrvalost, aby dokázal absolvovat během dvou měsíců několik vysoce náročných soutěží. Nejde jen o práci samotnou, ale o řadu dalších věcí, např. také o to, kde a jak pes spí. Vlastní bouda je vlastní bouda a hodně psů, byť by byli v jedné místnosti s pánem, nocování mimo domov hůře snáší. Totéž by se dalo říci o cestování, krmivu a u některých psů i vodě k napájení.
Soutěž byla opravdu mezinárodní, na seznamu byli vůdci z České republiky , Slovenska, Maďarska , Polska a dříve zmiňovaného Holandska. V průběhu memoriálu nebyl podán žádný protest a chování vůdců vůči psům, rozhodčím a koroně by se dalo označit jako korektní a sportovní. Případné neúspěchy ( určitě každého strašně mrzí) byly neseny s nadhledem. Mezi vůdci byla i jedna mladá dáma, která přitahovala pozornost korony a která byla hodnocena jako půvabná, šikovná a úspěšná. Přijela z Maďarska, vedla drátosrstou maďarskou ohařku a ví se o ní, že její zájem o maďarské ohaře je hluboký, znalosti velké a že o plemeni napsala velmi zajímavou publikaci..
Rozhodčí pracovali pod vedením MVDr Františka Šimka a pocházeli z České Republiky, Rakouska a Slovenska. Vesměs se jednalo o rozhodčí zkušené a také o rozhodčí, kteří už na Memoriálu Karla Podhajského posuzovali. Je otázkou, zda by zahraničních hostů nemělo být víc a zda by si delegaci po boku zkušenějších kolegů nezasloužili i noví rozhodčí.
Korona byla zvědavá, všude přítomná, vše hodnotící a občas trochu škodící. Jsou výborní řidiči, průměrní řidiči a špatní řidiči. Stejné je to v ostatních oblastech lidské činnosti a také u diváků. Středem zájmu korony byli favorité. Je to pochopitelné. Méně pochopitelné ale je, že někteří diváci, ve snaze "ulovit" fotku toho nejlepšího psa zapomněli, že při fotografování zvířat se nemá používat blesk. V soutěži "SUPER STAR" chtěli mít obrázek soutěžícího na koni. Fotografka si "přisvítila" , kůň se lekl a odnesly to kotník a žebra jezdce. Fotografka lidí možná neví, jak se chová zvíře. Divák na vrcholném kynologickém memoriálu by to ale vědět měl . Fotit bleskem na ohrádce za zády rozhodčích není vůbec ohleduplné a může to leckterého psa poškodit. Totéž by se dalo říci o nevypnutých mobilech. Korona byla chvílemi lehce rozladěná. Memoriál Karla Podhajského přitahuje velké množství lidí. Leckdy jedou stovky kilometrů nejen proto, aby potkali známé , ale také proto, aby něco viděli. Je smutné, pokud to stěžejní z práce ohařů, tedy velké pole, nemohou sledovat ani ze vzdálenosti 100-200m, ale jsou odkázáni na ústní popis rozhodčího.
Pořadatelé pracovali pod vedením ředitele memoriálu pana Břetislava Uchytila. Byli příjemní, ochotní a jejich přístup nezměnilo ani nedělní špatné počasí. Soutěž připravili nejen po stránce technické, ale nezapomněli ani na oblast společenskou a podporu mysliveckých tradic. Sem patří tradiční večerní zábava, patří sem ale i vynikající atmosféra navozovaná trubači a patří sem i přístup ke starším kolegům.Pořadatelé využili příležitosti a na slavnostním zahájení předali zasloužilým kynologům pamětní plakety. Je třeba jim za to poděkovat, protože ne všude dokáží myslet na starší kolegy .Přece to, že věk nebo zdraví omezují aktivní činnost ještě neznamená, že člověk přestává být myslivcem a kynologem.
Vítězem 67. Memoriálu Karla Podhajského se stal německý krátkosrstý ohař Vigo Afoli vedený panem Tomášem Viktorou. Pro ty, kdo se o plemeno zajímají, to není neznámá dvojice, protože pes "bodoval" již v minulém roce na Steinitzově memoriálu a na Memoriálu Františka Vojtěcha. Viga charakterizuje temperament a vrozená chuť k práci, jeho vůdce klid a nadhled. Dvojice si odnesla za bouřlivého potlesku příznivců titul Vítěz MKP 2005, CACIT,CACT, I.cenu a 493 b. Druhé místo, titul r.CACIT , CACT, I.cena ,485 b. a ocenění za nejlepší les patřilo maďarské krátkosrsté ohařce Chiaře z Pufiho parku vedené Mgr. Ladislavem Baloghem. Třetí místo všichni přáli Carovi od Mileho vedenému panem Josefem Rozkošným. Klidný, vyrovnaný a velmi kultivovaný výkon znamenal titul r.CACT, I.c, a 478 b. Nejlepší práci na poli předvedla fenka s vynikajícím nosem Nora z Kvítele vedená panem Josefem Novákem a ocenění za nejlepší vodu dostal s ohromným nasazením a chutí pracující Ataman Duma Kazana vedený panem Luďkem Müllerem.
Soutěž končila v souladu s propozicemi v neděli okolo osmnácté hodiny. Velký podíl na tom měli lidé, kteří stejně jako v minulém roce v Tachově zpracovávali v ústraní na počítači výsledky. Ceny byly krásné, potlesk zvláště pro vítěze bouřlivý a atmosféra radostná i smutná. Letošní memoriál skončil a řada vůdců již dnes přemýšlí nad tím, jak projít kvalifikací na ten příští. Měl by být v Opavě a asi bude běžet podle nového zkušebního řádu. Změny, ke kterým dojde se budou spíše týkat bodového hodnocení než samotných disciplin a důraz by měl být kladen na to, co je ohařům vlastní, tedy na polní práci. Občas slýcháváme, že ve světě se to dělá tak či onak a že bychom měli náš přístup podle toho upravit. Určitě je rozumné se poučit z cizích zkušeností. Pravdou ale je, že Podhajského memoriál je soutěž vyjímečná, soutěž náročná , soutěž s velkou tradicí a soutěž, kterou bychom se měli pyšnit, kterou bychom měli ukazovat a kterou bychom neměli příliš měnit.