MYSLIVOST / Stráž myslivosti

V řadě chovatelských klubů loveckých a pracovních plemen se často vedou spory na téma: "Chceme chovat psy pro krásu nebo pro práci?" Velmi se mýlí ten, kdo si myslí, že podobné dohady jsou současným problémem a že se s ním naši předchůdci nepotýkali. Důkazem je i jeden z nejvšestrannějších teriérů - jagdteriér. Základy jeho chovu byly položeny těsně před 1. světovou válkou a důvodem byla mimo jiné i nespokojenost příznivců loveckých teriérských plemen, jejichž chovatelé se občas zajímali více o exteriér než o pracovní výkon. Skupina německých chovatelů začala přemýšlet nad plemenem chovaným ne pro půvabný vzhled, ale pro povahu. Chtěli a také vytvořili plemeno, jehož srst nevyžaduje náročnou úpravu, plemeno, s nepříliš hlubokým hrudníkem a s kohoutkovou výškou vyhovující nárokům práce v noře, plemeno, které má vytrvalost srovnatelnou s vlkem, plemeno tvrdé, nebojácné, samostatné, ale při správném vedení ovladatelné. První chovatelský klub nového loveckého teriéra byl založen v Německu v roce 1926. O rok později byli jagdteriéři představeni na výstavě. Nesetkali se s příliš velkou přízní tehdejších kynologických funkcionářů. Úplně jiný byl ale názor myslivecké a kynologické veřejnosti a tak bylo v roce 1933 první v Evropě vzniklé teriérské plemeno uznáno. Pojmenováno bylo po zemi svého původu a po svém určení - Deutscher Jagdterrier - německý lovecký teriér. Jeho standard nese číslo 103 a v nomenklatuře FCI je zařazen do skupiny III. - teriéři, sekce 1 - velcí a střední teriéři. Do této sekce patří i řada dalších teriérských plemen s vynikajícími loveckými vlohami, např. border teriéři, foxteriéři, lakelandi, irští teriéři nebo velšteriéři. Více >

Kvalita srnčí zvěře je dána nejen její hmotností a robustností, ale u srnců převážně kvalitou parožení a u srn jejich produktivitou. Z těchto ukazatelů je problematické hodnocení produktivity srn, protože zvláště v polních honitbách je výrazně zkreslena ztrátou srnčat při polních pracích. Také hodnocení hmotnosti podle hlášenek ulovené zvěře je také nepřesné, protože ne vždy se zvěř přesně váží, záleží i na časovém odstupu od doby ulovení, kvality ošetření zvěřiny apod. Relativně nejpřesnějším ukazatelem tedy zůstává hodnocení kvality trofejí u srnců. Více >

V časopise Myslivost 8/97 jsem ve svém článku "Ještě jednou o srnčí zvěři" upozornil na praktické poznatky a zkušenosti z dlouhodobého chovu srnčí zvěře, získané manželi Bayernovými ve své honitbě ve Štýrsku. V závěru jsem poukázal na ověření některých poznatků v praxi v honitbách na Žďársku. Za poslední dva roky, které uplynuly od napsání článku, jsme z praxe získali další poznatky o kterých bych se chtěl v dnešním článku zmínit. Jedná se v podstatě o Bayernův recept v praxi důsledně, či méně důsledně uplatněný. Více >

Leptospirózy jsou typické zoonózy, to znamená, že se přenášejí ze zvířat na člověka. Jsou rozšířeny mezi domácími a volně žijícími zvířaty a příležitostně dochází i k nákazám lidí. Více >

Mám to štěstí, že mi zdraví stále ještě dosti slouží, a proto se toulám po lesích severní Moravy. Někde mě pozvou přátelé, ale nejvíce navštěvuji lesní honitby jako rozhodčí z výkonu při zkouškách lovecké upotřebitelnosti psů. Při té příležitosti se zájmem pozoruji všechny známky o přítomnosti zvěře, zejména mě zajímá zvěř jelení. Více >

Několikaletá snaha začít řešit komplikující se vztahy rys - člověk vyústila v minulém roce ve zpracování Záchranného programu silně ohroženého druhu živočicha rysa ostrovida v České republice (dále ZPR). Ten byl následně schválen ve vedení Ministerstva životního prostředí (MŽP) a nabyl platnosti zveřejněním ve Věstníku MŽP, částka 2 dne 15. 4. 1998. Zároveň stejným postupem nabyl platnosti i Metodický pokyn MŽP k provedení ZPR, který konkretizuje evidenci stavu a škod způsobených rysem a postup při řešení výjimek z ochranných podmínek ochrany rysa ostrovida (§ 56 zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Více >

Měsíc květen 1999 se pro mne stal něčím, na co se v životě lovce jen tak nezapomene. Jsem pravidelným odběratelem časopisu Myslivost, občas se tam najdou i příspěvky se vzpomínkami, jak to bylo u nás kdysi, v době, kdy byly v našich lesích v dosti hojném počtu zastoupeni tetřevi hlušci. Dokladem toho jsou i u několika z nás pozůstatky vypreparovaných tetřevů, na kterých zub času nadělal své. Vzpomínky na tuto dobu, kdy tetřev hlušec stál na nejvyšším stupni naší pernaté lovné zvěře v českých zemích, jsou tradovány těsně před válkou. Více >