Aktuální stavy srnčí zvěře v mnoha oblastech ČR dalece přesahují normované stavy a únosnou kapacitu (carrying capacity) prostředí. Důsledky tohoto faktu jsou na některých místech dalekosáhlé.
Srnčí zvěř je tzv. selektivní (výběrový) okusovač s poměrně malým bachorem. V tomto malém bachoru setrvává potrava jen velmi krátkou dobu. Vzhledem k rychlému průchodu musí být potrava vysoce koncertovaná a snadno stravitelná. Proto si srnčí zvěř přirozeně vybírá jako potravu jen ty nejkvalitnější části rostlin (pupeny, mladé lístky, byliny, plody), aby tak získala dostatek energie a proteinů.
Tento druh zvěře je silně teritoriální, obzvláště srnci v období říje. V zimním období se zvěř sdružuje do volných nestabilních tlup, které slouží ke kolektivní ochraně a usnadnění vyhledávání potravy.
METODY SČÍTÁNÍ ZVĚŘE
Česká republika
U nás tradičně probíhá sčítání zvěře v předem stanovených termínech, tedy zhruba v jeden čas. Toto sčítání je ale vysoce nepřesné, značně zkreslené a je založené spíše na subjektivním odhadu. Navíc ve spoustě honiteb se výsledek sčítání zvěře rok za rokem jen opisuje, což vede jen k masivnímu podhodnocování skutečných stavů zvěře v dané honitbě a z této skutečnosti následně vyplyne podhodnocený plán lovu. Výsledkem takového podhodnocování je degradace populace srnčí zvěře, její ekologicky nevyvážený poměr v prostředí a z toho vyplývající škody zvěří v honitbě.
Německo (některé spolkové části)
V některých částech Německa bylo upuštěno od původních metod sčítání zvěře a přešlo se k objektivnějším metodám. Často je zde využívána metoda FCP (Fecal Pellet Counts) sčítání trusu na kontrolních plochách. Vyhodnocení této metody následně slouží k mnohem přesnějšímu odhadnutí početnosti a zdravotního stavu populace.
Velká Británie (Anglie, Skotsko)
Zde zvolili čistě ekologický přístup. Plány lovu zvěře se neodvíjejí od jarních kmenových stavů, ale od měření a zjišťování škod způsobených zvěří na lesních kulturách a porostech. Pro následnou kontrolu hustoty populace je používána metoda sčítání pomocí světelných zdrojů (Spotlighting Counts). Dnes je již většinou nahrazena modernějšími termovizními přístroji. Jedná se o přímou metodu nočního sčítání zvěře, která je prováděna z jedoucího vozidla.
Itálie
Italové považují noční sčítání zvěře termovizí z jedoucího automobilu za vysoce efektivní a velmi přesné. V tamních podmínkách se jedná o moderní přístup a nejpřesněji zvolenou metodu pro získání objektivního výsledku o stavu a početnosti populace zvěře v krajině.
Rakousko
V Rakousku je sčítání srnčí zvěře v podstatě nepoužívaný pojem, plánování lovu probíhá za účasti všech subjektů v přírodě hospodařících na základě porovnání kontrolních ploch a plán lovu se určuje z roku na rok jakožto dohodnutý kompromis mezi všemi zúčastněnými.
Populační hustota a škody
Vysoká populační hustota srnčí zvěře s sebou často nese velmi intenzivní a selektivní poškozování lesního ekosystému. Tím dochází ke značným škodám na lesním hospodářství. Vysoká početnost populace také zvyšuje frekvenci střetů s motorovými vozidly, to představuje vysoké bezpečnostní riziko a přináší materiální škody.
V přemnožených populacích také dochází k velmi rychlému šíření chorob a parazitů v důsledku stresu a koncentrace jedinců. Výsledkem vysoké populační hustoty je také horší kondice srn a srnčat, a také méně srn, které vodí více než jedno srnče.
Srnčí zvěř je ve vysokých početních stavech ve spoustě našich honiteb udržována a podporována uměle a často jsou zašetřovány srny, na jejichž průběrný lov se mnohdy vůbec nebere ohled.
