NEPRAVIDELNOST SRNČÍHO PAROŽÍ
Myslivost 6/2005, str. 18 Josef INGR
Nevím proč, ale mám štěstí na nepravidelné srnce osmeráky a desateráky. Pro řadu myslivců, kteří se věnují chovu a lovu srnčí zvěře, velmi žádaná trofej. Vyhledávají je doslova jako kuna kuřata. S velkým zaujetím pročítám na stránkách časopisu Myslivost krátké články doplněné fotografiemi o ulovení nepravidelných osmeráků, desateráků a dokonce někdy i dvanácteráků. Ze srdce to každému přeji. Je zajímavé, že na okresních chovatelských přehlídkách se v posledních letech takových nepravidelných trofejí objevuje stále více. A přitom se ani nemusí vynakládat finanční prostředky na zakoupení preparátů podporujících parožení.
Při obeznávání srnčí zvěře se mi dobře osvědčil kapesní deníček, do kterého si kreslím srnce se zajímavým parožím a zároveň se snažím odhadnout věk pozorovaného jedince. Pak následuje zapsání místa a datum pozorování. To má něco do sebe. V případě ulovení některého "deníkového" srnce se pak prakticky na spodní čelisti přesvědčím, o kolik jsem se zmýlil, anebo "trefil". Podotýkám, že nemusím být zrovna já tím lovcem. Začalo to někdy počátkem 70. let minulého století. To jsem, právě v 18 letech, úspěšně složil zkoušky z myslivosti, když byl nalezen úhyn srnce, nepravidelného osmeráka, v tehdejší honitbě MS Ratíškovice - Les, nyní Ratíškovice - LČR. Značné ohryzání paroží od myší a veverek nasvědčovalo tomu, že tam srnec byl už delší dobu. Jeho paroží se vyznačovalo čtvrtou výsadou nad růží směrem dolů. Je škoda, že se nedochovala trofej ani fotografie. Nyní bych se chtěl podělit se čtenáři časopisu Myslivost o zážitky s nepravidelnými osmeráky.
Foto č. 1: lovec Vojtěch Ingr, srnec uloven 21. 7. 1983, věk 10 let, hmotnost po vyvržení s hlavou 17 kg, honitba MS Rozvoj - Ratíškovice, III. jezdecká. Při ranní šoulačce jsem pozoroval dne 18. 6. 1983 srnce, který byl "pán" srnec. Tehdy jsem ale měl v kapse povolenku na I. v. tř. a bratranec Vojta na III. v. tř. Proto následovalo předání informací o tomto krásném srnci, včetně nákresu paroží, místa pozorování a času. Zhruba za měsíc byl srnec ulovený. Měl jsem větší radost, než samotný bratranec. Nyní věřím tomu, že většina lovců by jej na mém místě na potkání ulovila.
Foto č. 2: lovec Josef Ingr, srnec uloven 8. 8. 1984, věk 7 let, hmotnost vyvrženého srnce s hlavou 16 kg, honitba MS Rozvoj - Ratíškovice, III. jezdecká. Věřím, že každý myslivec je trochu pověrčivý. Nejinak je tomu u mne. O rok později mě Diana odměnila touto krásnou trofejí. Věřím, že to bylo za minulý rok, kdy jsem na "pána" srnce nevystřelil, ba naopak - poradil jinému. Srnci č. 1 a 2 byli uloveni prakticky v jedné lokalitě, a to na III. jezdecké, kde byl nalezen výše zmíněný úhyn nepravidelného osmeráka. V roce 1986 jsem na nedaleké mýtině u III. jezdecké pozoroval nepravidelného desateráka. Jenže hranice honitby (les-pole 300 m) udělala své. Jeho krásná trofej byla ozdobou tehdejší přehlídky trofejí. Pak na delší dobu zůstaly pouze malůvky zajímavých žijících srnců, jejichž ozdoba se nikdy neukázala jako trofej. Jakoby se po nich slehla zem.
