Časopis Myslivost

Při výběru nože nedokážete rozpoznat kvalitní tepelné zpracování (kalení a popuštění) ani tvrdost čepele a tak výběr zúžíme na kvalitně provedené ostří. Je důležité vědět, že úhel pod kterým je nůž nabroušen určuje sílu se kterou musí být řezáno a zároveň odolnost proti opotřebení (čím je úhel ostřejší tím snadněji se nožem řeže, ale snadněji se otupí zejména při těžší práci). Zaměříme se na nejběžnější a to klínovité ostří - výbrus, jehož plocha má správně přímo končit vlastním ostřím s odstraněným otřepem - jehlou, nikoliv končit fazetou - jakýmsi druhým "tupějším" sražením hrany, tak běžným u všech nožů nevalné kvality. Pokud je úhel fazety příliš velký, jedná se prakticky o sekáčové ostří. Je zřejmé, že toto "ostří" vydrží i velice nešetrné zacházení, ale řezné vlastnosti - nic moc. Jistě jste si již i Vy někdy takový nůž koupili a vzápětí ho museli naostřit, aby skutečně řezal.

Tím jsme se dostali k vlastnímu ostření nože. Existuje mnoho návodů a postupů "zaručujících" dokonalé ostří, ale my se zaměříme na tradiční způsob za použití stolního brousku.

Brusné kameny přírodní (Arkansas - používaný rytci, belgický kámen - houslaři, japonské brusné kameny, ...) jsou méně vhodné zejména proto, že vybrat kvalitní kámen vyžaduje značnou zkušenost a jejich cena je vysoká.

Jako nejvhodnější se jeví velké syntetické keramické brousky speciálně k tomuto účelu vyrobené z karbidu křemíku - carborunda (snadno ho poznáme podle šedé až šedozelené barvy). Tyto brousky jsou vyrobeny jako oboustranné, tj. mající z každé strany jinou zrnitost (hrubší strana - zrnitost 150 a jemnější - zrnitost 320 - značení jako u brusných papírů či pláten) a lze jimi spolehlivě naostřit i čepele vyrobené z velice kvalitních ocelí.

Pro dobrý výsledek je potřeba vědět, že proces broušení má dva kroky - broušení ostří a jeho vyhlazení až vyleštění.

Brousek můžeme smáčet vodou, řídkým minerálním olejem nebo brousit "na sucho".

Vlastní broušení velice otupené čepele probíhá asi takto: pevně držený nůž položíme na hrubší stranu brousku tak, aby plocha výbrusu téměř ležela na ploše brousku a plynule táhneme proti ostří z jedné a poté z druhé strany nože vždy asi pětkrát.

Jedná se o pohyb složený z pohybu vpřed a doprava (u praváků) po celé délce ostří (jako bychom řezali). Základem úspěchu je dodržet shodný úhel a počet tahů z každé strany. Po tomto broušení Vám zůstane poměrně hrubý povrch a je potřeba ho stejným postupem vyhladit na jemnější straně brousku. Výsledkem je mikroskopicky zubaté ostří s otřepem po broušení - jehlou.

Pokud jehlu neodstraníme, nůž sice bude krátkodobě dobře řezat, ale snadno se "ztupí". Jehlu odstraníme na jemnější straně brousku tak, že lehce zvětšíme úhel a zmenšíme přítlak na čepel. Čepel má nyní kvalitní trvanlivé mikroskopicky zubaté ostří, vhodné k řezání zejména vláknitých materiálů. Pokud Vám vyhovuje ostří hladké, je nutno je obtáhnout na velice jemném brusném kameni zrnitosti až 1000 a poté na koženém řemenu "po ostří" střídavě jednu a druhou stranu. Na řemen je možno přidat lešticí pastu (zelená). Výsledné ostří bude hladké, lesklé a velice, velice ostré.

Pokud chceme jen oživit ostří nového nože, vypustíme pochopitelně hrubé broušení. Žádná věda, že? Ale pro dobrý výsledek je nutno trénovat. Nejlépe na starém vyřazeném noži. Existují i brousící sady s barevně odlišenými brousky (carborundum či diamantové), umožňující pomocí přípravku snadné dodržení úhlu i drsnosti a velice dobrý výsledek. Nevýhodou je poměrně vysoká cena sad.

Důrazně varuji před použitím domácích ostřičů - koleček nebo jiných ostřičů např. do vrtačky.

Pro správnou údržbu zejména zavíracích nožů je třeba mimo broušení dodat, že mechanismus musí být čistý, k čemuž výborně slouží přípravek WD 40 (rozpustí a vyplaví nečistoty), a následné namazání mechanizmu kvalitním olejem je nezbytné.

Pokud ani teď nemáte chuť nebo odvahu se do ostření Vašeho nože pustit, svěřte jej osvědčenému nožíři.

Přeji hodně zdaru při práci.