Je proto nutností zachovat kvalitní a zdravou populaci ve vyváženém poměru k prostředí a ekologické únosnosti krajiny, ve které se zvěř vyskytuje. Proto je potřeba přistoupit k intenzivním a efektivním metodám lovu a oprostit se od bezhlavého podporování zvěře pouze za účelem množství nebo lovu pro trofeje.
LOV SRN A SRNČAT
Při vysoké populační hustotě hraje lov srn a srnčat naprosto zásadní a klíčovou roli pro rychlé a efektivní snížení početních stavů a dále pak zlepšení zdravotního stavu a celkové fyzické kondice populace. Srny jsou základem reprodukce a jejich lov jednoznačně největší měrou ovlivňuje početnost populace. Tím pádem by měl lov holé zvěře být alespoň 65 % celoročního plánu lovu.
Intenzivním lovem srn (celkově holé zvěře) lze docílit rychlého poklesu početnosti, zlepšení kondice a zdravotního stavu populace. Lov holé zvěře by měl mít v takovéto populaci absolutní prioritu. Ulovením jedné slabé srny, ideálně společně i s jejím většinou slabým srnčetem, zabráníme vzniku několika dalších jedinců v následujících letech.
Samozřejmostí je selektovat lovem holou, která je slabá anebo vykazuje známky nemoci (špatná kondice, průjem, střečkovitost, jiní viditelní parazité). Za účelem snížení stavu je nutností následně lovit i průměrné jedince. Stejně tak je důležitý lov slabých a průměrných srnčat. Hlavním cílem by měla být snaha nastavení loveckého tlaku tak, aby postupem času začala vznikat zdravá vyvážená populace která se bude udržovat ve zdravé ekologické rovnováze s prostředím.
V každém případě by se lovu srn a srnčat měli věnovat zkušení a místních poměrů znalí myslivci, určitě by se takový lov neměl nechávat na mladých a začínajících myslivcích.
LOV SRNCŮ
Během lovu srnců je při vysoké populační hustotě nutné upozadit jednoznačnou podporu a ochranu trofejově nadějných jedinců. K lovu je potřeba přistoupit komplexně intenzivním odstřelem všech věkových kategorií. Ulovení jednoho srnce má velmi malý význam pro početnost populace, její kondici a zdravotní stav. Maximálním a prioritním by však měl být lov ročních srnců (bulkařů, špičáků). Tito nekvalitní jedinci ještě neodehráli v populaci žádnou zásadní reprodukční roli a uovením jim v tom zabráníme.
Stále je pak potřeba intenzivně lovit srnce napříč všemi věkovými třídami včetně dospělých a starých kusů. Je nutností za staré srnce účelově neoznačovat srnce ve věku 5 až 6 let, kteří jsou ve vrcholu reprodukce. Starým srncem je tedy v tomto kontextu myšlen jedinec za reprodukčním vrcholem ve věku 7 a více let.
K selekci samčí zvěře je i přesto potřeba přistupovat velmi přísně, v populaci ponechávat jen silné a perspektivní jedince v celkové kondici. Lovit jedince s atypickým, slabým nebo jinak poškozeným parožím. Pokud srnec nemá výraznou trofej nebo je ve zhoršené kondici, je absolutní prioritou k lovu bez ohledu na věk. Lov srnců při vysoké populační hustotě srnčí zvěře vyžaduje jednoznačné upozadění trofejové mentality myslivců a zaměření se na kvalitu jedinců.
VYUŽITÍ EFEKTIVNÍCH METOD LOVU
Individuální lov (čekaná)
Doposud nejvyužívanější způsob lovu, kterým se dá velice dobře a efektivně snížit, ozdravit a zkvalitnit populace srnčí zvěře. Samozřejmostí je dodržení výše zmíněných zásad lovu. Z hlediska myslivecké etiky je tento druh lovu nejvhodnější a nejpoužívanější. V místech, kde dochází k vysoké koncentraci zvěře (potenciální místa vzniku škod), lze tímto způsobem velmi snadno docílit ulovení více kusů za jednu čekanou.
