Časopis Myslivost

Kvalitu životního prostředí je možno z hlediska volně žijících živočichů a zvěře posuzovat především z hlediska jeho úživnosti, dále pak z krytových a klidových příležitostí příp. z hledisek hnízdních, hřadovacích a orientačních. Je nepochybné, že všem těmto požadavkům vyhovuje zejména prostředí lesa v různých uskupeních, třeba remízů, větrolamů, alejí, živých plotů na mezích, pobřežních porostů či v jiných formách přičemž lesní porosty vždy příznivě ovlivňují okolní mikroklima, působí protierozně a mají i další společensky i životně důležité funkce.

Nemůžeme si ale dělat iluze, že je to pouze les, který plní všechny potřebné úlohy nezbytné pro život zvěře a dalších volně žijících živočichů. Dobře totiž víme, že dlouhodobé pěstování lesních stejnověkých monokultur, i když ekonomicky a také pěstebně nejvýhodnějších, nevedlo většinou ke zkvalitňování životního prostředí zvěře a někdy bylo dokonce příčinou neúměrných škod působených zvěří zejména ohryzem anebo okusem dřevin. Z hlediska potřeb zvěře a volně žijících živočichů je přitom zcela zřejmě nejvhodnější pěstování smíšených porostů nejen cílových druhů dřevin, ale také dřevin či keřů schopných růst v podrostech alespoň po určitou část života porostů. Možností k dosazování těchto plodonosných či okusových dřevin včetně až dosud opomíjených stálezelených ostružiníků je téměř nepřeberné množství, jak nás o nich a o jejich pěstování informuje odborná literatura. Jako příklad uvádím třeba brožuru "Dřeviny pro včely a zvěř", která dostupnou formou přibližuje vhodnost různých dřevin pro různá prostředí a jejich význam pro jednotlivé druhy zvěře.

To jsou naše dlouhodobé možnosti ve zkvalitňování životního prostředí v lesích, které v současné době již většinou nenarážejí na nepochopení se strany lesníků či majitelů lesních porostů v jejich jakýchkoliv jmenovaných uskupeních. Ideální je ovšem stav kdy se jedná o tzv. lesy účelové pěstované zejména v zájmu zvěře, jako jsou například obory či bažantnice anebo mají-li je uživatelé honiteb v nájmu a jsou-li v nich schopni pěstovat různé druhy dřevin plodonosných, okusových, ohryzových či jinak zvěři prospěšných.

Jinou, i když návaznou otázkou je úprava životního prostředí zvěře v polních honitbách. Máme-li zato, že by v lesních komplexech měla být alespoň 2 - 3 % ploch políček pro zvěř, luk či pastvin, v polních honitbách by se mělo vyskytovat alespoň 3 - 5 % nejlépe roztroušených lesních ploch. Mohou je ovšem nahradit i dočasné remízky anebo víceleté krmné pásy plodin znamenajících významný příspěvek zejména ve zvýšení úživnosti polních ploch včetně mimovegetačního období.

Problémy krajinných úprav v našich honitbách je nutno vidět a řešit v několika polohách:
* v legislativně právní
* v ekonomické
* v realizační

Legislativní hlediska vycházejí z platných právních norem, z nichž prvořadý význam má zákon o půdě č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů vycházející ze zásady, že každý čtvereční metr půdy má svého vlastníka jemuž pak náleží vše co na této půdě roste a on sám (anebo pronajimatel či uživatel pozemku) rozhoduje o tom co tam poroste a jak s výslednou produkcí naloží. Existují ale i určitá omezení daná například zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.ve znění pozdějších předpisů zajišťujícího ochranu a vytváření územního systému ekologické stability krajiny a konečně i zákon o lesích č. 289/1995 Sb. zabývající se ochranou lesního půdního fondu. Zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech č. 284/1991 Sb. je zase nezbytné znát žádáme-li o změnu určení pozemků např. z pole na remíz apod.

Odehnal (2002) uvádí po zkušenostech z Miletínska na bývalém okrese Žďár nad Sázavou, že v zásadě existují pozemky ve vlastnictví či užívání myslivců anebo nemyslivců. V prvém případě si může vlastník pozemku provést povolené úpravy ve vlastní režii a na pozemku podle vlastního uvážení ve prospěch zvěře hospodařit. V případě druhém si mohou uživatelé honiteb potřebné pozemky pronajmout a na nich pak myslivecky hospodařit, anebo se na příslušném obecním úřadě zapojit do činnosti při projektování územních systémů ekologické stability (ÜSES), které by pak měla i v zájmu zvěře obhospodařovat obec, která má další možnosti krajinných úprav například cestou zakládání pobřežních porostů, alejí apod.

