Časopis Myslivost

Načež se dočkal sprchy. Sice vlahé, v níž pan profesor Svoboda coby šéfredaktor Stráže myslivosti velice přátelskými slovy přivítal nového spolupracovníka, přičemž dal taktně na vědomí, že jde o záležitost spíše výhledovou, až adept myslivosti nabude více vlastních praktických zkušeností i teoretických vědomostí. A zavázal ho, aby své odhodlání neopustil, směřoval cílevědomě k budoucí soustavné spolupráci se Stráží myslivosti a k obecnému popularizování myslivosti, čehož je víc než třeba.

Pochopil jsem, a vystupuji tímto z ústraní třetí osoby, že na to zatím ještě nemám, načež jsem panu šéfredaktorovi slíbil, že dám na jeho slova a budu se psaní a fotografování věnovat tak, abych publikoval nejen pro myslivce, ale také pro nemyslivce o myslivcích, myslivosti a zvěři. Protože se naplňuje čas, kdy se završuje půl století této mé činnosti, cítím se povinován vůči světlé památce Jaroslava Svobody, abych podal výčet toho, co z mého pera a kamer vyšlo černé či barevné na bílém (papíře, filmovém plátně nebo televizní obrazovce), co bylo prezentováno na výstavách - ť už jako obrazová informace v expozici, nebo k pocitovanému vnímání.

Mou první opublikovanou fotografií volně žijícího živočicha ve vztahu k myslivosti byl snímek čápů na hnízdě na zámku u nás doma v Častolovicích. Vznikl v roce 1947. Tento premiérový výskyt za kamerou mohl být i derniérou, zmáčknutí spouště mohlo být poslední. Abych se dostal do příhodného místa k fotografování, musel jsem totiž vyšplhat do koruny vysokého smrku. Větev těsně po cvaknutí závěrky při nadměrném náklonu povolila. Můj pád zadržel teprve přeslen o několik metrů níže, kdežto fotoaparát břiknul až na kořenový náběh. Když jsem se pomlácený a odřený sesunul dolů, zjistil jsem že z čočky je sice drť, ale náraz zabouchl zadní stěnu aparátu tak, že zůstala zaklíněná a neotevřela se. Když jsem potom v temné komoře u fotografa odtrhl víko, vyjmul jsem nepoškozený svitkový film, který po vyvolání poskytl zvětšeninu, jež má v pořadí mých otištěných fotografií číslo jedna.

Když se rány zacelily a bolest pohmožděnin odezněla, jednoho dne dívka jménem Hanka přišla na schůzku s tlumokem na zádech, z něhož čouhaly tři nohy dřevěného stativu, na němž byla přišroubována masivní kamera na skleněné desky formátu 9x12. Nebylo důvodu na fotografování zanevřít. Nepohotový přístroj pro zvolenou specializaci zrovna nevyhovoval - spíš se hodil na neživou přírodu a krajiny, ale i to patří k myslivosti, jde o životní prostředí jak zvěře, tak myslivců.

Panu profesorovi bych se rád svěřil i s tím, že první můj článek pod titulkem O myslivcích a "myslivcích" vyšel počátkem ledna 1948 v Zemědělských novinách.

Chtěl bych také povědět o tom, že - věren slibu, který jsem dal - jsem usiloval o to, abych přispíval k propagaci a popularizaci myslivosti v co největší šíři, tedy aby záběr působení byl co nejrozsáhlejší. Články, fotografie a filmové či video záběry jsem měl opublikovány v šestačtyřiceti titulech periodik i neperiodických publikací, tedy v denících, týdenících, časopisech, magazínech, v televizním zpravodajství celostátním a později regionálním, ve filmech a videofilmech, v knihách, v kalendářích.

Ve sdělení bývalému panu šéfredaktorovi Stráže myslivosti bych neopomenul zdůraznit, že jsem usiloval o důsledné naplňování předsevzetí, ke kterému mu mne přivedl právě on: Středem mého zájmu nebyly pouze výpravy po loveckých stezkách, neupínal jsem se jen k událostem, kde zní halali, ale programově jsem pozornost věnoval třistapětašedesáti dnům myslivce, každodennímu provozu myslivosti a činnosti myslivců.

