MYSLIVOST / Stráž myslivosti

Z vystoupení ministra životního prostředí RNDr. Libora Ambrozka na konferenci Myslivost – historie a perspektivy, která proběhla v Židlochovicích dne 11.10.2002. Projev ministra zemědělství Ing. Jaroslava Palase jsme přinesli v listopadové Myslivosti. Více >

Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., jako každý nový zákon, při uvádění do života má své “dětské” problémy. Objektivně je nutno konstatovat, že není doposud odpovídající judikatura. Na druhé straně existuje řada subjektivních názorů na aplikaci jednotlivých ustanovení v praxi. Více >

Bývá zvykem, že se v různých odborných časopisech sem tam někdy objevují zprávy a informace mj. i o zajímavých lidech, kteří vynikají v určité činnosti. K těmto časopisům se řadí i náš časopis "Myslivost". Více >

Dřívější příznivé podmínky pro rozmnožování zajíců a omezené počty lovců s méně výkonnými zbraněmi dávaly možnost i opakovanému lovu na téže ploše. Z té doby se ustálily tři druhy lečí, aniž by došlo k ohrožení kmenových stavů zaječí zvěře. S narůstajícími nepříznivými vlivy působícími na zajíce v krajinném prostředí a s tím souvisejícím neustálým snižováním průměrné výše použitelného přírůstku mladé zvěře je nezbytně nutné přikročit k některým omezením i když velice nepopulárním, přesto nanejvýš nutným. Především se jeví jako potřebné zamezit opakovanému lovu na téže ploše. I když je možné, že v některých případech nebude ani takové řešení konečné a bude nutno přikročit k dalším úpravám ve způsobu lovu zajíce. Přesto v oblastech, kde skutečné stavy odpovídají stavům normovaným, bude možno pokračovat v dosavadním způsobu lovu. V méně zazvěřených honitbách se pravděpodobně budou plány lovu variabilně přizpůsobovat stávajícím podmínkám i v průběhu lovecké sezóny. Konečně v honitbách, v nichž nebylo opakovaně dosaženo normovaných stavů, je třeba lov zajíce zcela, bezvýhradně zakázat do doby, než se stavy obnoví na odpovídající úroveň. Podkladem pro objektivizaci plánu lovu by se měly stát zkušební hony na začátku sezóny. Z jejich výsledků bude možné odvodit důležité závěry pro stav a vývoj na daném území trvale usedlé populace zajíců, jako např. zastoupení jednotlivých pohlaví a především věková struktura sledované populační jednotky. Více >

Počátkem listopadu 2001 jsem od svých Litevských přátel obdržel telefonickou zprávu “přijeďte okamžitě, losi se objevili”. Cestu z Třince napříč Polskem do hlavního města Litvy Vilniusu jsme s Jirkou zvládli terénním vozidlem Mitshubishi za 12 hodin. Manželé Gerold a Jadviga Juniewicze nás již očekávali. V jejích útulném bytě na okraji Vilna jsme na uvítanou byli pohoštění jejich vodkou zn. “Stumbro” z černého rybízu a na oplatu oni okusili naší pravou Moravskou slivovici. Druhý den ráno jsme odjeli do přihraničního revíru u Běloruských hranic, kde myslivecký klub “Rytas” o počtů 17 členů obhospodařuje asi 9 tisíc ha lesní a polní honitby. Z mnoha rostlinných druhů většinu tvoří mechy, lišejníky a různorodé vřesy. Je zde velké zastoupení borůvčí á brusinek. Bývalé úrodné kolchozní lány se změnily v neudržované obrovské louky porostlé plevelem. Ve stromoví převládá borovice, jalovec a v bažinatých oblastech bříza a olše. Hlavní lovnou zvěří kromě losa je zde vysoká a srnčí. Ve velmi hojném počtu je zastoupen divočák. Loví se rovněž bobr, vlk, liška, mývalovec, zajíc a také v menším množství tetřívek a jeřábek. Více >