Ekonomická hlediska je nutno vyřešit v předstihu, neboť nákladovost krajinných úprav je jednou ze základních předpokladů pro jejich zdárné a úspěšné dokončení. Není snad již nutno uvádět, že je v zájmu Evropské unie či našeho státu uvádění polních ploch do alespoň časově omezeného klidu a v některých případech lze jednat i o jejich zalesnění.

O dotační politice našeho Ministerstva zemědělství pro myslivost existuje dostatek informací z referátů Ing. J. Růžičky (Myslivost 3/2004 a Sborník referátů ze semináře "Změny v krajině a zvěř" - 2004), z nichž je ale také zřejmá vcelku nepotěšitelná skutečnost, že z celkových 5 milionů uvolněných dotačních korun čerpají myslivci pouze 68 % a zbytek se vrací do státního rozpočtu. Na možnou výstavbu umělých nor se čerpá pouze 5,5 %, na zdravotnická opatření dokonce nic a na biopásy jen 5,4 %.

Z hlediska zlepšování životního prostředí zvěře je možno čerpat dotace na
* rekonstrukce a obnovování biotopů pro drobnou zvěř (na vytváření biopásů se speciálními směskami vhodnými pro drobnou zvěř)
* zakládání zvěřních políček pro spárkatou zvěř

Dotační příspěvky lze čerpat až do výše 80 % vynaložených nákladů na spotřebu materiálu a energie v souladu se schváleným projektem, přičemž uvedené prostředky musí být vynaloženy hospodárně a kultura na niž je příspěvek poskytnut nesmí být předmětem zemědělské komerční činnosti a musí sloužit uvedenému účelu - tedy zvěři. Celkový příspěvek musí být vyšší než 1000 Kč. Žadatelem o dotaci je uživatel honitby a místem podání je příslušný krajský úřad, který vydá zájemcům příslušné formuláře vedené pod názvem "Finanční příspěvky na hospodaření v lesích".

Podrobný výpis dalších dotačních titulů z publikace "Agroenviromentální programy České republiky - programy na ochranu a obnovu životního prostředí v zemědělství" vydané Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR přehledně zpracoval Ing. L. Králíček v Myslivosti 6/2004.

Na popisované tituly lze čerpat na:
* louky až 1.920 Kč/ha
* travní porosty - extenzivní louky až 2820 Kč/ha
* posun seče na loukách v l. variantě až 3130 Kč/ha
* posun seče na loukách ve 2. variantě až 5130 Kč/ha
* pastviny až 2890 Kč/ha
* extenzivní pastviny až 4330 Kč/ha
* trvale podmáčené louky a rašelinné louky až 12 100 Kč/ha
* ptačí lokality na travních porostech s chřástalem polním až 5180 Kč/ha
* ptačí lokality na travních porostech s bahňáky až 5550 Kč/ha
* zatravňování orné půdy až 7265 Kč/ha
* tvorbu travnatých pásů na svažitých půdách až 9440 Kč/ha
* pěstování meziplodin až 4580 Kč/ha
* biopásy až 10 630 Kč/ha

Předpokladem pro čerpání uvedených příspěvků je:
* plnění závazných podmínek po dobu pěti let
* výměra obhospodařované půdy je minimálně 5 ha zemědělské půdy (příp. 2 ha v CHKO)
* závazek dodržování Zásad správné zemědělské praxe jako součásti vládního nařízení
* plnit kritéria a podmínky pro poskytování dotací uvedených v zákoně č. 252/1997 o zemědělství.

Dotace jsou hrazeny z prostředků EU (80 %) a ČR (20 %). Žádosti o uvedené dotace se podávají na Státní zemědělský intervenční fond prostřednictvím zemědělské agentury - pozemkového úřadu Ministerstva zemědělství ČR.

Jak je vidět, měl by se každý uživatel honitby informovat o možnostech získání dotačních titulů pro zkvalitňování životního prostředí zvěře i volně žijících živočichů a k danému účelu je také využívat.

Realizace uvedených opatření bude spočívat buď na vlastnících či uživatelích pozemků a současně i na uživatelích honiteb. Pokud se jedná o výsadbu a ochranu dřevinné zeleně bude především na myslivcích, v jejichž zájmu úpravy porostů jsou především, aby po vyřízení majetkoprávních vztahů a zajištění dotačních titulů včas zajistili také dostatek vhodného sadebního materiálu a ten pak po výsadbě ochránili před případnými poškozováním až do zajištění celé kultury na jejímž úspěchu teprve bude vyúčtován celý dotační titul.

Českomoravská myslivecká jednota zavázala na svém minulém sjezdu všechny své členy každoroční povinností vysadit alespoň 10 sazenic, takže i realizace údržby a tvorby životního prostředí pro zvěř by neměla být velkým problémem. Ovšem s vědomím, že poškodit naše životní prostředí lze velmi jednoduše a rychle, cesta k nápravě je však obtížná a dlouhodobá.