Foto č. 3: lovec Josef Ingr, 16. 8. 2000, věk 4 roky, hmotnost vyvrženého srnce s hlavou 13 kg, honitba MS Dúbrava - Ratíškovice. Tato fotografie se vztahuje k nejzajímavějšímu příběhu o nepravidelném osmerákovi, kterého jsem ulovil a nepoznal, co do samotného obeznávání, až po konečné ulovení. Ne nadarmo se říká, že pod svícnem bývá největší tma. A taky byla! Od 20. 6. 2000, kdy bylo jeho paroží nakresleno do deníčku, jsem ho "testoval" jen co mi čas dovoloval. Zvláštností bylo, že vycházel s přibývajícím šerem a ráno opouštěl okraj polí s přibývajícím světlem. Jeho celodenním odpočinkem byl rozsáhlý podrost ostružin, který zaručoval nerušený klid. Moc jsem nevěřil tomu, že přežije pět posedů a jednu kazatelnu, které jsou okolo březového komplexu Hrbov o rozloze asi 60 ha, který navazuje na silnici Ratíškovice - Dubňany, kde srnec pobýval. Veškeré jeho pozorování a doslova piplání jsem prováděl ze země s dobrým větrem. To, co následovalo po výstřelu až k následujícímu mnohahodinovému dosledu, může potvrdit jen kamarád Leoš Tomančák s jeho jezevčíky. Tento srneček by zasluhoval napsat samostatný článek.
Foto č. 4: úhyn, 30. 9. 2000, Ratíškovice - LČR, Jezera - III. jezdecká. Když jsem nalezl tohoto uhynulého srnce, tak mi bylo smutno, protože se jednalo o srnce, kterého jsem znal od doby, kdy měl paroží ještě v líčí. Byl to jeden ze srnců, kteří se zde vyskytovali jako nepravidelní osmeráci. Pro zajímavost uvádím průměr pučnic - 24 mm. Hmotnost tohoto torza je 390 g. Věk byl na okresní přehlídce odhadnut na 3 roky. Příčiny úhynu typuji na střet s motorovým vozidlem. Dalšího srnce, staršího nepravidelného osmeráka, který měl čtvrtou výsadu v jedné třetině lodyhy souběžně s první výsadou, jsem od počátku května už nikdy neviděl. Tomuto srnci jsem odhadoval věk na 5 - 7 let. Podle mého odhadu se jednalo o otce se synem.
Foto č. 5: úhyn, 15. 5. 2001, Ratíškovice - LČR, Jezera - III. jezdecká. Den před odlovem srnců, při cestě k posedu, jsem nalezl tohoto srnce uhynulého, musel jistě velmi trpět. Samotné tělo bylo ještě čerstvé, ale hlava už byla plná červů. O celkovém utrpení vypovídalo i místo nálezu. Po obtížném vyvařování a bělení jsem objevil na levé straně, těsně za světlem, díru v lebce. Není pravidelná, ale mírně elipsovitá, s jasným vyštípnutím. Podle toho usuzuji na poranění jiným srncem při hájení svého teritoria. Jedná se o srnce ve věku 5 let, nepravidelného osmeráka, se slabším parožím, který navíc v době parožení pravděpodobně prodělal levou lodyhou náraz na překážku. Podotýkám, že tohoto srnce jsem já ani jiní myslivci neviděli. Těžko říci, zda se jedná o loňského staršího srnce s typickou nepravidelností.
Foto č. 6: lovec Ing. Josef Ondra, 1. 8. 2002, věk 3 roky, hmotnost vyvrženého srnce s hlavou 20 kg, MS Dúbrava -Ratíškovice, jabloňový sad. Zcela jinou kapitolu má tento velmi zajímavý nepravidelný desaterák. Bylo to v roce 2002. Povolenku k lovu srnce jsem neměl, ale srnců se zajímavým parožím v mém deníčku přibývalo. Jeden pěknější než druhý. Jak říkám, pastva pro oči. Ale o tom nejpřitažlivějším jsem řekl Jožkovi. Samotný lov v jabloňovém sadu je náročný vzhledem k velkému rozhledu srnčí zvěře, ale i její početnosti. Uplynulo půl druhého měsíce a byl jsem pozván k "identifikaci" uloveného nepravidelného desateráka. Nemýlil jsem se, byl to on. Radost byla na obou stranách velká. Pouze v letech jsem mu přidal dva roky navíc. Asi mě zmátla jeho stavba těla. Vždyť jeho hmotnost byla 20 kg a síla krku byla obdivuhodná. Dokonce i typické znaky obličejové části hlavy pro II. v. tř. chyběly.
Myslím, že takových honiteb s výše uváděnými srnci je více. A každému, kdo se zabývá chovem a lovem srnčí zvěře přeji, aby nejen jeho loveckou stěnu, ale i album fotografií zdobily podobné trofeje nepravidelných srnců. Vždyť fotografie srnce stojícího na pasece u divizny s krásným parožím je stejně cenná jako ta na štítku.