Uvedené téma je velmi zajímavé, obsáhlé a je předmětem rozsáhlých mysliveckých debat. Skutečně vyčerpávající podání by překročilo rámec vymezený v našem časopise. Pokusím se formulovat stručně některé hlavní aspekty přístupnou formou. Více >

Místem, kde má svůj počátek nožířský průmysl v Čechách jsou bezesporu Mikulášovice. Toto malé pohraniční městečko leží v nejsevernějším místě naší země, ve šluknovském výběžku. Na město byly Mikulášovice povýšeny 1. února  roku 1916 Františkem Josefem I. Více >

Luční seno představuje základní složku zimního krmení jelení zvěře. Při jeho předkládání však platí stejná zásada jako u všech ostatních krmiv. Rozhodující je kvalita. V současné kulturní krajině nemusíme naši autochtonní (původní) spárkatou zvěř za normálních podmínek v zimě krmit, pokud se nám jedná pouze o její druhové přežití bez ohledu na výši zimních ztrát a množství způsobených škod. Cílem zimního krmení je zlepšení potravní situace zvěře v zimě za účelem dosažení lepších výsledků mysliveckého hospodaření a především zabránění nebo alespoň snížení škod na lesních porostech. Úspěšné dosažení tohoto cíle klade ale velmi vysoké požadavky na kvalitu a množství předkládaných krmiv. V myslivecké praxi se často mluví o takzvaném zimním přikrmování zvěře. Tento termín převzatý z dřívějška však nedostatečně vystihuje skutečný význam zimní myslivecké péče v současných podmínkách. Pokud chceme dosáhnout dobrých výsledků jak v ohledu zlepšení kvality zvěře, tak i především účinné ochrany lesa, nestačí zvěř v zimě jen přikrmovat, ale je nutné ji skutečně krmit na vysoké profesionální úrovni. Pokud jsou používána méně atraktivní krmiva, která zvěř přijímá teprve až při nedostatku přirozené potravy, nelze od krmení očekávat dostatečný efekt při zabránění zimního okusu a ohryzu dřevin. V takovém případě bere zvěř předložené krmivo skutečně pouze jako potravní doplněk, zpravidla však až poté, co okousala a ohryzala velkou část dosažitelných stromků. Nesmí se přitom zapomínat, že některé dřeviny jsou pro jelení zvěř tradičním přirozeným zdrojem zimní potravy a mají pro ni vysokou chuťovou atraktivitu. Totéž samozřejmě platí také při zkrmování chuťově dostatečně atraktivních krmiv v příliš malých dávkách. Takové přikrmování postačuje tam, kde zvěř má možnost během zimního období krýt určitou část své potravní potřeby z přirozených zdrojů a nehrozí přitom nebezpečí vzniku škod. Jakmile však ekologicky a ekonomicky významné dřeviny představují v zimě hlavní část dostupné potravy, je potřebné zvěř od nich účinně odlákat a soustředit ji v maximální míře ke krmelištím. Toho lze dosáhnout pouze pravidelným předkládáním dostatečného množství chuťově atraktivního krmiva a správnou volbou krmných stanovišť. I když tato zásada je běžně známá, přesto vypadá skutečná praxe zimní péče o zvěř ve velkém počtu honiteb stále ještě zcela jinak. Více >

Ve dnech 10. – 12. října 2002 se v sardinském městě Nuoro konalo IV. Sympózium o mufloní zvěři . Hlavním organizátorem této konference byla univerzita v Sassari, konkrétně Katedra fyziologie, biochemia a buněčných věd společně s Katedrou biologie zvířat. Konference proběhla pod patronací SO.F.I.VET ( Societa Italiana di Fisiologia Veterinaria ) a IUCN/SSC ( Caprinae Specialist Group). Více >

