Časopis Myslivost

Obvykle to bývá v sousedství osvědčené bažantnice. Myslivci se zde snaží doplnit snižující se stav drobné zvěře novým druhem pro bohatší a pestřejší výhřad při podzimních honech. Vysazování perliček kropenatých (Numida meleagris) do našich přírodních podmínek není jednoduché a zapálení myslivci se o to pokoušejí již přes desítku let s nevelkým úspěchem. Mnohde jim dokáží v kraji již přežívat delší dobu. Provádějí to několika způsoby. Vypustí staré perličky do příhodných míst revíru. Toto ale naráží na nejvíce úskalí. Perličky nebývají plaché, člověka se příliš nebojí a mnohý nesvědomitý to zneužije ve svůj prospěch. Kromě toho jsou uvyklé na pravidelné přikrmování a ochranu před predátory i povětrnostními vlivy. Další z možností - zkouší vypustit perliččí kuřátka s kvočnou do otevřených ohrazenek. Kvočny tady ale bývají velkým lákadlem pro predátory a velmi rychle hynou i s drobotinou. Jako nejúspěšnější postup se zatím ukázalo měnit zasednuté bažantí slepici celou snůšku za perliččí. Perličky jsou na hodnotu potravy nenáročné, přednostně však hledají škodlivý hmyz. Seberou každé semeno, plod, uštipují výhonky bylin a mladých křovin, neopovrhují slimáky, žížalami a drobnými obojživelníky; umí bleskurychle dostihnout také neopatrného hraboše. Jejich původní vlastí je africká savana s křovinatými stráněmi a ostrůvky lesíků, kde žijí skrytým a velmi plachým životem, spojeným s velkou ostražitostí. Před nebezpečím se zachraňují nejvíce rychlým útěkem, než vzlétnutím. Mimo hnízdní dobu se druží do menších skupin. Taková perliččí rojnice při shánění potravy za den propátrá úctyhodnou vzdálenost. Večer se však vždy vrací do svého oblíbeného rajonu na bezpečný hřad - strom či skálu.
Od března do léta tvoří perličky monogamní rodinné páry. Slepička si upraví na zemi dobře skryté hnízdo a do nedbale upraveného důlku snese kolem dvanácti vajíček. Bývají namnoze zahnědlá, řídce posetá sytě hnědými drobnými skvrnkami. Sedí na nich jen slepička, kohoutek střeží okolí. Po 25 dnech se líhnou kuřátka, velmi podobná koroptvím. Sotva oschnou hned začnou být živě čilá a rozbíhají se kolem matky. Zajímá je potrava; sezobávají drobná semínka, hmyz a dokonce se snaží uštipovat výhonky trávy a bylin. Dospívají teprve ve věku 30 týdnů. Přes veškerou rodičovskou ostražitost se jich však dospělosti dočkává sotva polovina. Mimo pernaté a srstnaté predátory má na tom svůj podíl i častá nepřízeň počasí.
Dostal jsem chuť fotograficky zdokumentovat hnízdění páru perliček v naší volné přírodě, kde byly vysazeny. Takovou rodinu ale nebylo snadné najít, protože velmi často jen zanášejí vejce do bažantích hnízd. Nakonec za pomoci známého obětavého lesáka jsem uspěl v domnění, že už půjde fotografování lehce. Skutečnost ovšem byla jiná. O tom, jaké jsou perličky opravdu "profesorky" v ostražitosti, bych mohl napsat zajímavou povídku. Pozoruhodné také je jak umí slípka velmi dokonale ukrýt své hnízdo do nejhustší buřeně. Teprve po několikerém pozorování jejich příchodů k němu se mi ho podařilo objevit. Největší překážkou při fotografování mi byl perlák; dával o mojí přítomnosti neustále své družce "echo", dokázal postřehnout sebemenší pohyb mého objektivu v úkrytu a rozbouřit se k varování. Kvůli jeho bdělosti se mi nepodařilo ani vyfotografovat matku s drobotinou pohromadě. Všichni zmizeli v porostu jako duchové. Na podzim jsem se od známého dozvěděl, že staří do dospělosti z dvanácti kuřat dokázali vychovat pouze pět.