Zároveň jsem si uvědomil, že je to také velká zodpovědnost. Třikrát před memoriálem jsem si udělal kontrolu připravenosti lesních disciplín a prohlédl prostory, kde budou disciplíny na velkém poli, na malém poli a na vodě. Nakonec jsme ještě prohlédli les, ohrádka byla správně vypletená novým chvojím a vlečky a barvy řádně označeny. Byl jsem rád, že se mi věnoval předseda OMS Chomutov Petr Brziak a další lidé a společně jsme kontrolu provedli.
Centrum celého memoriálu bylo v areálu U sv. Václava ve Vysočanech u Chomutova, kde byla provedena veterinární prohlídka, porada rozhodčích a večer losování startovních čísel. Na poradě rozhodčích jsme si sjednotili výklad ZŘ tak, abychom předešli případným námitkám. Samotné slavnostní zahájení bylo na zámku Červený Hrádek.
Po slavnostním zahájení odjelo deset soutěžících na lesní práce, které byly připraveny v Tušimicích, kde bylo i zázemí pro lesní práce. Po skončení společných disciplín, přinášení lišky přes překážku a klidu na stanovišti, se vůdci rozdělili, podle vylosovaných čísel na práce na pobarvené stopě, vlečky a drobné disciplíny. Na klidu na stanovišti mě čekalo velké překvapení, čtyři ohaři dostali známku 0, říkal jsem si, že to není možné, přece byli už na minimálně čtyřech soutěžích a tam byli v klidu?
Ostatní soutěžící se rozdělili na polní a vodní práce. Pořadatelé měli štěstí na výběr jednotlivých pracovišť. Velké pole se provádělo v řepě v Nehasicíh, kde měla korona dostatečný výhled na předváděné psy. Malé pole bylo v honitbě Vysočany, s ideální krytinou jak pro zvěř, tak pro ohaře. Je velmi těžké nalézt lokality, kde by byl dostatek divoké populace drobné zvěře. Pořadatelé měli připraveno kolem stovky kusů zvěře pernaté a několik králíků. Pernatá zvěř byla vždy před vypuštěním zkontrolována, aby nebyla poraněna a byl předpoklad, že bude létat. Srstnatá byla použita na přinášení teplé zvěře srstnaté. V lokalitě, kde se provádělo velké pole, se občas vyskytl i zajíc.
Každý ohař tedy přišel do styku s drobnou zvěří a mohl prokázat vystavování, postupování a klidy před zvěří. Nebyl problém před každým psem střelit zvěř, aby bylo spolehlivě vyzkoušeno přinášení teplé zvěře pernaté.
Vodní práce se prováděly v MS Nemilkov. I tady bylo připraveno zázemí jak pro rozhodčí, soutěžící i pro početnou koronu. Vodní plocha i rákos plně vyhovovali požadavkům na vrcholnou soutěž. I když byl dostatek divoké populace kachen, bylo tam vypuštěno ještě několik kachen, aby každý soutěžící mohl prokázat kontakt s živou kachnou. Na MKP se zadává titul CACIT a pro zadání tohoto titulu musí být prokázaný tento kontakt. Bohužel ale takový kontakt nebyl prokázán, a proto byl zadáván jen titul CACT. Rákos byl poměrně hustý a dostatečně hluboký, hledat v tomto terénu nabylo jednoduché, ale většina ohařů si s tím velmi dobře poradila.
Členové OMS Chomutov věnovali velkou pozornost přípravě všech lesních disciplín. Ohrádka pečlivě vypletena, příkop zpevněn a vyčištěn prostor před ohrádkou. Barvy a vlečky byly v prostorách, kde se normálně loví. Vše bylo vždy pečlivě označené, aby rozhodčí mohli sledovat jak vůdce, tak barvu. Horší situace byla se zvěří. Psi často scházeli z barvy po čerstvé stopě zvěře. Přesto bylo k vidění i pěkná práce, hlavně vyšel oznamovač a vyšel i hlásič.
Pokud bych měl hodnotit úroveň ohařů, tak myslím, že byla velmi dobrá. Na každé vrcholné akci dochází k tomu, že některý pes neuspěje. Vlivů na výkon může být hned několik, někdy je to prostě jenom to, že pes nemá svůj den, někdy se projeví únava, změna počasí, jiné prostředí, nedocvičenost anebo také přecvičenost. Faktorů může být víc.
Rád bych vyzvedl práci některých ohařů, ale pokud mám na soutěž pohlížet z pozice vrchního rozhodčího, tak je to velmi těžké. Snažil jsem se navštívit všechna pracoviště, ale pak nemůžu porovnávat výkony ohařů na jednotlivých disciplínách. Určit, kdo byl nejlepší je jen na základě posouzení rozhodčích, kteří také vybírají ohaře za nejlepší práce na poli, vodě, barvě, na ohrádce a v lese. Nechci ani vyzdvihovat práci určitého plemene, každý rozhodčí, a to i vrchní, by měl ohodnotit práci psa, bez ohledu na plemeno.
Jsem poctěn, že jsem mohl vykonávat vrchního rozhodčího na tak významné akci, jako je MKP. Nesmírně si toho vážím, ale jsem si dobře vědom toho, že bez mravenčí práce všech, kteří jakýmkoliv způsobem pomáhali zajistit memoriál, všech, kteří nás po celou dobu doprovázeli, kteří nám zajišťovali zázemí, zajišťovali honitby, všech, kteří se vždy snažili splnit mé požadavky, by se memoriál nemohl konat. Využívám této příležitosti, abych jim ze srdce poděkoval. Mé poděkování patří i mým kolegům rozhodčím, myslím, že posuzovali přísně, ale spravedlivě. Rád ještě jednou osobně poděkuji členům OMS Chomutov, personálu, který zpracovával výsledky, předsedovi OMS Petru Brziakovi, který byl zároveň ředitelem soutěže. Poděkuji mu za velmi dobrou spolupráci, připravenost memoriálu a za zázemí, které nám poskytl. Lze si jen přát, aby příští memoriál byl taky tak dobrý.
Kynologii Zdar!
František ŠVEC