Srnčí zvěř je potřeba přednostně lovit na místech, kde vznikají škody, a naopak nechat klid na pastevních plochách a klidových místech, která zvěř ráda využívá. Bohužel realitou mnoha honiteb jsou louky obklopené řadou kazatelen a posedů…
Společné lovy (naháňky)
Lov srnčí zvěře na společných lovech je v ČR velmi kontroverzní téma. Nicméně odborníci od nás i ze zahraničí navrhují podle svých vlastních zkušeností tento lov umožnit. Lov holé zvěře by na společných lovech jednoznačně sehrál významnou roli plnění plánu lovu ve zmiňovaných populacích. V Německu je tento lov běžný a velmi významně zvyšuje efektivitu lovu. V ČR je k tomuto lovu nutné povolení (udělení výjimky ze zákona 449/2001 Sb.) od příslušného orgánu státní správy myslivosti. Poslední dobou přestává být tento způsob lovu tabu a začíná se nad jeho plošným umožněním velmi diskutovat. Preferovat by se ale měly společné lovy pečlivě připravené, s účastí zkušených a disciplinovaných poučených lovců. Volit přednostně v případě takových lovů organizaci formou naháňky se slíděním, kdy se zvěř jen zvedne a v klidu a pomalu přechází a kdy je možno i při takovém lovu detailněji obeznat zvěř z hlediska kondice a věku.
Noční lov s povolením
S nástupem nových moderních technologií pro noční způsob lovu se zde nabízí jedna z dalších možností, která je jistě také velmi efektivní a může výrazně zvýšit úspěšnost lovu za snížené viditelnosti. Ve většině evropských zemí je ale tento lov přímo zákonem zakázán. Stejně tak jako v ČR je však i v ostatních sousedních zemích uživatelům honiteb velmi často uděleno povolení (výjimka ze zákona) od orgánů spravující myslivost, kterým bývá tento lov jako nástroj při úpravě stavů zvěře umožněn.
PŘIKRMOVÁNÍ SRNČÍ ZVĚŘE
Jak již bylo zmíněno v článku výše, srnčí zvěř je primárně selektivním okusovačem s poměrně malým a na přežvýkavce relativně jednoduchým bachorem. Zákon o myslivosti 449/2001 stanoví v § 11 bodě 4, že uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Toto ustanovení zákona o myslivosti týkající se přikrmování zvěře je celkem nejednoznačné a při provozování myslivosti si jej uživatelé honiteb vykládají různými, někdy až diametrálně odlišnými způsoby.
Už samo vymezení doby nouze je diskutabilní, v úvahu je třeba vzít skutečnost, že v posledních letech se citelně mění průběh zim, zvěř má po celou zimu ve většině honiteb dostatek možností, jak splnit požadavky úsporného zimního metabolismu bez nějakého extrémního strádání.
Přikrmování
Uvědomme si, že by se mělo vždy jednat o cílené a kontrolované předkládání potravy doplňkovým způsobem. To v praxi znamená, že krmivo, které srnčí zvěři předložíme, by nikdy nemělo být jejím hlavním zdrojem potravy.
Zařízení sloužící k přikrmování zvěře nemusí být vždy a za všech okolností v rychlých a cyklických časových intervalech doplňováno, ale je třeba si uvědomit, že zimní metabolismus srnčí zvěře je nastaven na v podstatě stálé neměnné složení potravy, takže ono „víkendové“ přikrmování obilninami je velmi diskutabilní.
