Zima pomalu končí. Ve vzduchu už je to tajemné, nepostižitelné, to jarní. Nad lesem se objevuje silueta středně velkého dravce. Velká, široká křídla spolu s krátkým rýdovákem nasvědčují, že jde spíše o "plachtaře" než o "stíhače". Není pochyb, nad hlavou máme káně lesní. Pomalu, skoro se dá říci těžkopádně, mává křídly a zvolna nabírá výšku. A pak se objevuje druhá taková silueta. Je slyšet jakoby kvílivé "Hijéééé" a oba partneři se mění málem v tečky, jak stálým kroužením stoupají do výše. Vtom najednou jeden z nich střemhlav padá, oblouk a znovu nabírá výšku. A znovu to vše opakuje, Pak totéž provádí druhý. Jsme svědky káního pozdravu jaru, jejich milostnému ceremoniálu, vrcholícího intimním aktem v blízkosti hnízda. Poblíž kroužícího páru se objevuje další kání silueta a krouží spolu s nimi. Člověku se mimoděk vnucuje představa o manželském trojúhelníku, ale skutečná příčina je prozaičtější: jde jen o souseda, který si přišel s našimi manžely objasnit odkud až pokud je to čí.
Více >