Přírodní prostředí po česku
Milan CIHELKA
Už velice dlouho jsem chtěl psát článek do médií na téma odpadky v lese. A snad už nikoliv odpadky, ale přímo smetiště. Jsem rád, že Jan Veber se tomuto tématu věnuje, ale pouze jenom „něžně“ oslovuje zájmové skupiny lidí pobývající v jarní přírodě. Já bych tuto situaci nazval přímo alarmující. Protože bydlím v CHKO Křivoklát v hájovně, mám to z první ruky. V lese, nejčastěji v příkopech, lze běžně najít vyhozený počítač, starou televizi, otoman, PET lahve, igelitové pytle s nejrůznějším odpadem, domovní prosklené dveře, sedačky z auta, atd. Nepřeháním, toto vše je k vidění zhruba na třech kilometrech jízdy lesem po hlavní veřejné silnici.
Podíváme-li se ale ještě hlouběji do lesa, například na nových cyklostezkách, získáme přehled o nejúspěšnějších energetických nápojích podle množství odházených plechovek. To není moje duševní křeč, to je realita. Z lesa se stává smetiště. A to ještě jsem se nezmínil o tom, když začnou růst houby. Mnohokrát jsem tu situaci projednával se zástupci CHKO a se starosty okolních obcí. Většinou jsou starosti jiné, důležitější. Samozřejmě to chápu, ale - jeden bývalý starosta, kterému to nedalo, si zašel na takovou čerstvě vyvezenou fůru domovního odpadu a hledal, až vyhledal obálku s adresou a jménem. Vyvážející byl osloven a váhal, ale jen do prvního víkendu! V pondělí by už nikdo nepoznal, že v lese někdy nějaký domovní odpad byl. Nejsem ortodoxní ekolog. Jsem myslivec, rád jezdím na kole, jsem i chemik. Nelze zakázat veřejnosti přístup do přírody, do lesa. Když mi můj kamarád Petr řekl, že v Tunisku je běžně k vidění, že mezi PET lahvemi se pase dobytek, napadlo mě, jestli u nás také už nežijí tamní obyvatelé. To je nadsázka, ale je nutné vytvořit takové podmínky, aby se odpad do lesa nemusel, neměl a ani nesměl vyvážet. Jednak asi vytvořením jakýchsi řízených obecních - dotovaných? - skládek, dále pak informačními tabulemi a odpadními nádobami na začátcích cyklostezek a lesních parkovištích, výchovou už ve školách, tím vůbec ale nemyslím ekologickou arogancí, a pak, bohužel, i právně vymahatelnými postihy. V zásadě jde o to, navodit ve veřejnosti takové myšlení, jako je například ve Švýcarsku, nebo v Bavorsku, kde by si odhodit prázdnou PET láhev do lesa nedovolil nikdo. Bylo by velice účelné zjistit, jak u nich k takovému stavu došlo a praktikovat to i u nás. Ono je i zvláštní - máme třeba v lese závory na cestách, které se často nezamykají, protože když se zamknou, brzy je někdo rozbije.
Tak, jako pan Veber rozebírá jednotlivé zájmové skupiny pohybující se v přírodě, i já bych se chtěl tohoto tématu dotknout. Myslím si, že žádný z myslivců by odpad do lesa nevyvezl, i když znám i případ, kdy já, ještě jako myslivecký adept, jsem po zimě uklízel bažantnici a oslavovaný a v časopisu Myslivost uveřejněný jubilant tam s klidem odhodil prázdnou krabičku od cigaret. Jsou, bohužel, i lidé, kteří odvozem do lesa řeší svůj nesouhlas a vzdor vůči stávajícímu chaosu v legislativě, nevymahatelnosti zákonů a jejich představitelům, stejně tak i vůči myslivcům.
Nemá smysl tuto moji úvahu posílat dalším zájmovým organizacím (rybářů, golfistů, turistů atd.). Snad máme dobře placené úředníky a odborníky - na Ministerstvu životního prostředí, Ministerstvu zemědělství, v parlamentu a v různých samosprávách, aby se tímto problémem zabývali. Nikoliv jen jako pro určitou zájmovou skupinu obyvatel, ale je to věc veřejná. A myslím si, že výše uvedená navrhovaná preventivní opatření nás ve skutečnosti vyjdou mnohem laciněji než odstraňování odpadků a skládek, nehledě na prezentaci českých lesů pro zahraniční návštěvníky, jako velkého náhodného smetiště, kde se smí každý všeho nepotřebného zbavit.