NEDRAVÝ DRAVEC
Josef PTÁČEK
Jsou mezi dravci tací, u nichž je dravost patrná z každého pohybu, pohledu, chování. A jsou zase jiní, kteří vzhledem a způsobem života vyvolávají dojem, že na své dravčí příslušnosti příliš netrvají. Například luňáci. Kdyby někdo sestavoval žebříček dravců podle "nedravosti", čili jakýchsi antidravců, skončili by na druhém místě, hned za včelojedem.
Je to nádherný pocit, když tak oslněni jarním sluncem pozorujete, s hlavou zakloněnou, vzdušné svatební hry luňáků nad lužním lesem. Kolem je plno jiskření a třpytění, ve vzduchu je už cítit jarní explozi života a oni tam, vysoko na modrém nebi - skoro tečky, dovádějí, krouží a občas rozpustile tlesknou křídly za zády. Potom se výše letící pták spustí v předstíraném útoku na svého druha, ten se otočí na záda, zaklesnou se pařáty a začnou se točit kolem osy. Chvíli setrvají v tomto vzdušném tanci a přiblíží se až těsně k zemi. A znovu celý rituál opakují. Když se nabaží vzdušného dovádění, věnují se hnízdu. Obvykle si je staví na nejvyšších vršíčcích stromů, jen zřídka zaberou opuštěné hnízdo volavek, vran apod. Zvolenému hnízdu zůstávají věrni. Velmi nezvyklá bývá výstelka hnízda. Najdeme tu kusy papíru, ale i igelitové pytle, kusy gumy, plastů a podobné civilizační "vymoženosti". Sem snáší samice dvě až tři vejce, z nichž jedno bývá čisté. Sedí na nich 28 až 30 dní. Samec ji zásobuje a pokračuje v tom ještě po další dva týdny po vylíhnutí mladých. Mláďata jsou vyvedena po 40 až 46 dnech.
Luňáci jsou ptáci tažní. Na hnízdišti se objevují už koncem března. Pár přilétá společně a záhy se začne oddávat výše zmíněným svatebním letům. Na zimoviště odlétá během srpna až září směrem na jih ke Středomoří. Při tomto tahu se shlukují luňáci z různých částí areálu rozšíření a táhnou společně. Kdysi, kdy bylo luňáků hojnost, to bývala velmi impozantní podívaná.
Až dosud jsme hovořili o luňácích bez druhového označení. Nyní je třeba říci, že u nás se můžeme setkat se dvěma druhy luňáků - luňákem hnědým (Milvus migrans) a luňákem červeným (Milvus milvus). V mnohém jsou si velmi podobni. Mají stejné nebo značně podobné tažné, předhnízdní a hnízdní zvyklosti. Jsou si podobni i vzhledem, luňák červený má však poněkud pestřejší zbarvení a je proto zařazován mezi naše nejkrásněji zbarvené dravce. Při letu je nápadný vidlicovitě vykrojený rýdovák, který je u luňáka červeného výraznější, ale to dokáže posoudit jen ten, kdo oba dravce v letu viděl a může porovnávat. Luňáci jsou přibližně velikosti káně, avšak mají oproti ní štíhlejší tělo i delší a užší křídla. Luňák červený je podstatně vzácnější než hnědý, i když i ten patří dnes už mezi naše vzácné dravce. Na počet hnízdících párů luňáka červeného by nám stačily prsty jedné ruky a ještě by nám nějaký zbyl.
Ve výběru potravy nejsou luňáci nijak vybíraví. Jejich jídelníček se mění podle prostředí a ročního období. Jsou to především sběrači. Proto jsme je nazvali nedravými dravci. Největší zálibu mívají v mršinách. Uhynulé živočichy sbírají v blízkosti vod, tekoucích i stojatých. Leklou rybu dovedou sebrat za letu přímo z hladiny. V případě nouze o mršiny dokáží ulovit drobného hlodavce, krtka, ještěrku, větší hmyz i mladé nezkušené ptáky. Neváhají odehnat od kořisti i jiné dravce. Ve středověku, kdy bývalo dosti odpadků (organických, živočišných), mršin a popravišť, bývali luňáci běžnými dravci. Dnes se stávají stále vzácnějšími po celém areálu rozšíření. Osudná se jim stala jejich záliba v mršinách, které jsou v dnešní době velmi často důsledkem chemického boje člověka se škůdci. Luňák (a mohou to být i jiní tvorové), mající zálibu v mršinách, pozře takovou mršinu a otráví se rovněž.