Časopis Myslivost

Tímto problémem se organizačně právní komise ČMMJ počala zabývat již v průběhu roku 1999. K přijetí závazných rozhodnutí je však nutné nejprve znát celou řadu skutečností, které budou tento proces provázet. V současné době známe, nebo můžeme předpokládat, jaké úkoly nově vzniklé orgány vyšších územně samosprávních celků ve vztahu k myslivosti převezmou od současných ministerstev. Z tohoto pohledu se nedomníváme, že by bylo nutné v rámci ČMMJ přijímat jakékoliv organizační změny. Jsme přesvědčeni, že Okresní myslivecké spolky ČMMJ budou v plném rozsahu schopny i na této úrovni řešit případné problémy a naopak se jim rozšíří možnost přímého vstupu do některých oblastí politiky státu. Nemáme zájem vytvářet nějaký další stupeň v orgánech a organizaci ČMMJ. Okresním mysliveckým spolkům ČMMJ nic nebrání v tom, aby v případě potřeby širšího jednotného postupu využily dnes již v některých oblastech běžně praktikovaných setkání zástupců OMS v daném regionu k prosazení společných zájmů.

S určitostí víme, nebo můžeme předpokládat, že se zřízením vyšších územně samosprávních celků postupně dojde ke zrušení stávajících okresních úřadů. Z hlediska organizace členů ČMMJ by to pro samotnou ČMMJ a její organizační složky nemělo přinést žádný problém. Stanovy Českomoravské myslivecké jednoty zřizují své organizační jednotky (OMS) v prvé řadě na principu sdružení určitého počtu členů a až následně je co do působnosti spojují s určitým územím okresních, městských nebo obvodních úřadů. Proto také by nás nic nemělo nutit měnit léta užívaný a osvědčený dvoustupňový systém organizace naší ČMMJ. V historii našeho státu existovala celá řada "okresů" - politické, soudní, správní, apod. a ne vždy se jejich území shodovalo, proč by tedy nezávisle na státních orgánech nemohly existovat "myslivecké okresy" v rozsahu současných území okresních úřadů. Stejně tak i naše současné stanovy nebrání tomu, aby v případě potřeby jeden OMS byl vytvořen pro území více okresů. Tato okolnost je předpokládána pouze ve zvláště závažných případech a měla by vycházet v prvé řadě z vůle samotných organizačních jednotek ČMMJ.

Velice důležitou okolností však v celém tomto procesu bude pro ČMMJ otázka naplňování svého základního poslání: "Zachování a zvelebení stavů zvěře, která je přírodním bohatstvím, přitom plnit úkoly vyplývající pro myslivost z ekologických programů pro jednotlivé územní celky", které plní v zájmu svých členů prostřednictvím především okresních, městských a obvodních mysliveckých spolků ČMMJ.

Okresní úřad je pro ČMMJ a zejména pak pro OMS v jejich teritoriu státním orgánem, bez kterého si můžeme naplňování svého poslání těžko představit. Vůbec však zde nejde o "okresní úřad" jako instituci, i když tato je v zákoně č. 23/1962 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, definována ve více než šedesáti případech, a je jen několik málo ustanovení tohoto zákona, kdy tento orgán ve věcech myslivosti neplní rozhodující úlohu, ale jde o jeho řídící funkci a zde však bohužel nevíme, jak tyto ze zákona náležející práva a povinnosti okresním úřadům budou přerozděleny, zda jako celek připadnou orgánům vyšších územně samosprávních celků, nebo některé budou plnit pověřené orgány místní samosprávy, případně zda v těchto územích nebude působit jiný státní orgán, do jehož pravomoci bude řízení myslivosti svěřeno. Přestože tato okolnost se bude dotýkat především vlastníků a uživatelů honiteb, je rozhodující stejně pro okresní myslivecké spolky, neboť jejich stěžejní činnost při naplňování poslání ČMMJ je postavena právě na spolupráci s okresními úřady, uživateli honiteb, jak mysliveckými sdruženími, tak i jednotlivci.

Vyřešení řízení myslivosti v zákoně nebude zajisté jednoduchou záležitostí, přesto se domníváme, že bude vyřešeno tak, aby nemuselo dojít k některým procesům, tak jak v minulosti, které nepřinesly naší myslivosti ani našim členům nic užitečného, jako například nové uznání honiteb a podobně.