Publikování v oněch dobách jsem ale měl z politických důvodů značně ztížené, ale paradoxně to vedlo k tomu, že jsem se stále intenzívněji věnoval fotografování zvěře. Mezi lidmi jsem tehdejšími mocipány nebyl rád viděn, takže jsem byl vypuzen do přírody. Při mých toulkách od hájovny k lesovně, od fořtovny k myslivně a po revírech vůbec se říkalo, že jsem poslední československý facír, tedy myslivecký mládenec. V noci jsem hlídal na zámku v Rychnově nad Kněžnou za slabou záchovnou dávku mzdy, takže jsem neměl na koho šířit normalizačnímu režimu nepřátelské ideje, ve dne jsem podnikal výpravy za zvěří, při nichž jsem si nejvíce připadal jako šerpa, protože jsem tahal čtyři tělesa pentakon-kiksu, jak se výstižně označoval dosažitelný fotoaparát z NDR Pentacon-six. K němu jsem měl objektivy od "širokáče" na krajiny a "záklaďáku" celou sadu přes stodvacítku, stoosmdesátku a třístovku až k půlmetrovému "dlouhému sklu", které bylo možné ještě protáhnout na dvojnásobek ohniskové vzdálenosti konvertorem. To byla výzbroj, která by utahala dva chlapy. Takže jsem to většinou řešíval tak, že v pozdním odpoledni jsem s postupujícím úbytkem světla ukládal pod podkapové smrčky objektivy, které už se nedaly pro nedostatek světla použít. Tudíž kdyby se mi někdo při mé šoulačce nenápadně zavěsil na paty, nejprve by našel půlmetrový, nejméně světelný "tělouš", potom o clonu světelnější "třístovku" a nakonec i stoosmdesátku s realitivním otvorem 2,8. Po dofocení stodvacítkou a po zhoustnutí šera jsem při vrácení se zpátky s úspěchem sbíral odložená "skla". Jako původem lesák jsem zvyklý si všímat stromů a porostů kolem sebe, takže jsem si pamatoval, kde jsem co položil a k úkrytům jsem vždy našel cestu. I když někdy, když tmu urychlil příval mraků, bylo hledání časově náročnější.

Po necelém roce posametového zaměstnání jsem odešel do důchodu, abych konečně měl možnost naplno pracovat. Začal jsem podnikat jakožto agentura SLOVO A OBRAZ, což zahrnuje činnost novináře, publicisty, fotografa, fotoreportéra, scénáristy, kameramana, režiséra, střihače, autora komentářů k videofilmům. Jak jste mohli spočítat, jedná se přesně o devatero řemesel z onoho lidového úsloví, které završuje desátá nouze. Přičemž samozřejmě v této činnosti mají své významné místo materiály o myslivosti, myslivcích a zvěři.

Na závěr bych panu šéfredaktorovi Svobodovi vypsal několik suchých čísel. Nafotografoval jsem desítky tisíc černobílých a barevných políček negativů a diapozitivů a natočil mnoho záběrů, přičemž různými způsoby bylo prezentováno na veřejnosti 1806 fotografií, z čehož bylo 190 se sokolnickou tématikou. Otištěno bylo 1120 fotografií, z toho 124 o sokolnictví, vystaveno bylo 598 snímků a 88 záběrů bylo v diaseriálech. Textových materiálů - od několikařádkových až po celostránkové či vícestránkové - jsem měl opublikováno 416, z toho 44 bylo věnováno sokolnictví, což dohromady představuje několik desítek tisíc tiskových řádek. Jako filmař mohu vykázat dva filmy o myslivcích, jeden film o myslivosti v německé verzi, ve dvou filmech jsou sekvence o myslivosti, televizních šotů a reportáží bylo odvysíláno jedenatřicet, z toho o sokolnictví devět. Takže sečteno a podtrženo - znovu zdůrazňuji, že jako mezisoučet - jsem za půlstoletí z bezmála sedmdesáti let slovem a obrazem působil na veřejnosti ve jménu myslivosti 2258 krát. Že zmínka o bezmála sedmdesáti letech není smyšlená, to dokládá moje datum narození - 7. 8. 1930.

Škoda, že se od bývalého šéfredaktora Stráže myslivosti, pana profesora Jaroslava Svobody nemohu dozvědět, zda takový výčet by ocenil jako úspěšné splnění jemu daného slibu.