Pokud jsme myslivci, pak mysleme
(ohlas k článku management malých šelem) Josef MACÁK
Reaguji tímto na článek Ing. Jelínka v Myslivosti 3/2005 - Management malých šelem a zavlečených živočichů. Podotýkám, že myslivost provozuji od svých osmnácti let plných třicet let. Po tuto dobu jsem měl po celé naší vlasti možnost lovit jak u přátel, tak jako rozhodčí z výkonu loveckých psů, tak jako poplatkový lovec. Mám ulovenu veškerou lovnou zvěř, která za tuto dobu měla uzákoněnou dobu lovu, kromě tetřeva (jehož preparát jsem zakoupil z dědictví po preparátorovi) a jelence běloocasého, kdy jsem vždy obdržel povolenku k lovu jako náhradník. Ze všech druhů zvěře mám trofeje, předložky, nebo termoplastické preparáty, jak savců, tak ptáků.
Začnu od konce. Souhlasím s názorem Ing. Jelínka ohledně zařazení mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického a nutrie říční mezi lovnou zvěř s pevnou dobou lovu a možností lovu všech myslivců s platnou povolenkou. Pouze dobu lovu bych stanovil od 1. 9. do 31. 3. V červenci či v srpnu stejně vzhledem k vzrostlým porostům v poli i v lese tyto druhy nikdo neuloví, nebo jen sporadicky, a zdá se mi usmrtit zvíře, abych ho zahodil, zbytečné. Kožešina jako trofej nebo preparát se stejně z letní kůže nedá zhotovit. Mnohý myslivec tyto druhy živočichů uloví ke skrytému způsobu života stejně jen jednou, několikrát, nebo spíše nikdy.
Pokud se týče tchoře tmavého, umožnil bych jeho lov v lednu a v únoru vzhledem ke kvalitní kožešině a možnosti preparace jako trofeje. Pokud se týče jezevce a kun, souhlasím s názorem pisatele článku Ing. Jelínka. Lov těchto šelem je vzhledem k nočnímu způsobu života náročný nejen na čas a fyzickou zátěž, ale bez obeznávání spádů, případně loviště u kun na obnově, je prakticky výsledek nulový. Ulovení těchto živočichů je nádherný zážitek, který se vyrovná lovu trofejové zvěře spárkaté, mnohdy ji předčí. Není tak častý a většina lovců využije trofej této zvěře jako předložku či preparát. Doba lovu těchto šelem je postačující.
Ovšem u lišky obecné je to jiná věc. Lov v zimě na sněhu je rovněž krásný. Za život jsem těchto šelem ulovil stovky. Měl jsem a mám vždy norníky, jako normistr jsem míval živé lišky i jezevce na tehdejší kontaktní norování. Jezevce jsem krmil vším mimo masa. Liškám v případě nouze jsem předkládal veškeré krmivo pro psy, včetně přezrálého ovoce a vařené zeleniny. Nijak nestrádaly a žraly vše. Jinak jsem je krmil veškerou střelenou zvěří, škodlivou myslivosti, včetně koček. Liška je velice adaptabilní a přežije za všech okolností. Při nedostatku myší a před lety při kritickém stavu drobné zvěře jsem mnohé lišky v zimě po stažení vyvrhnul. V žaludku měly přemrzlé ovoce a rozkousanou řepu cukrovku, a přesto zimu přežily. V případě zahájení tohoto predátora, byť jen na několik měsíců, by se řádově tolik rozmnožila, že by její stavy byly nezvládnutelné. Vždyť kolik myslivců loví nyní třeba černou a kolik loví nebo by lovilo lišky? Není neobvyklé u liščí nory nebo v ní nalézt desítky zajíčků, bažantů, o koroptvi nemluvě. Leckdy můžeme nalézt před norou zadávená srnčata, i několikaměsíční. V tomto případě bychom druhy zvěře hnízdící na zemi, nebo kladoucí na zemi, jako je tetřev, tetřívek, sluka, jeřábek, koroptev, bažant, zajíc či divoký králík, mohly vyškrtnout ze seznamu divoké zvěře, protože by ve volné přírodě prakticky neexistovaly a stavy srnčího by byly kriticky zdecimovány. Jako jediný kompromis vidím lov liščat pouze odchytem. Etický kodex, zda ulovím v době lovu matku místo mláděte je v každém z nás. A v neposlední řadě konkrétně liščí kožešina je pro nadbytek dnes prakticky neprodejná. Jsem rád, když se jí zbavím za vyčinění a poštovné, když mi je líto ji zahodit. Rovněž tak nevidím rozdíl mezi usmrcením liščete dvou, čtyř, nebo šestiměsíčního, když je prakticky k ničemu, s výjimkou výcviku loveckých psů na lesní nebo všestranné zkoušky. K výcviku norníků na bezkontaktní norování se používá pouze omezené množství liščat a doby, kdy se preparovaly na dekoraci, až na malé výjimky, jsou pryč. Pouze vidím ty statisíce kusů drobné zvěře a mnohých vzácných živočichů, končící v útrobách liščat, než povyrostou do 1. července, jak pisatel navrhuje, aby se mohly zastřelit a zahodit spolu vniveč. Vždyť se můžeme podívat na přemnoženou straku obecnou, vránu či krkavce, kteří jsou schopni za několik let prakticky vyhubit mnohé druhy vzácného ptactva a pak přežívat z odpadků na smetištích, vývrhů zvěře spárkaté či úhynu na silnicích, železnicích, či jinak uhynulých živočiších. S vránou či strakou si však poradí dnes hájení dravci, počínaje krahujcem a konče jestřábem. S liškou by si neporadil nikdo, ani myslivec, jako je to v případě černé zvěře. Nemá v našich podmínkách, vyjma některých oblastí výskytu rysa nebo vlka, prakticky žádného predátora. Poradila by si s ní a následně mnohdy i s člověkem, opět vzteklina, prašivina či jiná nemoc, kterou by moudrá matka příroda za nás vymyslela, ale za jakou cenu! Vždyť i jediný život člověka zbytečně promarněný má větší cenu než všechny lišky dohromady. Tak, myslivci, mysleme!