Před časem na mne padl smutek, na televizní obrazovce jsem zhlédl debatu o myslivosti a při ní hlasování občanů, zda ji u nás zrušit. Nadpoloviční většina byla pro zlikvidování v představě, jak přírodě poslouží. Ve skutečnosti jí prokazovali “medvědí službu”. Domnívám se, že by hlasování určitě dopadlo jinak, kdyby se spoluobčané trochu více staralo o zdravou přírodu v naší přeměněné kulturní krajině, jejíž rovnovážnou složkou je i nutná a řízená myslivost. Téma o našem přírodním kapitálu je příliš složité a k ujasnění by bylo třeba mnoho povídání, aby se pochopilo to, že myslivost není jen lov. Nechci dále moralizovat, moje snaha je ukázat krátkou reportáží užitečnou práci myslivců, která prospívá nejen lovné zvěři, ale i praktické ochraně mnoha ostatních tvorů přírody. Zapochybuje-li někdo o tom, doporučuji mu teď v zimním čase se teple obléci, vzít dalekohled a skrýt se za humny poblíž bažantího zásypu. Určitě ho překvapí, jak živo je tu celý den, nejen slétlými bažanty, ale i všemožnou ptačí drobotinou. Zadina obilí plná plevelných semínek, kterou tu myslivci zvěři pravidelně zasypávají, je neustále prostřeným stolem pro všechny opeřence. Mnoho ptáků u nás zůstává v zasněžené krajině a převážně se živí rostlinnou stravou; semeny rostlin nebo plody keřů či stromů. Jejich ryze přírodní úroda nebývá každoročně bohatá a také je využívána hned od podzimu. Uprostřed a ke konci tuhé zimy potom bývá už spotřebována a opeřenci začnou hladově bloudit krajinou. Všechny bažantí zásypy se stanou pro ně cennou oázou k přežití. Zcela pravidelným spolustolovníkem bažantů je strnad obecný. Poznáme ho podle nápadně žluté hlavy a bříška. Pro svou ostražitost a bázlivost každou chvíli vyletuje na okolní křoviny a sleduje bezpečnost. Strnadi jsou specialisté na drcení nejtvrdších semen. Čelisti okrajů zobáků mají ohnuté dovnitř se zoubkem u kořene. Ten jim pomáhá houževnaté obilky rozlupovat a drtit.
Více >