Časopis Myslivost

První den, v sobotu 9.12. byla soutěž tříčlenných družstev sedmi přihlášených národů. Zúčastnili se Italové, Maďaři, Češi, Slováci, Rumuni, Bulhaři a Poláci.
K soutěži i lovům byli akceptováni dravci nízkého i vysokého letu kromě orlů, kteří byli ze setkání vyloučeni jako nebezpeční dravci pro přihlížející koronu i psy.
V soutěži i lovech byli do stařiny někde až po pás vysoké vypouštěni bažanti a druhý den i koroptve, a to ve velmi obtížném kopcovitém terénu, dole ohraničeným potokem se srázem a s porostem vysokých převážně listnatých dřevin a neprostupných křovisek a nahoře olivovým sadem.
Nezbytným pomocníkem soutěže i lovů byli psi. Každé družstvo muselo mít nejméně jednoho stavěcího psa a tři sokolníky s libovolným druhem dravců. Prakticky výhradně byli dravci vypouštěni z pěsti až po vystavení zvěře.
Soutěžilo se v pořadí vylosovaných družstev a to tak, že odsoutěžili první zástupci všech družstev, poté druzí a třetí. Rozhodčí byli vedoucí národních výprav a tři další italští sokolníci. V jednotlivých posuzováních bylo maximálním hodnocením 10 bodů.
Hodnotila se nejprve práce psa, zejména nosová a pevné vystavení, postupování a klid za vylétnuvším bažantem. Uplatnili se ohaři, pointři, setři a maďarské viszly pomalu a rozvážně hledající s vysokým nosem.
Dalším bylo hodnocení útočného letu dravce. U dravců nízkého letu, převážně jestřábů a káňat Harrisových to byla razance, rychlost a dravost. U sokolů, tedy dravců vysokého letu, to byla stoupavost a centralizace letu nad vystavujícím psem a hlavami soutěžících a korony. Přitom výška, ze které sokol útočil, nebyla jako u nás, hlavním kritériem.
Třetím, hlavním hodnocením, bylo ulovení, tj. udržení ulovené kořisti. Nedohledávala se zvěř, kterou dravec neudržel, ale jen ponesl anebo ji ztratil při pádu do větví stromů. To bylo kvalifikováno, že neulovil a nemohl dostat maximum 10 bodů.
Dále byl také hodnocen návrat dravce k sokolníkovi při neúspěšném ulovení na pěst nebo vábítko.
 
Naše družstvo tvořili tři sokolníci, Luboš Kasa se sokolí samicí, Jiří Kotrba se sokolí samicí a Jiří Veselý se samicí bílého raroha loveckého a pointr Stanislava Menclíka, který z našich tří dovezených psů měl nejspolehlivější práci s neomylným a pevným vystavením.
Vedoucím výpravy, rozhodčím a překladatelem z Italštiny byl Jiří Veselý, předseda Klubu sokolníků, mimochodem je také hostujícím profesorem na pěti italských univerzitách.
Výkon českého družstva byl hodnocen nejvýše. Sokol Luboše Kasy sice létal vysoko, ale daleko do stran a bažanta ponesl za hranici stařiny, ale neudržel. Sokolice Jirky Kotrby létala centralizovaně a vysoko, bažanta ponesla přes korunu řídkého stromu a pak nekompromisně ulovila. Italové nikdy neviděli létat sokola loveckého, natož bílou, mohutnou a dravou samici. Tak jsme jako třetího sokola družstva zvolili naši Nelu. Ta předvedla centralizovaný let, sílu v křídlech a nekompromisní ulovení bažantího kohouta. Získala maximum bodů a mohutný potlesk soutěžících i korony.
Soutěž probíhala velmi klidně a v přátelském duchu. Dravci byli odměňováni spontánním potleskem všech přihlížejících jak při ulovení, tak při návratu na pěst nebo vábítko. K našemu údivu v soutěžní den odlétalo všech 21 dravců. Vzdálili se pouze tři dravci. Vůbec celá sokolnická akce probíhala v nevšední přátelské atmosféře, navíc za mohutné podpory sponzorů, takže soutěžící měli pobyt a stravu bez poplatků, další účastníci výpravy si hradili poplatek 300 Eur. O poplatek Standovi Menclíkovi jsme se podělili všichni, neboť jsme všichni v soutěži využili jeho pointra.
Každý den byla snídaně formou švédských stolů, pauza na oběd v polních podmínkách s lavicemi a stoly, a společné večeře s neomezenou konzumací místních vín rodiny Zingareliových, na jejichž pozemcích jsme soutěžili a lovili. Starý pán Zingareli, který natočil „špagety westerny“ s Bud Spencerem a Terence Hillem již nežije, ale zastoupil ho syn Sergio Zingareli. Jejich produkce vína jsou 4 miliony lahví ročně.
Po soutěžním dnu a před večeří jsme prošli výstavkou historie rodiny Zingareliových a ochutnávkou jejich prosecca s konzumací bez omezení. Snídaně a večeře pro nás všechny, přibližně 60 účastníků, připravovali členové rodiny prezidenta klubu Gianluca Barone. Vytvořili pro nás nezapomenutelnou, přátelskou atmosféru po celou délku pobytu.
Vyhlášení výsledků soutěže bylo po slavnostní večeři v sobotu 9.12. a po chvíli napětí naše družstvo převzalo vítězný pohár velikosti „šestiletého dítěte“ za mohutného a přátelského potlesku všech zúčastněných soutěžících i sponzorů.  
 
Druhý den se lovilo a sokolníci byli rozděleni na dvě skupiny, z nichž naše zůstala na stejném místě a druzí cestovali dále. Během lovů se volil nejlepší pes, sokol a jestřáb. Všichni naši dravci odlétali úspěšně, nejlépe létala sokolice Jirky Kotrby, ale s úlovkem skončila v protisvahu za hranicí pásu lesa a křovisek. Také vysoko létala sokolice Luboše Kasy, která až druhou atakou ulovila bažantího kohouta. Dobře se předvedl také bílý raroh lovecký, terček Carlo, čekající ve 140 m s atakou na bažantí slepici, kterou ponesl a tu po pádu na zem aportoval setr Dyk, čímž tak ale zkazil sokolovi koncovku. Létal také dravec Standy Menclíka, jeho kříženec ulovil bažantí slepici a spadl s ní do potoka na dně údolí.
Po večeři byly vyhlášeny výsledky. Nejlepším psem byl zvolen pointr Zero Standy Menclíka, který vystavoval 1 hodinu za horizontem. Ocenění nejlepší sokol bylo přiděleno maďarskému sokolníkovi a cenu pro nejlepšího jestřába převzala polská účastnice Milada Plomiňska.
Lovecky nejúspěšnější byl třetí den, kdy ulovili prakticky téměř všichni, zvláště velmi pěkně se předvedli sokoli prezidenta maďarského klubu Czaba Novaka a jeho manželky Hejnalky. Mimochodem tito dva reprezentanti maďarského sokolnického klubu měli velkou zásluhu na předchozích mezinárodních setkáních sokolníků Visegradské čtyřky pořádaných v posledních třech letech v Maďarsku.
Jiří VESELÝ,
předseda KS ČMMJ