Tento článek je zaměřen primárně na srnčí zvěř jejíž populace jsou často v honitbách ve velmi vysokých stavech. V takovém případě bychom měli jako myslivci zůstat u přikrmování této zvěře a omezit jej pouze na období nouze. Rozhodně bychom se neměli uchylovat ke zjevným extrémům. Jedním z takových extrémů může být například celoroční krmení srnčí zvěře glycidovými (jadrnými) nebo fortifikovanými krmivy za účelem podpory vysoce početné populace. Místo, abychom využili toho, že prostředí, ve kterém se taková populace vyskytuje, začne samo o sobě zvěř na základě přirozeného výběru a následné mortality selektovat ve prospěch kvality jedinců, je populace dotována celoročním krmením a tím uměle zvyšována úživnost honitby (lokality). Při vysokých početních stavech populace a potřeby jejího zkvalitnění hraje obrovskou roli mortalita. Mortalitu lze samozřejmě ovlivnit lovem, ale zároveň je důležité nebránit ani přirozenému procesu mortality.
Krmelec nebo zastřešené korýtko
Tato zařízení jsou pro srnčí zvěř i myslivce zažitým a ideálním zařízením sloužícím k účelu přikrmení zvěře v období nouze. Krmelec by měl být opatřen korýtkem pro potřeby podání přiměřené dávky jadrného, energeticky bohatého krmiva a také slaniskem. Zároveň by měl být doplněn letninou nebo kvalitním lučním senem. Nezapomeňme při přikrmování na to, že srnčí zvěř je okusovačem dvouděložných rostlin a vždy si bude ze sena vybírat jen to, co je pro ni přirozené.
Samokrmítko
Samokrmítko není rozhodně vhodným zařízením k předkládání doplňkové potravy srnčí zvěři v početnější populaci. Vysokoobjemová samokrmítka a zásobníky, které jsou schopny pojmout několik desítek, někdy i stovek kilogramů najednou, jsou pro volně žijící zvěř v podstatě nebezpečné z následujících důvodů.
Nelze dostatečným způsobem ovlivnit dávkování předloženého krmiva a v žádném případě se nejedná o doplňkové předkládání krmiva zvěři. Pro některé kusy zvěře se stává samokrmítko, resp. zásoba krmiva v něm, hlavním místem a zdrojem potravy a energie. Takové kusy se pak stávají na krmení závislými, čímž je zcela potlačeno jejich přirozené chování.
Samokrmítko nebo objemový zásobník může mít na populaci negativní vliv a fungovat jako epidemické centrum z důvodu velké koncentrace zvěře (sliny, výkaly atd.). Dále je zde velmi snadné šíření infekčních nemocí a dalších patogenů. Vysoká koncentrace zvěře v blízkosti samokrmítka navíc vede ke stresu ze shlukování a neustálé potravní konkurenci.
Pokud je soustavně předkládáno srnčí zvěři energeticky bohaté a špatně stravitelné krmivo, může docházet k acidóze bachoru nebo dalším metabolickým poruchám končících často úhynem jedince.
Ve velkoobjemovém zařízení je krmivo často vystaveno působení vnějším přírodním vlivům, proto je zde velké riziko degradace krmiva a tím i nebezpečí pro zvěř.
Takže podle mého názoru je samokrmítko jedním z typických nástrojů dotování vysoko početné populace srnčí zvěře, vede naprosto jednoznačně ke ztrátě přirozeného chování a potravním dotováním populace docílíme minimální přirozené mortality a podpoříme reprodukci na úkor zdravotního stavu a kvality jednotlivých jedinců. Zvěř v závislosti na umělém zdroji potravy navíc ztrácí svou přirozenou plachost a přestává být schopná vyhledávat přirozené zdroje potravy v přírodě.
Uvědomme si tedy, že výše popsaným chováním vlastně poškozujeme zvěř samotnou, proto používání objemových samokrmítek nebo vysokokapacitních zásobníků považuji za vlastně z pohledu myslivce nezodpovědné a neetické.
Myslivost se v posledních letech hodně zmodernizovala, my myslivci musíme udržovat zvěř v rovnovážném poměru s prostředím. Dotováním populace pomocí umělých zdrojů potravy rozhodně nelze docílit kvality, ba na opak. Ne všechny moderní metody managementu srnčí zvěře jsou v souladu s etikou myslivce. Proto je potřeba se každý sám nad sebou minimálně zamyslel….
Myslivosti a správné péči o zvěř ZDAR!
Bc. Jakub STEINOCHER