Stalo se již vcelku příjemnou tradicí, že jednou ze součástí podzimních mysliveckých akcí je Národní soutěž ve vábení jelenů – setkání jelenářů, kteří svým uměním přitahovali v uplynulých čtyřech letech zájem stovek až tisíců diváků. Soutěž jsem považoval za vhodnou příležitost nejen jak ukázat um našich myslivců, ale hlavně jak zpropagovat myslivost mezi nemysliveckou veřejností ne zrovna často viděnou či slyšenou prezentací. Vždyť nakonec jelení říje je jistým tajuplným pojmem i pro toho, kdo nemá žádné myslivecké znalosti. Více >

Rychlost s jakou postupovaly jednotlivé zátopové vlny a velikost zatopeného území (40 okresů), nepříznivým způsobem ovlivnila i volně žijící zvěř naších polí a luk. Ničivá síla vodního živlu pro sobě zanechala značné množství utonulých zajíců, bažantů, srnčí zvěře a dalších druha, kteří neměli téměř žádnou šanci uniknout před sílou běsnícího živlu a zachránit se. I když některé z postižených druhů mají schopnost plavání vrozenou, nevydrží však plavat dlouho a po delší době plavání síly je opustí a utonou. Pokud se některému jedinci podaří zachránit se, dezorientované, vyděšené, promáčené a prochlazené zvíře hyne v důsledku utrpeného traumatu. Více >

V poslední době na stránkách odborných mysliveckých a střeleckých časopisů zaujímají stále větší prostor pojednání seznamující čtenáře s optikou, která začala v historicky nedávné době pomáhat myslivci při lovu a pozorování zvěře. Z výborného pomocníka se pomalu stává “zlý pán”. Více >

Společenstevní honitba, kterou obhospodařuje MS Miřenice v okrese Klatovy má výměru necelých tisíc hektarů. Je typickou průměrnou pošumavskou honitbou, rozkládající se v nadmořské výšce od 500 do 600 m. Přibližně před třiceti roky na stejné výměře honitby činil roční odlov zajíců okolo 400 kusů a o něco méně bažantů. Žádné vysazování bažantů se neprovádělo, naopak, byl organizován jejich odchyt. Ještě v letech 1973 - 75 bylo ročně odchytáno 80 kusů zajíců. Roční lov srnčí zvěře se pohyboval okolo 35 kusů a každý její úhyn byl mimořádnou záležitostí. Do roku 1968 byl prováděn odstřel koroptví. Divoký králík byl běžnou zvěří. V té době ulovit lišku byla vzácnost a řádně se vždy oslavovala. Liščí nory byly pod pečlivou kontrolou. Rys v oblasti Šumavy byl zvěří neznámou. Jezevce do té doby mnoho myslivců ani nevidělo, spíš jej znali z obrázků učebnic. Černá zvěř se prakticky nevyskytovala. Na výrovkách se lovilo mnoho vran, strak, kání, jestřábů i jiných ptáků se zahnutým zobákem. Jsem pamětníkem těch časů. Byla to doba, kdy zemědělská velkovýroba měla za sebou dvě pětiletky a začala se zavádět intensifikační opatření v tehdejším JZD a Státním statku. Nepěstovala se řepka olejka. Škody na zemědělských a lesních kulturách byly zanedbatelné a uhrazovaly se zpravidla zvěřinou. Více >

Krkonošský národní park (KRNAP), jehož řízení zabezpečuje Správa KRNAP, v sobě zahrnuje velmi rozsáhlé území o celkové rozloze přesahující 50 000 ha (týká se pouze české strany). Park je rozdělen do tří zón včetně ochranného pásma (viz obrázek č. 1). Na území národního parku je provozována i myslivecká činnost, a to na rozloze přesahující výměru 35 000 ha, přičemž zhruba 30 000 ha obhospodařuje Správa KRNAP (režijní honitby). Myslivecké hospodaření plně podléhá poslání národního parku. Na tomto centrálně řízeném území je normováno zhruba 330 kusů zvěře jelení a 530 kusů srnčí. Více >