V roce 1982 vyšlo ve 12. čísle Folia venatoria naše sdělení o ztučnění na vědecké konferenci v rámci výstavy Agrokomplex v Nitře v roce 1980 (KLUSÁK a spol. 1982). Bylo to zřejmě první sdělení o tomto problému na světě, jak později potvrdili STUBBE & STUBBE (1994). Tehdejší nálezy jsme doložili mikroskopickými snímky, na nichž jsme ukazovali, že jaterní buňky byly infiltrovány tukovými kapénkami různé velikosti a množství. Chemickým vyšetřením bylo zjištěno v jaterní tkáni v tomtéž období pouze 1,5 - 3,5 % tuku v sušině. Prokázali jsme také, že po odeznění říje mizí i tuková infiltrace a jaterní tkáň se vrací k normálu, že tedy ztučnění (steatóza) je reverzibilní. Příčinu ztučnění jsme viděli v tom, že říjní daňci během říje takřka nepřijímají potravu, poněvadž neustále značí a hájí své říjiště a spotřebovávají tuk, který si nashromáždili v podkoží před říjí (v dobrém čase). V pozdějších letech jsme pozorovali několikrát náhlá uhynutí říjných daňků koncem říjného období, která jsme si vysvětlovali naprostým vyčerpáním, poněvadž uhynulé kusy nejevily známky poranění nebo ubití v soubojích. U padlých kusů byla opakovaně zjišťována acidóza (okyselení), která se vyvíjí při zvýšené spotřebě tuků bez současného přívodu sacharidů a při hladovění. Proto bylo doporučováno, u nás i v zahraničí, aby byl v honitbách upraven poměr samců a samic tak, aby nedocházelo k vyčerpání a následným úhynům (ŠTĚRBA & KLUSÁK 1984, FISCHER & ALTEHANS 1994).
Více >